Nemám žádné kamarády. Někdo stejně?
Zdravím, je mi 17 let a už jako male dite jsem byla velky introvert, stranila se kolektivum. Nemela jsem rada velke skupiny lidi, maximalne jsem se bavila s jednim clovekem. Mela jsem jen jednu poradnou kamaradku, se kterou jsem se znala opravdu odmalicka. Bavily jsme se i na zakladce. Problem nastal na stredni, na ktere momentalne i jsem. Prijde mi, ze jsem cerna ovce tridy, i kdyz vlastne nic odlisneho nedelam. V prvaku jsem si nasla 3 kamaradky, takze jsme byly ctverice. Nicmene po nejake dobe se zacaly bavit jen spolu a me uz pomalu ani nepozdravi, i kdyz jsem jim nic neudelala. S tou moji kamaradkou z detstvi se bavim, ale prijde mi, ze je to jen kvuli tomu, ze se zname strasne dlouho a bylo by to divne. Ona sama ma spoustu, rekla bych, lepsich kamaradek, nebo to aspon tak prezentuje. A ja opravdu nemam jedineho cloveka, kteremu bych mohla verit. Nepocitam ted rodinu. Sama nevim, co delam spatne. Vzdycky jsem se snazila bavit, ale kdyz jsem se prestala "vnucovat", vzdycky to skoncilo. Mate s tim nekdo podobne zkusenosti?
V tomhle veku je normalni ze kamosky jsou preletave. Ja mela na stredni taky dve kamaradky ale ta jedna se semnu prestala bavit a ta druha otehotnela takze odesla. Pripadala jsem si stejne jako kul v plotu. Taky jsem mela jednu kamaradku z detstvi a to bylo to prave pratelstvi vim ze jsem mela stesti. Ale ve skole to bylo kolikrat krusne. Nejvic kamaradek jsem si nasla az prisly deti. Seznamili jsme se tady na modrem koniku se dvema a jinak na hristi.
Míšo ženské jsou potvory, je opravdu kumšt najít dobrou a spolehlivou kamarádku, já ji našla až v dospělosti, mám jednu jedinou opravdu výbornou, pak mám dvě ze základní školky, těm taky věřím a ségru, jinak je to bída. Vím, že je to těžké a nepříjemné, v tvém věku by ses měla bavit, chodit na párty a užívat života, ale nezoufej, ono se to zlomí třeba až potkáš nějakýho fajn kluka a s ním pak poznáš i nové lidi.
Na střední jsem ve třídě měla jednu dobrou kamarádku. Bavila jsem se skoro se všema, ale jako skutečné kamarády jsem je nepovažovala. Kamarády jsem měla spíš mimo školu. A stejně to nebyly davy. Pro mě je důležitější kvalita než kvantita. Jsem taky dost nedůvěřivý člověk, takže se mi kolikrát stane, že lidi mi toho na sebe vykecají celkem dost, ale já jim prostě toho tolik neřeknu. Možná jsem trochu paranoidní, ale nechci, aby někdo používal informace proti mně. Ani tady nemám skutečnou fotku a jméno.
Podle mě je lepší mít pár lidí, na které je spoleh. Než davy kolem a většina z nich se zajímá, jen když něco potřebují nebo je s tebou sranda, ale při problémech nepomůžou, spíš ještě někteří vrazí kudlu do zad. Podle mě samota není úplně špatná. Čím jsem starší, tím míň lidí si k sobě pouštím. A je mi tak dobře.
V tvem veku jsem nejvic pratel a znamych mela z brigad. Delala jsem v kine, na bowlingu, v call centru. Vsude byla dobra parta, nasla jsem tam lasky i kamarady, ktere mam dodnes.
Dobrý den, moje dvacetiletá dcera nemá žádnou kamarádku. Trápí se tím. Byla bych ráda, kdyby měla kamarádku na občasný výlet apod. Možná hraje roli i nadváha. Dcera je chytrá, po maturitě. Tak mě napadlo, že je tu třeba někdo, kdo také hledá kamarádku pro sebe nebo někoho známého z Prahy, Mladé Boleslavi apod. Pokud o někom víte, napište mi sem, prosím. Děkuji
@misa079 najdi si nějaké hobby, dostaneš se do okruhu lidí se stejnými zájmy.
Já měla v tvém věku koně, kde jsem trávila veškerý čas a tam jsem měla přátelé i společná témata.