Na mateřské nejsem šťastná

@pouzarovaj Jde a nejde... Kromě starání se o prcka a o domácnost totiž ještě dálkově studuju a na částečný úvazek pracuju. Veškeré hlídání tedy padne na dobu, kdy jsem v práci nebo ve škole, a ani tak ho není dost. Prcka mám o něco staršího než Ty (10 měsíců) a je to ten nejblbější věk, kdy ho nemůžu nechat ani chvilinku bez dozoru (pořád se staví, ale ještě neudrží rovnováhu a všechno, co najde, strčí do pusy). Chodím s ním i na WC, jednou rukou si utírám zadek a druhou ho držím v náručí☹. Usne mi jen ve velké posteli (kde ho musím hlídat) nebo v kočárku venku (kde s ním musím být). Nemám tedy prakticky chvilku klidu, a když už, padne to zase jen na nějakou povinnost. Nemám vlastně vůbec z ničeho radost, školu dělám jen proto, že musím, a přivydělávám si jen proto, abychom se uživili. Teď bych taky měla psát něco jiného než tento příspěvek, ale už mi ruply nervy a nemůžu.

napíšu SZ

Asi budu trochu vostrá, ale z jakého důvodu ses rozhodla pořídit si dítě, když jsi byla se svým dřívějším životem naprosto spokojená? Když tě dítě nenaplňuje a nevidíš v tom smysl života, co tě naplňuje a v čem ho vidíš?

@lrg Nejsem zakladatelka, ale z tvé otázky mám dojem, že je správné si dítě pořídit jen tehdy, kdy je ženská s životem nespokojená? Proč by si někdo, kdo vidí smysl života jinde, nemohl pořídit dítě? To přece neznamená, že ho nebude milovat...

@mysicka_lb Já se ti nedivím, myslím, že plínky nejsou smyslem života spousty žen 🙂 Možná by pomohlo, kdybys trošku zvolnila (s prací nebo školou), abys měla nějaký čas pro své koníčky, které tě budou dobíjet. Jinak si myslím, že až bude dítě větší, všechno si sedne a budeš zase spokojená 🙂

@mysicka_lb Sice ještě nemám sama tolik zkušeností, ale řekla bych, že s dítětem jsou některá lepší a některá horší období. Ale žádné není napořád, to si musíš pořád říkat!
U nás se to teď docela zlepšuje. Když bylo malýmu 10 měsíců, spadnul tak nešťastně, že si vyrobil prasklinu v lebce. Pro mě to znamenalo během 3 měsíců zabránit dalšímu pádu na hlavu - v jeho případě mazec. Je to nespavec a hrozně aktivní. První týden byl hrozný, byla jsem strašně nervózní, že se kouknu jinam a bude zase na zemi a poletíme do špitálu. Na záchod jsem ho teda nebrala, dávala jsem ho na kšíry do jídelní židličky, ale nevydrží tam dlouho. Ty 3 měsíce jsou pryč a já jsem šťastná i jen z toho, že už šmudla umí spadnout taky jenom na zadek a ne rovnou na hubu a vidím, jak se to postupně zlepšuje. Jasně že nechodím ven jako dřív, na kafíčka apod., ale prostě ten první rok je u někoho to nejnáročnější období (u někoho to třeba zas přijde později). Navíc jak prcek roste, začíná nám projevovat lásku (nebo co to je v tomhle věku 🙂, tak je to čím dál hezčí.

@lrg podle me ma @mysicka_lb proste krizove obdobi. Muze se stat, nejsme roboti, abychom byly furt dokonale. I zena na materske muze mit obcas splin. Hned bych neodsuzovala a nebyla tak vostra. 😉

Ja mam malou v tom stejnem veku zhruba a taky mam ted krizove obdobi. Vsechno mi nejak zacalo vadit, oblikani, strkani do fusaku, zadna chvile pro sebe, presne jak rikas, zadna chvilka klidu, furt non stop drzet nad malou pozornost. Ja jen doufam, ze je to prechodne obdobi a s prichazejicim jarem se to zlepsi nebo uz fakt nevim. Malou jsem si moc prala, je to vymodlene dite a bohuzel... zrovna dnes je to poprve za celou dobu, co jsem uz fakt padla na hubu a chci, opravdu chci! byt aspon pul dne bez ni, zajit si s kamoskou na kafe, na nakupy a nebavit se o detech. Verim, ze takova krize jednou padne urcite na kazdeho. 😒

