Manžel nebo milenec?
Ahoj holky..
Ráda bych se s vámi podělila o mou situaci na kterou nejsem vůbec pyšná, případně bych ráda požádala o vaše zkušenosti.
S partnerem jsme spolu 8 let a máme 2 a půl letou dceru. Naše partnerství bych popsala dlouhodobě spíše jako přátelské. Už x let nám to nefunguje po sexuální stránce, momentálně jsme spolu nespali 3/4 roku, předtím byly pauzy v rámci několika měsíců, vždy jsem si o tom s chlapem promluvila, týden to fungovalo a pak opět nastala pauza, a takhle to bylo pořád dokola, vždy jsem si myslela že už to tentokrát bude fungovat ale nic.. před narozením malé jsme se, trochu pod nátlakem rodiny, a i z rozumového hlediska vzali, to jen podotknu že, " svatební noc " jsme měli asi po 4 měsících 🙈 .. k tomu všemu mám s manželem špatné zážitky z minulosti když byl opilý, ale to je zas jiná kapitola.. momentálně mám pocit, že se z našeho manželství vytratil i veškerý respekt, byli jsme totiž o víkendu na rodinné oslavě a já manžela požádala, jestli by se mohl trochu krotit s alkoholem, že druhý den máme jet ještě na další návštěvu a že když tam bude i malá tak si nepřeju aby pil ve větším množství a zda by to mohl respektovat, na to mi odvětil, že nic takového respektovat nebude, že si toho vypije kolik bude chtít.. no samozřejmě to nedopadlo dobře, ve 3 ráno nás totálně opilý vzbudil když si šel za námi lehnout do postele, byl hlučný a když jsem mu řekla, ať se ztiší tak na mě ještě vyjel že mám jít spát jinam ( jeho rodina poměrně dost holduje alkoholu, já nepiju zase téměř vůbec ) ..
No a před půl rokem jsem potkala bývalého kamaráda se kterým jsem se dlouho neviděla a přeskočila mezi námi jiskra.. teď mám půl roku dá se říct paralerní vztah a už jsem z toho nešťastná, protože se nemůžu pohnout z místa.. na jednu stranu bych chtěla kvůli malé udržet to manželství, on je totiž manžel jako otec skvělý, doma mi pomůže, tak si říkám že už jen kvůli tomu by to stálo za to, ale na druhou stranu si nedokážu představit, že teď by nám to začalo začalo fungovat i po té partnerské stránce, protože momentálně jsem ve fázi kdy jsem vlastně ráda že spolu nespíme.. nedokážu si ale ani představit že bych se měla rozloučit s tím druhým, na druhou stranu jsem ale opatrná, protože tady nejde jen o mě.. potřebuju to už ale nějak vyřešit, už mě tenhle dvojí život unavuje..
Za mě si nejdřív vyřeš vztah s manželem a pak hledej nový vztah. Ale jestli manžel pije a je bezohledný, rozhodně bych s ním nezůstávala.
Udržovat vztah jenom kvůli dětem je cesta do pekel. Dítě stejně vycítí, že něco není v pořádku. A myslím, že lepší šťastně rozvedená než nešťastně vdaná.
Ještě dodám, že bych to řešila postupně. Vyřešila bych si nefunkční vztah, případně rozvod, péči o dceru, stěhování, osamostatnění se,… A až pak nějaký další vztah. Neříkám, že nemůžete být nadále kamarádi s výhodami, ale asi bych se nehnala hned do společného bydlení.
Hele promiň, ale to dáš fakt na rady cizích žen? Jako, že když ti tu napíšem, ať od muže odejdeš, tak s čistým svědomím půjdeš pryč, protože to psaly ženský na netu?
Já jsem v tomhle teda asi jiná, ale v první řadě bych to napřímo řešila s mužem. Jako jestli máte ještě nějakou budoucnost, nebo jestli to zabalíte a půjdete každý svou cestou 🤔
Nebo pokud už jsi rozhodnutá, tak takhle hledáš nějakou obhajobu sama pro sebe? Ony píšou, tak proč mít černé svědomí?
Řeš problém jako dospělí člověk, ne jako puberťák 🙏🏻
Vykašli se na oba. Sex je očividně pro tebe velmi důležitý a i přes několikeré pokusy o řešení se to nezlepšilo. Asi bych se rozešla s manzelem- výborným otcem může být i nadále. Vyřešila bych manželství, bydlení, styk dítěte s otcem a teprve potom bych se rozhlížela, jestli se najde někdo, s kým to bude klapat po všech stránkách.
První předpoklad - udržet manžela doma neznamená šťastné dětství pro tvoji dceru, pokud mezi vámi nebude úcta a nějaká sounáležitost. Děláte jí tím vzor "normálnosti" pro její život.
Druhý předpoklad - to, že to nyní doma jakžtakž funguje po stránce otcovské, neznamená, že to tak bude fungovat pořád.
Třetí předpoklad - to, že se rozvedete a nebudete tvořit rodinu pod jednou střechou, neznamená, že nemůže být nadále dobrým otcem. A čím déle se takové rozhodnutí odkládá, tím je menší šance, že vy dva jako rodiče budete spolu fungovat dobře, i když jako partneři už spolu nebudete.
