Měli nás rodiče rádi?

Tak rádi nás měli určitě, ale ten trend byl prostě jiný. Dětský svět a ten dospělý byl daleko od sebe, když se bavili dospělí, děti šoupaly nohama. Rodičovský úspěch se měřil podle toho, jak bylo dítě poslušné a jak dobře jedlo. Dnes je ten přístup k dětem je úplně jiný, děti se respektují, berou se ohledy na jejich pocity už v porodnici. Děti si užíváme, protože jsme si je chtěli pořídit, zatímco naši rodiče příliš jiných alternativ pro život neměli. Aktivit, které se dnes dají s dětmi dělat je nespočet, takže rodiče baví trávit čas se svými dětmi. Už se nemusíme bát autorit jako doktorka nebo učitelka, známe svá práva a můžeme si dovolit nesouhlasit a odejít. Většina z nás bydlí ve vlastním, takže můžeme o své domácnosti a výchově rozhodovat samy. Máme myčky, sušičky, jednorázové pleny, vlhčené ubrousky, elektrické odsávačky, vibrační křesílka, online potraviny a google, který nám vždy poradí kam jet na výlet, nebo co dělat při bojkotu kojení..... Zkrátka taky si myslím, že jsem mnohem lepší rodič, než byli ti moji, ale na druhou stranu, rodičovství dnes je mnohem mnohem mnohem příjemnější záležitost jak před 30-ti lety 🙂

Urcite ano. Nasi nas teda nenechavali vyrvat a ani nas nerezali nijak zbuhdarma. Samozrejme jsme nejakym zpusobem byli trestani a i na zadek jsme dostali, ale nic, co bych si pamatovala. Ale pokud vas nechavali vyrvat a byli na vas prisnejsi, tak to nedelali z toho duvodu, ze by vas nemeli radi. Oni to meli stejne blby s tou predesliu generaci, jako to mame nyni my. A ten jejich prechod z ultraprisny vychovy k ty liberalnejsi byl taky slozitej. Pokud oni doma zazivali prisnou metodu, dost casto ji brali jako vopruz, ale jako jedinou spravnou. Ja se snazim treba dost vysvetlovat, ale kdyz uz to vypada, ze si ze me dite dela vorezpruta, tak zasahnu a zprisnim. Snad nebude nekdy pochybovat, ze jsem ji mela rada, pac to by me mrzelo. Ale tak, jak to vedu, tak mam pocit, ze je to nutny, abych z nich neco kloudnyho vychovala😊

Já si nemyslím, ze by to bylo tím, ze dřívější generace rodičů neměla své děti rada.
Ale zvyky, které si neseme z dětství, pak prenasime na své děti, jen v benevolentnejsim módu. Oni jako děti byly vychovavaní ještě tvrdeji.
Plus neměli tolik informaci, nepoužívali internet, měli omezenější zdroje.
Nositko bylo v době, kdy jsem se narodila (95)hodně alternativní vecicka. Jinak mě mama měla ve 31 letech, což není zas tak brzo. Honila dost kariéru, takže v mých 3 měsících už byla zpátky v práci. A často rikala hlášky, ze kdyby nepracovala neměla bych to či ono. A ještě jedna docela zajímavá věc, když jsme koukali na fotky bylo běžný mít dítě v korbe strašně dlouho. Já šla až po 1,5 roku rovnou do golfek. :D
Oni to proste dělali jen jinak, a věřím, ze až budou mít naše děti děti, budou taky zase dělat jinak.

Tak já jsem ročník 79. Naši si mne pořídili po mých dvou šestnáct v poměrně pokročilém věku 😂mame bylo 33 a tátovi skoro 35. Segry mám o 15 a 12 let starší a i když je napr. moje máma poměrně komplikovaná a není to s ni úplně snadný tak jsem teda ani já ani sestry NIKDY nezapochybovaly jestli nás mají naši radi. Tohle je proste moje celoživotní jistota. Ze mne radi mají a moc.

