Napsání knihy

1. ano, existuje korektura a aj najlepsi spisovatel co pozna kazde gramaticke pravidlo posle knihu na korekturu
2. Co ti nejde v priamej reci? To som nepochopila
3. Kratsie pribehy sa volaju poviedky a vychadzaju v zbierke poviedok

Jsem trochu z oboru (máme s přáteli soukromé neziskové nakladatelství), takže napíšu svůj náhled. Bude to možná trochu drsné, ale svět knih je drsný a s lidmi se nemazlí 🙂 Prošlo mi rukama hodně textů, sama píšu, vydávali jsme sbírky povídek 52 autorek, takže možná tak u přes 60 jsem dělala i korektury a trochu editorku/redaktorku (ne tu hlavní, to dělala kamarádka, já nejsem ještě tak sběhlá a není to můj vystudovaný obor).
Chce to opravdu psát psát psát a číst číst číst, jinak se to člověk "nenaučí". Nejlepší je začínat v nějaké soutěži (třeba CKČ...), tam se člověk zviditelní, třeba dostane od hodnotitelů i zpětnou vazbu. Některé soutěže poté vydávají i sbírky (Mlok...). I když by potom šel člověk za vydavatelem, je dobré mít nějakou "historii", co dělal, kde se jak umístil apod.
Jazykové a gramatické korektury se dějí u každého díla, někteří lidé píšou hodně gramatických chyb (někdy jsem si až rvala vlasy), jiní jsou skoro bez poskvrnky (ti hned u mě stoupli na ceně). Poté se dělá také stylistická korektura, tam je otázka, jak moc se musí některé věci překopat. A samozřejmě do všeho zasahuje editor. Nestačí mít jen "super příběh", to je jen třešnička na dortu. Musí být také pořádný děj, pointa, dobře napsané rozhovory, vykreslené postavy apod (záleží na typu díla), zkrátka musí být dobře udělané to "těsto" pod tou třešínkou. A to je celkem těžké udělat, i když to tak nevypadá, člověk musí ovládat tu techniku. Naučí se jen praxí.
Ono dobrých až skvělých spisovatelů je plno, takže je těžké se mezi ně vmísit. A nakladatelství koukají na to, aby z té knihy měli nějaký kšeft. Knih je ohromné množství, vydává se ohromné množství a stejně tak dobrých spisovatelů je také plno. Kniha musí být rentabilní, být pro ni poptávka a náklady nesmí být vysoké (takže ne aby editor strávil na jedné knize rok). Tištěná kniha je celkem drahá (zvlášť pevná vazba), levnější jsou eknihy, kde se udělá jen sazba, vyexportuje se to a je to.
Jaký styl povídek by jsi chtěla psát? Zkoušela jsi nějaké soutěže?

@daasqua Hele, nechci moc rejpat, ale korektury asi nedělej...
Ale jinak máš recht, přijde mi naprosto naivní ta představa, že mám hlavu plnou nápadů, tudíž budu skvělá spisovatelka. Pořádný spisovatel podle mě píše a píše, nepíše o tom, že jednou něco napíše.
Já bych třeba taky jednou chtěla vydat singl, jen s intonací mám problém, ale budu mít vlastní hudbu i text.

@knuffel Tak my jsme nakladatelství o 4 lidech, takže všichni tak nějak museli dělat všechno, aby se to stihlo. Sami si děláme korektury, editorskou činnost, programujeme webovky, eshop, vyřizujeme tisk knih apod, vše ve volném čase a bez nároku na honorář. Tamto byla jednorázová akce, kdy jsme vydali 4 knihy x 13 povídek od 13 autorek, každou za půl roku. Pak jsme ještě vydali 2 vlastní povídkové knihy a jednu vydáme teď v létě, tam si naše povídky revidujeme navzájem, aby taky na sebe příběhy pasovaly. Nejsem geniální češtinář (mám vystudovanou ekonomku), tak proto to potom četli ještě 2 lidi.

@daasqua Lepsi zaplatit jednoho skutecneho korektora, nez aby na tom palili cas 3 lide a stejne text zustal s chybami. To jen takova technicka. Jinak preji mnoho uspechu 🙂

Číst, číst, číst. Psát, psát, psát. Korektury na textech probíhají standardně. Co se tyce redakčních úprav, je naivní si myslet, ze redaktor upravuje každou větu. Na to nemá sílu ani kapacitu. A ano, knižní branže je drsná.

@daasqua Já tomu rozumím, je to dřina jako blázen, jen píšu, že korektury bys dělat neměla, něco zachytíš, ale nějaké chyby stejně zůstanou. To nebyl útok, ale konstatování, že zbytečně ztrácíš čas něčím, co má dělat opravdový profík.