Mám pocit, že mi ujíždí vlak

No a chces mit opravdu ted dite? Nebo jen mas pocit, ze ho musis mit ted, protoze jinak ti ujizdi vlak? Chce to si ujasnit priority sama v sobe, jak vypada tvuj zivot ted, jak by se zmenil s ditetem (hodne), jak chces v nasledujicich letech zit… a rozhodovat se podle toho, ne podle nejakych naznaku doktora.
Taky bych si urcite zjistila jak je to s tim zdravotnim stavem, proc presne ti radi “nejak moc necekat” - jaka jsou rizika a jak vysoka, co ti hrozi vlastne? Jake jsou moznosti to resit? A jaky casovy horizont se tim mysli? Muze jit o neco konkretniho pro tvou diagnozu a specificky casovy ohraniceni (napr pokud neotehotnite do peti let od operace tak sance na otehotneni zasadne klesa), ALE taky to doktor mohl jen tak “placnout” ve smyslu - aha tady pani uz byla v mladem veku na gyn operaci, tak mozna bude mit problemy i do budoucna a tak radsi at nema deti az po ctyritce 🤷🏻‍♀️ A pak by ses stresovala uplne zbytecne. Pokud brecis pri pohledu na kocarek, tak tvoje psychika je uz dost v haji a mozna posle tamtez i vztah s pritelem…

Já se v 26 možná 25, už si to přesně nepamatuji, rozešla s borcem, co mu bylo 28 (29), že na děti je času dost, že si ještě nic neužil. Nevím, co dělal do teď.... Byly tam i jiné věci, co mi vadily, ale chtěla jsem někoho, kdo má srovnané hodnoty a já nebudu čekat, jestli dozraje za rok nebo za 15.

Jinak přítelovi vysvětli, jak je to s tebou a zdravotním stavem, že není dobré čekat u tebe dalších 10 let.

Píšeš o přítelovi, co svatba? To je také důležité si uvědomit, jestli chceš dítě před svatbou a kdy svatba bude. Některé ženy to pak dost mrzí, že dítě se jmenuje po otci a ony mají jiné příjmení.

Psychologa na srovnání hodnot klidně vyhledej.

A jak dlouho chce ještě čekat?

No co budem nalhávat, i když je trend mít dítě až po 30, biologicky jsi teď na vrcholu. Pak už se zvyšuje riziko různých vad a snižuje se šance na otěhotnění. Přírodu prostě nepřečuráme, i když snahy jsou. Nestyď se za svoje pocity, mluv hlavně s přítelem. Chápu, je to pro něj skok do neznáma, ale probůh jako - co si myslí, že ho ještě čeká, že by dítě mělo být překážkou?

asi nejlepší bude, když si promluvíš s přítelem o svém zdravotním stavu, o tom, co ti doporučil gynekolog.
ještě chvíli počkat s dětmi není momentálně nejlepší strategie, vzhledem k tomu, že se změnil tvůj zdravotní stav.
možná tě děsí, co když partner i přesto nebude chtít děti hned a co bys pak měla dělat ty
jakože... než by sis našla někoho jinýho, o kom bys věděla, že by s ním i ty děti šly, tak uplyne mnoho času, atd.
šílený strach může přivolat, přisunout další nevyžádané komplikace
promluv se svým chlapem, ať víš podstatnou část, co dál a jak dál řeš, až to bude na řadě.

Naprosto ti rozumím, já se takhle rozešla v 26letech s přítelem, který byl o 5let starší než já, protože když jsem "nakousla" téma =děti= řekl mi, že dítě tak nejmíň za 4roky (v mých 30letech? jako že cože??? biologické hodiny bily na poplach jak splašené!)
Za pár měsíců jsem si našla nového přítele (nyní už manžela) a do roka otěhotněla 😉
Jinak bych věřila názorů tvého gynekologa, ono opravdu není jednoduché otěhotnět, poprvé jsem otěhotněla téměř hned, podruhé to už tak jednoduše nešlo...

