Nemám kamarádky a citím se osaměle
Ahoj, dokonce jsem se tady zaregistrovala, protože přicházím, vlastně přišla o kamarádky. Je mi 30 mam dvě děti skvělý děti a taky manžela. Ale chybí mi strašně kamarádky. Co jsem měla dvě nejlepší kamaradky se to postupně rozpadlo. S jednou z nich se snažím to dát nějak dohromady ale nějak mi to nejde. Je to nejlepší kamarádka od školky. Má taky dvě děti, stejně staré, ale kvuli nějakým věcem u nich doma se rozpadlo naše přátelství a nějak nejde znovu postavit. Z vysoké a ani z gymplu vlastně žádný kamaradky nemám. Protože když byl největší prostor budovat přátelství, já byla ráda vůbec že se dokážu postarat o sebe - rozvod rodičů a zůstala jsem sama. Nějak se kolem mě všechno rozpadá. Nemyslím si ,že bych byla zlá, dokonce mi všichni říkají že sem až moc hodná. Nevím jak mám navázat ani někde přátelství. Skončila jsem u psychologa, že mám deprese. Nemám ani žádnou pořadnou praci nic co by mě bavilo. Nevím co mám dělat a kde mám začit. Když na mě příjdou stavy deprese, nedokažu ani fungovat. Nevím co budu jednou dělat. Jsme strašně ztracená a nevím z které do které. Jsme v začarovaném kruhu. Nevím jak mám pokračovat dál, upadla jsem do deprese. Potřebovala bych od někoho pomoct, ale zjistila jsme že sem fakt sama. Psychicky na tom nejsem vubec dobře. Jedinou radost mi dělaji děti, a mrzi mě že kvůli tomu všemu že jsem sama se jim nedokážu ani věnovat. Mám strach ze všeho. Nevím jestli se to vůbec někdy změní. Dřív jsem byla zabavnej člověk, snažila jsem se v koletivu bych řekla i oblibená ale pak se vše změnilo jak nastaly problémy doma. Nemám nikoho, akorát projiždím všem starým známým fotky na FB a vidím, jak jim všem vydrželo přátelství, party, kterého jsme mohla být součastí ale uzavřela jsem se do sebe. Závidim jim všem ty jejich životy. Jediná ta kamarádka se kterou se to snažím dát dohromady, to semnou celou dobu táhla, ale ted vidím že už je taky jinde. Mátě někdo stejnou životní zkušenost?
@irmamala protoze si s vetsinou maminek nemam co říct... Nežiju tim ze jsem máma, akce pro deti me absolutne nebaví, obetuju se k nim jen kvuli detem. Na detskem hřišti vypustim deti, at si hrajou, ja sedim, slunim se, čtu si nebo kdyz najdu podobnou mámu (coz je malokdy), tak si povidame. Ale behat za ditetem a tu houpat, tu točit na kolotoči, na to me fakt neužije a v tom se zdá se mi vetsina maminek vyžívá a jeste blbe čumej ze ja svemu diteti animátora nedelam 😅 S takovými si opravdu nemam co říct...
Takhle jsem poznala jednu se kterou si rozumim, ale ta uz ted chodi do prace, tak se míjíme. Kde jsou ty časy kdy jsme spolu byly denně a sedely na té lavicce spolu a chichotaly se jak ta která maminka udelala hezounkou babovicku 😃
Během MD/RD jsem si neudělala ani jednu kamarádku, jak se píše výše, nejsem ten herničkový/hřišťový typ, pro mě je tam jít za trest😀 Jsem introvert, špatně se seznamuju, mám s tím problém odjakživa. Mám tři kamarádky, jednu z vysoké, se kterou jsem se neviděla 6let, voláme si tak jednou za dva měsíce, jak to klapne podle dětí. Druhá, se kterou se znám od střední, je zatím bezdětná, bydlí daleko, takže se vidíme jednou za pár měsíců, ale máme i s mou sestrou společný chat, kde si aspoň denně píšeme. Třetí znám od základky a scházíme se pravidelně na cvičení, kam mě ona vytáhla chodit, sama bych nikdy nešla. Upřímně nevím, kde bych se dneska seznamovala s někým venku, kdo by mohl být na stejné vlně jako já - asi na webu, mám ráda literaturu, a na cbdb.cz mi to třeba ukazuje, kdo je mé "dvojče" podle toho co čte, věřím, že kdybych zkusila napsat, tak by se to mohlo vyvinout v přátelství. Sestra si našla kamarádku na kuchařském kurzu, taky skrze společný zájem...
