Nejspíš čekám dítě s někým jiným, než se svým přítelem
Jsem v naprosto zoufalé situaci, čekám miminko,ale více procent přikláním k tomu, že děťátko jsem počala s někým jiným než s mým přítelem.Rozhodla jsem se ale pro to, že si děťátko nechám a přivedu na svět.Těhotenství se pro mě ale změnilo v peklo,to že příteli takhle lžu a klamu všechny kolem sebe,mě ubíjí....není dne abych s pocitem, jak špatný člověk jsem, nevstávala a večer neulehala do postele.Pláču a vyčítám si vše, co jsem způsobila, jak nezodpovědně jsem se zachovala...proč jsem se nepřiznala hned na začátku,teď je to pro mě těžší a těžší..už nevím jak dál, tolik moc nechci o přítele přijít,ale s tím co nosím pod srdíčkem a v srdci se žít nedá....je tu některá ,která se dostala do stejné situace jako já? Jestli tu si,pověz,jakpak si se rozhodla.....PROSÍM.
Po pravdě bych tady nečekala žádné chlácholení a útěchu, protože každý čin má svůj důsledek. když tak moc miluješ přítele, neměla jsi spát s někým jiným :-/ nerada moralizuju, ale co sis uvařila, to si taky sněz. Co se týká otcovství - jsou možné po porodu testy, ale partnerovi bys neměla lhát, když už jsi v takové situaci a čekat, že se to nějak vyvrbí :-/ zní tu krutě, leč pravdivě
No - to se musíš rozhodnout ty, co dělat - buď pravdu vybalíš a poneseš důsledky - a nic moc pěkného to nebude, nebo / a za to tu dostanu určitě pořádnou držkovou, protože všichni jsme upřímní a čestní až na půdu/ budeš mlčet navždy... Otázkou je, jestli to ty dokážeš...
Tím nikoho neponoukám, aby si udělal dítě se sousedem a tvrdil mužovi, že je jeho a lhal celý život...
Jen moc nerozumím tomu, že si uděláš dítě s jiným... že někomu "ujedou" nohy - dobrá, stane se, neodsuzuju to, ale tak si sakra vezmu gumu, ne?
No, nebudu moralizovat... 😀
myslím, že jsou možné ty testy otcovství už během těhotenství. Situaci ti nezávidím, musí to být opravdu náročné a je těžké radit. Ty sama asi přítele znáš nejlépe takže můžeš odhadnout co by lépe snášel a jak by to delé vzal a ty sama také víš proč jsi ho podvedla. Asi bych to neudělala a když určitě bych si dávala pozor, abycg nebyla těhotná☹, ale neodsuzuju, člověk nikdy neví do jaké situace se kdy dostane. No a rozhodně nejsi sama, říká se, že akždé 10 dítě vychová jiný nebiologický otec a neví o tom.-). Pokud tě to tak trápí asi bych to příteli řekla, vysvětlila co a porč se stalo, omluvila se, řekla, že počítám s důsledky, ale že ho miluju a přála bych si, aby byl otcem mého dítěte a navrhla testy.
Já bych taky šla s pravdou ven. Pokud se to dozví později, což se určitě dřív nebo později dozví, o to horší ta situace bude. 😒
vidím to tak nějak jako @elvira, když už si najdu někoho bokem (je jedno z jakýho důvodu) a mám sním sex, myslím na následky a použiju ochranu.Nevím co bych v té situaci dělala,asi bych mlčela a čekala po porodu,zda bude dítě podobné alespoň mě...já kdybych si našla někoho bokem, tak bych se asi poohlížela po někom kdo je podobný mému muži (barva vlasů,oči) 😀
ale také si myslím, že dříve nebo později se to provalí a bude zle...ale chápu, stalo se ,stalo...
Důvody neznáme, takže nebudu soudit. Dobře si spočítej dobu početí, kdy jsi ovulovala. Pokud dítě asi není tvého přítele, měl by to vědět a taky pravděpodobný otec. Pak uvidíš, jak se zachovají, to už není vě tvých rukou. Navíc miminku tvůj stres moc neprospívá.
Škoda, že si toto nezadala ako normálnu diskusiu, tu v otázke môže každý pridať iba jednu odpoveď.