Taky jsem měla nějaké gynekologické problémy (v 18 prasklá cysta, operace myomu v děloze, od 20 změny na čípku). Bylo mi řečeno, že jestli chci děti, tak radši co nejdřív, ideálně hned, protože později kdoví jestli to půjde. Jenže já v té době neměla vhodného partnera, žádné pořádné zázemí a sama jsem se necítila být připravená. Strašně se to ve mě pralo, do toho ségra otěhotněla, to jsem obrečela. Když porodila znovu, tak jsem si skoro nebyla schopná miminko pochovat. Trvalo dalších víc než 10 let, než jsme se s manželem rozhodli, že jsme na dítě připravení oba. Rodila jsem v 35. Celé těhotenství nebyla zrovna idylka, zkrátka už nejsem úplně nejmladší. Ale i přes všechny negativní prognózy máme zdravého chlapečka.
Takže zkonzultuj s lékařem svůj zdravotní stav, nech si vysvětlit, proč apeluje na brzké těhotenství. Jestli je to proto, že jsi v ideálním produktivním věku nebo je tam nějaká prognóza, že se stav může rychle zhoršit a otěhotnění bude hodně problematické. Potom si sama ujasni, co vlastně chceš. Chceš dítě za každou cenu, i např. za cenu toho, že s ním zůstaneš sama? Nebo to riskneš a počkáš na partnera, který bude chtít rodinu stejně jako ty? Až budeš mít představu, promluv si s partnerem. Nejspíš to nevyřešíte během jednoho rozhovoru, ale aspoň to začneš řešit a nebudeš mít pocit, že se nic neděje a tobě ujíždí vlak.

Měla jsem to dost podobně jako ty, v 25 jsem byla totálně posedlá dětmi, trvalo do mých 28, než jsme měli svadbu a dítě hned měsíc po svadbe počaté. Chlapy to mají dost jinak, necítí dlouho potřebu mít děti, nejsou si vědomi biologických limitů (zejména ženy), moc jsem se nabrecela, touha mít miminko je pro ženu strašně silná a teď mi i manžel říká, že lepší by bylo i dříve, když má člověk ještě hodně energie 😒🤷 no jako kdybych mi to neříkala, jinak můj gynekolog mi také říkal, že může mi trvat déle otěhotnět kvůli cystám, no to je teda vůbec netrefil 😀 chci ti jen říct, že v tom nejsi sama a z mojí zkušenost se chlapy začínají uvědomovat když maj 30 let ...skus mi vysvětlit, že mít dítě v mladším věku je lepší, člověk není natolik přepečliveli jako když má dítě v pozdějším věku, navíc u ženy po 30 je opravdu horší kvalita vajíček, to si může kdokoliv myslet cokoliv, věk nejde v tomto směru nijak obejít

25 let, je na první miminko úplně adekvátní věk, pokud má žena chlapa, se kterým děti plánuje, tak opravdu není nač čekat ;) a kór, když hrozí nějaké potenciální komplikace ze strany toho zdraví.
Držím palce, ať to chlap pochopí brzy 🍀

A to dite vazne chces nebo ho chces proto, ze bys mela? Pokud ho vazne chces, rekni to priteli. Co se tyce zdravotniho stavu, neostychala bych se konzultovat jej s jinym lekarem. Moc dobre vim, ze co ti rekne jeden, neni uplne relevantni. Mne 15 let tvrdili, ze mam urcitou formu trombofilie a az pri operaci zil mi doktor rekl, ze jsem mela pouze predpoklad, ale nikdy se nepotvrdil 🙂

Ve 30letech mi bylo řečeno že děti mít nebudu, muž má také malé procento. Když už jsem cítila že i partner by chtěl ( na prac. poradě v restauraci, před všemi kolegy na mě skoro zařval, že se mnou chce děti, v té době asi měsíc po rozchodu, všichni čumeli teda, dali jsme se zase dohromady ) pak jsem změnila práci ( na velmi klidnou - méně placenou ) a za 4 měsíce jsem měla dvě čárky. A teď je mi 36 let a máme doma zvěřinec . Syn 2,5 roku a půl roční dvojčata holky. Hodně je to o psychice. Čím víc se člověk stresuje, tak to je horší a může to i zničit vztah s partnerem...

"Partner chce ještě počkat"... to je hodně všeobecná věta. Zkusila bych si s ním sednout a konkretizovat, na co chce čekat. Na dokončení školy? Na odpracování let na nárok na mateřskou? Na vlastní byt? Až budete mít půl milionu rezervu? Až procestujete půl světa? Všechny ty důvody mohou být zcela relevantní, ale já bych na tvém místě asi potřebovala znát nějaký takovýhle konkrétní "termín"... Protože ono "jen tak na něco čekat" se dá do smrti... Ale konkrétní cíl, po kterém se začnete snažit, dává přijemný pocit směřování někam. A obvykle když máš cíl, tak zmizí ten pocit utíkajícího času.

