Manžel přežil svou "smrt".
Ahoj holky. Trošku popíšu situaci.
Manžel, 35 let. Ve čtvrtek jsem jej doma našla bez známek života. Žádný puls, nic. Samozřejmě byla okamžitě zahájena resuscitace a zavolána záchranná služba. A teď ve zkratce - první manželova prognóza byla, že pokud vůbec přežije, je 80% pravděpodobnost, že bude nenávratně poškozený mozek. Jak moc, že ukáže čas. Předpokládali, že bude ležák, který nejspíše bude vnímat, ale nebude schopný žádné reakce.
Manžel se z toho ale dostává dobře. Hýbe se, mluví, poznává lidi, dlouhodobá paměť úplně v pořádku.
Ale teď k věci. Zlobi jej krátkodobá paměť. A to opravdu hodně. Během jedné minuty je schopen položit 3x stejnou otázku. Ráno se vyspí, a neví, co bylo včera. Neorientuje se ve dnech (čemuž možná rozumím, jak lezi jen na pokoji), nepamatuje si, komu volal, s kým mluvil, apod. Další věc jsou jeho neskutečné výkyvy nálad. Chvili vyloženě křičí, že něco.... (Vesměs je to pořád o tom, že je přesvědčený o něčem, co prostě není) a za chvíli neskutečný pláč... Mudr jsem to hlásila, dle nich běžný stav lidí, kteří prodělali nějakým způsobem smrt. Casem by se to mělo srovnat, ale může to prý trvat ještě rok. Může se k tomu prý ještě přidat i agrese.
Samozřejmě jsem ráda, že přežil a nepotrvdila se první prognóza... Ale mám tak trochu strach z toho, co mě čeká. Máme doma malé děti (2 a 4 roky) a brzy jej mají pustit domu. Byla bych moc ráda, kdyby tady byl někdo, kdo si tím prošel a mohl by mě tak trochu uklidnit, případně dát nějaké rady.
Jistě taková péče bude náročná.
Ale láska a pevná vůle i hory přenáší.
Já bych volila pomoc formou záznamů, ať si jednotlivé úkony píše, velmi to pomáhá v orientaci. Zkrátka nadepsaný den s datem i určením dne v týdnu.
Celé to pak večer rekapitulovat.
Domluvit rehabilitace, psychologa.
Vyhýbat se rušivým podnětům a snažit se o maximální pochopení a klid.
Využít pomoci rodiny, známých.
Pokud jste do teď nevedli, tak nastolit pevný časový režim.
Přeji především zdraví a trpělivost vám všem ♥️🍀
@obla já právě mu už všechny informace přestala říkat do telefonu, a začala mu je psát. On hned pod to je schopný napsat otázku, kdy odpověď by byla opět stejná. Tak samo třeba s tím telefonováním. Zavolá, povídáme si, rozloučime se... A za 5 minut volá a neví, že jsme spolu mluvili, i když je seznam hovorů.
Ale zkusím ten "deníček", ať si jej vede sám, že třeba tím psaním, by mu to lépe mohlo lézt do hlavy. Děkuji za super nápad.
Co se týká rehabilitací, tak bude určitě nastupovat do lázní.
A pevný režim u nás vždycky byl, už i kvůli dětem.
Děkuji za podporu ♥️
I kdyz podobnou zkusenost nemam, uz kvuli Vam a detem Vam preji at se muz z toho dostane!..ale jak je tam mozek tak to ani doktori poradne nevi..Mohu se zeptat trpi nadvahou,stres,prepravovani?napada Vas co mohlo byt pricinou?
Ještě znovu dodám, že je důležité vést tento “deník” ručně, kdy sám bude zapisovat. Nevolit tablet, počítač, nebo podobnou techniku.
Mělo by to vypadat následovně:
Pondělí 17. srpna 2020
7:15 vstával jsem
7:25 ranní hygiena
8:15 snídaně (rohlík, čaj a jablko)
8:32 volala mi máma, prala se jak se mám
9:00 hrajeme si s dětmi, máme v planu nákup
Ať si zapisuje i myšlenky a podobně.
