Máte doma manžela či přítele jedináčka?
Můj přítel je jedináček a občas mám pocit, že je to velké dítě. Pořád si vyžaduje pozornost a když jsme se bavili o miminku, že bychom si pořídili, tak se mu moc do toho nechtělo. Nakonec souhlasil a povedlo se to na první šup. Ani jsem s tím nepočítala, ale byla jsem moc ráda. Čekala jsem nějakou radost taky od něj, ale první den to vypadalo jako by mi to vyčítal. Jako by si bránil vlastní teritorium, vědom si toho, že už nic nebude tak jako doposud. Že nebude mít tolik pozornosti jako měl celých 34 let, že bude mít zodpovědnost jak finanční tak i morální za někoho jiného než je on sám. Docela mám z toho zvláštní pocit, pocházím z rodiny kde byly dvě děti, takže tohleto jsem nikdy neřešila a na život mám trochu jiný pohled. Myslíte, že přítel časem pochopí a roztaje když uvidí to malé? Chtěla bych mít dvě děti, ale přítel se tomu vehementně brání, prý jak bychom to uživili. Myslíte si, že je možnost , že se to změní? Díky moc za názory.
Mám manžela jedináčka, maminku jedináčka - oba mají shodné rysy... prostě ten způsob myšlení "za jednoho" se asi nikdy nezmění. V některých oblastech jsem si zvykla, někde máme kompromis...
Manžel chtěl původně jedináčka a s narozením každého miminka chtěl další 😉. Teď čekáme třetí, ale už poslední 😅
No, budu se nějak snažit, ale nevím moc jak, veškeré změny myslím vnímá jako nátlak, který on nesnáší. takže to chce velkou dávku trpělivosti. On je vychován tak nějak zvláštně. Na jedné straně samostatnost, pořádek, na druhé straně velká pozornost od všech z okolí. S projevem lásky od rodičů je to trochu horší, zjistila jsem, že oni docela těžko projevují emoce a radost i když toto zažívají, jen to neumí dávat najevo. Takže přítel to teďka má u mně. A docela si umí o to říct 😀
Takže ho pomalu ale jistě připravuji na příchod drobečka a na to, že na něj nebudu mít tolik času a tak.....s tím, že když mi bude pomáhat tak zbyde víc času i pro něj. Připadám si, jako bych vysvětlovala staršímu souzozenci, že na svět příjde miminko 😀 No snad to bude vše probíhat v klidu a s postupem času "dospěje" a snad ho to tatínkování taky pořádně chytí.
Manžel je také jedináček. Je to hrozně hodný člověk, srdcař, pro všechny by se rozkrájel. Miluje děti a určitě bude super táta. Jediné co je spatně, je, že když se sejdem s jeho rodiči, je protivný a všechny nás úkoluje, podej to a přines tamto, až když se na něj podívám takhle ne tak poprosí a je milej. Tchýně, kdyby mohla tak by ho i krmila a nechala by si od něj nas..... na hlavu. Dobře ho zajistili a rádi se tím ohánějí, takže si za spoustu věcí mohou sami. Tchýně se mu celý život hodně věnovala a táta to flákal,proto nechce být jako on. Hodně se s rodičema hádali, každou návštěvu i nám několikrát skazili vánoce, protože se tchýně napila...a už to jelo. Mají peníze ,ale chovali se jak hovada. Moje rodina moc peněz nemá,ale máme moc hezké vztahy. Co jsme spolu to je přes 4 roky, chovají se k sobě mnohem lépe. Hlavně proto, že já jsem zvyklá na hezké vztahy v rodině a hodně jsem biójovala hlavně s tchýní, že takhle to není normální. Taky si pojistili,aby bylo vše jen jeho, přitom díky mě se všem z nich zlepšil život...to už je ale zase jiná...Před svatbou jsme inklinovali k duševnu, pořád na našem vztahu pracovali a věnujeme se Buddhismu. Máme moc hezký vztah, ale manžel chvilkama myslí hlavně na sebe, má k tomu tendence, hlavně když málo medituje 🙂
Můj manžel jedináček není, ale v rodině máme jedináčky dva v roli partnerů-manželů (starší generace).
Jeden bere, že je rodina na prvním místě, upřednostňuje péči a pohodlí druhých před svým vlastním. Byl matkou vychovaný tak, že se má dělit a na světě jsou i druzí lidé.
Druhý byl pravděpodobně vychován k naprosté sobeckosti a i v okamžiku, kdy měl/má manželku a dvě děti, tak se celá bližší i širší rodina musí točit kolem něho - ABY BYL KLID! Je to šílená situace, kterou bohužel dorazila manželka, která mu od počátku vztahu ustupovala a vše se podřizovalo jeho přáním a požadavkům (dovolené, koníčky, vaření ap.). S věkem se to samozřejmě zhoršuje a na okolí to má čím dál větší vliv 😝.
Samo se to tedy určitě nezmění, ale máš celkem šanci to ještě nějak ovlivnit. Nemyslím hned hádky a nátlak, ale prostě určitou psychologií a nastavení "pravidel" hned z kraje 😉.