Nechci vztah, ale bojím se, že časem zatoužím po dítěti

@antonie86ohnivak myslím že problém je hlouběji než si myslíš. Mas hrozne nízké sebevědomí, připadáš si neatraktivní a tim pádem jsi nekomunikativni... ale proč? Myslíš že jen krásné ženy mají právo byt šťastné. Někdy potkávám ženy které opravdu nejsou symbolem ženské krásy a nebo je vidět že prodělaly nějakou nehodu a spousta z nich má partnera a rodinu a jsou šťastné. Myslím že právo na lásku má každý včetně tebe. A u sebe bys mela začít. Musíš si více věřit. Navštiv nějaký salón a nech si udělat proměnu - nové vlasy, líčení, nech si poradit se šatníkem. Když si budeš vic věřit lidé to vycítí a pak je větší šance ze se s tebou někdo dá do řeči, nebo te oslovit nějaký muž. Vztahu se bojíš jen pro to ze jsi si zvykla na samotu ale až poznáš jake je mit někoho kdo te pohladí když budeš smutná a bude se smát s tebou když budeš mit radost, s kým budeš moct mluvit stejně jako mlčet tak zjistíš ze člověk sám byt nemůže. ...
Jsi v začarovaného kruhu. Připadáš si nepěkná a chováš se jako "šedá myš" a tim pádem tě lidé přehlizeji a ty pak upadáš vic do své samoty. Tohle klubíčko rozmotáš když začneš sama u sebe
Jsi ještě dost mladá a nevěřím ze jsi až tak neatraktivní.
Já jsem se svým mužem začala chodit právě ve 23 letech, za dva roky jsme se vzali a za další dva jsme meli první dite. Teď Máme spolu dvě princezny a nedovedu si představit že bych ho nebo holky neměla. .. jsem šťastná ze jsem součástí fungující a milující se rodiny... oba bereme naše předchozí vztahy jako zkušenost ale ta "pravá laska" přišla později. ...
Neboj se sama sebe a zkus něco změnit 🙂
Držím palce 🙂

já si tedy nemyslím, že jsi dost mladá na to, aby se něco změnilo. Promiň....
Když to máš takhle nastavené 24 let a nedělala si s tím nic doteď, tak to bude postupem času těžší a těžší něco měnit... Já bych spíš doporučila nějaké terapie, které ti pomohou zvýšit sebevědomí...tím bych asi začala...Hodně sil a štěstí....

Být tebou, našla bych si nějakého psychologa a začala tento problém nějak řešit...jak už píšou holky přede mnou, máš nízké sebevědomí a nepřipadáš si hezká, proto se bojíš s někým seznamovat a bojíš se odmítnutí...pokud s tím nezačneš dělat něco teď, tak se to časem určitě samo nezmění a na nějaké "prince", který by tě z toho dostal nenarazíš...máš nějaké koníčky, zájmy? Jaký vztah mají tvoji rodiče? Jaký vztah máš nimi? Je to určitě hlubší problém, který je třeba řešit.

