Návrat do práce - pocity 🙂
Ahojky holky,
pardon za anonymitu, ale líp se mi to s Vámi řeší. Méně se stydím. Jde mi k to, v pondělí se po roce a půl vracím z RD do práce, manžel je bohužel po operaci na nemocenské, než mu jí vyplatili, tak jsme vyplacali část úspor. Takže jsem se rozhodla, že se vrátím do práce, vedoucí s tím souhlasí, protože v lednu odešel kolega. Tím nám pomůžu finančně.
O co ale jde, cítím se tak nějak rozpolcená, že odcházím od malé, ze všech stran se na mě valí jak je maličká, že by měla být semnou. Po večerech brečím (manžel mi říká, že se nemusím vracet, že to nějak zvládneme). Jenže mu hrozí, ještě jedna operace, pak rehabilitace a mě se v tom nechce zkrátka plácat.
Jen si přijdu jak špatná máma, že od malé odcházím. Budu dělat většinou po-pa ranni 6-14, semtam 12h noční záskok za nemocenskou, dovolenou. Prostě se ti ve mě bije. Mám strach, že mě malá přestane mít ráda ( asi hloupost no) sice je od narození tatanek, ale i tak. Byly jsme zvyklé spolu vstávat, udělat ranní rutinu, snídani atd.. a teď budu v práci.
Je tu některá, která taky nastoupila dříve než za dva roky, třeba? Jak jste zvládly první dny, a co děti? Já mám zkrátka depku.. děkuji moc..💜💛
No, tak to já bych byla ultra špatná máma. U prvního syna jsem se vrátila do prace, když měl půl roku, na částečný úvazek, u druhého půjdu v pěti měsících, ale chodím na brigády už od jeho 5ti týdnu, ale s nim... Někdy to prostě holt jinak nejde 😔
Myslim,ze kdyz jsi byla aspon rok a pul doma,tak jsi tu pro to dite byla,tvuj navrat do prace pokud je doma manzel to nezmeni,asi budes mit vetsi honicku pak vse nachystat,treba jim.navarit a tak.A manzel to na te nemocenske zvladne se postarat?Myslim tim to,ze se s necim leci,ta pece o dite je nekdy docela narocna.Treba nemoci,zuby.Je skoda,ze nemas moznost castecneho uvazku...
Taťka měl když jsem byla malá úraz a byl dlouho na neschopence, tak mamka musela taky do práce, protože kromě mě, živili ještě bráchu a ségru. Tenkrát dokonce chodila na 12ky, že mě prý kolikrát ani neviděla několik dní vzhůru. Taťka mi pak i mamku pouštěl na videu 😁 můj vztah k mamce to nijak nenarušilo ☺️
Na syna sem byla sama a šla jsem do práce když mu byli necelé dva roky. Pracovala jsem v nepřetržitém směnném provozu. Buď byl v jeslích nebo po tetách na hlídání. Vždycky když jsem mu řekla, že přijdu, tak sem přišla a snažila se s ním pak trávit víc času. Je mu 7, vztah máme moc hezký, nemyslím si, že by nějak trpěl… Ba i dokonce mi přijde, že si prd pamatuje a vnímá tak poslední tři roky. Povahově je zlatej, nebál se do školky, do školy a družiny, ke kamarádovi na návštěvu apod. Když řeknu, zda hoďku počká doma, že skočím do obchodu, tak s tím nemá problém.Důležitý je prostě ten pocit důvěry a spolehnutí se. Taky mi to bylo líto a bylo mi to vyčítáno. Ale dneska už je mi to jedno. Nikdo za tebe tvůj život nežije 🙏. Když s tím budeš srovnaná ty, tak si dítko zvykne taky ❤️
Ano, u dcery jsem nastoupila asi 3 měsíce před jejími druhými narozeninami, u prvního syna s jeho druhými narozeninami a u třetího v jeho roce. Důležité je mít dobrou "chůvu", ke které máš naprostou důvěru. A nevyčítat si to.
