Mám strach mluvit před autoritou. Co pomáhá?
Zdravím všechny!
Předem chci napsat, že nečekám, že mi nějaké rady pomůžou zvýšit sebevědomí, to potřebuje neustálý cvik a dlouhý čas, ale i tak si dovoluji zakládat téma na zvýšení sebevědomí.
Chodila jsem kdysi k psychiatrovi kvůli depresi, nikdy mě neposlal k psychologovi, později když jsem se cítila delší dobu fajn jsme AD vysadili.
Nyní nemám problém s depresí, ale můj problém se týká SEBEVĚDOMÍ!
Jsem na mateřské dovolené se dvěmi dětmi a i přesto můj slovník není nikterak zúžený a i kupodivu má čeština je stále češtinou a lecos se dokáži naučit.
Problém ovšem je v tom, že ačkoviv se opravdu UMÍM dobře vyjadřovat, dostanu před publikem (tvořící klidně i jedna osoba-autorita)trému, začne se mi třást hlas, bušit šíleně srdce a klepat ruce.
Upozorňuji, že se nejedná o kdovíjaké veřejné výstupy, ale jedná se třeba o banální rozhovor s osobou na které mi záleží a která je pro mě autoritou.
Nevím, jak svůj strach potlačit. Dostanu pocit, jako by na mě všichni upoutali pozornost a jako by se na mě soustředili. Tím strašně znervozním a začne se mi třást hlas, zapomínám co chci říct, buší mi srdce atd.
Existujou na to nějaké pomůcky a rady, jak odlehčit nervozitu? Co pomáhá? Uvítám jakékoliv typy.
Rozhodně vím, že je třeba pracovat v hloubce a zjistit příčinu mého nízkého sebevědomí a že to, že potlačím projevy mého nízkého seběvedomí nestačí k tomu, abych si to sebevědomí zvýšila!
Rozhodla jsem se přečíst si pár knih na na to jak vybudovat sebedůvěru, myslíte, že i knihy mohou pomoct? Určitě to asi nenahradí psychoterapeuta, ale snad by pomoct mohli.
Psychoterapeuta bych asi zkusila až po mateřské, ale nevím ,začínám o něm uvažovat už nyní.
Také jsem slyšela dobré ohlasy na kineziologii, máte s ní někdo zkušenosti? Pomohla?
Jsem z okresu Pelhřimov.
Zkusím se podívat jestli není něco poblíž Jihlavy nebo tak...
Ano, tyhle fígle trošku fungují a jsem za ně ráda. 😉
Ale většinou jsem i při tomto fíglu zkrátka nervózní.
herectví ti pomůže 😀
beru, že je to problém psychiky
zajímavý je, že se ti asi nebude třepat hlas, když se z někým dáš do rozhovoru jen tak zničehonic ... neplánově
blbý, že to většinou je plánovaný
No a víš PROČ jsi nervózní? Z čeho?
luci: když mi bylo 15, bylo pro mě nepřadstavitelné zastavit někoho na ulici a zeptat se ho, kolik je hodin ...byla jsem schopná jít přes půl města kouknout na radniční hodiny (nedej bože, když stály), když jsem byla malá občas jsem v buse projela zastávku, protože jsem se tak dlouho odhodlávala požádat někoho o pomoc,aby mi zmáčknul "na znamení", že jsme projeli (stjně bylo menší zlo, šlapat zase zpátky)
dneska vesele lektoruju, vedu workshopy, letos jsem řečnila z parta nakonferenci, de bylo cca 100 lidí v publiku
a co mi pomohlo?
knížky (ale ani ne ty klasick asertivní ženy a spol., ale teřba o transakční analýze "já jsem ok, ty jsi ok" apod., ale četla jsem samo vše, co mi přišlo pod ruku)
psycholog (u kterého jsem ale řeila zcela něco jiného - jenže ono vše souvisí se vším, že 🙂)
a hlavně trénink - od upatlaných prezentací šéfovi, kdy jsem zapomněla říct půlku svých úžasnchnápadů, jelikož hlavní motivací bylo "aby to bylo už za mnou", přes prezentace kolegům, až po současný stav
jako výborný nástroj mi posloužily výběrová řízení - člověk se musel zkompenzovat a hlavně měl zaručenou zpětnou vazbu (ale nevím, nakolik to je aplikovatelné - nidy jsem neměla s prací problémy a vždy jsem spíše sondovala)
jak psala gedren s těmi hodinami, tak to je přesný
kineziologie ne (šla jsem jednou a pak už ne, měla jsem takové divné pocity), vlastně jsem hodně četla vždycky, ale až jsem našla knížky od Deepak Chopra, aj., tak jsem něco o sobě zjistila 🙂
nejvíc zabírá ale cestování, to se člověk pěkně otrká (a o nemyslím s cestovkou)
xlucka - jak píšou holky, chce to trénink, pomalu zhluboka dýchat,uvolnit se, a představit si dotyčné lidi nahatý, třeba jen v ponožkách,opravdu funguje.
aspon u mě to tak bylo. Léta jsem v práci musela mluvit před kolektivem,pravidelně přednášet třeba na nějakém semináři pro 100 lidí, pokaždé mi z toho bylo zle, nezbavila jsem se toho pocitu nikdy. Dokonce jsem si chodila dát před začátkem na záchod štamprdli 😀 . No a pak dechová technika, pauzy při mluvení a má "nahatá" fantazie pomohly.
Ja jsem se naucila jeden trik, ktery zase (do jiste miry) hodne pomaha mne (bylo to na vysoke, kdyz jsem byla nervozni ze zkousek). Rekla jsem si, ze tohle vsechno je jen hra. A ze za par desitek let tu nikdo ze soucasnych lidi nebude a za par milionu uz vubec nikdo. A bylo po nervozite.
já jsem třeba žádné ty techniky jakoby "shození" posluchačů nikdy nepoužívala ....
spíš jsem se soustředila na obsah ....
nebo pokud už na lidi, tak jsem si vybrala pár sympaťáků a říkala jsem tojakoby jen jim
Já mám zkušenost s psycholožkou i s kineziologií - chtěla jsem ti ji i navrhnout, než jsem to dočetla 🙂 Odkud jsi? Je třeba natrefit na dobrýho kineziologa, kterej s tebou opravdu bude pracovat a ne jen kasírovat.
Jinak k té trémě - zkoušela jsi klasickej fígl představit si, že je dotyčnej nahatej, případně tlačí na záchodě? 😉