Ahoj,měla jsem spolupracovnici,moc hodná,sympatická holka,která by se pro ostatní rozdala,pomáhala,komu mohla,ale sama byla tak nějak ve stínu,tichá,skromná,nejistá,svým popisem mi ji připomínáš. Kromě toho silně věřící - dítě bez otce nepřipadalo v úvahu. Byla vystudovaná učitelka v MŠ a děti měla odjakživa moc ráda a taky chtěla být maminkou. Jenže nejspíš jako ty,díky nízkému sebevědomí,studu atd. neuměla navázat hovor s mužem,natož vztah. Vždycky hrozně zrudla,začla koktat,zpanikařila... Přitom já jsem tak moc věděla,jaká je to škoda,protože ona fakt byla tak hodná a laskavá ,jen v tom soukromí snad díky své povaze neměla štěstí. A pak jednou na nějakém církevním setkání,to už jí bylo čerstvě přes 40,potkala muže o 9 let staršího,stejně nesmělého a plachého jako ona. On byl snad ještě větší stydlín než ona,ale oba si padli do oka a jí bylo jasné,že to musí být ona,kdo začne. Takže ho oslovila,pěkně si popovídali,naprosto v klidu,bez stresu,zjistili,že mají spoustu zájmů,rozuměli si... začli si být blízcí 🙂 Ona pak bohužel onemocněla rakovinou a trvalo dva roky,než se z toho vylízala. On jí byl celou dobu oporou,stál při ní,ujišťoval ji,jak moc mu na ní záleží. Po čtyřech letech byla svatba 🙂 A ač jí bylo už poměrně dost přes 40 a jemu přes 50,otěhotněla. Bohužel potratila a další děti mít nemohou. Tak si zažádali o adopci a čekají,co bude. Přestěhovali se do malé podhorské vesničky,opravují si tam starší domek,ona tam pracuje v místní MŠ ,on ve městě kousek dál,jsou spolu,spokojení,šťastní 🙂 Moc ti přeji,ať tě potká podobné štěstí... Jistě je někde muž,který je ještě víc nesmělý než ty a byl by moc rád za člověka,kterým jsi.

Já bych k tomu ještě dodala, že není pravidlo, že první vztahy nevycházejí. Já žiju už skoro 13 let se svým prvním vztahem z šestnácti. Z toho manželé jsme téměř 9 let.😉

Mnoo, mně teda nepřijde, že by si autorka připadala málo atraktivní nebo stydlivá 😎
Moje rada zní: buďte svá, žijte svůj život a nic si nedělejte z toho, že máte jiné vzorce chování než většinová populace. Přijde mi, že se trápíte tím, co by mohlo možná v budoucnu nastat ("Zatím si dovedu představit, že zůstanu celý život sama a bezdětná, ale mám strach, že mě jednou doženou hormony") anebo máte strach z toho, co tomu řeknou lidi? Vidíte, že ostatní se párují a mají děti a vy si třeba myslíte, že byste taky měla žít podobný život.
Tak na to se vykašlete a přestaňte plánovat nenaplánovatelné 😉
Užívejte si svůj život takový jaký je, prociťte si, co byste doopravdy chtěla dělat a co vás baví a to dělejte. Zbytek přijde sám 💃

Docela dobře to znám, ty pocity, že se nikdo nenajde. A že jednou zůstanu sama. Mamka mi vždycky říkala, že mám počkat, že to přijde. Ve 23 letech jsem měla vztah spíš proto, abych konečně vztah měla. Trvalo to půl roku. A pak jsem byla dalších sedm let sama. A přesto se někdo našel 🙂
Po pravdě řečeno, není to taková pohádka. Ten někdo se našel díky tomu, že jsem našla odvahu ke změnám ve svém životě, díky tomu, že jsem našla trcohu sebevědomí, a díky tomu, že jsem si pořádně promyslela, co chci. Ne jen to, co nechci. Sama bych to ale nikdy nedokázala, takže jednoznačně doporučuju najít si psychologa nebo dobrého kouče.
Máš spoustu času. A i když je to těžký, věř, že opravdu máš spoustu času!

@pet359 O tom právě také přemýšlím, že už třeba na nikoho nezvyknu...čím jsem starší tím míň se mi do nějaké změny chce, stále mám menší a menší šanci, že bych to dítě stihla a potom by má snaha přišla vniveč...Já bych si přála být sama, jenže je asi nepravděpodobné, že mě jednou touha po dítěti nedožene...

@kulistice
,,pokud s tím nezačneš dělat něco teď, tak se to časem určitě samo nezmění a na nějaké "prince", který by tě z toho dostal nenarazíš..."
Já jsem spíše myslela, že by mi zamilovanost pomohla udělat první krok, začít nějaký vztah...třeba kdyby mi s někým bylo alespoň chvíli dobře, že by potom nebyl ten druhý úplně lhostejný, a i kdyby ten daný vztah nevyšel, mohla bych mít pak větší motivaci se sebou něco dělat...

