Mít či nemít druhé dítě...
Ahojte,ráda bych se tady jen vypsala,je mi jasné že si to musím rozhodnout sama ,tedy s manželem. Ale třeba tu najdu i někoho s podobným příběhem. Objevily se u mě zdravotní problémy (ne gynekologické)řeším je už dýl,ale na poslední kontrole po dalším kolotoči vyšetření mi bylo řečeno, že už mi nedoporučují po třicítce otěhotnět a musím na sebe myslet do budoucna,abych byla schopná fungovat s jedním, natož s více... Od té doby mi hlava neustále šrotuje. První dítě jsme úplně neplánovaly,otěhotněla jsem pro mě v nejhorší možné době,ale ukázalo se že to byl asi osud a vlastně se tím všechno změnilo k lepšímu,včetně toho mého zdravotního stavu,vlastně mě na nějakou dobu těhotenství až na pár nevolností zbavilo bolestí. Od doby co jsem porodila cítím strašně zmatené pocity,na jednu stranu se cítím strašně šťastná a naplněna novou rolí matky a nedovedu si představit,že jde tak moc milovat víc dětí zároveň. Na druhou stranu už od porodu cítím,že druhé dítě chci a potřebuju,abych se cítila "úplně naplněná" a kompletní. Verdikt lékaře mě rozhodil. Na druhé dítě jsme vůbec nepospichali,říkám i kvůli těm pocitum6,že si chci malého dostatečně užít a věnovat mu ze sebe dostatek,než přijde zase další dítě. Teď mě tlačí čas. Nejsme ani v nejlepší finanční situaci,manžel splácí insolvenci,ovšem zbývá mu poslední rok. Těšili jsme se,že potom konečně začneme užívat,cestovat (doteď jsme spolu nikde nebyli ani před dítětem.) a teď by do toho přišla další finanční zátěž v podobě dalšího přírůstku a další 3 roky s minimálním příjmem. Zase opět nejmíň vhodná doba na otěhotnění. Manžel to svým způsobem nechává na mě,rJeště víc se bojím,Bojím se
No, my jsme to před časem taky řešili. První dítě plánované, ale přišlo až později, rodila jsem v 35. Nejsem sice stará, ale fyzicky mě to strašně semlelo. Ještě rok po porodu jsme si s manželem notovali, že je dobře, že jsme nikdy neplánovali víc dětí. Jenže potom se mi to nějak v hlavě přepnulo a já strašně moc chtěla druhé. Ta touha byla mnohem silnější než poprvé. Dost jsme o tom mluvili, manžel byl proti. Nakonec jsme se dohodli, že do druhého dítěte nepůjdeme. Rodila bych v 38 a na to už se fyzicky necítím. Pokud by druhé těhotenství probíhalo jako to první, znamenalo by to 9 měsíců víceméně klidový režim, což si s dítětem už neumím představit. A další dva roky doma? To už bych psychicky nezvládla. Velkou roli hrály i finance, měli jsme rezervu, která počítala s vypadkem příjmu na tři roky, víc by byl problém. Samozřejmě by to nebylo neřešitelné, ale už by to bylo za cenu společného času. Samozřejmě tam byla spousta dalších důvodů, tohle je jen pár z nich.
Určitě ti tady spousta maminek napíše, že do druhého dítěte šly s bylo to to nejlepší rozhodnutí. Věřím, že ano. Ale my se po zvážení všeho rozhodli, že další dítě už ne.
Ahoj,
já mám zkušenost, že nikdy není úplně vhodná doba na to, mít dítě (pokud se na to člověk dívá optikou peněz, kariéry, zdraví...), ale ani neexistuje větší dar pro rodinu nežli právě dítě. A až vaše 1. dítě bude dospělé (a hlavně až tu nebudete), tak vám poděkuje, že má bráchu nebo ségru, že není na světě úplně sám.
Já mám 3 děti a, to 3. bylo neplánované, ale každý den mi dělá obrovskou radost, je to moje zlatíčko. A i ty peníze se nakonec vždycky někde vyškrábou - nějaké příspěvky, přídavky, spousta věcí se dá koupit z druhé ruky nebo sehnat na swapu...
Ale určitě je zásadní, abyste se na tom s partnerem shodli, aby si jeden neprosazoval dítě proti vůli druhého...
Take mame jen jedno. Manzel by druhe jeste chtel, ale ja uz ne. Uz péčí o miminko jsem byla strašně servaná, podruhé a s dalšími roky mého věku navíc uz bych to nezvládla. Poslední dobou je mi to trosku lito, synovi bych sourozence vlastne moc prala, aby nebyl sam… ale ja uz na to proste nemam. Navic penize proste netiskneme, dva prijmy jsou nutnost. Hlidaci babicky/dedy/tety/strejdy nemame, oba s manzelem mame pomerne casove narocnou praci. Ale priznavam, ze je to posledni dobou v me hlave velke tema a resim to. Sama sebe presvedcuju o spravnosti rozhodnuti.
