Nemám se komu vypovídat

Ahoj, taky v tom co píšeš cítím počínající deprese. Budeš-li chtít můžeš mi napsat zprávu a popovídat si. Od doby kdy jsem se přestěhovala k manželovi tu taky nemám s kým si popovídat. Tak budu ráda za pokec. 😉

Není možné ubrat práci? Je možné, že jsi přetížená. Delegovat věci na někoho jiného, to je součást dobrého managementu, že neděláš vše sama, ale každý má svůj díl práce, za který je zodpovědný.

Jiného psychologa, můžeš zkusit alternativu kineziologie, rodinné konstelace. Zaměřit se na seberozvoj, fajn jsou třeba ženské kruhy. Chce to hledat a zkoušet, co ti sedne.

Nemusíš řešit vše okolo domácnosti sama, dneska se dá najmout paní na úklid, partner by měl také fungovat. Nešponovat některé věci do dokonalosti, prostě když se nezapojí ostatní členové, tak to nebude. Máš právo si dát v neděli nohy na horu, stejně jako ostatní a ne stát u plotny.

Zkus jineho psychologa nebo i vic. Mozna to je uz spis na psychitra, antidepresiva ti pomuzou lepe nastartovat psychoterapii. Budes na to mit vice dusevni sily.

Taky doporučuji spíš psychiatra😉

@iw00 Ahoj, kludne napíše správu.

@iw00 ahoj, přidávám se k ostatním a určitě bych to řešila s psychologem. Jinak mi můžeš kdykoliv napsat. Přestěhovala jsem se za manželem, nikoho tady neznám a navíc jsem na RD, takže budu ráda, že i já si můžu pokecat 😊 jinak manžel k psychologovi chodí a občas tam jdu místo něj 😇😉

Všem moc děkuji za odezvu,
je mi zvláštně příjemné, že TO někoho zajímá a dal si práci aby mi odepsal - DĚKUJI 🙂

asi jsem si naivně myslela nebo naivně doufala, že bude méně rad jít za psychologem. Jenže asi fakt máte pravdu, že bych si měla najít nového, ta ke které jsem šla na podzim, protože jsem už na tom byla tak že jsem dokázala vstát z postele jen že syn musel jít do školy jinak jsem nebyla schopná vůbec ničeho... tak ta seš mě ani moc nezeptala byla jsem u ní 10 minut dala mi dvě balení a pak už jsem se jí nedovolala - to mě od psychologa docela odradilo a moc v ně nemám důvěru:( jenže s depresí asi budu muset najít lepší....

co se týká mé práce už jsem přijala zaměstnance aby mi to ulevilo - Hodně mi pomá, převzala spousty pracovní komunikace s partnerem za mě, což byla největší úleva a také mám od ní hromady práce nachystané jen ke kontrolám, takže teď už jsem převážně svým pánem času co strávím v práci krom daných termínů, ale stále je toho hodně (dělám účetní - daně, klienti a ani zaměstnanci bohužel nepočkají až se budu cítít lépe).

Do domácnosti měl dlouhou dobu partner problém někoho cizího pustit, Prosila jsem o uklízečku léta, je na soukromí dost citliví. Nakonec našel paní z vesnice, která nám uklízí už v pracovních prostorech tak začala chodit i k nám domu chodit 1xtýdně uklidit - což je paráda, jen teď musím získat síli a pocit že k něčemu jsem, zatím když jsem tu sama a je uklizeno... říkám si ,,tak BĚŽ NĚCO UDĚLAT - CO TĚ BAVÍ - ale nedokopu se k ničemu - Tak tu jen bloumám a jen čekám co kdo bude po mě chtít...

Jste tady moc faijn lidi a jsem ráda, že jsem našla odvahu a napsala jsem SEM 🙂

@iw00 To, co píšeš, je super - vidíš problém a začala jsi ho řešit. Podle mě jsi na dobré cestě: reálně sis zajistila čas. Teď bych udělala další krok: vyhradila bych si několikrát v týdnu čas, kdy "necekas, až po tobě bude někdo něco chtít " - prostě v tu dobu neprijimas úkoly "z venku ". A vlastně si na tu dobu nemusíš vůbec dělat program - prostě jen vypni. Pokud tam máš času hodně, jdi klidně spát, nebo si pust film, či vyrazdo lesa... Ze začátku ale stačí klidně desetiminutovka, kdy prostě padnes na gauč a budeš zírat do zdi. Nejde o to, co děláš, ani jak dlouho. Vlastně ani o to, aby tě to bavilo. Důležitý je fakt jen to, že ten čas je jen tvůj - bez jakýchkoliv nároků na smysluplný obsah. Prostě vypnout. Úplně.