U Dana jsem byla doma rok a pul, od dvojcat jsem odesla ve 3 mesicich, venku bezna vec, cesi si musi zvyknout, vzdycky jsme trochu pozadu a cumime jak vrany, kdyz je neco jinak 🙂) uzij si praci!
Pokud je chlap doma a může se starat, tak je to přirozené, že jdeš do práce a jde spíše o to, jak tobě vadí, že si malou "užiješ míň", vynahraď si to pořádně o víkendech a domluv se třeba v práci, zda bude možné, až bude manžel v pořádku, mít některé dny volno. Vůbec vyřešte i jak to bude, až bude manžel zdravý.
Jinak já začala pracovat na jedno dopoledne v týdnu, když bylo malému půl roku a přijde mi, že si tím s tatínkem udělali super vztah. Ale zase jsem si teď překopala program tak, abych vše pracovní měla 3 dny v týdnu a zbytek jsme mohli být spolu. Ty 3 dny chodí do dětské skupiny.
Když bylo dceři osm měsíců, začala jsem chodit na jedno odpoledne, postupně přidávala, v roce a půl jsem standardně měla jedno odpoledne a tři čtyřiadvacítky v měsíci. Před jejíma druhýma narozeninama přišla loňská vlna covidu, to jsem mívala 6-8 čtyřiadvacítek, což už bylo hustý, ale přišlo mi, že hlavně pro mě (utahaná po službě jsem dorazila k vyspinkanému batoleti, které chtělo blbnout), dcera byla s mužem a s babičkama a rozhodně nemám pocit, že by ji to nějak trápilo. V práci jsem teda mnohokrát musela vysvětlit, že tam jsem ráda a dobrovolně ( zajímavé je, že jen sestrám, záchranáři a záchranářky můj návrat uen okomentovali, že super, že jsem zpět), ale jinak já v tom měla jasno, šla jsem do práce protože 1) bychom s jedním (tím nižším) platem nevyšli a 2) protože nemůžu spokojeně fungovat bez seberealizace a to pro mě není stavění bábovek. Ale chápu, že když jdeš v podstatě “nedobrovolne”, že se tím popasovává hůř. My jsme to tedy pytlíkovali víceméně nastřídačku (já si dělala srandu, že manžel pracuje o všedních dnech a ve dne a já v noci a o víkendech), ale i případným dalším dítětem bych byla ráda, kdyby si manžel zkrátil úvazek a byl třeba den doma a já v práci, přijde mi to fér i o muži, který přece taky chce trávit čas se svým dítětem.
Muj syn je v jeslickqch od 17mesicu. Od 20 mesicu kazdy den od pul 7 do 15:15 taky jsem .uselq do prace a za mw jsem udelala dobr3 . Tak se neboj a co rika okoli bych uplnw vypustila
Sice jsem delala na HO, ale i tak jsem davala deti do soukrome skolky lehce pred 2.narozeninami, jinak bych to nedala. Taky jsem z toho mela spatny na pocit, ale dnes to vidim mnohem smirliveji - proste to jinak neslo, penize jsme opravdu potrebovali. Ja zas vidim plus v tom, ze jsem si taky vydechla a zamestnala hlavu necim jinym a na deti jsem se strasne tesila a vic si to a nima pak uzila. Holky se naucily brzy fungovat v kolektivu a nikdy pak nebyl zadny problem se skolkou a skolou. Takze to neres, proste kdyz je to potreba tak neni o cem. Naopal bud rada, ze v tehle tezke dobe tu moznost mas.
Mně přijde skvělé, že může být doma tatínek (pokud teda na nemocenské zvládá péči). Když jsou děti s manželem, tak to já osobně neberu jako "hlídání," vnímám nás rovnocenně. Kdyby mohl být doma manžel, tak bych šla do práce i dříve, bohužel my máme stejnou pracovní dobu, tak jsem šla až po druhých narozeninách na 2 dny týdně a syn do soukromé školky. Dříve jsem z toho měla nepříjemný pocit, ale právě z toho důvodu, že nemáme možnost se vystřídat, nebo aby byl s babičkou atd.
