Mám pocit, že po porodu ztrácím bezdětné kamarádky

@slunickova123 @verca988 holky tak se dejte dohromady a máte to vyřešené 🙂 🙂 🙂 🙂

kamarádky za svobodna nemám už v podstatě žádné, protože jsem se přestěhovala za manželem a tady mám nové kamarádky už jenom maminky ze školky 😀 😀

@slunickova123 Mám to stejné☹

@pincola zkus to brát tak, že v průběhu života přátelé přicházejí a odcházejí, málokdo má stejné přátele od základky po hrob, taky jsem ztratila pár přátel, ale už jsem to rozdýchala a mám zase nové, taky fajn lidi...

@victress A můžeš nám poradit, kde si našla nové kamarádky? Já už jsem zkusila snad všechno, přihlásila jsem se na jazyky, chodila na cvičení. A nikde nic. Ve škole se lépe získávalo přátele 🙂 A nebo se dáme dohromady jak píšeš a bude to vyřešené 😉

@slunickova123 Je to normální. S některými jsme omezili kontakty na minimum, protože zkrátka nesneseme, jak s nimi jejich frackové zametají a někteří zase omezili kontakty s námi, protože jsme jako bezdětní asi prašiví. Ale myslím, že je tam vždycky i další faktor, nejen stigma dítěte - u nás třeba nedostatek volného času, což, jak jsme zjistili, se vůbec setkává s naprostým nepochopením - hlavně ze strany zaměstnaných lidí nebo matek na RD.
Byla bych v klidu. Nějak se to utřese - zkus emaily.

taky jsem o všechny tak nějak přišla. zakládala jsem rodinu jako poslední, takže v době, kdy všechny kamarádky byly na mateřské jsem chodila do práce a mohla jsem se s nimi setkat až ve chvíli, kdy ony krmily, koupaly, uspávaly...takže nic. než jsem založila rodinu já, tak se kamarádky začaly vracet do práce a je konec úplně. mají klasický kolotoč: děti, školka, škola, práce, nákup, děti, úkoly, domácnost, vaření, manžel, spát po půlnoci. o víkendech jsou pochopitelně jako rodina spolu a navštěvují na střídačku babičky, takže vidět se víckrát jak 2x do roka je nemožné. jako občas si zavoláme, pošleme mail, rády se vidíme, když se zadaří, ale už to není taková ta blízká osoba, které člověk zavolá hned, když se něco děje a "otravuje" ji svými zážitky a problémy. není to takové to scházení se každý den, probírání kde čeho...mám pocit, že nic takového už nikdy nezažiju a chybí mi to. jsem společenský člověk a někoho blízkého potřebuje prostě každý ☹

@verca988 jak jsem psala výše, většina nových kamarádek jsou maminky stejně starých dětí, když jsem chodila s kočárem, tak jsme se potkávaly nebo maminy ze školky, i ze cvičení jak píšeš, od dětské doktorky z poradny, z mojí nové kadeřnice mám kámošku, z pedikérky mám kámošku, z masérky mám kámošku, z obchodu mám kámošku prodavačku, prostě na místech, kam často chodíš, ty lidi vídáš pořád, tak se časem sblížíte a zdomácníte si...

to je asi celkem běžný problém... od těhotenství jsem přišla o spoustu známých... Dcera měla dva roky a mám nových pár dost blízkých kamarádek se stejně starými dětmi. Potkaly jsme se na cvičení miminek a skvěle jsme si sedly jako lidé a naše děti se taky na sebe těší. Zbyla mi jen jedna kamarádka, se kterou se přátelíme již od základní školy. Je bezdětná, momentálně čerstvě po rozchodu. Z její strany je to o trpělivosti na můj čas (který se teď ještě zmenšil, protože chodím v noci do práce a přes den dospávám) a taky hodně o tom, že nás často chodí navštěvovat, že se přizpůsobí místu , kde se potkáme. Když se poštěstí, nechám dceru manželovi a můžeme být spolu třeba jen dvě hodinky, ale samy 🙂 . Jsem vděčná, že to ustála a "zůstala" 🙂