@kklaudie1 každý čkovek se vyvíjí a nekdy se to tak stane ze sise starými kamarády najednou nemáš co říct, ze ten, s kym jsi driv byla denně, tak ted ti staci ho potkat jednou za mesic. A stejne to muzou mit ostatni s tebou.
Jinak já to mam asi podobne, vždycky jsem mela spíš chlapské zájmy, mela jsem víc kamarádů než kamarádek. To co řešily holky me moc nebavilo (móda, šminky, celebrity, i knizky jsem cetla jiné), takze uz ve skole jsem mela malo kamarádek. Jenze v manzelstvi uz se nehodi tolik kamaradit s opacnym pohlavim, takze se citim taky osamele. Navic jsem i takova chaoticka, roztrzita, moc neplanuju, takue domluvit neco je pro me narocny výkon 😅
Ja to mám úplně stejně. Kamarádky ze školy se odstehovaly z města, už se prakticky nevidíme, sem tam si napíšeme co je nového. V okolí nikoho neznám, bavit se s maminkama ve školce, škole, na kroužku neumím, nemám si s nima co říct, max tak drbat děti a to mě donekonečna nebaví. Já mám spis takové mužské zájmy, tak si rozumím spis s chlapama, ale ty zas nebere vysedavat s detma na hřišti :D navíc mám 3 malé děti, takže ony mě ani nenechají s někým někde pokecat, i na tom hřišti musím běhat minimálně za nejmladší, aby někde nespadla :D
Ale to ja jsem to same, nesnasim to kvokani kolem deti. Ale zacnes se bavit o detech a bud to preroste v neco vic, nebo ne😀 S rodicema z tymu jsme vytvorili rodicovsky tym a pro prdel soutezime taky, je nas 25, ruzny vek, ruzne povahy, ruzne stare deti, takze o babovickach se rozhodne nebavime. A detske akce neobrazime, ale delame si je samy a vzdy zahrnuji pivicko a grilovacku, zadny Stistko a Poupena😀 Takze seznamit se s nekym pres deti u me rozhodne neznamena, ze nic jineho spolecneho nemuzeme mit. Ja jsem si pres nase deti nasla druheho manzela😝
@martinka_33 mě to taky příšerně nebaví běhat za dětma na hřišti, jenže jedno dítě ADHD a druhé je fascinováno výškami, ale zároveň je to vozembouch, které zakopne o každý puzzlík nebo drn, takže mi bohužel nic jiného nezbývá. Představa knížky a slunění na lavičce je krásná představa, snad se toho taky někdy dočkám. 😂
@kklaudie1 teď celkem nové běží aplikace Mamio, je to taková seznamka pro maminky, která ti hází návrhy maminek ve tvém okolí. Já tam třeba našla kamarádku z gymplu. Sice jsme se nikdy spolu nebavili, ale přes tuhle aplikaci jsme začaly. Jsem náplava ve vesnici, takže taky nikoho moc neznám a nejsem vůbec seznamovací typ. Že bych někoho sama od sebe oslovila venku, to vůbec a moje kamarádky jsou vesměs bezdětné nebo se taky odstěhovaly za manželem někam daleko.
