Ahojky,
poprosím o názor 🙂 Vážně přemýšlíme o miminku, tak za ten rok by to pocitově bylo fajn, tedy nejlépe se začít teď snažit 🙂 Je mi 27, oba máme dostudovanou VŠ, oba pracujeme, přítel má velmi dobrou práci - i finančně (ale máme velkou hypotéku), já mám potřebnou praxi, kterou jsem chtěla, tedy bych klidně už na rodičovskou šla. Bydlení máme vlastní, ale platíme tu velkou hypotéku. A teď kde je ten problém? 😕 Řešíme finance a s tím související. Máme velký byt, ve kterém bychom už rádi zůstali, ale potřebuje rekonstrukci, na kterou nám už při koupi nezbyly peníze. V bytě bydlíme, bydlet se dá, ale koupelna, kuchyně vše je staré třeba 20 let, funkční, ale obávám se, že třeba rozvody by tu rekonstrukci potřebovaly raději i z bezpečnostního hlediska. Další věc - platíme velkou hypotéku a nemáme žádné finanční rezervy (vše padlo na byt), to je taky riskantní. Auto naštěstí už máme. Nějaké peníze by připadly i na případnou svatbu, ještě nejsme manželé, plus peníze na výbavičku pro miminko. Kolem a kolem potřebujeme našetřit celkem dost peněz (rekonstrukce bude nákladná), které jsme schopni našetřit řekněme třeba do 2,5-3 let. Na rodičovskou bych musela vzhledem k vysoké hypotéce jít na 2 roky, ale to problém není, mám možnost školky od 2 let i možnost pracovat za ty 2 roky částečně z domova.
A otázka tedy je - mít miminko hned s tím, že bych měla teda RD na 2 roky, měsíčně bychom vyšli akorát, ale nenašetřili bychom už nic tzn. žádná rezerva (nebo jen malá), žádná rekonstrukce (nejdříve až bych šla do práce)... A nebo počkat do mých cca 30ti s tím, že budeme více zajištěni, ale s tím, že po miminku budeme toužit dříve a s rizikem, že ve 30ti to miminko nemusí zrovna přijít hned... Jak byste se rozhodli vy, případně jak jste se rozhodli - litovali jste potom nebo ne?
Děkuju za názory 🙂
Děkuju za příspěvky a zase je to 50 na 50 😀 Přítel má dobrou práci v dobrém oboru a pravděpodobně mu plat poroste jako mu i teď roste, takže teoreticky kdybychom teď šetřili a vyřešili velké výdaje jako je ta rekonstrukce a dali si stranou nějakou rezervu, tak potom už by naše situace měsíčně byla pořád lepší a lepší. Když bychom chtěli rekonstruovat na rodičovské, tak to reálné není, to bude stát opravdu dost, ne co bychom byli schopni si dávat stranou, to by rekonstrukce byla opravdu až bych se vrátila do práce, takže bychom s malými dětmi museli bydlet tak, jak teď bydlíme. Nábytek máme teda nový. Ale kuchyně, koupelna, podlahy, zdi...děs 😀
@fangi V tomhle ti prostě nikdo moc neporadí. A vždycky si myslím, že to bude 50/50. 😀 Moje sestra (stejně stará jako já) taky čeká, až zrekonstruuje a našetří. Mimi plánuje tak v 32-33. A prý je smířená i s tím, že to pak třeba nepůjde. Já jsem vyloženě mateřský typ a představa, že třeba nebudu mít děti pro mě byla jako nejhorší horor. 😒 Prostě je to, jak psala @editah222, o vašich prioritách a pocitech. 😉 Ale moc vám přeji dobré rozhodnutí a hlavně miminko na první pokus. 😅 😉
@fangi pokud se cítíte na to být rodiči, šla bych do toho hned. Stejně vám nikdo nezaručí že miminko přijde hned, může přijít i takto třebas až za dva roky... Netrápila bych si s tím moc hlavu. Zajištění momentálně máte, na to mít miminko svatbu nepotřebujete (a tu většinou stejně zfinancují rodiče) a výbavička se dá pořídit i za málo peněz pokud nepotřebuješ mít vše nové.
Ono totiž taky může prošvihnout ut chvilí kdy po miminku toužíte oba dva...