Rodiče mají vztah, myslím, dobrý...matku mám ráda, k otci mám spíše neutrální vztah, ačkoliv spolu vycházíme dobře...

@antonie86ohnivak jak jsem Ti psala.....já bych zkusila psychologa, ale jestli to řešit nechceš, tak to neřeš....."asi je nepravděpodobné, že mě touha nedožene".....spousty žen tato touha nedohnala nikdy, to nikdy nemůžeš dopředu vědět 🙂 spíš mi přijde, že se snažíš žít nějaký všeobecně nastavený stereotyp-škola x práce x děti x důchod...a nějak se Ti tam nehodí mít dítě bez chlapa...no já měla smůlu na chlapy, až do mého nynějšího přítele a s nimi jsem si neuměla představit mít dítě a vlastně jsem věděla, že s nima nezůstanu, ale říkala jsem si, že kdyby mě ta touha po dítěti přepadla, tak to budu řešit klidně i bez chlapa...možná se to tady teď na mě sesype, ale já si myslím, že to může taky fungovat...

@antonie86ohnivak Tak zamilovanost dělá určitě hodně, ale když se budeš bát seznamovat a s někým se začít poznávat, tak těžko můžeš zjistit, zda je dobrý či nikoliv...já bych napřed začala něco dělat se stydlivostí a pak bych až řešila případný vztah...jak radí pet359, pokud tě to trápí, zašla bych k nějakému psychologovi a nebo si našla nějaké knížky, které by ti pomohli tu bariéru v komunikaci překonat...neříkám, že neexistuje láska na první pohled, ale nejdříve by si člověk měl říci, co chce...já jsem měla několik vztahů a vždycky jsem si jimi nahrazovala pocit samoty...nakonec žádný z nich nevyšel..až ve chvíli, kdy jsem si urovnala co chci, našla se a zjistila v čem jsem dobrá a co můžu druhému člověku nabídnout, tak jsem potkala skvělého kluka, s kterým jsem šťastná 🙂

@antonie86ohnivak souhlasím s kulisticí. A pokud máš v 23 pocit, že si na nikoho nezvykneš, tak - a teď budu asi hodně tvrdá - to je výmluva. Výmluva sama před sebou. Výmluva proč nic nedělat a utápět se v tom, že se to nikdy nepovede. Znám ty pocity: na nikoho jiného si nezvyknu, zůstanu zbytek života s mamkou, jsme spolu skoro 30 let, jinak už to nejde. A ono to najednou šlo. Najdi si někoho, kdo ti kvalifikovaně poradí, řekni si, co v životě chceš, a zkus na tom začít pracovat. Po malých krůčcích. To stačí...

Ja znám dost opravdu neatraktivnich, mnohdy stydlivých a nekominikativnich zen, který maji rodinu, deti, a mnohdy i muze, ze si pozorovatle řekne: "Ty jo, jak to dokázaly? Co na ní ma?"
No tak něco jiste. Třeba ze je chytrá, mluvi několika jazyky, ma přehled v mnoha oborech.
Nebo je šikovná,sije, dobre vari, mysli na ostatní, je s ni velmi dobre.
Je technicky zdatná, manuálně zručná.
Da se s ni kecat o odborné chemii a o umeni.
Ono je dost i "jinacich" mužů. Ne všichni muzi potřebují mit atrakivni modelku s nalakovanýma nehtama, v mini na podpatcích. Krása je velmi subjektivní dojem. Vnitřně krásnu jsou dobri a laskavi lidé, vzdelani a skromni.