Klidně mi napiš zprávu, můžeme pokecat

@iw00 me napada jedna vec, ktera opravdu verim, ze je k tvemu stavu jak prdel na hrnec. Ano, taky je mi neprijemne jak je to ted zpopularizovane az do nebe a celebrity se u toho foti,ale to tomu neubira na opravdovem efektu v prozivani. Mluvim o otuzovani, koupani v ledove vode,v ledove sprchy. Spolu s dechovym cvicenim. Zkratka nejlepe Wim Hof, ma vse dostupne a jednoduche, staci youtube. Ono to dokaze cloveka prave dostat do tela, do emoci, tak nejak vytrhnout z rutiny, letargie, dostat do prozivani jen pocitu a soucasnosti a zastaveni myslenek. Je to skvele a me osobne to dalo a dava tak moc, i kdyz je to tak jednoduche a muze opravdu kazdy. I fyzicky je to moc a moc prospesne, jak dychani, tak chlad. Jak rika: cold is my warm friend a je to tak ;)

@iw00 ještě zkusím popsat rozdíl mezi psychologem a psychiatrem. Bylas u doktora dal ti dvě balení? čeho? léků? Psycholog léky nepředepisuje, provádí psychoterapii, tzn. že si spolu povídáte a tím ty nalézáš nové pohledy a nová řešení tvého problému. Léky (antidepresiva) předepisuje psychiatr. Léky jsou fajn, pokud to nejde jinak, ale rozhodně bez současné psychoterapie nemají v podobných případech moc něco změnit.

@konidana tak to je zvláštní tato psycholožka mi předepsala 2 balení antidepresiv, taky jsem si původně mylsela, že si semnou bude povídat a tím zjistím víc o sobě, a i to že řešení je někde ve mně jen ho musím nalézt, ale bohužel to tak opravdu nebylo. proto jsem si mylslela, že mi ani jiní psycholog nepomúže.

@iw00 tak jsi očividně byla spíš u psychiatra, než u psychologa. Zkus k tomu najít nějakou psychoterapii a bude to super. Al e on ani ten psycholog nemusí sednout, což je potřeba. Když uvidíš že tě to nikam neposouvá, hledej dál. Já vystřídala během 2 let asi 4 různé psycholožky, a vždy to bylo lepší a lepší.

@iw00 Rozumim ti, mela jsem to stejne. Nekdy jeste mam, ale snazim se na tom pracovat. Jestli mas chut, napis zpravu 🙂

@cilkat ANO prvním bylo si to uvědomit a říct si taková být nechci, jenže od toho té doby se to vlastně nehlo....
občas jen tak padnu na gauč a nic nedělám když jsou kluci na svých aktivitách - jenže moje pitomá hlava si sama vytvoří výčitky z toho že nic nedělám a jen tak se valím, když jsou jiné věci co by se dali dělat, co bych mohla :( - i když se jí snažím přesvědčit ,,MÁŠ NA TO NÁROK, jsi tu pro všechny jen né pro sebe,, Tak stejně se spíš trápím než oddechnu - JAK TU HLAVU VYPNOUT 🙂)

Hele ty jsi já 🤭 akorát ja jsem povahou optimista a tak to nejen dusím v sobě, ale i zlehčuji. Mě se to otočilo když jsem začala dělat opravdu poctivě jógu, dýchání, běh, meditace....ale je třeba v to věřit 🙏

@konidana to je opravdu tak těžké najít psychologa který pomůže, mám dost potíž se změnami lékařů /neměním - i za gynekologem kdykoliv se stěhoval tak jsem řekla že budu stále u něj i kdyby cesta měla trvat hodiny mám ho už od 16let...
nevím jestli po návšetěve nějakého dalšího psychologa který mi zase nepomůže budu mít na to hledat jinde jsem v tomhle dost nedůvěřivá....

@iw00 tak on ti nějakým způsobem pomůže každý, ale když si spolu lidsky sednete, je to mnohem lepší. Já třeba hledala vždy psycholožku ženu, protože mám pocit, že před mužem bych se nedokázala otevřít, a pokud ano, tak by prostě stejně nepochopil ty mé ženské myšlenkové stavy... U jiných doktorů toto vůbec neřeším, jen v tomto případě.