My jsme se po vejce s kamaradama taky casto schazeli. Pak jsme jako prvni poridili ditko, hlidani zadne a tak jsme se vidali mene a mene. Nemluve o tom,ze zijeme na druhem konci Prahy. Na rodicovske jsem si nasla nove kamaradky. Deti mame relativne stejne stare, rozdil max rok. Takze super. Jen se ted jedna kamaradka vratila uz do prace a logicky uz nema tolik casu. No ale tak se sem tam pripomenu, jestli nemaji cas. Ted jsou ty prazdniny takove rozlitane, tak se proste tolik nevidame, ale jinak se snazime spolecne planovat o vikendech vylety. Ja se taky nejpozdeji za dva roky vratim do prace a casu bude jeste mene. Ale doufam, ze se chvilka najde treba na ty spolecne vikendove vylety. Nebo i treba hory v zime. Tak uvidime.

jedna kámoškas půlroční holčičkou se občas sejít chce, ale je to vždy strašně komplikovaný - musí jí jet nízkopodlažní tramvaj, jinak sama MHD nepojede, čas setkání musí být většinou v rozmezí 2 - 4 hodin, protože neví kdy bude kojit, musíme jít do kavárny/restaurace, kde nejsou schody, v létě vybíráme zahrádku tak, aby byla zastrčená aby mohla v klidu případně nakojit, kdyby se náhodou rozhodla přijít další kamarádka s mimi, musíme mít variantu B, kam se vejdou dva kočárky...a tisíce podobných požadavků. Takže když se nakonec podaří vše domluvit a sejdeme se, vše se točí jen kolem její holčičky a o ničem jiném se nebaví.Když se třeba konverzace stočí jak se mám já a začnu vyprávět, v ten okamžik jako by vypla a hned začne na malou dělat opičky a chovat jí a mluvit na ní, takže vůbec nevnímá co jí říkám..když odcházím ze schůzky, vím naprosto přesně kdy její malá škytá a jakou měla včera barvu její stolice atd... a doma na FB najdu od kámošky zprávu, že se zapomněla zeptat, jak se mám....a to mě fakt dostalo :D takže jako bezdětná nemám jak přispět do konverzace zkušené maminy a často ani nevím, o čem mluví.A pak se urazí, když chce jít v pondělí dopo do zoo a já si kvůli tomu nechci brát dovolenou...připadá mi, že každá žijeme v jiném světě.

@alexovka tak to je mazec s tou tvou kamarádkou 😀

Jinak, já měla první dítě ve 22, o necelé dva roky druhé a ještě teď, ve 26 letech, jsem mezi kámoškama jediná maminka. Hrozně si ale vážím toho, že jsem ani o jednu z těch 3 ,,nejlepších'' kámošek, nepřišla. Samozřejmě s nimi nechodím pařit tak často a neúčastním se všech akcí, ale i tak mi vždy dají vědět 🙂, toho si fakt cením a když se vidíme, je to pokaždé moc fajn. Já jsem na jednu stranu ráda, že si kromě maminek z dětského plavání a cvičení, udržuji kontakt i s holkama bez dětí, protože je úžasně osvěžující řešit jiné věci, což se - když se sejdou samé maminky - nikdy nestane 🙂). Holky se tedy o dětí zajímají to jo a rády někam zajdou i s nimi, společně jsme takhle strávily moc fajn víkend ve srubu apod. Myslím si, že to chce toleranci na obou stranách. Bezdětné se musí smířit s tím, že novopečená maminka se zezačátku bude muset omluvit z většiny setkání, třebas na poslední chvíli a že bude mít daleko méně času. A naopak, nevyplácí stát se ,,fanatickou maminkou z povolání'', někdy je fajn, cítit se s kámoškama zase jako na střední 😉

Já takhle postupně ztrácím také přátelé... a to víc mě to utvrzuje, že to vlastně ani přátelé nebyli. Někdy jsem naštvaná, jindy je mi to líto. Ale o to víc si vážím těch, kteří i přes životní změny zůstávájí. Třeba po svatbě jsem přišla o přátele opačného pohlaví. Ač to nebyl problém ani pro mě, ani pro mého manželo, pro tyhle "přátele" zřejmě ano. Jako vdaná už jsem holt nebyla tak zajímavá, dostupná, nevím... No, co. S dítkem pak zmizelo několik bezdětných kamarádek, ale i těch, které děti mají. Jiný pohled na věc také mnohdy udělá své. Ale co... občas se objeví někdo jiný - pravda, teď obvvykle jiná maminka 😀 Jenže nejsem z těch, co žijou jen svými dětmi. Mám své koníčky a občas prostě chci chvíli jen pro sebe. A ač svou rodinu nadevše miluju, nepotřebuju 24 hodin denně rozebírat zoubky, plínky, kašičky, čisticí prostředky, prací prášky, slevy apod. A tak s tímhle mým pohledem na svět hodně lidí, jak rychle se objevili, tak rychle zase zmizí. Ale ti praví přátelé, ač jich není ani tolik co prstů na jedné ruce, zůstávají.
Ale mám pohled i z druhé strany. Měla jsem báječnou kamarádku, se kterou jsme se poznaly v práci. Začaly jsme spolu trávit i dost volného času. Společné koníčky, zkušenosti, názory. Pak se jí narodilo dítě (já v té době ještě nebyla ani vdaná). Po porodu jsem za ní často jezdila, aby s malým nemusela moc cestovat. Jenže jak dítě roste, leze mi stále více krkem - rozmazlenost, nevychovanost, atd. A tak vlastně omezuju ty styky spíš já.
Lidské vztahy prostě nejsou jednoduché. Ale berme to tak, že ti, kteří se v našem životě objevit mají, se objeví, kteří mají zůstat, zůstanou, a ti, co v něm nemají co dělat, zase půjdou 🙂