Holky, které zůstaly samy spojuje to, ze byly nevyrazne, muzi si ji tak nějak nestihli vsimnlut. Cast toho je, ze staci rasenka, preliv, jine obleceni, ale chápu, ze někdo se v tom proste neciti a nedá to. Tobolati ale jen u nekterych. Daleko podstatnější a opravdu problem ale je, když ona ma požadavky, které snad ani v jednom muzi spojeny neexistujou, rwsp.posledni takový zemřel 2.listopadu 1420. A pokud by takový byl, co by dělal s dotyčnou? Pozadavku, a velmi, velmi striktních, seznam, sama zas tak preuzasna není,proc by si takový superman mel vybrat ji? Když si muze s přehledem vybrat ke všem dobrým vlastnostem, které ona ma, mladší, atraktivnejsi, hodnejsi, sikovnejsi, s větším rozhledem a nadhledem, tolerantnější, vic pomáhající doma, participující na společných projektech (napr bydleni).
Takže mit take zakladniboozadavky realne, mkt ujasnene vlastni hodnoty, hledat někoho,kdo ma ty z

...kdo ma ty základní stejne a ve stejném poradi, kdo ma podobne představy o rodině,manželství, morálce ap. Nějaké spolecne zájmy.
Rozhodne nedoporucuju byt někým jiným kvůli tomu, aby se někdo nasel.
Dobre je realizovat si ty konicky, vždycky je šance, ze u toho potkáš někoho,koho to baví taky.
Jit tam, kde se vyskytuji lidi, který tl baví taky.
Fotografuješ? Bavi Tě to? Jdi na kurz. Něco se naučíš,potkáš lidi s podobnymi zajmiy a muze tam byt i ON.
Chodit mezi lidi. Když Tě kamarád /ka pozve na oslavu, srazil atp., neodmitat s tim, ze tam skoro nikoho neznáš. Zve asi lidi sobe blízké, muze tam byt i nějaký ON najdete třeba něco z toho společného pro první tema hovoru. Zavrena doma těžko někoho poznáš.
Lidi, kteří maji konicky, který něco bavi, vyzaruji pozitivno. Taky maji vic témat k hovoru. Rozumi vic veci. Lip poberou i to, co je jim vzdslenejsi
Kdo chodi jen do školy/prace a domů se nemá tolik kde potkat a je nezajinavej, s věkem
se to prohlubuje hodne.

Proč myslíš, že neatraktivní ženy nemůžou být milováný? Já krásná nejsem ani náhodou a navíc jsem po narození dcerky vychrtlá jak stará kobyla a mám fakt pohledného manžela, který mě má rád😉. Jsme oba nespolečenštì a nebýt internetu ani se nenajdeme, v červnu to bude už 8 let. Zkus si víc věřit a hledat, ostatní neřeš, my se spolu také učíme žít za pochodu, vztah je vždy běh na dlouhou trať...

@bylinka36 Nespíš nikdo nebude s někým, kdo ho alespoň trochu nepřitahuje, kdo je mu třeba i odporný...

@antonie86ohnivak Přitažlivost a fyzická krása jsou přece dvě různé a současně naprosto individuální kategorie... Taky nejsem vzor atraktivní ženy, ale našla jsem partnera, kterého přitahuji a on přitahuje mě 😉 Všechno se ještě může změnit, uvidíš. Popřemýšlej, co chceš, kde chceš být za pár let, napiš si to, namaluj. Nebo natoč na video 🙂 Když budeš vědět, co chceš, budeš se k tomu cíli postupně posouvat. A nebo to můžeš nechat být. A když přijde touha po dítěti, tak na tom můžeš začít pracovat. Je to jen na tobě 🙂

@ingwer Jenže většinou to tak bývá, že člověka přitahuje ten, který se mu i líbí...
Já vlastně ani nevím, co chci...měla jsem určité plány, když jsem byla mladší, ale hodně jsem toho pokazila...v současnosti mám už jen strach z budoucnosti, ze selhání-že se stanu matkou v nevhodném věku nebo ,,bez otce", popřípadě že zůstanu bezdětná a budu jednou litovat...