Jsem ročník 76 a moje maminka byla trochu exot, protože mě měla v posteli, nedala mě do jeslí, stejně tak sestru, nikdy nás nebila.. Vím jak jsem kolikrát byla zděšeně u kamaradek, kdyz jejich rodiče neváhali s pohlavkem a jiným trestem.. Takže já o lásce své maminky nepochybuji a to stejně předávám svým dětem.. 😊

@izz76 Já právě taky chci vychovat svou dceru normálně, bez mlácení, křičení...

Taky ani v nejmenším nepochybuji o lásce rodičů, ale mám pocit, že mi občas (v dobrém) závidí, jak to mám teď se synem já, že za nich se některé věci nenosily a já si to teď dělám po svém a nenechám si do toho kecat a obecně si to můžu daleko víc užívat, už jen díky tomu, že mám dítě ve vyšším věku a jinak zabezpečená, než byli tehdy mí rodiče.

Abych přiblížila situaci. Máma držela malou v náručí, začla sebou házet (očividně se jí u babičky nelíbí) a začla poplakávat. Byl čas krmení, tak jsem se zvedla a šla dělat sunar. A najednou jsem až nadskočila, táta zvýšil hlas "No co to je", a máma taky zvýšeným hlasem "No no, musíš vydržet". No samozřejmě se malá dala ještě do většího pláče. Pak si ublinkla, a já malou vždycky polituju, přece jen není veselý vidět když vám dítě blinká. A máma že to moc řeším, že každý mimino blinká. Na to jak se těšili na vnouče, tak se k ní chovají chladně.

myslím si že mateřská láska je pořád stejná - že mámy co pro děti udělaly cokoliv (někdy možná i víc než je zdrávo) i mámy co si děti pořídily omylem, nebo jen proto že se to od nich očekává byly jak kdysi tak i teď. Ale tenkrát měly ty mámy úplně jiné prostředí pro výchovu - mateřská byla mnohem kratší a málokdo si mohl dovolit být doma delší dobu zadarmo. Také dříve ty mámy nebyly jenom mámy, ale musely se často starat ještě o dobytek, musely v zimě topit, v létě obstarávat zahrádku. Tohle postupně hodně vymizelo a matkám zůstalo mnohem víc času, který mohou věnovat dětem. A také dříve neměly takové informace jako dnes my - byly často odkázány jenom na to co jim poradily jejich maminky a babičky - nemohly si z internetu nastudovat co a jak, nemohly si přečíst žádné články o nevýchově, montessori apod, nemohly se na maminkovském fóru poradit a inspirovat - naopak my jsme dnes denně masírovány tím jak by měla "dokonalá" výchova vypadat (to jestli je dokonalá těžko říct, to se dozvíme až generace našich dětí vyroste...) a tak se někdy možná až zbytečně na sociálních sítích předháníme v tom kdo to své dítě vychovává lépe, což nás nutí možná i k větší péči než by jsme samy od sebe dítěti věnovaly, jenom proto aby jsme se "blýskly" před ostatními. Jinak k otázce - mě naši měli až po třicítce po dlouhém snažení. A přesto mi něvěnovali 100% svého času, nechali mě někdy se nudit, nechali mě někdy natlouct nos, nedali mi všechno co jsem chtěla přestože by mohli, i na zadek jsem párkrát dostala když jsem si to zasloužila. Nevyrostl ze mně dokonalý člověk, ale myslím že se snažili nejlépe jak mohli🙂

Já vím, že mě moji rodiče milovali a milují, vím, že pro nás udělali, co jim doba a podmínky dovolily. Zároveň jsem trochu staromilec. S řadou moderních výchov nesouzním, nevýchova dle mého přesvědčení není aplikovatelná na všechny děti, nemyslím si, že pleskanec přes zadek v mezní situaci mé dítě nějak traumatizuje. Jsem přesvědčená o tom, že je potřeba, aby dítě zažilo nudu, aby zažilo nepohodlí. Nejsem tu od toho, abych mu umetala cestu, ale naučila ho po ní kráčet. Takže dejme tomu, že nejsem dost trendy máma. Jednou mi mé děti budou moct vyčíst řadu věcí, stejně jako já bych mohla spoustu věcí vyčíst svým rodičům. Já vím, že mě milují, tak to neudělám. A třeba moje děti budou vědět, že je miluju, a taky to neudělají 🙂