Asi čakáš, že ťa sem príde niekto ukľudniť, že to zažil, a nakoniec bolo diťa priateľovo / manželovo, a že to malo šťastný koniec...
Ale, keď priateľa tak miluješ, prečo si ho podviedla? (a ešte sa pri tom nechránila?!)
Keď sa priznáš, a dieťa nakoniec bude priateľovo, je to zrejme koniec vzťahu. Keď sa nepriznáš, a deiťa nebude priateľovo, a on na to príde, je to s ešte väčšou istotou koniec vzťahu. Keď na to nepríde, bude to voči nemu fér, že vychováva kukučku?
Asi nie je iný spôsob, ako zjesť, čo si si navarila, so všetkým, čo k tomu patrí.
asi nebudu mít názor většiny,ale pokud ty i partner dítě chcete,a jen asi si ho počala s jiným,neřešila bych to,vím jak se v těhu člověk užírá vše si bere,hormony jsou fakt potvora to mi věř,možná dítku bude líp v celé a spokojené rodině v klidu a míru,než sice s vyřčenou pravdou, matkou na pokraji sil a sami,pokud se na to má přijít a ty máš pocit že to nejistotu neustojíš,řekni mu to a hned,jinak počkej co po porodu,hormony se zklidní a vše uvidíš možná jinak,nebudu tě soudit z mnoha důvodů
Já radu asi nemám, moralizovat teď už moc nemá smysl.
Osobně bych se nebála ani tak toho, že dítě nebude otci podobné a půjde na testy DNA jako spíše toho, že může přijít vážná nemoc, dědičná vada, úraz a pravda vyjde, zrovna v tu nejhorší a nejtěžší chvíli, najevo.
Nezmínila jsi, v kolikátem jsi týdnu. Kdyby to bylo ještě někdy na začátku, šla bych s tím ven hned. Myslím, že to by se ještě dalo s tím něco dělat (nechci bejt negativista, ale vychovávat cizí dítě podle mě zkousne opravdu málokterej chlap).
Pokud už mu lžeš dlouho, je asi malá šance, že ti to odpustí. Teda já si to nedokážu představit. Podle mě je to zrada, kor když víš, že to nejspíš nemáš s ním.
Nebudu moralizovat, sama jsem jednou podvedla. A neřekla jsem mu to. Tebe to ale očividně dost tíží, takže to stejně vyjde najevo. Chceš to opravdu dál odkládat?
Behem tehotensti jde udelat testy otcovstvi. Takze bych je nechala udelat a podle toho, co se ukaze, bych se rozhodla. Pokud to miminko neni pritele, je treba to rict, neb se na to stejne prijde. To neni jen o podobe, ale existuji krevni skupiny, DNA atp a samozrejme by se to zjistilo v tu nejmene vhodnou chvili - uraz, nemoc a takove ty chvile, co si nikdo jako rodic neprejeme zazit, ale bohuzel se stavaji. Testy maji smysl ale samozrejme jen v pripade, ze pritel nebyl treba 2 mesice pryc, pak by to jaksi byla tutovka a postradaly by smysl, pak bych to vybalila rovnou a byla pripravena se sbalenymi kufry. Nedovedu si predstavit na chlapovi spachat vetsi krivdu, nez ze dite, ktere vychovava jako sveho potomka neni jeho. Kdyby to zjistil pozdeji, podle me by ti to nikdy neodpustil. Mlcet by nebylo fer. Pokud bude znat pravdu, ma sanci si vybrat.
Urcite bych se se svou nejistotou priznala priteli i kdyz nemuzu soudit,nikdy jsem v rakove situaci nebyli,ale jsme lidi a delame chyby. Rozhodne bych ho ale nenechavala v nevedomosti,protoze cim dele budes cekat,tim horsi jeho reakce bude. Na kazdou lez se vzdycky prijde...