@cherie24 soucítím, nejstarší byla zdrhací, šplhací neřízená střela a když si nejaké maminky dávaly kafíčko a deti si hrály v koutku, já jsem naháněla batole neznámo kde nebo ji sundavala ze stropu 😃 Na hřiště jsem chodila jem ma oplocená, jenze si slečna ve dvou letech uz umela otevřít vrátka a ve čtyřech rovnou přelezla plot 😄 Ale neboj, dočkáš se, v devíti uz ze hřiště nezdrhá a jeste tam hlídá mladší ségru 🤣
@irmamala jee tak takove mámy závidim 😍
Ja to mam zas tak ze mam kamisku od skoly s zou to bylo na dalku a kdyz ona byla bezdetna horsi , ale ted ma taky dite a uz je nas vztah lepsi ...ale je i tsk jina nez ja takze ne ve vsem si rozumime , ale funguje to ...
A co se tyce navazani novych vztahu... podle me to neni ono uz v zomhle veku , ptz nez s nekym kdo mi ne 100% sedne , to nemam radsi nikoho ...
Ptz uplne jen o detech se bavit nemusim a svuj osobni zivot s clovekem ktereho znam tyden , mesic ... resit nehodlam...
Me to vic vyhovuje bez kamaradek 😀 ...
Nejsem ten typ co musi drbat chlapa, rodinu , co jsem koupila nebo upekla/ uvarila/ koupila...
Muzu jit kam chci , v kolik chci atd.
A chlapa mam jako kamosku ... s tim mluvim o vsem a kdyz nahodou ne , a je to hodne ,,holcici,, nebo šoubyznys tak je tu na drbani jeste moje mamka a teta 😆...
Me prijde ze kdyz je clovek starsi bud to musi byt takova ta spriznena duse 100% - krevni skupina moje , nebo radsi nic ... ptz pak stejne jdu radši vsude sama s vyhovuje mi to vic.
Pretvarovat se nemusim 🙂
Me se tezko buduje hloubejsi vztah s clovekem ktery ms uplne jine zivotni postoje a zije jiny zivot nez ja .
Já si teda na hřišti taky nedokážu najít kamarády. Mám jednu blízkou kamarádku ještě od dětství, co má naštěstí úplně stejně starého chlapečka jako já dceru a pak takové ty kámoše z práce. Jsem totálně uzavřený introvert a těžko se seznamuji, potřebuju s člověk strávit hrozně moc času, než jsem schopná s někým mluvit o něčem jiném, než “s dovolením, potřebovala bych projít”, ve všech nových kolektivech se půl roku rozkoukávám a mlčím. Na hřišti jsem teda taky nejvíc lovila dceru, občas jsem si vzala nějaký pracovní texty nebo čtečku, ale nikdy jsem tomu moc nedala.
Takže zadavatelko, naprosto chápu, ale stejně si myslím, že to co popisuješ, je už nějaká subforie/deprese a bylo by super to probrat s odborníkem.
Ahoj holky, děkuji všem za odpovědi. Všechny jsem si přečetla. Nakonec jsem opravdu musela vyhledat odborníka, aby s těmi stavy pomohl. Doufám, že už to bude na dobré cestě! Pokud by si to tady někdo, četl a byl by ve stejné situaci jak já, klidně mi napiš, odhodlat se řešit problém bylo to nejtěžší rozhodnutí. Ráda pomohu. Tak jak jste tu pomohly svými příběhy i vy mě 🙂
Podobny pribeh jsem tady cetla uz x krat. Uprimne, moc tomu nerozumim, protoze ja jsem si nejvic pratel a znamych nasla prave az s detma.Ve skolce, ve skole, deti zavodne sportuji a jsme tam uzasna parta rodicu, V nasi ulici maji vsichni deti, takze se porad pro neco vymysli a podnika. Tvoje deti nemaji zadne kamarady, zajmy, neznate se s rodici ze sveho okoli?