Mě ukazovala známá knížku z té doby o mateřství a výchově a naprosto jsem se zděsila. Neustále se tam opakovalo, že se má miminko nakojit, přebalit a strčit do postýlky, nebo do kočárku. Skoro za každou větou se tam opakovalo aby se miminko nechovalo, aby se s ním nemazlilo, nehoupalo, ať si na to nezvykne. Já když to viděla, tak se divím, že mám nějaké city, protože toto mi přišlo naprostý opak toho co se hlásá dnes. Dřív maminky hlavně řešili domácí práce a děti určitě nebyly na prvním místě jako dnes. Dobře si pamatuju, že taťka došel z práce a my se museli uklidit do pokojíku a nechat ho se jako aklimatizovat, mamka ho obskakovala jako služka a až byl najezený a relativně spokojený,pak jsme mohli za nimi do kuchyně nebo obýváku. Naši jsou také jak na jehlách jen se nějaké dítě víc ozve a já to taky nechápu. Proto jsem radši,když nás navštíví oni u nás doma kde si to můžu dělat vše podle sebe a neřešit každý drobek na zemi který upadne dítěti z rohlíku, nebo to že zrovna písklo.

Já si myslím, že to bylo podobné jako teď - jsou dobré matky a některé méně dobré, některé přebírají vzory svých rodičů, jiné ne apod., ale většina, až na výjimky, svoje děti miluje. Dnes je možná díky internetu více těch, které si jedou po svém, nehledě na rady rodičů. Ale i vminulosti se našly takové případy. Podle toho, co tu čtu, byli mí rodiče podobní exoti, jako ti od @izz76. Mamka se mnou byla doma čtyři roky, pak se narodil brácham s ním byla taky podobně dlouhom pak měla jen brigádu na pár dnů v týdnu a do práce nastoupila, když šel brácha do školy. Plínky jsme měli dlouho, protože na nás netlačili, ale respektovali naše tempo, bita jsem nebyla nikdy, rodiče s námi mluvili, vysvětlovali, zapojovali nás do všeho, co se v rodině dělo a dokonce se nás už jako dětí ptali na názor. O jejich lásce jsem nikdy nepochybovala. A k mým dětem se chovají s láskou, rozmazlují je a aktivně se jim věnují. A hrozně mě potěšilo, když mi moje mamka řekla, že jsem skvělá máma, a že si myslí, že dokonce lepší, než byla ona.

Ještě dodám, že jsem ročník 84 a naši si mě pořídili v podstatě omylem a dokonce se kvůli mě museli brát 😊

To co píšeš v posledním příspěvku mi nijak hrozné nepřijde. Mají to prostě jinak než ty. Ono dřív se s detmi nikdo moc nemazlil, dostalo najist, čistý oblečení a hotovo. Ale to neznamená že by své děti nemeli rádi. Akorát prostě mají jiné vzorce chování.

@bemo u mého třetího dítěte mi moje matka udělila radu, že mimino, když pláče, potřebuje nakojit a přebalit a to jsou jediné dva důvody pláče. Nevěděla jsem, jestli se smát nebo co 😀 při každém pláči za mnou chodila, ať ho nakojím, jestli nemá náhodou hlad a ať si nechám poradit a přebalím ho. O kolice slyšela poprvé, vůbec mi nevěřila, tak jsem nechala na stole brožurku a pak mi teprve uvěřila 😝

Já se k tomu musím vyjádřit. Protože tohle jsem si pokldala xkrat za otázku. Měla jsem dětství přesně jak popisuješ. Naši se brali protože museli, máme bylo 18. Hned jsem šla do jestli. Další dítě nechtěli. Nikdy se mi nevěnovali, máma byla dost labilní a byla mě, nikdy jsem od ni necítila lásku jako dítě, ale až v dospělosti. U mě to vyvolalo psychickou poruchu HPO, s kterou se teď lecim už několik let. A takových mladých lidi jsou dnes tisíce a myslím si, ze za to muže pravé ta výchova kdysi. Já teď dělám všechno po svém a úplně jinak.