To je ale zapeklitá situace 😒 Ono asi bude záležit na tom, jak jsi k tomu otěhotnění přišla - jestli jsi ještě, zrovna v tu dobu nebo už nechodila se současným přítelem a nebo je otěhotnění následek podvodu. Pokud se nejedná o podvod, byla by situace asi jednodušší. Každopádně dokud bych si nebyla jistá, že dítě skutečně není jeho, tak bych byla zticha. Otcovství bych ověřila co nejdřív a po zjištění, že otcem není, bych asi bylo lepší říct mu pravdu. Čím déle budeš pravdu tajit, tím to bude horší ☹
no, prvne jsem nechtela nic psat...po precteni nekterych prispevku ale musim...moralistky a svetice opet zaperlily... ja doporucuju udela jednu vec...na kazdou otazku ktera Te tizi si proste hod minci...a to ne aby osud rozhodl za sebe, ale pro ten okamzik nez mince dopadne budes vedet co skutecne chces 😉 nezoufej, vsechno je jak ma byt... dokazu pochopit, ze clovek ujede, nikdo nevime jak dlouho s pritelem jsi (jsou dlouhodobe vztahy od mladi, nutkava potreba vedet jestli je neco lepsiho, komplikace ve vztahu, proste cokoliv) taky nema smysl si nic vycitat, ze jsi mela byt zodpovednejsi...proste se stalo a je to...kazdopadne verim, ze az se miminko narodi, bude tezke zit s touto info....muze to byt treba jiste hned od pvniho dne pokud bude mit miminko jinou krevni skupinu nez vy dva s pritelem...taky jsi si 100% jista ze neni pritelovo? mozna by vazne za to stal nejaky test otocvstvi provedeny uz v tehotenstvi a pak jiz vyse psano, prijde nejake onemocneni a s pravdou se bude muset v nejhorsi situaci ven...taky nevis jak partner Tvuj soucasny vezme situaci a pravdu, ze dite popr. neni jeho, nutne to nemusi znamenat rozchod, nezname ho tu ani jedna a popravde nikdo nevi jak v te situaci zareaguje, to by nevedel ani on sam, dokud v te situaci nebude...a co ten se kterym se domnivas ze je otec? nahodna znamost, ulet? nebo nekdo znamejsi? to taky dela svoje...nezoufej, neplac, hlavu vzhuru 😉 kdyby jsi chtela napis mi klidne do zpravy..kdyby jsi jen mela potrebu o tom mluvit a psat myslenky "nahlas" mne to pomaha 🙂
Úplně si to umím představit jak to je. Já bych svého manžela nikdy nepodvedla je ke mě tak hodný a pozorný a opravdu mě miluje a já jeho taky. Neumím si představit jak by mi bylo kdybych čekala dítě s jiným. Vím že manžel by ho přijal (dokonce mi říkal že kdyby náhodou měl nekvalitní spermie tak by mi dovolil mít dítě s darovanými a nevadilo by mu to), ale asi by mi neodpustil tu nevěru. Já si myslím že věčně to neutajíš, co když to dítko bude podobné na něj a bud to znát a nebo se může vyskytnout (nechci strašit) nějaká nemoc a bude se muset brát v potaz genetika pravého otce? A jsi si 100 pro jistá že to dítě nemáš se svým manželem?
@radunka27 Je to hrozné. Kamarádce se to stalo. Tak strašně brecela, ze v šestém tydnu potratila. Strašně moc ji mrzelo, jak byla blbá, a ze zrovna s tím blbeckem. Svoje dítě by ale na potrat nedala. Strašně ji sziralo, jak moc milovala svého partnera a nechtěla o něj přijít. Připadala si jako poutník na voru. Sama se svým prusvihem. Příroda to nakonec vyřešila.
Být tebou, tak si to zpracuju tak, že se budu snažit po porodu do roka znovu otěhotnět a budu se modlit, aby se rodina stmelila a tvuj muž i deti, i ty abyste byli štastní. Kdyz to praskne, treba ti odpustí. Kdyz ne, stejně to zachráníš. Dbej na rodinu.
Haha pořídit si rychle další dítě jako pojistku 😠 to je snad vtip... Já osobně bych si co nejdřív nechala udělat testy, abych věděla na čem jsem a do té doby bych nikomu nic neřekla. Nemá cenu lámat chleba, když se neví, komu připadne... Když to řekneš, skoro jistě tě opustí a přitom může být dle příspěvku i přítelovo. Zatloukat, zatloukat... Až si budeš jistá, určitě se Ti uleví (a to i v případě, že by mimčo přítelovo nebylo), prostě budeš vědět na čem jsi a pak se rozhodneš snáz. Držím pěsti, není to lehké, ale určitě se kvůli tomu svět nezboří.