@antonie86ohnivak víš co já jsem měla plánů, když mi bylo dvacet....podle nich jsem dnes měla být úplně jinde....ale člověk míní, život mění.....měla jsem mít podle nich už dvě děti - jedno možná už na zš....a čekám svoje první....a můžu být i za to ráda....a proč? protože jsem se sebou začala něco dělat, a tobě radím to samé. Když to tu tak čtu, tak mám z tebe opravdu čím dál větší pocit, že se snažíš jet nějaký zkreslený veřejně zavedený model o životě. Pořád co by, kdyby nebo samé ale. Seber se, netrýzni sama sebe (třeba by mě zajímalo, co je podle tebe matka nevhodného věku), děláš jako by ti bylo 40 let! Objednej se k psychologovi a někde s něčím už začni. Protože takhle se třeba jednou opravdu budeš litovat a říkat si ,proč jsi s tím nic nedělala, dokud jsi byla mladá....

@pet359 Naprosto souhlasím!!! "zkreslený veřejně zavedený model o životě" - to sedí. Já měla taky úplně jiné plány. Chtěla jsem člověka z oboru, protože jsme právnická rodina... A taky jsem chtěla mít děti o dost dříve a byla z toho zoufalá. A mamka mi říkala: "neboj, v tobě je to jako v koze, kolem třicítky to přijde." A přišlo. A nějaké přizpůsobování, zvykání si, to šlo docela dobře 😉

@ingwer já to mám podobně 🙂 s 30 se mi obrátil život vzhůru nohama 🙂 a ani nevnímáš nějaký "zvykání si" ....do tý doby mi přišlo, že stojím na místě, nic se neděje podle mých plánů, ale při tom čas plyne tak rychle.... a řekla bych že tady je na místě rčení: "jaký si to uděláš, takový to máš" ......

@pet359 Za nevhodný věk považuji 36 a výš (včetně partnera), zastávám názor, že kvalitu rodiče zásadně ovlivňuje jeho věk (energie s věkem nepřibývá, nervy se nezesilují, rodič není dítě mentálně tak blízký…)...co kdybych poté zjistila, že své dejme tomu desetileté dítě už nezvládám? Copak mám právo to riskovat?

Paradoxní je, že mě už od dětství starší matky ,,pohoršovaly", a v současnosti, když se situace změnila (alespoň tedy mám ten pocit, že se v posledních letech přibývají ,,mladé matky"), mě tenhle fakt absolutně netěší, ale spíše mě deprimuje představa, že za chvilku bude spousta mých vrstevnic matkou...

@antonie86ohnivak a to ja si nemyslim...tatam jsou doby, kdy zeny v 50 nasadily satek na hlavu a razem to byly "babky". Dnes lecjaka 50ti leta zena je vitalnejsi nez 25ti leta....moje mamina porodila nejmladsi sestru, kdyz ji bylo 36 let a tenkrat to bylo jiny na tyhle veci...a jak ji to omladilo, protoze se proste musis otacet kolem ditete...dnes je sestre 15 let a jsou jako kamaradky...a kvalitu rodice, jak Ty pises podle me neurcuje az tak vek jako to, jak se tomu diteti venujes.at je Ti 50 nebo 25. To ze si starsi rodic s ditetem neni mentalne blizsi nez mladsi rodic...s tim uz vubec nesouhlasim- opet ze zkusenosti...naopak zavidim vztah te nejmladsi sestry s mamou..my spolu takovy nikdy nemely a ani nebudeme....to je nazor muj, Tvuj Ti neberu... 😉

,,To ze si starsi rodic s ditetem neni mentalne blizsi nez mladsi rodic...s tim uz vubec nesouhlasim- opet ze zkusenosti...naopak zavidim vztah te nejmladsi sestry s mamou..my spolu takovy nikdy nemely a ani nebudeme..."
Ale obecně se dá předpokládat, že to bude spíše naopak...Nicméně tohle je celkem kontroverzní téma a nemám v plánu se hádat, jen se jedná o docela podstatnou část mých obav, tak jsem to musela zmínit...

nikdo se nechce hádat....jen se Ti ty obavy snažíme trochu zmírnit.....ukázat, že to tak není. Jenže začínám mít pocit, že nechceš od nás moc "slyšet" že to vlastně jde i jinak, než si Ty myslíš...

@pet359 Jednoduše nemám k ,,pozdějšímu rodičovství" důvěru...

