Krize z téhle doby. Taky už prožíváte?
Ahoj holky. Taky už prožíváte krizi z toho jak se nikam nesmí, s nikým se nesmí scházet a podobně? Já už jsem z toho na nervy, furt jsem jen zavřená s mimčem doma sama, manžel je téměř furt v práci, nemám s kým popovídat, máma mi říká že si můžem volat. No to mě tak vytrhne 😒 už jsem vyždímaná 😢
Určitě běžte ven, jak psala paní nade mnou.
Taky mi to leze na mozek uz, a to jsem zvykla byt doma. Snazim se najit si porad nejakou cinnost. Pustila jsem se do velkeho uklidu, vybavuju domacnost, predelavam detem pokojik, chystam jarni dekoace, budu sazet bylinky. Deti nesmi do skolky, tak delame skolkovy program doma. Do toho chystam veci na miminko. S prateli a rodinou si volam denne temer. Ale postupem casu uz mi to svetlo na konci tunelu zacina taky chybet.
@mamikry Mě to volání už nebaví, volám si jen s mámou, a to akorát poslouchám jen stížnosti. Já uklízím každý den, velký úklid už mám za sebou, jarní dekorace mám taky... A kdyby aspoň byla změna v dohledu, ale kulový. Zákazů milión, ale nakažených pořád +-stejně. Člověk se nemá vůbec na co těšit 😢
Asi těžko ti tady může někdo psát, tak ty pravidla poruš 🙂 Já třeba nechápu, proč zakázali procházky v přírodě. Vždycky se říkalo, že pobyt v přírodě a na čerstvém vzduchu je dobrý pro imunitu. To by se lidi mohli cítit fajn a být psychicky fit, kdyby pravidelně chodili do lesa...
No musíš si najít činnost, můžeš si najít nějaké cvičení, nebo tvoření, přednášky na youtube.
Tak si volej s nějakou kamarádkou místo mamky, když mamka je negativistická.
To znám. Já teda mám pořád co dělat. Buď domácí práce a vaření, nebo teď už i práce na zahradě, tak se nenudím. Doma jedno školkové a jedno předškolkové dítě, manžel je taky doma na HO, tak se aspoň snažíme navzájem užít. Ale je to magořina. Dcera mi teď plakala, že by chtěla do školky, a že mají málo úkolů (mají už taky distanční výuku a mně teda množství úkolů naprosto stačí 😁). Máme prarodiče v rizikové skupině, ale chtějí se vídat s vnoučaty, což plně chápu, nicméně už rok je to u nás o neustálém přemýšlení, kdy kam můžeme jít a kdy se naopak držet třeba týden doma, abychom se mohli vidět a neohrozili je... S mojí mamkou jsme měly ve zvyku dělat si cca jednou za dva tři měsíce dámské jízdy - nákupy, oběd v restauraci, kafíčko, dortík, kino nebo divadlo. To už taky rok neproběhlo. Do toho já mám od malička problém s kousáním nehtů, fakt hnusnej zlozvyk, kterej jsem už dlouho řešika gelovýma nehtama. Jenže dostat se teď k nehtařce je docela fuška, takže moje nehty zas dostávaj zabrat a moje sebevědomí je na bodu nula. A čím víc jsem zdeptaná, tím horší ty nehty mám... A teda hrozně mě deptá jak k tomu všemu přistupuje naše vláda, ale to by bylo na dlouho. Při smyslech se snažím udržovat hlavně skrz děti a muže, pobytem na zahradě (zaplaťpánbůh za ni) a drobnými neškodnými rebéliemi (jako např že nenosím roušku venku u nas na kraji města, kde venku potkám za celou procházku tři lidi, kterým se jednoduše vyhnu tím, že přejdu na druhou stranu ulice, nebo že vyrazíme na procházku za hranice města, kde v poli potkáme maximálně zajíce s bažantem). Ale teda taky mi to dává zabrat. V jedné diskuzi tu někdo psal, že jen čeká, až s výrazem šílené učitelky vyběhne v noční košili do ulic... Tak presně tak se posledni dobou cítím...
