Naděje na nalezení partnera. Proč jsem pořád sama?
Dlouho jsem váhala, jestli to sem napsat. Již delší dobu mě trápí to, že jsem sama bez partnera. A ačkoli by se mi druhá polovička hodila, tak jsem se dostala do fáze, kdy už nemám náladu číst někde inzeráty na seznamce. V reálu se zase těch lidí bojím. Skoro nikam nechodím. Jenom na nákupy nebo do dětských koutků. Ani předtím nic moc. V práci jsem se seznámit nedokázala. Jak však pomalu a jistě plyne čas, cítím uvnitř pořád takovou samotu.
Má v dnešní době vůbec osamělá matka šanci někoho poznat? Moje cesta životem nebyla snadná. A není. Asi jsem lepší kamarádka než partnerka. Či nejsem ta žena, kterou dnešní muži chtějí. Nechci se jen tak vrhat do vztahů, abych neudělala chybu. Ale není to právě ta chyba, proč jsem pořád sama?
Nákup potravin a dětský koutek asi není úplně to místo, kde se dá někdo najít, ale stát se to může. Nicméně volila bych nějakou seznamku, protože teď je to trochu horší s místem k seznamování díky covidu. Já jsem preferovala placené verze, protože mi přišlo, že jsou tam lidi, co se chtějí skutečně seznámit, odfiltruje to ty, co by to zkoušeli z nudy. Pak je fajn neodmítat pozvánky na různé akce, setkání s přáteli a mít tzv. otevřenou mysl.
Za mě je nejdůležitější to nevzdat, jestli chceš partnera, holt budeš muset jít štěstíčku naproti.😉
V prvé řadě si je dobré ujasnit (uvědomit si), jestli náhodou nejsem nastavena vnitřně tak, že si nezasloužím lásku, prostě ji na nějaké úrovni vědomí odmítáš. V jedné knížce jsem četla, že borec nemohl najít laskavou partnerku, všechny jeho partnerky na něj byly zlé. Na terapii přišel na to, že jeho matka na něj v dětství byla zlá a ona si podvědomě vybírá partnerku jako je ona. Pak to nějak zpracoval a našel si normální partnerku.
V knížce o seznamování (Kde jsi, jak najít partnera, aniž byste ho hledali, autor M. Mary, moje pozn. název je trochu jak pro tragédy, ale obsah je dobrý.) jsem četla že, když hledáme partnera, tak často někoho vhodného odsoudíme z nějaké malichernosti, protože se vztahu bojíme a tím si vztah bojkotujeme. Je tam hodně příběhů.
PS. Podle té knížky je mýtus, že všichni dobří partneři jsou zadaní a přebraní, zůstali jenom ti k ničemu.
Souhlasím s @levandule_k, nejprve si ujasnit, co vlastně chceš. Taky si nemyslim, že to je o tom, kolik dětí máš. Single jsou i bezdětný ženy. Je to dost o nastavení v hlavě. Za pozitivní a sebejistou ženskou se chlapy pohrnou i když bude mít dětí pět, protože něco vyzařuje. Nejsi třeba v hlavě uzavřená seznámení, když se lidí bojíš? Opravdu se chceš seznámit nebo jen, protože bys měla? Dobrý je si to sepsat a ptám se proč ty věci takle děláš. Třeba ti pomůže tohle https://www.facebook.com/relax.umenim ;)
Jsem s dětma sama už 5 let a nevidím to růžově. Přitom se pohybuji mezi spousty mužů. Jezdím se synem na cyklistické závody. Ale já cíleně nehledám. Třeba časem něco přijde... Většina mužů kolem mě je zadaných nebo "divných"