Normální stav, zkušenost je neprenositelna, takže pro většinu bezdětných jsi ta, co má rozmazlenyho spratka😀 😀 , ktery s tebou mává a oni/ony by tak rozhodně ve výchově nepostupovali😀 Aneb pokud si nevíš rady s výchovou, zeptej se bezdětných,ti ví vše 😀 😀 😀

Já se odstěhovala za mužem do Ostravy. Jsem z Karviné. V Karviné mi v podstatě zůstala 1kamaradka že základní školy. Jedná že střední a jedna z doby od 15ti let. Ta že základky ještě dítko nemá, ale s ní problém nemám. V Ove jsem znala jen kolegy. S až když jsem otěhotněla, tak jsem tady poznala pár super Mamin a považuji je za opravdové kamarádky. Myslím, že se na ty kočky můžu obrátit když mi je zle a potřebovala bych pomoct. Pak ještě pár maminek z okolí domu ale to jsou už všechno mamce.

já myslím, že je vždy třeba udržet si i normální pohled na svět a ne se s dítětem zavřít doma a neřešit nic jiného. Znám maminy, které jsou v pohodě a to že jsou matky v podstatě neřeší, baví se o všem možném a ještě stíhají péči o dítě. Kdežto opačný extrém ztratí zájem o cokoliv jiného, kromě dítěte. To je pak těžký s takovým člověkem najít společnou řeč. Navíc nejvtipnější je, když si taková mamina stěžuje, že jen kojí, přebaluje a je sama doma. Co na to říct...

Stejná a podobná situace sbližuje, odlišná oddaluje, pokud nejsou pevné vazby.

Diky za vsechny vase postrehy, holky. Je to jak pisete - nakonec jsem ted zjistila, ze to neni tak zle, jen clovek musi chtit. Mamky, co je pro ne stredobod vesmiru jejich dite, jsou moje nocni mura - to me taky nebavi.. mam spoustu zajmu a neumim si predstavit byt takova, jak pise alexovka...zjistila jsrm, ze se v tom svete mamin na MD necitim moc dobre, prijde mi to takovy slepicinec, kde se resi casto to same porad dokola - krmeni, pleny, zuby, nemoci, porody, kojeni, ockujes- neockujes, pouzivas bio? Pouzivas latkovky? Bla bla.. Mozna proto utikam na maly uvazek uz za " normalnimi " lidmi do prace😉) a proto tak lpim asi na tech bezdetnych kamaradkach.

@slunickova123 tak pro mě dítě je středa dobou, nicméně umím přepnout :D

Je to klasika - já přišla o dost kamarádek - ale bylo to spíš tím, že nebyl čas... Víkendy a večery jsem měla věnované rodině a přes den byli zase oni v práci... Našla jsem si pár nových, se starými se vídám vyjímečně, nebo si prostě snažíme najít si nějaký čas (společný víkend, přijdeme za nima s dětma na oběd do práce...) Dobrý to je s kamarádkama co dělají 12ti hodinové směny a mívají občas čas přes den :oD :oD Mno, popravdě, děti pro mně nejsou středobod vesmíru, mám je ráda, ale taky ráda trávím čas občas bez nich, nebo někam razíme - jak tu někdo psal "vybírat tramvaj podle nástupu, restauraci bezbariérovou a sraz mezi kojením" - to by mně asi vomylo!!! Já šupla dítě do šátku, do kabelky plenu a valila jsem na celej den do města a byla naprosto v pohodě :oD

