Jak název napovídá, syn má problém s jedením před lidmi. Setkala jste se některá s něčím podobným?
Není to žádná novinka. Dřív jsme důvod neviděli a ani nehledali. Kolikrát jsme mu sebrali jídlo a šel od stolu, protože to vypadalo, že se jen nimra. Postupně jsme přišli na to, že mu vadí dospělí u stolu. Stačilo, že jsme byli my s manželem. Ale jen s jedním jedl dobře.
Teď máme na návštěvě tchyni s tchánem a syn od pátku odmítá jíst. Resp. on se nají, když jsou všichni po jídle. To jde ke stolu a sní vše. Už ho nenutime, aby jedl s námi.
Ve škole zvládá jist v pohodě, to sedí u stolu 4 a děti mu nevadí.
Máte někdo zkušenost?
@petralafatova přesně tohle mě napadlo, jestli někdo pořád nekomentuje, kolik toho sní a nenutí ho jíst, co mu nechutná..
@petralafatova
@veritanas jeden dospělý mu nevadí. Kdyby měl problém s tím, že ho někdo nutí, bude mu vadit i jen jeden. Jemu vadí větší skupina. Jíme i 3-4 dospělí a zvykal si na to několik let. Opravdu aspoň 2 roky trvalo, než začal být schopný jíst s námi. Teď jsou noví dospělí a je to v háji.
Není tam třeba náběh na sociální fobii, nebo tak? Možná je to moc dramatickej scénář.🙂
@pampeliska1313 nevím. Je pravda, že ma rád své prostředí, své lidi. Déle trvá, než je s dospělými lidmi schopný mluvit. Ale spíš je extrovert a klaun. Předvádí se a strhává na sebe pozornost. S jídlem má problémy i s babičkou a dědou, které zná od narození a měl problém se mnou a manželem. Prostě nechtěl jíst, když jsme u stolu byli oba.
Já si pamatuju že jako dítě jsem nechtěla jíst před nikým. Způsobeno to bylo tím, že mi občas někdo někdy řekl, že jsem tlustá, takže jsem nechtěla, aby se to opakovalo. To ale asi váš případ nebude.
@jinajanna syn je na hraně podvýživy. Problém má cca od 3 let.
A není to opak? Že ho komentují, že je dobře, že jí...
A nikdo jeho podvýživu nikdy nekomentoval? Nebo že špatně jí? Často stačí jedna věta a už to jede.
A vy? Nutili jste ho do jídla?
A kolik mu je? Nešlo by se ho na to prostě nějak nenuceně zeptat? Dcera má 4,5 a když jsme samy spolu a povídáme si, třeba večer po čtení pohádky, tak mi je schopná popovídat, co se jí např. ten den nelíbilo nebo jí vadilo a proč... Taky je před cizími hodně stydlivá a často spolu o tom pak mluvíme, proč se někde někoho bála, kolikrát koukám, co z ní pak leze, a myslím, že dost pomáhá, když si o tom spolu pak v klidu povídáme.
Taky jsem to tak měla, třeba do patnácti. Prostě přišlo, že mě všichni sledují, jestli jim, jak jim...ale já od mala měla problém s jídlem ...nejedlik. radu nemám...
Napada me jediny. Nenuti ho nekdo do jidla, nema nekdo nemistny poznamky atd…? Deti preci jenom tohole u stolu neresi, tak mozna proto nechce jist u stolu s dospelakama 🤷🏼♀️