@zdeniii Hezky napsané 🙂 Ano, teď se oba cítíme být rodiči, s dětmi i hodně trávíme čas, takže máme i představu, co a jak, přítel je teď aktivní strejda a moc mu to jde 🙂
Jsem ráda za vlastní byt, o svatbu nám ani tak nejde - bude nebo nebude nebo bude skromná.
S miminkem bychom měsíčně vyšli, sice akorát, ale to má asi každý tak, málokdo na rodičovské má peněz nazbyt.
V podstatě je asi problém ta rekonkstrukce - žít v bytě, kde se žít dá, ale vše je hrozně staré a každou chvíli se může něco někde rozbít (těm rozvodům třeba moc nevěřím) s tím, že to tak bude dalších 6 let nebo počkat s miminkem a pak si žít v novém... Zní to možná hloupě, nejde mi o to být v luxusním bytě, ale tohle je fakt katastrofa 😀
@editah222 Aha, no my právě pracujeme teprve pár let, takže už ten vlastní byt považujeme za úspěch i když částečně na hypotéku, ale aspoň že je 🙂 Při škole už jsem pracovala, ale ne naplno a zpětně bych určitě šla na dálkové studium a pracovala víc, teď by se to hodilo mít větší úspory.
My jsme čekali, dokud nebudeme mít nějak pořešeno, co je třeba. Byt máme taky na hypotéku a to hodně vysokou, ale to utáhneme případně i s jedním příjmem. Chytáme se ještě truchu na rekontrukci bytu, nicméně vše je tam pár let staré, takže to není úplně urgentní. Oba máme VŠ a slušný příjem. Já teď pracuju na tom, abych mohla pracovat i z domova a vypadá to, že to možná i klapne. Svatbu jsme měli vloni🙂 Je mi 30 a těhotná ještě nejsem, teď jsem vysadila prášky a na podzim máme v plánu se vrhnout na dovče na mimčo. Ale nepřipadám si nějak stará, je to určitě o tom, jak to člověk cítí. Teď teprve mám pocit, že je na to vhodná doba. Nicméně musím podotknout, že chci jen 1 dítě, takže tím toho času mám asi kapku víc🙂
Je to složitý rozhodování, úplně tě chápu. Já bych možná ještě počkala, pokud ti hrozně nebijou biologické hodiny🙂
@fangi tak my si nejdříve pořídili byt ( v roce 2009), v roce 2010 se vzali a pak šetřili, abychom měli nějakou rezervu, do které budeme moct sáhnout když budu na RD, protože bez té rezervy bychom to nedali,, taky máme hypošku, nehledě na to, že se může kdykoliv něc opodělat, ať už nějaký spotřebič, oprava auta, vyhazov z práce, prostě cokoliv, takže já jsem pro mít určo nějakou rezervu,, teď je mi 30 a čekáme prvního prcka a rozhodn ěsi nemyslím, že bycho o něco zásadního příšla,,, nicméně je to asi i o pocitech,,,,, rozhodnutí je stejně jen na vás dvou 🙂
@minina @romca13 Děkuju holky - kdybychom měli miminko jako vy v těch 30ti, tak je v tomto směru opravdu vše jinak, vyděláváme oba dost, tedy bychom si teď mohli opravdu dost našetřit - do rezervy, na rekonstrukci, na výbavičku, i třeba tu svatbu.... Hodiny mi nemlátí nějak hrozně moc, ale miminko bych už chtěla, nehledě právě na to, že bychom chtěli určitě dvě a taky kdo ví, jaks e pak zadaří... Je to těžké no 🙂 Na rodičovské bychom vyšli i bez rezervy, sice tak akorát, ale vyšli, tu rezervu jsem myslela na neočekávané výdaje a pro jistotu.
@fangi jak říkám, je to jen na vás dvou,,, my tu rezervu mít museli, nevyšli bychom s jedním platem a mateřskou, ale do té rezervy samo počítáme i nějaké nečekané výdaje, které se samozřejmě za ty tři roky co budu doma můžou vyskytnout,,,záleží, jestli je pro vás priorita teď mimi a pak rekonstrukce bytu nebo nejdřv si dát byteček dokupy a pak mimi 🙂 my si zrekonstuovali obývák a kuchyň, teď se chystáme ještě na ložnici, než se prcek narodí a okno v obýváku ( to jeidný v celým bytě nebylo plastový) no a zbytek se bude řeišt někdy později,až na to budou kourunky,,,
@fangi Jsme přibližně ve stejné situaci a do dítětě jsme s manželem i přes nedodělaný a menší byt šli. Pokud jsou vaší prioritou děti, moc bych neváhala.