Oprava: bila

@bemo Přesně jak u nás, taky jsme se museli uklidit do ložnice 😳 Tak to už chápu proč moje máma na mě zírá jak na vraha, když mám malou v náručí, prý že oni se s náma takhle nemazlili. A já bych je k nám pozvala, ale jim se nechce, a my musíme k nim. A to že tříměsíční mimi zakvíkne, přece ho za to nezmlátím nebo nevynadám aby bylo zticha 😱

Osobně si myslím, že každá doba má svoje extrémy. Dřív přílišná separace, dnes často extrémně velká volnost. Nicméně každý, podle mě, vychovává s nejlepším vědomím a svědomím a množstvím informací, které má. Naše maminky a babičky neměly ani internet, ani myčky, susicky, ani papírově pleny a musely to zvládnout. Některé dnešní maminky bez internetu miminko ani nepřebalí 🤷‍♀️🤷‍♀️🤷‍♀️

Řekla bych, že to fakt moc hrotíš. To, že vaši na mimino nedělají ťuťuťu, ale řeknou nějakou větu je přece úplně jedno, asi to nemysleli špatně. Nikdo ho přece nemlátí ani neokřikuje. 😲 A ty si to s malou dělej jak chceš, je to tvoje dcera, ne jejich. Nenech se zviklat nějakými starými postupy, když se ti nezdají. 🤷‍♀️ Jinak já jsem asi z trochu pozdější generace (počátek devadesátek) a chovali se ke mně prakticky jako my teď k dětem, neměla jsem ohrádku ani chodítko, máma dost řešila zdravou stravu, dávala mi vybrat místo příkazu. 🤷‍♀️Přesto to neznamená, že bychom v dospělosti měly nějaký super vztah, bohužel. 😔 Ještě k tomu zavírání do ložnice u příchodu muže z práce, to mám občas chuť udělat našim dětem i teď. Není totiž nic příjemnějšího než přijít po celém dni z práce a místo chvíle klidu mít na sobě navěšené vřeštící rozdováděné děti. 🤦

Holky, já asi žila někde jinde🙂 Jsem ročník 79, ano, mamka mě měla ve 20, brali se kvůli mě, ale o svatbě už tak jako tak mluvili (já se nakonec taky vdávala jako těhotná a taky jsme svatbu uspíšili). Vychovávali mě hezky, přísněji, ale je to povaha mamky i taťky, ani já nejsem založením flegmoš, kterému by bylo jedno, že mu děcka skáčou po hlavě. Před těmi 20 lety psal knihy např. dětský psycholog prof. Matějček, kde zdůrazňuje úlohu rodiny, lásky, pocitu bezpečí atd. Stejně tak jsem po mamce podědila knihu o výživě kojenců a batolat, kde bylo hned v úvodu napsáno, jak důležité a blahodárné je kojení. Takže kdo chtěl, informace měl i tehdy. Mamka s námi byla kvůli sestřinu postižení dlouho doma, měla jsem veškerou péči, taťka si s náma hrával, v domácnosti dost pomáhal se vším, co bylo potřeba a podobně to bylo i u mamčiných rodičů. I moje tety jsou ve výchově dětí naprostým vzorem, ta jedna nikdy děti nebila (bratrance a sestřenice jsme pomlouvali, že jsou strašně nevychovaní, byli fakt děsní, ale dnes jsou z nich normální šikovní dospělí lidé), druhá razila heslo, že děti se musí "vychovat", takže na ruce měla pořád nějaké děcko a věčně je chovala (dětí má 7). Ale vždy se v rodinách dost pracovalo, děti musely pomáhat, měly své povinnosti, to třeba dnes u hodně rodin postrádám.