Paradoxem je, že se na mně obracejí staré (občas i zapomenuté) známosti v době kdy otěhotní a porodí :oD Dělám jim takovou poradkyni a morální pomoc - oni kolem sebe kolikrát taky nikoho s dětma nemají, tak se na mně obrací s obavami, problémy a nebo jen dotazy :o) Už jsem si k sobě s několika holkama takto našla zase cestu a zase pečeme spolu :o)

Těším se, až porodí moje nejlepší kamarádka - je v 6.měsíci!! Budeme zase parťačky :o) A až otěhotní/porodí druhá nejlepší kamarádka (snažej se už, je po svatbě...). To bude super :o)

Já tohle začala vnímat v těhotenství. Nejdříve mne to mrzelo, nejlepší kamarádka se dokonce v prubehu odstěhovala jinam a me vždy pak mrzelo, když jsem viděla, ze je tady a ani se neozve, ze jde raději pařit a ani nedá vědět, ze bychom třeba hodku pokecaly. Ale pak jsem se přes to přenesla. Ty nejlepší mi zůstaly. 2 ze základky a 3 ze střední. Nepotřebuji milion kamarádek, když mám tyhle, které za to stojí. A díky malé se objevují další, už tedy s dětmi, protože to dítě nás svádí dohromady tím, ze řešíme podobné problémy a máme si co říct.

Už v těhu byly náznaky a s porodem se to akorád utvrdilo. Jak kdyby se bály že něco chytnou nebo že budu mluvit jen o hovínkách 😀 no dost mě to mrzelo a i mrzí ale řikám si že je tohle jednou taky potká..... nebyla jsem první ani poslední

@slunickova123 jak kdybych ten úvodní příspěvek psala já! 😅 Z bezdětných kámošek mi zůstala jen jedna, která se i sama ozve a někam zajdeme. Ostatní musím uhánět a stejně se nesejdeme 😝 . Přiznávám se, že jsem se rozhodla to už vzdát. Mrzí mě to, ale co je to za kamarádství, když se sejdeme dvakrát do roka??

Už je to nějaký pátek.. ale v roce 2005 mi moje kamarádka (čerstvě těhotná) oznámila, že si musí najít taky těhotnou kamarádku. Při popisování ranních nevolností byl můj komentář "fuj"... asi čekala "jéé, to je šuper oblačet si žaludek do žáchoda". Hodně jsem se urazila, ale měly jsme jít na VŠ, prostě mladé kočeny.
Kontakt jsme přerušily na 6 let.. krom pár zpráv. Měla ty svoje stejně těhotné "matky" a já byla nudná.
Pak se vrátila do pracovního procesu a tak jsme se začaly vídat... Bylo to fajn, jako dřív, její manžel neměl problém dvakrát do měsíce pohlídat malého a my si večer mohly povídat o všem 🙂
Pak otěhotněla podruhé (2012) a je to tu zas... nemůžu dopoledne jít s ní na plavání nebo do Zoo, odpoledne má zase starší syn kroužky a tancování etc... O víkendech mají zase "rodinné akce"... prostě synchronizace téměř nemožná.

Beru to jako přirozenou součást vztahů.. takové to úmrtí.... 😉 Věřím, že se zase někdy scukneme 🙂 Až bude správný čas.

P.S. Nesnáším ty pohledy těch jejích matek-kamarádek, když jsme s nimi někam šly "asi je neplodná"... "je sobecká, nemá dítě"... "kariéristka"... Přitom jsem jedině ráda, že dítě ještě nemám.. neboť bych teď byla rozvedená matka samoživitelka s tatínkem, co se totálně zbláznil... 😅

No já ztratila všechny bezdetne kamarádky, zajímavé je,že až se třeba jedné narodilo dítko, tak začala komunikovat. Měla jsem hodně známých na vejsce, ale tam jsem už otěhotněla takže zatímco já jsem měla mimino, tak ony dal i po vejsce utuzovali vztahy a pak i společná práce a to už mě odrizlo nutno říct, že třeba s tím, kdo měl taky brzy děti jsem v kontaktu. Kamarádka, co nemůže otehotnet se mnou komunikuje vždy po umelem oplodnění a pokaždé o to přišla, tak se komunikace přerušila...