@danvitka
co se týká ostatních jsem optimista, ale na sebe to neumím praktikovat:( a z lehčovat vůbec neumím:(
na jóu jsem chtěla začít chodit když jsme se s miminkem přestěhovali do nového domu měla jsem to i tady ve vesnici, jenže jsem se nikdy nedokázala přihlásit a tak jsem to neudělala....
O dýchání mi už také někdo říkal a v tu dobu jsem si uvědomila, že se mi stává že přestanu dýchat úplně... dřív mi to ani nepřislo jako indicie k mému psychyckému stavu až když jsem to slyšela a začala se nad tím pozastavovat a teď už alespoň když si uvědomím že nedýchám řeknu si ,,DEJCHEJ!!,,
děkuji možná zkusím nějaká cvičení prozatím na dýchání. kolektiv mě teď děsí...

@konidana určitě bych také raději ženu - přesně chlapovi by se mi také blbě svěřovalo. zatím moje představa psychologa je že dá prášky antidepresiva a nic víc - ale pokud to tak není pokusím se najít nějakou co mi sedne (doufám na poprvé) děkuji 🙂

@iw00 prášky píše psychiatr. Psycholog si s tebou má povídat, rozebírat tvé pocity, má ti pomáhat hledat cestu a naučit tě, jak se svými pocity/myšlenkami pracovat

@iw00 ono to je nejlepsi v samote, rano po probuzeni, jeste na lacno, to proste nastartuje... a jsou tam prave faze rychleho dechu a stridaji se s nedychanim cca minutu a pul az dve, coz je uzasny pocit "nicnemuseni" 🙂 kdyz napisete wih hof breathing do youtube, tak vam to vyhodi vse potrebne 🙂

Holt se budeš muset hecnout a vystoupit ze své komfortní zóny a někoho si najít. Já jsem si zkusila alternativní terapie a nadchlo mě to. Takže doporučuji hledat, co ti sedne. Jinak já tam šla s tím, že to řeknu naplno, jak to cítím, co si myslím, že nebudu nic skrývat, aby si o mě nemyslel někdo něco ošklivého.

Za mě je fajn celkově si hledat vlastní cestu, zaměřit se i na seberozvoj, poslechnout si přednášky z oblasti psychologie, zkusit si pohledat nějaké meditace, zajít si do knihkupectví a prohledat oddíl psychologie, osobní rozvoj a duchovní rozvoj. Přečtení jedné knížky tě nespasí, ale může ti ukázat jiný pohled. Každá věc, co ti pomůže se počítá.

Hledej cestu, jak to udělat, když není na vesnici jóga, tak si najdi lekci na netu.

Jako když manžel měl problém někoho pustit do domu, tak měl převzít část úklidu on. Docela zajímavé by bylo vědět, jaký máte vztah s partnerem, jak moc tě podporuje, nepodporuje, kritizuje, je pedant atp.

Btw. práci účetních považuji za dost náročnou, pořád nad tebou visí nějaký termín, třikrát píšeš klientům, aby dodali zapomenutou fakturu, oni ji pošlou, ale úplně jinou, nebo pošlou místo faktury objednávku. Prostě si občas říkáš, jsem blbá já, že jim to neumím vysvětlit nebo oni.

Máš právo na čas pro sebe, fakt nemusíš být pořád výkonná, obětavá a pracovat pro druhé. Fakt nemusíš mít špatný pocit z toho, že nic neděláš. Tělo, mozek, duše potřebuje také regeneraci, aby pak mohli je na plno. Takže nicnedělání je defacto nutné. Úplně každý má nárok na volný čas, to jestli jde na masáž, pěstuje kytky, maluje, dívá se film, hraje si s vibrátorem ,je jeho věc.

@levandule_k
dekuji za rady, zkusím se po něčem poohlédnout, právě musím najít svou cestu, nevěděla jak a kde ji hledat.

Jaký vztah máme s partnerem - tak to na to je dost složitá odpověď. Vím že když říkám nějaké věci co mě na něm štvou tak spousta lidi mi na to odvětí že si me nezaslouží/ať si rozmyslím jestli je to pro mě správná osoba a zda sním chci nadále být. Jenže i přesto, že je můj partner ve spoustě věcí ne vysloveně špatný ale prostě je SVŮJ - při pomyšlení že bychom nemeli byt spolu tak mi doslova poposkočí srdce.
Ne ze by vůbec nepomahal,ale ma to tak že jsem chtela rodinu a tohle všechno ktomu patří, jen si neuvědomuje že on ma sve Zájmy, což mu občas závidím, že má ma aktivyty s chlapama. A ja jse. Neustále Sama doma. Ale vím že bych potřebovala i ve vztahu sním získat prubjnost a aby mě vyslišel, zatím většinou ustoupím nebo neřeším a dusim v sobe aby byl doma klid, pravada je že pak často plaču do polštáře ale jedeme dál.