Mám kolem sebe několik příkladů, kdy se párům přes 30 dlouhodobě nedaří počít dítě a je vidět, jak jim tahle situace deptá psychiku. U doktora jsem jedna z nejmladších a divil se, jak rychle se nám to povedlo. Běžná doba snažení je rok až rok a půl.
Mít první dítě do 30 mi kdysi poradila i babička. Novorozeně znamená mimo jiné i značný nápor a u prvního dítěte je to hodně velký šok. Před 30 se s tím tělo lépe srovná - prý, no uvidím za několik měsíců 🙂
@fangi upřímně? Počkala bych. Sama mám holej zadek a šla jsem do to, už 2x, ale s tím, že nějak vyjdem i se 4 letou mateřskou, protože já si neumím představit mít miminko jen do 2 let, to by mi srdce trhalo - staršímu budou v létě 4 roky a stejně ho do školky nedám. Chci si ho užít. Učím se s ním, do kolektivu chodí na hřiště nebo když jdem k mým kamarádkám. Má tak potřebný styk s dětmi, já se mu věnuji dost a hlavně neřešíme tolik nachlazení, jako ostatní mamči ze školek. Já bych ještě zkousla 3 letou mateřskou, ale dvouleťáček je ještě takový trochu mimi závyslé na mamince, kterou potřebuje a místo toho, ho šoupnou do školky. Nic proti nikomu, ale já si představuju péči o dítě jinak, než ho někam odkládat... jen můj názor😉
ahojky,
@fangi jen v krátkosti odpovím na tvůj dotaz, a žádné pro a proti dávát nebudu. za sebe bych šla do miminka. když vidím v okolí, že je kolikrát problém otěhotnět, neváhala bych. mě se první dítě narodilo v mých 29letech, a kdybych věděla, že to bude tak dlouho trvat (a že budu mít za sebou i jedno nevydařené těhu), tak bych začla určitě na mimi pracovat dřív. chápu, peníze jsou důležité, ale kdybych řešila peníze, kdo ví, jestli bych děti vůbec měla.
@kutcher S tou školkou, my bychom asi spíš měli další miminko, víš, jen jsem psala, že by to eventuelně nebyl problém, že je školka možná od dvou let, ale já taky mohu pracovat z domova, takže bych pracovala z domova a jen kdyby třeba jeden den v týdnu bylo třeba, tak že je tu ta školka...Jinak se na děti těším a jsem rodinný typ, takže určitě je nechci odložit do školky 🙂
No já to, že dítě chodí do školky neberu jako nějaké odkládání, Dítě potřebuje kolektiv a určitě mu chci vybrat nějakou dobrou školku, kde se bude učit jazyky a rozvíjet se.
Ono hodně záleží na tom, co děláte, nedokážu si představit být 4 roky doma mimo obor... Navíc málokdo to má tak, že by 1 plat byl taky hypersuper, že by si mohl dovolit co chce a nemusel se nějak uskrovňovat.
@demian @lucianas Vím právě, beru to rozhodně do úvahy, že nikdo nevíme, jak se miminko podaří a to potom roky lítají jeden za druhým, průměr je opravdu tak ten rok a když se nepodaří, tak jsou to další měsíce a bohužel často i roky, potraty také nejsou vyjímečné...i kolem sebe máme lidi, co potratili nebo chodí na umělé... Je to těžké.
Doposud to bylo jasné, protože jsme věděli, že bychom to nezvládli finančně měsíčně, vlastně ani teď ne - jak jsem psala, musela bych jít na dvouletý RD, ale zase je pravda, že příteli pořád plat roste, tak bych si třeba potom mohla RD ještě prodloužit, teď ta možnost vlastně už je, že rozhodnutí není definitivní.
Chci tím říct, že doposud jsme věděli, že bychom nevyšli a tak nebylo co řešit, na jídlo a základní věci být prostě musí. Teď už by se to utáhlo, tak tu je najednou ta toázka, jestil teď nebo později?! ☹
@fangi přesně, teď je ta výhoda, že si rodičák můžeš prodloužit v průběhu. takže si to dáš na dva roky. pak uvidíš, jak budete na tom finančně a dalo by se to případně prodloužit. ... a co se týče, že dát mimi od dvou let třeba do školky? od dvou let je vážně brzy. ale ty tři roky bych řekla, že je tak akorát. dítě není pak tak fixované na rodiče - i když se během těch tří let schází s jinými dětmi, lidmi, ale pořád ta matka tam je. ..... no, já jsem pořád toho názoru, jděte do toho. i když vyjdete tak tak. ale určitě to zvládnete.