Pokud by měl mezeru, snažte se mu jí doplnit.
Pokud je nějaká věc, která ho trápí a ptá se na ní opakovaně, snažte se mu jí nějakým způsobem vepsat a speciálně označit (zvýrazňovač, jiná barva)
Vím, že to zní náročně a trochu zvláštně, ale je to velmi skvělá pomůcka a za týden si jí osvojíte a pomalu budou znatelné pokroky. Bude si jistější a méně se vztekat, nebo propadat úzkosti, že něco zapomněl. To je právě i prevence frustrace a případné agrese, která je jejím důsledkem.
@nikoulinka To je hrozné 😯 ale hlavně že přežil. Já se s tím nikdy nesetkala a doufám že ani nesetkám, ale myslím že pro ten mozek to musel být šok, být vlastně 12 minut mrtvý. Určitě se to dá časem dopořádku, držím vám pěsti 😉 a tobě přeju mnoho sil, když máte malé děti, musí to být ještě těžší...
@nikoulinka Telefonování omezit .. je to věc, kterou stále ještě nelze vnímat jako hmatatelnou (seznam hovorů mu nepomůže rozklíčovat, co bylo obsahem)
Lepší je psát .. zprávy. Něco, k čemu se může vracet. Opakovaně. Upozorňovat jej na to.
Poučte i vaše blízké. Že je třeba po hovoru napsat smsku, že spolu mluvili a bavili se o počasí, nákupu a sportu.
Je to zpětná vazba a pro něj obrovská pomoc a jistota. Chápu, že je to na hlavu, ale velmi to pomáhá. Psaní je nejefektivnejší, ale stejně tak audionahrávky a videa. Ovšem to je mnohem složitější na realizaci a ještě více v praxi, protože papír uvidí. Okamžitě. Zařízení je třeba spustit .. a tyhle prodlevy jsou pak kontraproduktivní.
@nikoulinka Ahoj, já jsem měla vážnou dopravní nehodu a zranění mozku a měla jsem uplně to stejné. Dlouhodobá pamět OK, ale krátkodobá katastrofa, musela jsem mít i plinky, protože sem nevěděla že jsem nešla na záchod a bylo ... ale časem se to zlepšilo. Řekla bych tak 2 měsíce byly kritický, a agrese byla taky, když jsem si nemohla vzpomenout apod.
@barussska1 buďte na sebe ohromně pyšná ♥️🍀
@hermanecka nadváhu nemá, stres bych taky neřekla, žijeme (troufám si říct) lehce nad poměry a v práci má super kolektiv a vše okolo. Dle lékařů se jednalo o genetickou predispozicí, kterou si nese jak ze strany matky, tak i otce. Měl totiž srdeční zástavu, kdy se mu ucpali všechny komory.
Každopádně díky moc za podporu ♥️
@obla to je úplně super nápad. I ta zpětná vazba. To mě nenapadlo. Já zatím uvažovala jen nad tím, že vezmu dětem z pokoje velkou tabuli, co mají, a vypisu mu tam odpovědi na jeho nejčastěji kladené otázky. Ale tvůj nápad se mi zdá lepší a hlavně i prospěšnější pro něj.
@barussska1 a můžu se zeptat, jak třeba probíhala ta agrese? Mudr mi říkal, že by nemělo hrozit nějaké fyzické napadnutí, ale že by třeba mohl chtít ublížit sám sobě. Nebo mi uváděl třeba tento příklad: bude chtít polévku, já mu ji donesu, a on ji po mě mrskne, protože už ji vlastně nechce. Já se toho totiž celkem bojím, už kvůli dětem
@nikoulinka mám s tím zkušenosti z praxe (jsem zdravotník), tabule je prima nápad, ale vláčet ji při sobě je poněkud náročné 🙂) notes o velikosti A6 lze zastrčit i do kapsy u kalhot.
Buď silná, nebude to snadný, ale láska, empatie a chuť do života zmůže víc, než jakýkoli lék, nebo špitál.