To ta podla mna psychicky hodne depta tato spolocnost, ktora ked nie si doma s deckom aspon 4 roky, tak sa na teba pozera ako na krkavciu matku. Ja som s prvorodenym mala podobne vycitky, s druhorodenym uz s kludnym svedomim nechavam syna manzelovi od narodenia a idem do prace. Je otec rovnako ako ja a ak nekojim, preco by si ho tiez nemohol uzit?
Holky moc Vám děkuji, ani nevíte jak jste mi pomohli. Je fajn číst i něco jiného, než jak je to špatně 💜. Bohužel částečný úvazek nelze. Jinak když budu v práci, tak k nám bude chodit tchýně, manžel má ještě nohu v sádře, takže by nezvládl za malou běhat. Spíše sní sedí, čtou si knížky, nebo malují, krmí jí. A malá babičku zbožňuje, takže se nebojím.
Jste rodiče oba dva. Nemusíš mít špatný pocity. Do prace se chodi kvůli penězům a to tady spoustu lidi nechápe. Nejradsi by byli na mateřský 6 let. Já zas nechtela o své místo přijít, tak jsem od porodnice zacla chodit 2x týdne do prace na 5h. Slusny privydelek do rodinné kasy a ještě jsem si přišla potřebná a prijemne vytržená z domácího kolotoče. A pak se moc těšila domu. Doted s detma usinam v jejich posteli a to mi vždy vynahradi to odloučení přes den. Nemej z toho strach. Ve 3 letech deti do školky a já úvazek na 4 dny v týdnu. Ten pátý si nechávám na nákup a uklid domu.
dovolím si jen poznámku k okolí. Okolí má vždycky "problém". Když jsi doma celou dobu RD jsi lenoch co se nechce udržovat. Když jdeš dřív jsi krkavčí matka. Setkala jsem se s obojím. Takže na okolí se vykašli. Zařiďte se podle sebe, co vám vyhovuje.
Navíc bude malá s babičkou a tatínkem a to je super. Ať se daří.
Já musela do práce od obou nejmladších - nejdřív byl muž díky koroně bez zakázek (to domluvené bylo v zahraničí a nakonec to neklaplo), pak po narození nejmladší dcery vážně onemocněl a až do konce roku byl práce neschopen, takže jsem musela živit rodinu já. Kašli na to, co říká okolí, oni mají kolikrát plný pusy řečí, ale živit vás nebudou.
Holky máte pravdu a asi si též moc beru, co říká okolí. Možná bych se na to měla... jak píšete, živit a šatit mi malou nebudou a přeci jen, já sama teď výhledově nevím co bude i co se týče manželovi práce, dělá ve stavebnictvi + řidiče, ale kdo ví, zda to bude moci dělat i do budoucna. Takže jsem ráda, že mám své místo 💜🙏 děkuji, pomohly jste mi 💜😍
Ahoj, vratila jsem se do prace ve 2 letech dcery. Zpocatku jen par smen a po par mesicich na plny uvazek. Kojila jsem a kojim do ted, takze jsem po 12 h smenach mela vzdy bolesti a tesila jsem se na malickou(odsavat se mi v praci nechtelo). Vycitky jsem zahanela tim, ze jine maminky taky treba daji dite na hlidani babickam a jedou nekam na cely den pryc, nebo dite nechaji partnerovi a jedou na vylet s kamaradkama. Pro me bylo zasadni to, ze se o dceru staral partner ve kterem mam duveru. My pracujeme oba a smeny si volim tak aby nam to vychazelo. Takze pokud se o dceru bude starat jeji tatinek ktery zna malickou urcite stejne dobre jako ty tak bych se toho nebala. Tatinkove taky chodi do prace a nemyslim si ze by meli vycitky.🙂pokud ti to prace dovoli tak si treba muzete semtam zavolat nebo poslat fotky. Castecny uvazek by nebyl mozny? Pripadne jestli mas moznost delat treba jen ty nocni, mas narok na upravu pracovni doby kdyz pecujes o dite.