Když jsem čekala naše první dítě, tak mi okolí stále cpalo, jak je to brzy, kromě mého porodníka ;) ten měl naprosto opačnou reakci.
A narovinu říkám, že kdybych začala s dětmi až po 30, tak minimálně posledního syna, 100% nemáme.
Mám srovnání s těhotenstvím ve 21 letech a o 10 let později a holky, to je nebe a dudy.
Chápu, že když není chlap, tak je to věc jiná.
A taky je fakt, že já toho svého nijak přemlouvat nemusela. A je o 8 let starší jak já, což hraje také svou roli.
Ale pokud už teď miminko chceš a je úplně jedno, jaký důvod te k tomu vede, tak nevěřím, že tě to na par let “přejde”.
Zkuste o tom s chlapem mluvit 😘

Ja v tomhle trochu chapu tveho pritele. Muj muz tuhle diagnozu dostal nekdy v 28, ve 30 to na nej dolehlo a zacal me hrozne tlacit do ditete. Stalo me strasnejch nervu a usili ho brzdit a vydrzet jeste 2 roky nez dodelame doktorat. Pak jsem teda souhlasila ze se muzem "zacit snazit" a dcera vysla na prvni pokus. A o dalsi 3 roky pozdeji mame prirozene pocaty druhy dite. Tak samozrejme dost zalezi na tom, v cem konkretne je problem a jaky ma prognozy, ale velice casto je to jen takovy vyhrozovani abyste necekali do 40, ale 5-10 let to klidne vydrzi.
Jak tu uz holky navrhovaly, muzes si pro klid duse v nejakym centru asistovany reprodukce vytvorit "zalohu" kdyby to pak uz opravdu neslo. Ale nejhorsi prekazkou poceti a donoseni ditete vetsinou byvaji nervy. Hod se do klidu, cvic, ber vitaminy a pokud teda ta tvoje diagnoza neni moc zavazna, tak to klidne jeste vydrzi a mejte nejaky zivot pro sebe nez ho obetujete detem, prospeje to i vasemu vztahu.

@amenophus ano, ideálně, když se na tom ti dva shodnou 🙂
Já třeba studovala univerzitu při dětech. Ale já věděla, že chci, abychom měli velkou rodinu a tím pádem i budoucí pracovní fungování, budu mít trochu přizpůsobené a nepojedu v klasickém pracovním režimu.

Každopádně, pokud žena po miminku touží, může to v sobě maximálně na chvilku potlačit. Ale z hlavy to těžko přebije jinými věcmi.

Možná by nebylo od věci probrat s partnerem, co si představuje pod pojmem užívat a jak dlouho?

Znám rodinu, kde i s ročním prckem letěli k moři. Ano, něco je otázka financí, protože bydlení něco stojí a rodičák má určitou výši. Hodně pomáhá, když máte hlídání, to pak můžete do kina nebo na večeři bez dětí, ale ne všude je to samozřejmost.

Ad tvůj zdravotní stav, vůbec nevím, co ti je, ale nějaké gynekologické problémy se dají zlepšit bylinkami, psychosomatikou a třeba cvičením hormonální jógy.
Obecně jóga je skvělé cvičení dokáže hezky protáhnou tělo a zklidnit mysl.

Vážně chce jenom počkat? Chlapi to nemají jako my a jsou tak velcí sobci, že ti raději řekne počkej, než nechci, protože by o ženu přišel. Já ve 27 letech po 7 letém vztahu taky žebrala o mimčo. Řekl mi, že nad tím taky přemýšlel, ale počkáme až budeme mít svůj dům. Roky běžely, nic se nedělo a já čekala. Minulý rok jsem nečekaně a neplánovaně otěhotněla. Řekl mi, že jsem podrazák, že jsem mu zničila život a myslel, že už s tím dám pokoj a on je na to už starý. Nikdy mu to neodpustím a ten den u mě klesl na 0. Mám skoro půl roční dceru a je to to nejvíc v životě. Všechna ALE jsou nesmysly a nemají vůbec žádnou hodnotu. Dokud to nepoznáš , nevíš o co přicházíš. Já lituji, že jsem ji nepřivedla na svět dřív.

Rozumím ti. Já jsem chtěla první dítě nejdéle ve 22. To mi nevyšlo, protože jsme neměli pořádné bydlení a já práci. Nakonec jsem měla první ve 25 a měla jsem pocit, že je to pozdě a ujíždí mi vlak. Doteď mě trosku mrzí, ze to neslo dřív, ale bohužel. Svatbu jsme měli rok před narozením první dcery a dům jsme kupovali rok před svatbou takže nám to nakonec vyšlo hezky. Já jsem ale s manželem od svých 17 a o dětech jsme se bavili často a měli jsme stejný názor na ne. Vyřádili jsme se oba do sytosti jako nactileti a děti jsme chtěli oba brzy.