Přeji jen to dobré a kdyby byla potřeba, klidně se ozvěte do IP a pokusím se být nějak nápomocná.
@obla já strasně moc děkuji! A doptam se tedy. Je dobré mu říkat (zatím jsem to teda nedělala), že třeba jsme se o dané věci před chvílí bavili? Jakože třeba - "Davide, teď jsme se spolu o tom bavili, tak pojďme si to říct znovu .." a nebo je lepší to přejít s neupozorňovat na to?
@nikoulinka tyhle reakce (viz. polévka) jsou spíše ojedinělé. A nemusí k nim ani dojít, pokud bude probíhat komunikace.
Záleží i na charakteru a původnímu rozpoložení člověka.
Jak jsem psala, těmto stavům předchází frustrace ze sebe sama, z bordelu v hlavě a vzteku na sebe. Druhý si to nesmí brát osobně, jen to přijmout jako doprovodný jev.
Není třeba se bát. V tu chvíli se nerozčílit, ale naopak ukázat pochopení. Obejmout, ujistit.
A klidně zapsat a připsat poznámku, že jestli ještě jednou, tak si ty nudle bude jíst ze země .. to ale ve vtipu 🙂 aby si uvědomoval i Tvé emoce ..
@nikoulinka určitě opakovat, opakovat, opakovat .. a pokud možno to i zapsat.
“ Bavili jsme se o tom, že jdeš zítra k lékaři. Jdeš tam zítra 18.8.2020 v 9:15, je to na poliklinice v Chomutově. Jdeme spolu. “
@obla já vážně moc děkuji! ♥️ Rady jsou fakt super, i to čmarani a "vybarvování" do deníčku. V tom si třeba najdu možná i zábavu 😅
U lidi s alzhaimerem se říká ze je lepsi neupozornovat na to že se ptají furt dokola,že jim je to pak trapne... a obraťte se na nějakou domácí peci/charitu o pomoc(i psychickou pro vas).Držím palce
@nikoulinka ja jsem kopala a kousala 🙂. Ale stalo se mi to v dospivani, nevim jak bych reagovala jako dospela. Chodila jsem k psychologovi kazdy tyden, ktery mi pomohl. Ja jsem byla do pul roku “normalni”. Preji hodne stesti at to dopadne dobre.
Ahoj, otec byl 14 dni v komatu po padu z kola a kdyz se probral, tak s kratkodobou pameti to mel stejne. Srovnalo se to behem cca pul roku. Drzim palce
Ahoj lidi 🙂 Tak se hlásím. Manžela mám už od středy doma. Nejvíce jsem se teda bála toho prvního dne. Kupodivu byl klidný. Hlavně to teda bylo i tím, že většinu dne prospal. Včera to ale začalo. Dopoledne si musel vyřešit lékaře. Kardio, OL, atd... Měl samozřejmě s sebou doprovod, mou sestru. Ta krátkodobá paměť je fakt špatná, a k tomu mu vypadávají běžná slova. Zvládli jsme ale za ty dva dny vypozorovat, že to přichází, když jde na něj únava. Jakoby se mu změní výraz, gesta a začne to. Nepamatuje si, zapomene slova i myšlenky... Stačí mu ale si třeba jen na 15 minut odpočinout a je to zase dobrý. Nejhorší ale je, že si neuvědomuje a ani nechce slyšet o tom, že je něco "špatně". Mávne nad vším rukou, že to tak prostě není a hotovo. Musím ale říct, že to vždy říká s takovým nadhledem, ne podrážděně.