Taky mě to jednou za čas zdeptá. Chtěla jsem chodit s dcerou na cvičení a do sokola, byla motoricky napřed a tohle by jí bavilo, byla by v kolektivu a otrkávala se, rozvíjela by své dovednosti... místo toho jsem ji loni držela od dětí, takže se jich potom skoro i bála. Má to teda i dost v povaze (já byla stejná), ale nebylo by to asi tak extrémní. Taky by se rychleji naučila mluvit, zatím je to bída (mluví dost, ale většinou svým jazykem, rozumí ale všemu). Kamarádky o rok mladší syn začal chodit do školičky a hned se naučil mluvit a my prd :-/
Do barů, kadeřnictví, kin, na nehty apod jsem nechodila ani předtím, takže to mi nevadí. Zavřené ostatní obchody mi vadí, nemůžu všechno kupovat pořád jen přes internet, navíc to ničí ty živnostníky, kvůli zničené ekonomice nás třeba koupí Číňani a podobně 😀
Jinak tedy už od začátku nosím pořád roušku (vevnitř vždy, venku když nařízeno) a opatření dodržujeme. Kdyby lidi měli pořád roušky jako v Asii, tak by dle mého mohlo vše fungovat jako předtím.
Nejvíc mi tedy vadí, že to omezuje mé děti, protože vývoj se nezastaví a může je to poznamenat. Moje omezení jsou mi celkem fuk, co se dá dělat. Jinak jsem ráda, že nemusím ještě řešit home office, do toho se starat o rodinu, vařit, učit se se 2 dětmi a stíhat mezi tím dýchat 😀
Ja uz jsem taky zdeptana, jsem doma se 2 mrnavyma detma a jsem tehotna, takze unavena, mrzuta a je mi zle. Cely den je moje maximalni aktivita ze vyperu jednu pracku, protoze niceho lepsiho nejsem schopna. Nic se mi nechce a nemam na to ani energii a to jak jsem doma me jeste vic ubiji, je to takovy zacarovany kruh 😑 a nevim jak z toho ven. Snazim se vecer delat neco pro sebe kdyz deti spi, ne jen sedet u telky. Nasesti o vikendu mi pomahaji nasi, bydlime s nimi v baraku, to je velka uleva. Uz potrebuju pokecat s kamoskama nazivo, ne jen po smskach, chci jit s manzelem na veceri bez deti a kdyz bude teplo vyrazit nekam na vylet! Takze se modlim at uz to skonci, uzivat si to nejak tentokrat neumim. Loni to bylo fajn, ten prvni lockdown, cvicila jsem a jeste byly napady co delat, ale ted?
My chodíme na procházky, někdy i dvakrát denně poslední dobou, pokud teda neprší nebo není velký vítr a celkem ok... Do obchodu taky zajdem, s kamarádkama si píšu, s našima volám, večer uklízím, koukám na seriály a filmy... Co víc dělat... Bude líp 🙂
Přijde mi to jako davová psychóza negativismu. Zaměřit se na to, co mám a být vděčný za čas a dech. Dá se dělat v podstatě spousty činností, moje dny s malými dětmi se točí kolem nich a domácnosti. Je to občas stereotyp. Ale každý den je jiný, má jiné světlo, jiné barvy. Už se těším na jaro. Chodíme ven, chodíme na zahrádku. Neupínám se k tomu, že svět bude jako předtím. Pořídila jsem si do bytu nové obrazy a dekorace, nakoupila spoustu knih. A poridime si kytaru, budeme si doma zpívat. Přijde mi to jako zvláštní paradox, předtím všichni seděli u mobilů, a teď, když ,, musí", tak je to hrůza. My měli ale štěstí, že dcera celou dobu chodila do školy. Kdo zná duchovní exercicie, tak zná i silencium, mě tohle zvolnění a ztišení nevadí...třeba spousta věcí v kultuře mi přišla absolutně prázdná, takže mě to ani nikam nelákalo.
@levandule_k A taky k čemu je procházka když člověk nesmí dýchat čerstvý vzduch 😣 moje kamarádky jsou na home office, děti distanční výuka, a na vykecávání nemají čas.
@hanih Tos mě pobavila 😁 to u nás by neprošlo jít bez roušky, jsme malé městečko (kolem 3 tisíc obyvatel), a kontrolují to tady dost tvrdě, pořád někde policajti, tuhle šel dědoušek s rouškou pod nosem po chodníku, nikde nikdo. Najednou u něj zastavili policajti a už to schytával. A včera manžel říkal, že po náměstí šli dva policajti a dva vojáci a taky hned někoho zastavovali. Já nemůžu říct že bych se nudila, ale nebaví mě dělat furt to samé nonstop dokola, pořád jen lítat kolem domácnosti, kolem malé, a pořád dokola. A když už mám čas, tak si číst nebo být na netu. Já bych třeba tak ráda do ZOO 🙁nebo na nákupy.
No tak já chodím venku bez respirátoru. Mně se v tom motá hlava, když jdu.
@daasqua Já bych se nedivila kdyby nás koupili Číňani, stačí že koupili krtečka 😒
@vikinkav Ten první lockdown jsem teda taky snášela líp. Byla jsem sice na konci těhotenství, manžela jsem ale měla doma, protože byly zavřené továrny, a tak to bylo veselejší.