O chlapovi se možná rozepisu jindy - je to kapitola sama osobě stejně jako má máma kvůli které js skoncila u psychologa před 5lety - to je další složitá kapitola meho života.

Ja vím že nárok na to mám, jen jsem tak dlouho dělala vše jen pro ostatní. Třeba fakt nedokážu posedět na jednom místě a ve chvili kdy si sednu se do minuty zvednu abych zase něco udělala. - V tohmle to má sestra při návštěvě řeší tak že mi do náruče da synovce (půlroční miminko) a tím mě usadí na prdel😅 a zastavím. Jinak mi říká že jsem jak torpédo,která se nepřestává točit🤣

@iw00 a pak se mi stává že když už tedy lítat nemusím a kluci jdou na své sporty a ja mám mít dvě hodiny pro sebe (říkám si faijn tak si udelam toto nebo toto),ale únava a vyčerpání mě ve chvili kdy zavřou dveře TAK doběhne, že sotva stojím na nohách, pak výčitky, že jsem za ty dvě hodiny zase nic neudělala a už jsou zpátky 😶

Ale musím uznat, že vypisovat se VÁM tady, je pro mě přínosné 💛

@iw00 A on rodinu nechtěl?? Já to s těmi koníčky chápu, můj muž než jsme spolu začali chodit a bydlet, tak měl také hodně koníčků, ale částečně si myslím, že to měl nastavené tak, radši budu někde v luftě než trávit čas s rodiči. Po sestěhování musel ubrat, on to na jednu stranu chápal, že to takhle nejde, že musí čas organizovat, tak abychom byli spolu, ale na druhou stranu zvyk je železná košile, takže bylo pár rozhovorů na tohle téma, než to sedlo. Já jsme mu vysvětlila, že fakt to nepůjde takhle, že přijde z práce, nají se, a půjde tam a tam a možná v sobotu půjdeme na večeři a pokud on nepřiloží ruku k dílu, že já si dám nohy na horu🙂 Ale část koníčků má pořád, mít chlapa, co je mi pořád za zadkem, tak bych zešílela 🙂

@levandule_k

Chtěl, Jenže ja nejsem taková abych mu to upirala naopak si říkám že jeho záliby s chlapama jsou lepší než aby hral automaty, chlastal nebo chodil za ženskými a jeho prace je dost náročná a nikdy jsem si nedovolila mu vyčítat,ze potřebuje odreagovat. Jenže jak píšeš chtělo by to nějaké kompromisy abych se i já dokazala nějak odreagovat.... a nemyslela jen na to že se o ně mám postarat a doslova jim otročit. myslim že je to mou psychikou dost spojené sama si o nic neřeknu ,ani svemu muzi a pritom mi říká proč mu neřeknu - ale tak dlouho jsem byla zvyklá vše zvládat sama, že o pomoc říct neumím - to je další co bych se chtěla naučit- POŽÁDAT O POMOC když už nemám sil ...

@iw00 Ano, to je lepší, když si jde zahrát fotbal, než kdyby hrál automaty, ale to měř i sobě stejným metrem, je lepší když půjdeš na jógu než, kdybys byla závislá na nakupování, pořád jenom utrácela, nebo chodila za chlapama. Každý z partnerů by měl mít nárok na svoje koníčky, ale ono to nejde provozovat stejný život jako single se spoustou koníčků a mít rodinu. Jasně něco se dá provozovat i s dětmi, ale je to jiné, když jede člověk na kolo s dětmi než, když jede sám.

Kdysi jsem četla jeden sloupek, jak jedna novinářka odcházela od partnera i dítětem, co se k ní choval škaradě. Psala tam a po tom jsem konečně udělala jedno dospělé rozhodnutí, zavolala jsem rodičům a nechala si pomoct. To mi utkvělo v paměti, udělala jsem dospělé rozhodnutí a nechala si pomoct. Není špatné si nechat pomoct.

Nějaká kvalitní psycholožka by u tebe nebyla od věci, aby jsi si rozklíčovala to svoje nastavení, musím jet na 200%, odpočívat je špatně, požádat o pomoc je špatně. Ono když pochopíš z čeho to pramení, pak ti dojde, že to tak dělat nemusíš.