Nicméně nevybavuje si teda ani co se stalo a když mu to opakuji celé do detailu i 3x denne, neví.. něco se s jeho paměti (mozkem) ale děje. Má zvláštní "stavy" v noci. Abych to popsala správně - on totiž díky resuscitace, má polámaná žebra a tak mu pohyb dela problém (zvedání se, otáčení, apod.). A mě v noci několikrát vzbudil nepříjemný pocit. Otevřu oči, on jakoby sedí na posteli s otevřenýma očima, hlava vytočena a skloněná nad mou, kdy je ode mě asi 10cm a má úplně "tupý" výraz. Jak někde v hororu. Když jsem asi potřetí vždy řekla jeho jméno, jakoby se otrepal, probudil, omluvil se a spal dál. Největší šok ale pro mě byla situace, kdy dneska během noci, malý přiběhl k nám do postele (občas to tak dělá). Lehnul si mezi nás, a spal dál. Za nějaký čas mě opět budí něco, kdy cítím, jakoby se trepala postel. Vyletěla sem. A manžel, zase ten svůj vyraz, s tím rozdílem, že jakoby seděl nad malým a v tom "spánku" mu provadel srdeční masáž. Naštěstí jen zlehka. Nechci ani domyslitt, co by se stalo, kdyby to dělal na "plnou sílu". Opět zase zareagoval asi na třetí zvolání jeho jména. A reakce byla stejná - otřepal se, omluvil se a pokračoval ve spaní. Ráno jsem to s ním probírala, ale neoamatuje se. Povím vám, psychicky je to vážně náročné.
@nikoulinka Ježíš to je děsivý 😦 nechtělo by to konzultovat s odborníky? Aby nedošlo k nějakému neštěstí 😟
@klokanka31 silné nad tím uvažuji. Nicméně si to zatím vysvětlují tím, že nějakým způsobem mozek ví, co se stalo a odehrálo, jen jeho paměť mu nedovolí si vzpomenout, a toto budou střípky. Nevím ani, na kterého odborníka bych se měla obrátit. Nejsem si jistá, zda tady pomůže psycholog, když se to děje jen "ve spánku" a je to vlastně jen nějaký "tranz" a ne trvalý stav... Neurologie mě podle mě taky pošle do háje, protože v propuštěci zprávě má napsáno, že co se týká mozku, je vše v pořádku. Já, jako laik, si myslím, že to zkrátka bude třeba vydržet, než mu paměť dovolí si vzpomenout. Dneska ještě jednu noc budu spát s ním v ložnici. Pokud se to ale bude opakovat, stěhuju se do obýváku.
@nikoulinka A hlavně hlídat děti. Já bych obešla kohokoliv, ať si ho třeba vezmou do nemocnice na pozorování, aby sami viděli co se s ním děje... Máš teda nervy z ocele, já bych to nedala, a už vůbec s ním nespala v jedné místnosti.
@klokanka31 ja vždycky teda myslela, že jsem spíše výbušná a "horka hlava". Ale až teď fakt poznávám, že moje nervy nemají snad dno 🤔😅 Já tak tajně doufám, že to bude už jen lepší a lepší no. Ale náročné to je tedy opravdu hodně. Člověk úplně už vyčerpaný, a přes den prostě musí fungovat v jednom kole.
@nikoulinka Držím ti pěsti ať máš hodně sil, a brzy aby to bylo v pořádku... 🍀
@nikoulinka Jen taková poznámka pod čarou- zkus si zatlačit malou silou na hrudní kost. Ono to bolí jako kráva a běžně to používáme jako bolestivý podnět, když dorazím se záchrankou k bezvědomému na ulici, abych zhodnotila hloubku bezvědomí. Pokud by synovi opravdu zatlačil na hrudník, tak mi věř, že by syn v tu ránu seděl na posteli a ječel. Takže se syna spíš dotýkal než že by masíroval. To myslím jen na uklidnění
Resuscitaci si pamatovat může, brácha mi kdysi posílal nějaký populárně naučný článek s komentářem, ať jsme slušní, že oni je dělají, že jsou mrtví, obzvlášť mladí lidé s fibrilací komor (což předpokládám, že je případ tvého muže) budou mít při kvalitní resuscitaci nějakou perfuzi mozku a nikdo ještě moc neví, co vnímají a nevnímají.
Moc držím palce, ať to doma zvládnete!
Ještě dodám, že nahozen byl až po 12 minutách.