Taky vam nekdy pripada, ze se vam kamaradi nebo i pribuzni ozývají akorat kdyz neco potrebuji? Ja se porad tak snazim kazdemu vyhovet, vyslechnout, pomoct, odepsat co nejdrive na zprávu.. Ale kdyz me nepotrebuji a maji nejakou lepsi zabavu, tak jsem vzduch a nikoho nezajímá, jak se mam, nebo co dělám..
@malanoha kamarádky nemám a s rodinou řeším,co je aktuální. Vůbec mi to nevadí. Nejsem introvert,spíš pravý opak,ale nějak mi ten klid sedl.
Naucila jsem se vybirat, s cim pomuzu, protoze jsem chtela pomoct vsem. Ale na oplatku kdyz ja potrebovala tak ani ň. Takze asi tak
Já to začala pociťovat v době, kdy jsem otěhotněla. Chvilku trvalo si zvyknout a štvalo mě to....Vždycky akorát tak co matko? Hlavně se šetři a hodně lež, spi protože potom už se nevyspíš,...To že bychom mohly někam na kafe, povídat si o normálních věcech jako do té doby, na procházku nebo cokoliv nebylo v ten moment aktuální. A to jsem nebyla jedna z těch, co mají od počůraného testu "mlíko" na mozku a neřeší nic jiného než mimina.
Ano, mam to taky tak. Akorát mamka se ozve, jinak sousedka pokeca, to je asi jedina kamarádka, která je do pohody i nepohody. Jinak ostatní rádoby kamarádky jen, aby se pochlubily nebo když nekdo něco potřebuje.
Já jsem měla spoustu velmi dobrých kamarádek jen na střední a vysoké. Jak se narodily děti, tak nemám vlastně žádnou, bydlíme už jinde. Nejbližší nyní asi sousedka co má přes 50. Prima ženská.. Mě je 33. Ještě s malými dětmi jsem se snažila s nima zůstat v kontaktu a i si najít nové přátele.. chvíli to vypadali slibně.. Měli jsme cca 4 roky partu 6-10 lidí.. vždy jsem (obvykle moje iniciativa) navrhla chatu v zimě, různá setkání, pivo, grilovačku, adventní trhy atd.. Všem jsem přála na narozeniny, svátky, vymýšlela dárečky, psala, volala, zajímala se, jak se jim daří.. nyní ty páry už nejsou spolu.. chlapi mají nové přítelkyně. Jejich bývale ženy mi už ani neodpoví na sms, natož aby někam šly.. (to jsem je považovala za kamarádky).. prostě úplná ignorace.. já jsem jim nic neudělala.. Tak nějak mi z toho vyplynulo, že investice do kamarádství nějak postrádá smysl.. Tolik času, co jsme jim dala, spoustu společného prožitého a pro mě to znamená o mnoho víc jak pro ně.. Oni se otočí na podpadku.. a zbohem, už mě nezajímáš. Kdybych to věnovala sobě.. cvičení, vzdělání, práci.. byla bych na tom ve výsledku o moc lépe..
Jj, bohuzel az moc casto.. jak se rika sejde z oci, sejde z mysli, tak u me to plati 😏 jak jsem sla na materskou, tak na me zapomneli lidi z prace, drivejsi kamaradky.. Ty s detmi tak zas jen kdyz za nima prijedu ja v case co se hodi jim.. rodina nejdriv juchuchu kdyz byl malej miminko, ted uz na nas taky prdej. Par uzasnych kamaradek mam, a pak moje trio - syn, pes, kocour, tak si nepripadam tak zbytecne 😅 ale celkove jsem z tech mezilidskych vztahu nejak vylecena..
Ahoj, mám to podobně. Teda musím uznat, že ne u nejbližší rodiny, jako jsou rodiče.... Ale jinak prostě když se nic neděje a nikdo nic nechce tak se z příbuzenstva taky neozývají. Už jsem si na to celkem zvykla. Prostě, když je něco extra, nového (nejlépe nějaká pikantnost) nebo něco potřebují, tak to píšou do pár minut. Nejlepší je, že "kamarádky" (až na dvě výjimky) píšou jen, když se mají čím pochlubit a jinak jsem jim taky úplně jedno.