@kacca11 To neříkám, ale neumím si představit situaci, že by mě naprosto naplňovala práce/škola/zábava/cestování atd... a já si dobrovolně pořídila dítě, protože by mi bylo jasné, že se naprosté většiny svobodného života budu muset vzdát. Myslím si, že když má člověk ten luxus o příchodu dítěte rozhodnout, tak by asi měl vědět, jestli to opravdu chce. A já do zakladatelky nechci nijak rýpat, jen mě to zajímá, co je podle ní smysluplnějšího. Měnění plínek a další ty stereotypy kolem mimina asi nebaví nikoho, ale vidět vyrůstat človíčka, ukazovat mu svět, dávat lásku a dostávat od něj zpátky...... Nevím, nejsem zrovna matka roku, ani neumím pořádně vařit 🙂 ale tohle mi prostě připadá hodně smysluplné 🙂

@alcar To máš pravdu, ale já jsem z příspěvku zakladatelky pochopila, že se nejedná o momentální krizi, ale o celkový pocit z mateřské a péče o dítě.

Držte se, je to těžké.

Zkuste se podívat na věc obráceně. Dokázala byste žít bez malého? Představte si na moment, že ho nemáte. Važte si ho, je určitě báječný.

Já se snažím ve všem, co se zdá být nepříjemné v životě, najít něco dobrého. Takže třeba dnes ráno mi manžel říkal, že budu zbytečně prožívat zase stres, poněvadž opět jdu pozdě z domu. Já ale mu s klidem řeknu: "Ne, já jsem ráda, že budu muset letět rychle na autobusák, protože se mi zvedne tepová frekvence a spalování. Tak jsem spokojená za ranní aktivní start. " Takže takhle nějak přistupovat k životu se mi děsně vyplácí. Najděte si na všem, co je špatné na první pohled, něco dobrého. Určitě nebudete tak zdeptaná. Mně to fakt pomáhá.

Naopak v práci mám kolegyni, která si neustále podsouvá negativní pocity a nálady a nenajde na ničem nic dobrého. To je pak průšvih.

Tvl ja Te obdivuji. Studovat,pracovat,mit doma ani ne rocni mimi a domacnost na krku... Ja jsem cely den doma,mam holcicku skoro triletou a mam obcas pocit a jima me zoufalstvi,ze nic nestiham.Na dalkove studium jsem nemela odvahu. Ja myslim,ze smysl zivota bys mohla najit sama v sobe a byt na sebe hrda,protoze nevim o nikom kdo by to na MD zvladal tolik co ty.Asi zkus jogu nebo posilku,trosku vyplavit endorfiny 🙂 Damy,jdu se zahrabat :D

@lrg myslim si, ze jako drtiva vetsina matek si dite urcite poridila, protoze chtela a ne jen tak z rozmaru nebo jen z povinnosti splnit nejaky zivotni cil. Ja mam taky obcas chvile, kdy si povzdechnu, ze kdybych ji nemela, ze bych si ted mohla dat sloficka, nebo jen pustit televizi a v klidu si u ni vypit kafe, nebo si zrovna dneska zajit do kina, jak se mi to hodi. Ale je to treba jenom chvilka a zas to hodim za hlavu...nekdy hned, nekdy za dva dny. A kdo si to aspon jednou takhle na materske nerekl, tomu neverim! 🙂 Materstvi a rodicovstvi je nadherna vec! Ale jak uz jsem rekla, nekdy prijde krize a clovek se chce treba jenom vypovidat, pokecat si o tom. Ale to neznamena, ze jsem to dite nechtela. 😉

@dracula To je svatá pravda, taky se snažím takhle žít a když se s manželem hádáme o kravinách, s dcerou jsou potíže, nebo řeším peníze a jdu si pak večer vyčerpaná lehnout, tak si vždycky říkám, jaký mám štěstí, že jsme všichni zdraví, mám super chlapa a skvělou rodinu kolem a hned si připadám nejbohatší na světě 🙂 Moje mamka je pravý opak, ta vidí všechno černě a od každého čeká jen samou špatnost, s ničím není spokojená a všechno je problém. Je to nesmírně vyčerpávající cokoli s ní řešit.

