Ahoj holky, pořídili jsme si psa z hroznych podmínek, spis jsme ho zachránili, ale dcera se ho hrozne boji, když se za ni třeba rozebehne, ale jinak ho hladi a dává pusy, pak když tam jsem u nich, tak ji nechce hladit a ze se boji a pak když jsem pryč tak se chce starat, já nevim.. když se prave rozebehne za ni, ze si chce hrát, tak utíká na posteli a brečí, nevim zda to zvládneme no.. co myslíte vy? Dá se zvyknout aby se nebala?
Je to stěně od pinče je ještě malinký tipuji tak 5-6 m
@ai30 3 dny dneska.. ale jak říkám když spí, tak mu dá pusu, hladí ho, dá k němu plyšáčka, postará se, ale jakmile je vzhůru tak ne.. jen zvedne hlavu nebo jde za ní a už utíká pryč.. nejlepe na postel se schovat..
takže vlastně u něj funguje jen při spánku, jinak ho obchází veeeelkym obloukem😢
To je v pohode, dej ji cas, je to jeste hodne cerstve. To stene ma proste uplne jinou kadenci a druh a pohybu, nez je dcera zvykla, urcite si to casem sedne.
@ai30 Takže to že se jí vyhýbá obloukem a jakoby se bojí když je vzhůru si myslíte že přejde?😢
Ja myslim, ze jo, ale jasnovidec nejsem no.. Kazdopadne bych to vubec neresila po trech dnech, spis az po nekolika tydnech, pokud by se to vubec nezmenilo.
Ja bych ji do toho tak nenutila, jak pisete, prijde mi to moc na silu. Ujistit dite, ze ke psovi chodit nemusi, kdyz se boji, ze je s vami v bezpeci, ale at na psa klidne nesaha, kdyz nechce. Uvidi vas, ze vy psa hladite, krmite, pecujete, to uplne staci, casem se k vam treba prida… nechala bych to trochu usadit, je to cerstve a uplne novy koncept
@mysh_me Dobře holky zkusíme a děkuji ❤️
Hele, já se strašně těšila na psa jako malá (bylo mi okolo 8let). Jednou jsem ho krmila a on mě štípl (moje chyba, dala jsem špatně ruku). A bála jsem se ho 2 roky 🙈 A přitom to byl zlatý pes. A teď si vem, že vaší jsou 4 roky. Dítě potřebuje čas. Nenutit ji, ale zároveň bych ji nenechávala bez dozoru s pejskem - z mnoha důvodů.
@anonymous_ka Dobře holky mockrat děkuji moc
tak musela pryč, je u moji maminky. Dcera se tak bála, že ani v noci nespala… úplně nejhorší ale co je, že jsem nejhorší máma, jsem na ni silene naštvaná, ani bavit se s ni nechci. Řekla jsem ji, ze za to muže ona, ze je pryč a tak začala plakat, což mi je strašně líto, ale po tom psovi se mi strašně stýská, nejim, nespala jsem jen brecela. Kvůli ni musel jít pryc a já ji to beru za vinu a jsem sama na sebe silene nasrana, protože je to přece moje dcera
Promin, ale ty nejsi naprosto pripravena starat se o psa. Je to zavazek, novy clen rodiny, je potreba, aby sel v ramci moznosti do stabilni situace, protoze starost o psa z tezkych podminek je narocna a ty evidentne nevis co se psem, co s dcerou ani co se sebou. Pes zustal v rodine, muzes ho navstevovat a u toho bych minimalne ted rozhodne zustala.
@ai30 mas pravdu, psa rozhodne už ne. Mamka bydlí o ulici vedle, tak se vidíme 🙂
To je vtip? Proč sis toho psa tedy brala, když ho pak soupneš k mamce, jak kdyby se nechumelilo. A dceri ještě vyčteš, ze za to může ona. Jsou jí 4 roky. Obojí totálně špatně. Chudák pes a chudák dcera. Pes u Vás byl čtyři dny a Ty děláš unáhlené závěry. Měla jsi tomu dát čas. Tohle bylo to nejhorší řešení. Dcera má frustraci a pes zřejmě taky.
@vicky999 Tak pejska jsem jí nešoupla jako by se nechumelilo. Mamka bydlí o ulici vedle, tudiz se vidíme furt, i s pejskem, dnes jsme tam byli a dcera to nezvládá, měla horečky a klepala se, jedla mi na stole, protože se bála dát nohy k zemi, aby za ní nešel. Dle dr to mohlo být i psychický. Sama mi řekla, ať dokud pejsek na nás není závislý ho dám raději mamce, než aby se trápil jak on, tak dcera. Má se velmi dobře u mamky a za to jsem ráda, dcera se dala konečně do pořádku. Byla vyklepaná, nejedla, bála se jít kamkoliv aby ji pes neviděl. Tudíž jsem musela zasáhnout, je na prvním místě, čekala jsem, že by to mohlo být lepší, ale nebylo. Cim déle by se to protahovalo, tím horsi by to bylo jak pro nás tak pro pejska psychicky, protože bychom si na sebe zvykli a pak by bylo horsi kdyby to nevyšlo. Dnes jsem to prave konzultovala s doktorkou a říkala, ze má panický atak a že by se to jen tak nezlepšilo, tak jako já se bojím pavouků, tak ona psů. Já bych si teda ani za měsíc nezvykla na pavouka ze strachu, prý je na tom stejně. Tudíž za mamkou chodím 1-2x denně a vždycky se vidíme a jsem ráda, že se má dobře a dcera je už v pořádku psychicky.
@ai30 Děkuji, přesně takhle to beru i já. Teď jsem šla zrovna od mamky a pejsek je úplně v pohodě, spí s ní v posteli, má zahradu, tak se má dobře, než v bytě u nás, kde malá křičela strachy. Malá je taky v pohodě, pejska vidim furt a je to tak lepší..
Jak mate pejska dlouho?
Nas petilety se naseho stenete taky bal v prvnich tydnech (ale mame vysokeho psa, koukali si malem se synem z oci do oci), ted uz je uplne v pohode. Chce to cas a hlavne nic na silu, ze zacatku ty jejich interakce monitorovat a dite branit, ty steneci akce jsou obcas proste divoke a na dite je to moc. Zaroven je ale dulezite je neizolovat, at si dcera s pejskem hraje, dava mu jidlo a tak, aby si postupne zvykali, jen proste to fakt hlidat.