Jasně u prvního lockdownu jsme si mysleli, že když budeme tři týdny doma na zadku, že to pak bude dobré, ale ono jaksi ne. Navíc, řeknou bude to jen 3 týdny a asi těžko to rozvolní před Velikonocemi....
@levandule_k No na čas to bylo docela dobrý... V létě bez roušek, dalo se cestovat...
Taky s tím bojuji, osciluji mezi otrávením z nařízení a strachem z covidu, takže je to docela slušná schíza. Chybí mi rodina v zahraničí, původně byl plán jezdit tam mnohem častěji s mimcem... Takže tohle mi vadí asi nejvíc, že malý netravi moc času s babičkou a dědečkem. Pak samozřejmě klasická socializace (pravidla docela dodržujeme, takže většinou se s kamarády moc nestykame, minimálně ne tak často, jak bych si to v ideálním světě přála). Malý zatím nemá ani rok, tak on zatím tu socializaci nutně nepotřebuje, ale co o rok později, pokud to celé bude stále trvat? Bude z něho Mimoň jak já 😀 (nejsem zrovna top co se komunikace s novými lidmi týče). Pak mi chybí kavárny a čajovně, občasná restaurace, když jsem byla zrovna v centru a nechtělo se mi vařit... Původně jsem plánovala trávit mateřskou docela aktivně, občas nějaké plavání pro miminka a pod, to všechno je teď samozřejmě passé. Abych to ale zhrnula, nejhorší je nevidat se tak často s rodinou (cca jednou za 3 měsíce, v létě, když to bylo volnější, více) a pak s kamarády. Jinak manžel má naštěstí HO, jinak by mě už regulérně hráblo, kdybych byla celý den jen s mimcem a s nikým se nestykala...
Já na procházky chodím normálně, není důvod nechodit
@inkheart No a z toho mě právě už hrabe, že jsem sama s mimčem 🙁 a nejvíc mě rozčilují žvásty mamky: "neboj, bude líp" "dej si čokoládu a pusť si nějaký pěkný film" a nebo "vždyť si můžeš popovídat s malou".
To se ti nedivím 😔 máš kamošky na případné videohovory? Nebo se domluv s někým tady. Určitě je tady víc holek, co se nudí a chybí jim lidé.ale třeba jedna kamoška si stěžovala po Messu, že jí z toho hrabe, a začaly jsme pak s videohovory. Takže možná to stačí navrhnout nějaké kamarádce a ona se toho chytne. Lepší než nic💐
@inkheart Tak to zkusím, děkuju za tip 🙂
Upřímně, já zákaz návštěv nedodržuju. Celý únor jsme byli v karanténě, covid+ a navázal na to lockdown. To by naši neviděli minimálně 2 měsíce vnoučata. Mladšímu je půl roku a dělá velké pokroky. To by ho taky mohli vidět až půjde do školky 🙄 oni nás chtějí vídat se všemi riziky, tak proč ne?!
Starší syn byl zvyklí přespávat u babiček, ale všema omezeníma jsme omezili i toto a už nechce být jinde než u nás. Takže se hi snažíme co nejvice socializovat. Vídám se ještě aspoň se ségrou a jejíma dětma.
Jinak u nás na vesnici se můžu jít projít buď na rozblacenou louku nebo k silnici 1. tř. takže jezdíme do lesa, a pod. Pravidla porušuju, ale s rozumem! Jinak by mi hráblo. Náročný to je i tak.
No vidíš, ty poctive sedíš doma, dodrzujes nařízení a u nás to vypadá, že asi je v lese skrytá parba a dokonce byl ohňostroj a vypadá to, že tam je na tajnou půlka vesnice.
@orisek56 Jako fakt? 😮
@areh U nás babičky neviděly vnouče 3 měsíce.
Tak u nás se lockdown nikdy nedodržoval 😄 jen my jsme ti blbci. Zatímco já umírala na covid a mám následky, jako odměnu za to, že sedím s děcka má doma na prdeli, tak luftaci a spol si sem jezdili kalit 😄 nic divného.
Ahoj, nejsem už dávno na mateřské, děti mám velké. Ale.....vemte rozum do hrsti👍. Mimčo MUSÍ ven na vzduch, takže doma Vás nikdo držet nemůže. Nevím, kde bydlíte, zda v centru města na sídlišti či na vesnici. Ale všude se dá najít park, les, polní cesta...... V rámci zachování si fyzického zdraví a psychické pohody choďte určitě ven, klidně s kamarádkou s kočárem, venku není problém, dodržte ty 2 m a budete v pohodě😉, držím moc palce!