@mysicka_lb Já si tedy myslím, že problém bude v tom, že momentálně nevidíte ten život moc pozitivně - práce jen kvůli penězům, školu jen proto, že musíte... Pak přijdete otrávená z práce/školy a nákupu a tam čeká dítě, které vyžaduje další péči... Nikdo není nadšený z pokakaných plenek... A každá maminka je unavená ze starání a domácnosti. Zkuste čas, kdy jste s dítětem vyplnit tak, aby vás to aspoň trochu bavilo oba. Dnes už jsou různé kroužky pro miminka, mateřská centra, cvičení s hlídáním nebo dlouhé procházky...

@mysicka_lb ahoj, já jsem to celé nečetla...jen tvůj úvodní příspěvek a pak tu první odpověď🙂 Jako první bych teda přestala chodit s malým na záchod v náručí, nebo ho uspávat ve velké posteli atd. No, jedině tak si zařídíš aspoň trošku soukromí i když s ním budeš doma. Jakože žádné zavírání do ohrádky, ale bože na těch pár sekund, kdy jdeš na WC ho prostě dej do postýlky, odkud nevyleze, po uspání dejme tomu ve velké posteli bych ho opět šoupla do postýlky a máš po starosti. Jakože pokus si to aspoň doma přizpůsobit sobě tak, abys nebyla otrokem 24/7. Mě už teď při druhém dítěti taky mateřská extra nenaplňuje, ale ani neprudí. Dělám si své domácí povinnosti, práce a malá si tu hraje (i když byla malinká) a já za ní občas přiskočím, občas přijde ona za mnou, ale práce mi doma nestojí, vařím atd., aniž bych ji měla pořád za zadkem. No, dobře...za zadkem ji pořád mám, ale naučila se, že moje pozornost není neustále jen pro ni. Prostě jen chci říct, abys sis to udělala tak, abys dokázala zvolnit tempo aspoň doma😉

Jo a pak teda to ostatní, pusť si třeba hudbu, co máš ráda a zatrsej si i s malým, nebo film a sleduj ho aspoň po očku. Odstraň věci, které jsou nebezpečné z dosahu tak, abys ho nemusela imrvere hlídat a máš klid. No a pak taky ta společnost. Já se třeba už teď těším na pátek, že půjdeme s kamarádkama na vínko zase. Cca od půl roku malé se mi dařilo prostě občas večer prchnout...ať už sama nebo pak zase s manželem do kina atd. Prostě kultura musí být...a váš malý už je ve věku, kdy by ti mohl pár hodin po večerech prominout🙂 Takže já to dělám tak, že jakmile je příležitost, tak jdu ven stůj co stůj😀

@lrg Kdo ještě nemá dítě, tak si nikdy nekáže představit co všechno to konkrétně obnáší - pořídit si dítě. Krizi má někdy každý, a některé maminky třeba i několik let. Znám jednu, co to kousala snad 10 let - s dětma si začla užívat až když šly do puberty 🙂

@mysicka_lb Napsala bych totéž co @sunshine125 . Prostě seš DOBRÁ !!!!! a DRŽ SE 🙂

@lrg Ahojky, dítě jsem od malička plánovala a spatřovala to jako jakýsi svůj smysl života a to, kam směřuju. Něco, jako jsi psala, vidět vyrůstat človíčka, ukazovat mu svět, dávat mu lásku... Prostě mít svoji vlastní rodinu. Jenže jsem poměrně dlouho nenašla partnera, se kterým bych tu rodinu chtěla. A jak šel čas, čím dál více jsem si uvědomovala, že mi to vlastně vůbec nevadí, naopak. Začala jsem spatřovat smysl života v tom životě samotnéma v jeho prožívání, nebo jak to říct. Zažila jsem dlouhou řadu let naprosté svobody, kdy jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, a nemusela dělat skoro nic. Ano, studovala jsem a chodila do práce, ale to jsem vždycky brala spíš jako nutné zlo než jako náplň života. Důležitý pro mě byl ten volný čas a ten jsem si užívala a vychutnávala. Kavárničky, hospůdky, diskotéky, deskové hry a různé další akce s partou kamarádů.... To byl můj život. A filmy, knížky, válení se v posteli, nakupování..... i takovéhle diskuze na netu a přemýšlení nad životem. Když se mě brácha jednou ptal, jak by vyměl vypadat můj ideální víkend, celá udivená jsem mu odpověděla "Přece tak, jak vypadá můj KAŽDÝ víkend." Ano, byla jsem opravdu šťastná a i jsem si to uvědomovala. A proč jsem se tedy rozhodla mít dítě? No, nevím, jestli by si děti měli pořizovat jen nešťastní..... I já jsem našla toho svého životního partnera, vzali jsme se, dítě bylo dalším (aspoň pro mě) logickým krokem.... Jen se zadařilo nějak rychleji, než jsme čekali. Hned po svatební noci jsem nakoukla na MK a zjistila, že na tohle ještě asi připravená nejsem. No a o 9 měsíců později se náš prcek narodil....