Doporučuji vzít tužku a papír. Na jednu stranu si napiš všechny důvody, proč TY chceš dál být partnerkou tvého muže. Ne kvůli dceři, které dělá tátu, tím bude napořád. Ale kvůli tobě samé. Na druhou stranu si napiš, co ti vadí a brání v tom být v manželství šťastná. Milence bych do toho netahala. Měla sis to vyřešit sice dřív, takhle tě může kdekdo považovat akorát za nevěrnici, ale teď je pozdě to řešit. Rozhoduj se bez ohledu na milence, tak, jak bys to řešila, kdyby nebyl a neber si ho jako pomocnou berličku.
Pak ty strany porovnej a zamysli se, jestli se dá nějaký bod změnit. Snad ti to pomůže to rozštípnout. Přeji volbu co nejméně bolestnou pro všechny, protože žádná nebude šťastná. Měj taky na paměti, že děti nejsou hloupé. Vidí mnohem víc, než my si myslíme.
urcite bych vyresila nejdrive vztah s manzelem..milenci bych nic nerikala..zkusila bych se v klidu popripade rozvest.Po pripadnem rozvodu bych se ale nevrhla k milenci do naruce..dala bych tomu cas a uvidela bych,jestli milenec je ten pravej.😉hodne stesti. Jinak vim,jak se citis..😉
Z vlastní zkušenosti bych zůstala s manželem. Oni chlapi pořád ženské oblubují a když začne jít do tuhého... Tak skutek utek
Souhlasím s themuffin příspěvkem. Zůstala bych s mužem.
Manzel pije,je sobec,bezohledny a navic s tebou nespi.Opravdu skvely partner a otec.
Já ti to řeknu asi tak, život máš jen jeden a přeci jen nežijeme věčne..nespokojená ve vztahu jsi uz xxx let, promin ale zustavat v nefunkčím vtahu kvuli dítěti? upřímně díte je velmi vnímavé a bud v rodine cítí lásku a souznění nebo ne..a to u vás už asi není...takže co dítě naučíte?? že takto ma vypadat fungující vtah? Neřeknu kdyby to byla kratkodoba záležitos poblaznení, to bych určitě doporučila nebourat manželství kvuli poblaznení, ale vy vedle sebe jak píšeš žijete takto nefunkčně už dávno před milencem. Někdy je opravdu lepší když jsou rodiče od sebe a oba spokojení s novými partnery než když se to drží na sílu...dítě stejně cítí že to není v pořadku stejně jako ty, jen se naučí s tím žít a ten model vezme za vlastní a to asi nechces. tím netvrdím, že se máš hned stěhovat k milenci...myslim že tvuj problem s manželem a milenec jsou dva uplne jiné problemy...aniž bych do toho tahala vztah s milencem bych si vyresila vztah s manzelem, ono funguje i dočasne odloučení, zatím bez rozvodu, že si vyzkoušíte zít třeba pul roku od sebe a uvidíte jak vám to bude vyhovovat...
Odešla bych. Tenhle vztah nemá budoucnost, měla jsem to tak taky. Snažila jsem se udržet vztah s otcem jen kvůli dceři, ale pak jsem si uvědomila, že přece můj život neskončil narozením dítěte a že jí sice miluju z celého srdce, ale nebudu kvůli ní obětovat vlastní život. Ona se v 18ti sebere, odejde z domova, my si jako s jejím otcem podáme ruku, řekněme díky za spolupráci a půjdeme si každý téměř v 50ti svoji cestou? Bez partnerství, bez dalších děti, bez nějakého hezkého života? Odešla jsem, když byly dceru 3 roky. Funguje nám to teď mnohem lépe, dceru si bere 1x za 14 dní na víkend, teď o prázdninách tam bývá mnohem déle, prostě jak se domluvíme. Já mám partnera, s kterým je život takový, jak jsem si ho představovala a jsme spokojení všichni. Však nemusíš se rovnou stěhovat k milenci. Najdi si s malou bydlení a vztah můžeš udržovat dále.. A až uvidíš, že je hoden toho s vámi žít, tak můžeš vždycky udělat změnu 😉 držím palce 🍀 ale vážně nezustavej ve vztahu jen kvůli dítěti.. Ty děti to beztak neoceni nakonec. A čím bude dcera starší, tak tím mezi vámi tu disharmonii začne vnímat...
@lucbednar děkuju za odpověď.. já právě jen nechci udělat něco, čeho bych jednou mohla litovat.. my si s mužem jinak celkem rozumíme, ale spíše na té kamarádské úrovni, nemám potřebu se ho třeba nějak dotýkat nebo se k němu přitulit, natož nějaké větší intimnosti...
Navíc úplně nechtěnou náhodou na to manžel před 3 dny přišel.. samozřejmě první reakce šílené, což naprosto chápu, ale nyní by to chtěl dát dohromady, chtěl by si o tom promluvit apod.. jenže já už nevím jestli mám věřit tomu, že teď by to najednou bylo jiné, že najednou by jsme měli fungující manželství, protože když jsme o těch problémech mluvili tisíckrát předtím tak to nikdy nikam nevedlo..
Ale jak říkám, vnímám i pozitiva manžela, pomůže mi doma, pomáhá s malou a to dost, ale prostě není mezi námi to partnerství..
Nepsala jsi podobně na emimino? Krom teda milence, toho jsem tam nepostrehla.
Jestli ano a jsou to tvé diskuze, tak bych odešla i bez milence.