@slunickova123 tohle je asi normální proces 😉
neboj, o nějaké přijdeš a jiné si najdeš (s dětmi)... a plno z těch, co vypadají teď jako "slepice", tak časem až jejich dětem nebude rok, dva, tři apod., tak zjistíš, že to jsou inteligentní ženské.... (mám takových známých plno, na MD na zabití z mého pohledu, ale jinak velmi inteligentní a samostatné, pak naskočily do práce jako by se nechumelilo)....

jinak Tě chápu, ale ono fakt je, že se to těžko slaďuje... obzvlášť když je dětí víc... nás třeba jeden kamarád několikrát pozval na večeři v půl 9 a pod... do restaurace a to věděl, že nemáme hlídání a dítěti bylo pár měsíců 😅
zase je pak ale druhý extrém, kdy některé kamarádky kdykoli zavolám tak musí být doma večer - chápu u malého dítěte, ale když je dítěti např. 6 let, tak mě už nebaví volat třeba 5x jak píše @consti

taky jsem došla k tomu, že kamarádek nemusí být milion.... ale mít dobrou kamarádku je super, jen na to udržování vztahu musí být dvě strany a trošku přikládat polínka do ohně...
jinak já si nejvíc odpočinu když jdu na malování kde jsem s menšími dětmi snad jediná (jinak všichni mláďátka nebo naopak už mají děti velké).... úplně to hodím za hlavu a je to super...
a hodně se mi pročistila hlava po tom co jsem šla do práce, nejdřív jsem se přistihla, že pořád mluvím o dětech, ale časem to člověk dost odbourá 🙂

@alexovka 😀 se musím smát, taky znám takové maminky... "nemůžu přijet, je to 5 stanic tramvají a nevím jestli pojede nízkopodlažní!" 😅
a já si připadám jak blbec ze staré školy, že jsem před pár lety jezdila s kočárem plus dvouletým dítětem navrch, jeho kolem, batohem a dvěma nákupními taškami - sama a normální tramvají...

jediné co pamatuju, že jsem fakt řešívala, když jsem jela na návštěvu bylo jak to vypadá v jejich bytě, protože starší byl neskutečný kramář a párkrát se stalo, že jsem ho musela čapnout a jet domů, protože věci typu velký stojan na vína plný drahých lahví, to se fakt nedalo uhlídat... dneska se tomu člověk zasměje 🙂

stejně jako vzpomínám na kámoše jak mě v 8. měsíci pozval na asi 25 kilometrovou túru a naprosto nechápal v čem je problém 😀

jo, komunikace 🙂 dneska když přijde někdo s malým dítětem tak já jsem už jak z Marsu a nic doma nemám - ani sedátko na záchod ani plastové lžičky atp... a když začnou o zoubcích apod., tak už se taky jen matně pamatuju jak to bylo... ta konverzace je pak zajímavá, protože my řešíme třeba zrovna vši nebo kde je kroužek karate 😀 takže ono to dorozumění se opravdu není jednoduché ani když člověk zůstane jen u tématu dětí...

@lu777 tak dako podobne, akurat som sa z tohoto levelu vratila do povodneho, pri tretom :D pekny mix

@celasapremenim jakož při třetím jsi zapomněla co a jak?
mně normálně minulé léto něco přeplo v hlavě a některé věci už nevím 😅 nechápu to, přijde kámoška s malým dítětem a já co byla doma šest let tak nevím jak to dítě držet...
a paradoxně muž, který byl levý jak šavle, tak je v pohodě, on nic nezapomněl 😅
no pro mě byl ten přerod do matky a pak tak nějak napůl zpět, abych byla zase sebou, teda nějaký náročnější než jsem si představovala 😅
holt nejsem typ na multitasking 😀

Taky teď trochu tohle zažívám a to se ještě miminko nenarodilo..kamarádky mě pozvou na kalbu do zakourene hospody, začátek ve 21.30..kdy já se svým těhotenským bříškem už odpadam spat.. Takže se z akce omluvím..pak já pozvu kamarádky do cukrarny na pokec v 17h,ony mi řeknou ze tam nejdou,protože v 17h je brzo a večer mají někde party, takže se v 17h budou koupat a chystat... Je to takhle už od svatby ale od té doby co jsem těhotná je to úplně zabity. Zvou mě na akce, které by pro mě byly teď utrpenim (kromě různých nočních party to jsou akce typu "piknik na Naplavce,posedet na zemi v davu lidi s pivem..)..v 31tt už bych fakt na Naplavce na zemi moc dlouho sedět nevydržela a davy už moc nedávám.. Zkratka se v některých životních etapach okruh kamarádek změní. Vídám se ted bud s těhotnou k amaradkou nebo s kamarádkami, které baví procházky, cukrarny/kavárny a bazen..