@konidana vždyť já jí vůbec nechci soudit, beru to podle sebe. Bylo mi 25, poznala jsem skvělýho chlapa a řekla si, že už bych chtěla žít jinak. Většina mých kamarádek jsou svobodné, cestují, studují, užívají si a vidím, že jsou spokojené a šťastné a věřím, že jednou dojdou do fáze, kdy už je to taky přestane bavit.

@mysicka_lb Díky za odpověď, vlastně jsem to měla dost podobně, taky jsem otěhotněla dříve, než jsem čekala a myslela, že si ještě chvíli užiju s manželem samoty 🙂 Taky mi něco chybí z dřívějšího života, ale celkově bych neměnila, bylo to takové neuspořádané, chaotické, cítila jsem se neukotvená a právě tak nějak beze smyslu. Až bude chlapeček větší, zažiješ s ním spoustu legrace a bude to úplně jiné. Taky jsem si na mateřské dodělala dálkově VŠ a pracuju na 1/2 úvazek z domova a nebaví mě to, ale potřebujeme peníze. A často mě mrzí, že nemám na malou tolik času, že pořád jen dělám něco co musím, místo abych se věnovala jí.

@mysicka_lb Ahoj já tě úplně chápu.Já to mám opačně.Poslední dobou jsem protivná na manžela,vyčítám mu,že po mě jen vyjíždí.Občas teda po mě vyjede,něco mi vyčte,ale já si to asi moc beru.Je to tak asi 14 dní,takže to bude jen dočasné.Ženská na mateřské prostě blbne,já ve městě nemám kamaradky,ale manžel hraje fotbal,tak chodím s ním a tam si vždy s někým popovídám.taky máme jednu společnou kamarádku,tak se stýkáme s ní.Ale přes týden,kdy je manžel v práci,tak jsem celé dny sama doma s dětmi.Zkus si taky najít nějakou zálibu,občas s partnerem sehnat hlídání a někam vyrazit jen vy dva atd..Prostě vypnout a odpočinout si od dětí.Uvidíš,že to pomůže.

Já toho mám často plné zuby a děti mám 3 tak si dokážeš představit co je to za kolotoč. Já si chodím odpočinout do práce. Nejsem tip na noční večírky ale jsem ráda mezi lidmi.

@lrg taky se rozmyslim, ze bych vystudovala aspon Bc na te materske. Ale mam strach, ze to nedam, nebude se mi chtit, budu hledat tisic vymluv, proc se neucit atd. Porad, jak ses k tomu dokopala? Co te motivovalo? Jina prace, kterou bys mohla po studiu ziskat, nebo jsi dokoncovala zapocate studium?

To ja to mam uplne naopak. Dite jsem mela neplanovane v 19ti. Chvilicku jsem premyslela i nad potratem... Fuj hnusne slovo... Nezazila jsem diskoteky,kamaradky,hospudky... Dlouhou dobu bez hlidani jsem si opravdu ani zadek v klidu neutrela. Do nedavna se to dosti odrazelo na me nalade...Ted jsme s manzelem chteli druhe dite a v 7tt jsem potratila. Takze mi tak nejak doslo,ze clovek je spokojeny teprve tehdy,kdyz mu dojde,ze to co ma je to nejcennejsi co mit muze. Tedy zdravou rodinu.

