Narozeniny a kolegové vs člověk, kterého znám a bavím se s ním

@danielle1988 Je od tebe milé, že doneseš pohoštění na svoje narozeniny, ale nemůžeš očekávat, že ti hned všichni poběží přát. Jsi tam v práci krátce, třeba tam tyhle narozeninové akce neprožívají, nebo to té dané osobě nebylo příjemné, nebo je to zkrátka buran. Nic si z toho nedělej, tohle je banalita.
Třeba u nás v práci není zvykem nosit občerstvení na narozeniny, max nějaké kulatiny, a to ne všichni. Sama nenosím nikdy nic, jsme kolegové v práci, ne přátelé. A navíc nemám ráda právě tohle strojené gratulování a u podobných akcí trpím.

Musim souhlasit s @dura175, ja třeba taky nemám ráda, když někomu musim gratulovat, vím, že je to slušnost, určitě je to i hezké gesto, ale není mi prostě příjemné za někým přijít, podat mu ruku, divat se mu prili tom do očí a říct něco smysluplného... Jsem ráda, když to můžu člověku napsat a nebo případně jen mezi řečí říct,, vše nejlepší,, A to samé ani obráceně, mi není příjemné, když mi jde někdo přát... Každý to prostě může mít jinak

Každý jsme nějaký a někdo tady ty konvence a "oslavy" mezi kolegy nemusí, zejména pokud nejde o kulatiny. Navíc jsi tam krátce, neznáš treba ještě zdejší zvyklosti...samozřejmě to zamrzí, ale snažila bych se to nebrat si osobně. Mě spíš než to, že mi nepopulární kolegyně,se kterou se znám s bídou 3 měsíce, mrzí víc to, když si nevzpomenou ani známí, co se známe roky a roky jsme byli přáteli..a to mám narozeniny na zapamatovatelný den

@ajja87 Dnes jsme přáli kolegovi k 45, on je takový trochu zvláštní, tipla bych se, že možná Asperger anebo něco v tom smyslu, takový ten small talk je vidět, že ho uvádí do rozpaků, snaží se vtipkovat, ale někdy je to takové konstrbaté a na hranici trapnosti, má občas takové zvláštní prupovídky a vyloženě mu tady to nastoupí celého odd. k přání mu nebylo úplně příjemné

Asi něco dělám blbě, ale do práce už kolik let na narozeniny nenosím nic, maximálně si spolu zajdeme na oběd a po něm si sednem na kafe, nebo v zimě zajdem svařák, na který zveme oslavence🙂 ale že bych jim nosila občerstvení a tím je vlastně tak trochu nutila slavit moje narozky...vím že po svatbě jsem třeba přinesla koláčky jako výslužku a dort, to byli rádi, ale narozeniny nehrotíme...ale rozumím tomu, že pro někoho je to třeba slušné, něco přinést...ale to se dělá hlavně s přáteli, ne s kolegy po čtvrt roce v práci..asi bych úplně neočekávala, že mi bude každý přát, ostatně jsem ráda, že to má vůbec někdo zapsané a vzpomene si, to mě potěší mnohem víc, než chlebíčkama vydyndaná gratulace🙂 moc se tím nežer, zkrátka na to třeba nejsou zvyklí. Ale je pravda, že když už bych viděla nějaké dobroty, určitě bych ti popřála a chlebíček si dala, to zase jo🙂

@ajja87 Jee, jsem ráda, že nejsem jediná, komu není příjemné gratulovat i gratulace dostávat 🙏🏻 Člověk to vydrží v rodině, ale takové ty akce širší rodiny (ještě ke všemu vyvdané), nebo “povinné” pracovní gratulace ředitelům, to je mor.

Tak já mám zkušenost ze svých třech zaměstnání+manželovo a vždy jsem něco nesla já i manžel, to samé kolegové. Bylo to oblíbené a fajn, možná je to kolektivem, všude převládali chlapi, naštěstí, ženský kolektiv fakt nemusím.

@dura175 přesně, cítím to samé

Ale k věci, chápu, že Tě to mrzí, slušnost je prostě popřát. Hod to za hlavu a myslí si své.

Taky to nesnáším a u nás v práci se na to potrpí. 20 lidí stojí ve štrůdlu, říkají ty samé nesmysly, pak všichni čekají až oslavenec rozbalí dárek a řekne: jéééééé, děkuju, to si teda s Máňou/Helčou/Jituš tu večeři/wellness/divadlo užijeme. Pak musí nakoupit 25 chlebíčku a vyjde ho to dráž, než je hodnota dárku 😀 Ano.....mám to tak ráda 🙂