@prejeta_zaba Okřikli jí, jako mě přijde přes čáru zvýšit hlas na miminko

Tak to jo, to z toho, co píšeš nebylo patrné. To doufám nemysleli vážně, křičet na mimino. 🤦

@prejeta_zaba Právě několikrát měli poznámky na malou, že poplakávala. Nemůžou pochopit že když se jí něco nelíbí, tak se ozve. No a dneska ji právě už okřikli, tak jsem to zarazila.

Měli nás rádi, většinu z nás určitě ano. Ale myslím, že bohužel často neměli šanci, možnosti nás vychovávat a pečovat o nás tak, jak by sami chtěli. A taky si myslím, že spousta z nich si to uvědomuje, ale ne všichni jsou schopni tuhle sebereflexi přetavit v něco plodného a naši "měkčí" výchovu podvědomě berou jako kritiku té jejich, útok na jejich osobu. Ačkoli vím, že naši nás milují, ten studený odchov mi moc nesvědčil.

@zakladatelka: na 3měsíční mimčo nemůžou takhle houkat. Mám rodiče 54 a 55 ročník. Syn je jejich 10 vnouče. A houklo se na něj až když lozil a ručička šmátralka jela všude množně 😁 ale nikdy tak,aby fnukal,to zkouší až u nás doma,když se mu něco zakáže

Já měla první dítě ve 22 letech 🙂) a jsem ročník 89, takže s věkem to fakt nesouvisí. Dnes se ta věková hranice prvorodicek posouvá ze spousty důvodů, ale fakt hodně pochybuju, že to nějak souvisí s mateřskou láskou 🙂 Jo, trend výchovy je jiný. Lepší, než byl. Lidi jsou zase chytřejší, stejně jako medicína nebo technologie, tak se vyvíjí i ostatní směry. A to je přeci dobře.
Ale lasku ke svým dětem chovaly mámy odjakživa, tím jsem si jistá. Kolik maminek si třeba během války nemohlo dovolit projevovat nějakou extra pozornost, ale pak ho bez zaváhání zakryly vlastním tělem, když se po nich střílelo....Mě je teď 31, segre 28 a nám se třeba mamka věnovala hodně, když jsme byly malé, ale spousta věci se tehdy lišila. To je normální 🙂

Ať je doba jaká je, rodiče (až na výjimky) své děti milují. Výchova je vždycky poplatná době, kultuře, národu, víře a tak. A nikdy nelze soudit, co je špatně a co ne. Ti rodiče i ty děti, třeba v odlišné zemi, to vidí naprosto jinak, než my. Za sebe (narození 1976) jen mohu říct, že dřív kolem nás rodiče tolik neskakali. Nepamatuji se, že by mě naši nějak extra zabavovali, na to jsem měla sourozence a kamarády. A byla jsem dost samostatná. I když někdy bych brala víc rozmazlování. Dneska zase kolem dětí skaceme až moc a někdy děti velí i v situacích, které jim nepřísluší (někde jsem četla dotaz, co dělat, když dítě nechce sourozence a rodiče by další chtěli). Myslím, že nejlepší je takový nějaký zlatý střed.

Já s tebou souhlasím a někdy přemýšlím nad tím samým...ale zase nemám fungující rodiče - máma je alkoholička (a už jsem vztahy utnula), s otcem se nevídám od 13ti let, ale pamatuji si, když mi máma řekla, že jsem nechutná, když jsem kojila půlroční dceru a celkově mi neustále radila, abych malou nechala vyřvat a s prominutím se s ní nes*ala. Celkově jsem neměla hezké dětství a o to víc mi záleží na tom, aby ho měli moje děti. Nevím, co se se mnou dělo, když jsem byla miminko nebo malá, ale vím, co se mnou dokáže udělat dětský pláč, mám vždycky pocit, že se ve mně něco otevírá, ale to zacházím jinam. Každopádně souhlasím i s příspěvky výše, že dřív bylo vše jinak, matky nastupovaly dřív do práce, dětem se vrazila flaška místo kojení a nic se nehrotilo. Takže když to vezmu obecně, rodiče nás rádi mají, jen máme jiný pohled na věc.