Ahojky, zdravím všechny. Musím se připojit, nedá mi to. Zcela chápu zakladatelku, a je to podle mě zcela normální. Mít pocit, že je to stále dokola a člověk už prostě dál nemůže. Mám 2 malé děti, mladšímu je 9 měsíců, už stojí a je hodně akční. Tak prostě není čas pro sebe ani chvilku - ale jak píše jedna dáma, je nutné si ho udělat. Máš můj obdiv s tou školou při MD, já bych to asi nedala. Jsem ráda když zvládnu péči o děti, domácnost.. Taky mám zkušenost, že první měsíce jsou nejnáročnější ale postupně si to sedne. Teď jen vydržet.

@mysicka_lb já ti rozumím. Syna miluju, jsem s ním hrozně ráda, ale mateřská mě fakt nenaplňuje..respektive mě ničí ten stereotyp matky v domácnosti. Vždy jsem byla dost aktivní, hodně cestovala, pořád mezi lidma a najednou jen sedím doma s malým, uklízím, peru a vařím. Bytostně nesnáším tokání o ničem (plíny, příkrmy, nemoci...), což je většina diskuzí matek v hernách, hřištích atd. Začala jsem tedy pracovat na plný úvazek a tak nějak jsem se vnitřně srovnala. Pracuji na home office, ale jezdím s malým do kanceláře, jsem ve styku s kolegama, se zahraničím a zase si připadám jako člověk 🙂
Teď, když už je syn větší 17m, tak se to zlepšuje..spoustu věcí chápe a dá se toho s ním o dost víc dělat, tak se to zlepšuje celkově. Teda v porovnáním s tím, že se narodil ve 36tt, měl špatné trávení a díky tomu skoro celý rok prořval 🙂
A co bych doporučila? Co zkusit na škole zažádat o individuální studium nebo si ho třeba o rok odložit, až bude prcek trošku větší? Každopádně, pokud máš hlídání, tak nacpat dítě babičkám a celý víkend jen prospat a nic nedělat. A jak bude prcek růst, dají se vymyslet aktivity, které budou bavit i tebe. Třeba fitko s dětským koutkem, kde ho pohlídají 🙂 Drž se, vím jak je to těžké!

@mysicka_lb Nevím, zda ti můj pohled na věc pomůže, ale zkusím to " od lesa" ...i ty jsi byla malé miminko a tvoje maminka nemohla pařit na diskotékách, hrát deskové hry, neválela se o víkendu v posteli, nepařila v hospůdkách, kavárničkách...ale utírala tvoje zaprasená bodýčka a měnila tvoje pokakané plínky. A jistě jsi byla ráda, že je tu tvoje máma pro tebe.Byla jsi malá a rozhodně jsi si nevybrala, zda se jim to hodí či nehodí, že jsi tu a zda to nemělo být později.\Byla jsi tu a potřebovala jsi je .....s tím, že máš dítě, už neuděláš nic, jen si to musíš "přehodit" ve své hlavě a posunout se od kavárniček a bezstarostných víkendů někam dál....když budeš chtít, zvládneš to s pocitem, že to není zas taková hrůza a zjistíš, že je to jen jedna z životních etap, která nebude trvat věčně.A o to víc na ni budeš jednou ráda vzpomínat...možná jako vzpomíná na to období i tvoje máma ..a třeba by to i ráda vrátila, schválně se jí zeptej 🙂

Já děti nemám, ale dovedu si představit ten záhul, pokud k tomu navíc studuješ a chodíš do práce! Ne jen péče o dítě, ale hlavně toto, co musíš zvládat k tomu, tě vysává, a měla bys zvolnit. Je nutné chodit do té práce? Neznám tvou situaci, ale zkus si spočítat, jestli bys vydělané peníze mohla postrádat na úkor tvého odpočinku a koníčků. Stejně tak škola-nejde alespoň na čas přerušit? Máš toho prostě moc.

Tak já dam zase svuj pohled na věc. Některý ženský to prostě holt doma nebaví. Já třeba svého syna miluju, dávám mu taky plný servis, kontaktní rodičovství, dlouhodobe kojení atd. ALE doma mě to fakt nebaví.

Studovala jsem VŠ, kariéru slušně rozběhnutou a teď doma s pár tisicovkama, každodenní rutina vaření praní žehlení uspávání kojení. ....

Asi tak.....jsem ráda že mám dítě, ale uleví se mi až mateřská skončí. Nejsem ten materskej typ....a nebaví mne domácí práce. ..........

Drž se.....bude líp; -)