@fangi těžké radit, rozhodnout se budeš muset stejně sama 🙂) Já osobně bych bez aspoň nějaké finanční rezervy do dítěte nešla. Pokud máte v záloze např. rodiče, kteří by pomohli, kdyby bylo nejhůř, tak proč ne. Píšeš, že přítel dobře vydělává, což je základ, je nutné zamyslet se nad tím, jestli by byl schopen sehnat novou práci, kdyby o tu starou přišel. Rekonstrukce se může udělat později, my jsme s manželem dělali rekonstrukci za cca 400 tis v době, kdy malému byl 1,5 roku a dalo se to, ale měli jsme na to našetřené peníze.
Vím, jak se cítíš, já jsem řešila něco podobného ne z důvodu financí, ale zdravotních problémů. Nakonec jsme se rozhodli mít dítě poněkud dřív, než jsem plánovala (plán byl nejdřív ve 30, ale nakonec jsem rodila "už" v 28 s tím, že otěhotnět se mi samozřejmě podařilo ihned 😀) a samozřejmě nelituju ani trochu. V práci jsem měla kolegyni, která se začala snažit o dítě ve 34 letech a pak to nešlo, no a pro ni to bylo fakt hodně těžké, takže jsem si říkala, že tohle psycho bych nechtěla zažít. Ale my jsme nebyli nikdy ve finanční tísni, i když pravda je, že místo bytu bych radši bydlela v domě, ale na to si holt počkám až do doby, kdy začnu vydělávat i já a našetříme ještě nějaké peníze.
Hodně štěstí při rozhodování 🙂 Tady asi ani jedno z těch řešení není správné nebo špatné 🙂
@fangi Záleží i na tom, jak moc se bude přítel do péče o dítě zapojovat.
Já plánuji pracovat z domova během rodičáku. Odpoledne přebere péči o malé muž a já si můžu dělat svoje. Tím vyřeším i výpadek příjmu i mé kvalifikace. Samozřejmě záleží na dítěti, ne u každého to jde. Ale já jsem optimista.
Pokud máš tuhle možnost, jak píšeš, snažila bych se jí využít. Nemyslím si, že by dítě tímhle řešením nějak strádalo. Naopak, bude mít ještě lepší vztah s otcem.
@minina to je taky pravda. a v dnešní době, co tak vidím, tak ta pracovní doba je opravdu od nevidím, do nevidím. i já to tak v práci měla. uvidíme, jak mi to povolí a upraví, když dám malýho do školky. budu ráda, když ho tam zvládnu dát, i vyzvednout. nikoho nemám, kdo by mi ho vyzvedával, budu si muset vystačit sama. ... na školce nevidím nic špatného, a to si nemyslím, že bych nebyla rodičovský typ. prostě to jinak nejde.
No spíš jsme to mysleli tak, že bychom měli brzy druhé dítě a také věřím, že příteli se bude zvyšovat příjem tak jako doposud a mohli bychom třeba ten rodičák potom rozvolnit na delší dobu. V nejhorším případě bych pracovala na částečný úvazek nebo částečně z domova a částečně by tu byla ta školka - myšleno třeba dvakrát v týdnu dopledne, určitě ne ve dvou letech na celý týden. Přítel z práce chodí mezi 16-17hod...déle nikdy, ale zase ani ne o moc dříve než v 16hodin. Jinak by se zapojoval určitě, v dětech se vidí.
Rozhodování ti nezávidím. Měli jsme to podobně. Oba jsme VŠ, oba jsme pracovali, vzali hypotéku a pustili se do stavby. Teď splácíme, dům není hotový, ale bydlíme slušně. Teď nic nenašetříme a vycházíme jen tak tak, žádné rezervy nemáme a kdyby se něco stalo, tak nám nezbyde, než dům prodat a jít do menšího bytu a nebo požádat o pomoc rodiče. Nicméně jsme miminko už moc chtěli, takže jsme do toho šli a nelitovali jsme ani minutu. Teď čekáme druhé a holt jsme připraveni na to, že ještě tři a půl roku to bude boj a pak snad bude líp. Ale děti jsou to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. A za to stojí i to, že náme fasádu na domě. 😀 😉 😅