@antonie86ohnivak tak ja jsem dite na tu dobu starsich rodicu -mamka me mela ve 32 (jeji vrstevnice uzmely skoro pubertaky) a tatka mel 43 (jsem z druheho manzelstvi) - s mamkou jsme nej kamaradky, mame blizky vztah -myslim, ze diky nam je vecne mlada, tahne ji na 70 a nikdo ji to nehada, tatka se nam venoval cele nase detstvi-i kdyz nenabizel to co prvnim detem -tu vitalitu, ale venoval se nam vsechen svuj volny cas - pokud na neco uz fyzicky nestacil, tak nam to umoznil v krouzcich apod.
jinak ja jsem az do 25 nemela zadny vztah, nejsem neatraktivni, ale byla jsem hoooodne stydliva ohledne chlapu -jinak jsem velmi oblibena a spolecenska - nesouhlasim s netopyrem - ja byla furt nekde, plno zajmu, konicku, spolecenska-nemela jsem jen jeden okruh pratel, ale vicero-stejne se mi nedarilo nekoho potkat.......
ale je fakt, ze jsem si svuj cas vyplnovala -studiem, kvalifikaci, cestovanim -uzivala jsem si (ac mi to zas takovou radost neprinaselo, jedine co jsem chtela byly deti, muz a domov) -a nejlepsi je skutecne zacit od sebe a neco ve svem zivote zmenit -ja se odhodlala, odesla ze zamestnani (vsichni me odrazovali, ze uz misto nenajdu) a odjela jsem na zkusenou do LOndyn- tam jsem se trochu otrkala, potom dalsi zmenou bylo, ze jsem sla bydlet do podnajmu (do te doby jsem bydlela u rodicu- odejit jsem chtela az s muzem, ale ten stale neprichazel a ja citila, ze chci nejakou zmenu), pred tim jsem teda zazila nekolik velmi kratkych vztahu- vzdycky byly ukonceny od chlapa, no a kdyz jsem bydlela v tom podnajmu cca 3 mesice-poznala jsem muze (znamy) a dala jsem mu sanci -bylo mi skoro 30- dodelala jsem rok bydleni v podnajmu, pak se k nemu nastehovala a ve 31 prvni dite, 33 druhe, 36 bude treti 🙂)) Jsem s nim spokojena a stastna!!!! a to jsem byla taky zoufala, ze nikoho nenajdu 🙂)))

@drzticka81 Ahoj, děkuji za reakci...
Pro mě bude dost těžké dokopat se k nějaké změně...Nemám příliš zájmů a víceméně, když nikam nemusím, tak jsem nejraději doma...Představa hledání partnera je pro mne nepříjemná už jen kvůli mé lenosti ( což je vlastnost se, kterou také neúspěšně bojuji).
Trošku Ti závidím, že jsem o vztah opravdu stála... já asi bohužel opravdu nejsem typ pro vztah, stále si neumím moc představit, co člověka může krom dětí a zamilovanosti do vztahu pudit...

@antonie86ohnivak Ahoj, určitě si najdi psychologa, a nebo lépe - nějakého kouče. To, že jsi nikdy neměla kamarádky prostě není normální. Máš v sobě nějaký blok, a věřím tomu, že když se ho zbavíš, všechno přijde. Podle mne kouč je lepší než psycholog. Psycholog se babrá v minulosti a snaží se najít příčinu, ale může to trvat dlouhé roky (a taky často trvá). Kouč naopak hledá s tebou řešení teď, kouká se do budoucna 🙂
Ale určitě nezůstaň sedět "na zadku" a čekat, až se "to" stane samo. Taky nemusí stát. Doporučuju www.idnes.cz, sekci "ona", podsekci "poradny", poradna koučky Libuše Konopové. Projdi si jí, velice často tam píšou ženy okolo 40-50 let, že si vždy přály rodinu, ale celý jejich život o ně neměl nikdo zájem a tak jsou samy. Podle mne tak to dopadá, když člověk prostě sedí a čeká, že se budou věci dít samy. A to určitě nechceš 🙂