Ale rozhodne se neboj, ze bys nemela dost lasky pro druhe dite, dost pozornosti 😊 A vhodna doba nebude nikdy, respektive pokud budete chtit, duvod pro anebo proti se najde vzdycky 😊 Drzim pesti, je to velke rozhodovani! 😇
@marticka113 přesně tak..moc bych si přála ještě jedno dítě...mám syna a je mi smutno z toho,že tu jednou zůstane sám 🥺
Taky jsme se rozhodovali, já byla ještě minulé vánoce rozhodnutá, že druhé dítě ne... Na jaře, když byly dceři necelé dva roky, mi to nějak přeplo, pobavili jsme se o tom s manželem (on chtěl vždycky víc než jedno dítě, u mě se to různě střídalo, první těhotenství byla hrůza), co a jak by bylo ohledně další mateřské, rodicaku atd a za cca měsíc mám termín porodu 😄 zatím jsem ráda, že jsme se rozhoupali a na syna se moc těším
A i my jsme se museli pobavit ohledně peněz atd, je to i jeden z důvodů, proč druhým dítětem končíme, dvě jsou naše maximum ve všech ohledech 🙂
Já být tebou,tak to teď nechám uležet. Podle mě je jedno jestli případné další dítě budeš mít v 30 nebo 31. Známá měla tuším nějaké ortopedicke potíže, taky ji doktoři říkali že jestli vůbec nějaké dítě, tak hned. Nakonec má 2 a jsou v pohodě. Ovšem já nevím jak jsi na tom zdravotně ty. Jen že občas doktoři dávají zbytečně pesimisticke prognózy....
Jen do toho. Idealni doba nebude nikdy, vzdycky se objevi nejake ALE. V mem okolo nikdo nelituje, ze ma druhe dite. Ale naopak vim o lidech, co lituji, ze ho nemaji.
S manzelem jsme se po prvim diteti shodli, ze by nam uplne stacilo jen jedno. Nicmene nikdy jsem nechtela jedinacka, sama mam segru a ted jsem strasne rada, ze ji mam a hodne si pomahame. Tak jsme sli do druheho a jsem šťastná. Jsou brzo po sobe a doma uz me to ubijelo a tesila jsem se hrozne moc do práce, mladsi syn je taky o dost narocnejsi nez byla dcera , ALE jsou z nich velci partaci, hodne si hraji a maji se radi. Dost cestujeme, tak na dovci jsou spolu a tam si jedinacka nedovedu predstavit. Je to vse narocnejsi i financne, ale stoji to za to...
My mame a budeme mit jedinacka. Mam take zdravotni komplikace, konkretne RS, a rozhodli jsme se, ze si radsi uzijeme naseho jedinacka nez aby se pak v tehotenstvi nebo po porodu neco potento a manzel zustal na peci o dve deti sam. Plus asi rozhodlo i to, ze manzel nijak zvlast o druhe dite nestoji, vzdycky rikal, ze mu jedno staci, ale asi kdybych zatlacila, tak se prekecat necha. Trvalo me to nez jsem si to v hlave srovnala a prehodila, ze proste jen jedno. Ale mela jsem celkem jasno uz pred prvnim tehotenstvim, takze jsem se snazila si vsechno poradne uzit, tehotenstvi i porod bylo super, rada vzpominam a kecala bych, kdybych rekla, ze mi neni lito, ze se to nebude opakovat a obcas prijde chvile kdy si rikam ze bych jeste jedno dala, ale na to mame znamy s dvojcaty a staci hodinova navsteva a jsem vyrizena 🤣. Nas zivot jsme prizpusobili jedinackovi, takze mame spoustu kamaradu s detmi okolo, aby si zvykla na deti a socializovala se. Poradali jsme a porad poradame ruzne vylety a akce s detmi, chodili hodne na hriste a do hernicek. Ted uz ji je 8 a uz ma svoje kamosky, ktery u nas prespavaji a ja jsem takova hodna teta 🤣 a miminka na nuchnani si pujcuju a pak zase rada vratim 🤣
Mě pokud by to doktoři nedoporučili, tak byvh do toho nešla. Také by mi záleželo na fin situaci no, pocházím z hodně chudé rodiny a není o co stát no. Probrala bych to s manželem, bude to záležet hlavně na vás. My zůstáváme u jednoho dítěte, nějak se na druhé necítím no
Já bych do toho s insolvenci, byť ve finále nesla. Připadá mi, že tohle děla ten tlak společnosti, že je normální mít dvě děti, nejlépe parecek. Za mě by každý měl zvážit reálně, jak je na tom po zdravotní, fyzické, psychické i finanční stránce. To druhé dítě pěkně zamává vším. Nedavno jsem četla i nějaké americké výzkumy, kde se ukazalo, že první dítě většinou vpluje do rodiny celkem v klidu, ale druhé pokud je brzo od prvního už způsobuje nervové i finanční otřesy.
@marticka113 Tohle zní spíš jako noční můra, spoléhat se na přídavky a příspěvky a lovit věci na swapu, protože si je nemůžu dovolit normálně.
@95newmommy2020 No tak např. rodičovský příspěvek je také sociální dávka (stejně jako příspěvek na bydlení atd.) a myslím, že se tady nikdo nestydí za to, že ho pobírá...
A používat věci z druhé ruky a potom je poslat zase dál (darovat, prodat) je mnohem ekologičtější, než neustále kupovat věci nové... Myslím, že je to správný krok k udržitelnější budoucnosti!
Odeslalo se mi to nějak dřív... Manžel to nechává na mě, řekl,že se o mě/nás samozřejmě postará jak to půjde,ale znám jeho názor,druhé dítě teď v tuhle dobu taky úplně nechce, bojím se kdyby to druhé dítě bylo aby se na našem vztahu k němu nepodepsalo i to,že to bylo "z donucení"jestli to jde vůbec takhle říct. Zároveň se nechci připravit o možnost mít druhé dítě,možná je to i sobecké,fakt nevím. Celý týden nemyslím na nic jinýho a už z toho trochu blaznim. Promiňte za sloh,potřebuju jen něčí pohled na věc