Pokud cítíš, že přítel je láska tvého života, jdi do toho teď hned. Neboj se, že dítě je "obrovská zodpovědnost a život se ti otočí o 180 stupňů", vůbec to tak nemusí být, pakliže jsi ve zdravém vztahu, je to jen přirozené pokračování, teda mě to tak přišlo, sice jsem truchlila po práci a cestování, ale ne na dlouho,... Za mě prostě radši dítě mít, než nemít. Hodně štěstí!

No, určitě bych se v první řadě zeptala gynekologa, jak to myslel, co ho k tomu vede. Dál bych si popovídala s přítelem, jak dlouho mysli to čekání a co ho k tomu vede. Znám pár případů, kdy žena čekala, až se muž vybouri, usadí, ušetří, dostane rozum na děti,... A nakonec se rozešli, žena přes 30, někdy i víc a než přišel nový vztah a dostali se k dětem, tak to pak nešlo a nebo už bylo pozdě.
Jestli můžu za mě, tak čím dřív, tím líp. Mám srovnání děti ve 20 a druhé děti skoro ve 40.
No ve 20 zlatý, teda u mě. Po zdravotní stránce tehdy naprosto bez problémů, bez komplikací v těhotenství a hlavně spousty energie.
Přiznám se, že teď ve 40 jsem někdy ráda, že jsem ten den přežila. Myšleno v dobrém, ale hlavně ta energie mi chybí.
Chápu vás oba, ale chce na to kouknout z více úhlů a hlavně o tom spolu promluvit.

@gaxi a ja znam nekolik vztahu, ktere na diteti ztroskotaly. Nikdy bych neobetovala x let idealniho vztahu jen kvuli tomu, abych mela dite hned ted a ne treba za 3 roky. Naopak pokud si clovek dite poridi takhle v hormonalnim rausi, kdy mu biologicke hodiny tikaji a dotycny k tomu neumi pristupovat racionalne, hrozi z toho spousta problemu (zdravotnich, financnich, rodinnych...) - do manzelstvi se taky nevrhnes hned s clovekem do ktereho ses prave na prvni pohled zamilovala. A to je manzelstvi oproti diteti jeste celkem nezavazna zalezitost!

@amenophus každý k tomu přistupuje jinak. Asi se nejedná o ideální pár, když ho rozbije dítě. A ta druhá věc: přistupovat racionálně, plánovat, čekat nejlépe, až si člověk všechno užije a našetří, koupí dům, udělá kariéru, atd., je podle mě ta nejhorší rada. S tímhle fakt nebude mít děti nikdy (anebo pozdě a s výčitkama).😄 Ale ještě jednou opakuji, že to každý vnímá jinak a má jinou životní zkušenost. Mně se vyplatilo mít první dítě v 25 a je krásná zkušenost prožít si to mladá, plná sil a idealismu.😄

@gaxi uznavam, ze mit deti mlada musi mit i svoje vyhody, taky si obcas rikam, ze bych to materstvi snasela lip kdyby mi bylo o 5-10 let min 🤣. Ale mas pravdu, ze idealni cas na deti asi neni nikdy, clovek se jen musi rozmyslet co je ochoten obetovat. Teda clovek, oba partneri spolecne...

Já bych byla opatrná s tlačením partnera, obvykle to nedopadá dobře, a to ani v případě, že tedy k dítěti "svolí". Víc bych pořešila s gynekologem vágní informaci o čekání spíš.

Jinak já mít dítě do 30, tak už sem matka samoživitelka. První dítě jsem rodila ve 33, druhé budu rodit ve 35, obě děti počaté na první pokus, obě těhotenství aktivní a bezproblémová a mám je s nejlepším mužem, jakého jsem si mohla přát a přišlo.to v ideální čas 😊 to jen jako protipól k tomu věku tady. Těch faktorů je mnohem víc.

@veroniqess Pokud je myslíš tlačení ve stylu, udělej mi dítě, hned, teď, tak souhlasím, že to asi není nejlepší postup. Na druhou stranu, nepovažuji za tlačení, pokud chci jasné stanovisko k dítěti, proč ho teď mít nechce, ale kdy ho chce mít. Tím myslím konkrétní datum, ne někdy v budoucnu. Důvod nejsem připravený, konkrétně na co není připravený atd. Pokud řekne, že za 5 let, tak ona také nemusí chtít čekat 5 let a jít o dům dál. Blbé je, když pak borec zase cukne, že teď je zase blbá doba...