@partyzanka91 jen mě napadá taková otázka....myslíš, že se to tobě nemůže stát?Víš jak se říká, nikdy neříkej nikdy a zamilovat se můžeš i když nechceš a jsi šťastná s mužem a nic ti nechybí...ale prostě někdy to tak je, že jsi v manželství šťastná, vše funguje a stejně se zamiluješ 🙂 je mi jasné, že je to potom o tom odolat a nepodlehnout,ale občas to prostě přijde ani nevíš jak
vendulka: vím že citu neporučíš, ale je opravdu škoda s někým ulítnout když máte člověka co vás opravdu miluje. Nejsem teda nic extra tak nechápu proč mě manžel tak zbožňuje, naopak si myslím že jsem podprůměr. Ale jsem prý moc hodná a takovou si vždycky přál a vím že by ho šíleně bolelo kdybych ho podvedla a protože ho taky miluju připadá mi že tu bolest mu nemůžu způsobit. Jo stalo se mi že jsem se zabouchla do jednoho kolegy z práce i se mi o něm zdálo. Bylo to takové poblouznění, ale držela jsem se na uzdě a nic bych si s ním nezačala protože povahově je dost zrádný i když to lákání bylo velké a právě ta nedobytnost a jeho stejná náklonnost ke všem mě přitahovaly. Ale prostě to musíme přemoct i když je to těžké. Manžel je pro mě vším a sama bych si život pokazila kdybych ho podvedla a on se mě pak zřekl. Na to se taky musí myslet
@partyzanka91 to určitě ano, to máš pravdu,ale věřím tomu, že ne vždy se dá odolat a prostě se ulítne a pak člověk lituje 😉 hlavně, když je s někým třeba 15 let
@partyzanka91 Podívej, nikdo nežijeme ve vakuu a setkáváme se se spoustou lidí a je poměrně normální, že i přes veškerou lásku a hloubku citů k partnerovi, je ti občas někdo sympatický, fyzicky se ti líbí atd.Ale lidi se od zvířátek odlišují tím, že své pudy mohou ovládat.Nejsem tak hloupá, abych si kvůli jedné noci zničila třináct let fungující vztah, který přestál lecjakou zkoušku a vzala dětem možnost vyrůstat s tátou.
Jsi evidentně chytrá holka tak věřím, že ti to vydrží.
bohužel někdy bývá chtíč větší než rozum...
zatloukat, zatloukat, zatloukat 😅
@killi Tak pro me není blbej..ja bych to takhle udělala. Snažila bych se svou chybu zachránit s nejmenšími následky. Vím jaký je to zoufalství. Pořídila bych dvě děti, ale spíš tři a byla bych rada, že nic zatim neprasklo a oddalovat to. Po letech už by byla situace lepší. Kdyz by na to přišel, klekla bych na kolena a upřímně rekla, jak to vsechno bylo a jak moc jsem o něj nechtěla přijít. Zároveň že jsem nechtěla nechat zabít nevinné dítě, které jsem nosila pod srdcem. Vím, jak to kamarádka měla, uplne stejně. Přemýšlela jsem o tom dost. Udělala bych to takhle.
já ten příběh znám z té druhé strany, kdy manžel se to dozvěděl po letech při nějakých testech a ta zrada pro něj tak velká, že vychovával a živil celej život cizí dítě a ona mu lhala celou dobu, byla tak velká, že ji okamžitě opustil. Což bych já na jeho místě udělala taky, už bych tomu člověku nemohla věřit. 😒
U nás se snažil pan s paní léta o dítě a pak se zjistilo, ze je neplodny. Přitom měl prave skoro dospělé deti,, na které platil roky alimenty. To je ale uplne jiný případ. Co ma zakladatelka delat ? Jit za ním a rict pravdu, když o něj nechce přijít ? Každá jiná by sla na potrat. To by jí půlka modrého konika odsouhlasila. Chlapi zahybaj na každém kroku a jednou se dostane do neštěstí žena a uz se kamenuje. Ne nemusí to byt tak, ze ji jednou opustí. Muže ji odpustit.
Já přímo ne, ale naše známá to tak měla taky. Když byl malý venku a nebyl tátovi podobný, všichni do něj rýpali a jemu to taky začalo bát divný, tak šli na testy DNA a bylo vymalováno. Stejně se na to přijde, a čím později, tím hůř.