Krize "středního" věku u ženy ve 30 letech?

@nnnadja tak jako úplně velcí nejsou. Ale mrňata taky ne, asi jsem to špatně formuloval....jednomu jsou 4 a druhému 8.

ja mela brutalne. presne ve 30 letech. mela sem pocit, ze sem nic nedokazala, ze nemam praci jakou sem vzdy chtela, nemam deti...vse spatne proste. ty veci, ktere jsem zvladla a dokazala a mam, sem vubec nedokazala videt. jen to negativni. vazne jsem uvazovala, ze se pujdu na tyden zavrit do tmy (terapie tmou).

A co zkusit na vztahu pracovat, znovu zažehnout jiskru, abyste zase byli partneři a ne spolubydlící.

Pokud máš pocit, že ti něco utíká, tak asi nežiješ, jak s přeješ, v tom případě musíš hledat, co vlastně chceš. Jestli si chceš doplnit vzdělání, změnit obor práce, cestovat, začít se zajímat o osobní rozvoj. Z morálního hlediska se mi nelíbí řešení krize středního věku milencem nebo rozvodem, pokud se nezkusí párová terapie, nějaký koučink na změnu vztahu, i když samozřejmě nevylučuji rozvod pokud je vztah dlouhodobě nefunkční a není ochota nic měnit, to nemám s rozvodem problém.

O něco později jsem zažívala totéž. Občas to probleskuje i teď. Ale vzala jsem to jako příležitost dělat věci, které jsem chtěla, ale nebyl čas, energie... Ideal občas " utéct" od všeho. Odpočinout si od stereotypu, od chlapa, dětí. Já teda hlavně odpočívám od chlapa, začali jsme spolu pracovat, takže někdy 24 hodin denně spolu. Takže je to nutnost. Myslím, že je to období. Někdo to má dřív, někdo později, někdo krátce a někdo doživotně.

Ve 30 jsem se rozváděla. Člověk už ledacos zažil, posbíral zkušenosti, poznal sebe, získal sebedůvěru a bilancuje. Připadá si ještě mladý žít tak, jak mu nevyhovuje. Takže buď refresh, restart,nebo větší změny.
Teď mě čeká další meta, 40. Ale žádnou krizi nevnímám,ani nečekám. Děti jsou takové jaké jsou, divočina je to s nimi pořád a lepší to asi dlouho nebude. Zásadní v dalším období u nás bude zaměřit se víc na partnerský vztah, aby pořád klapal a rozvíjel se ( i přes stereotyp a ficak děti, práce a všechno).

Před třicítkou jsem měla taky krizi - že jsem v dlouholetém vztahu, ale bez manželství, bez dětí, že v práci jsem mohla být dál, že bych se měla víc vzdělávat, víc cestovat, víc se bavit... Mě osobně pomohlo, že jsem si vybrala dvě oblasti a na těch cíleně začala pracovat. Odvedlo to myšlenky jinam a nebyl čas se zabývat tím, že mi ujíždí vlak 😄

Ve 30 jsem ukončila 10 lety vztah, odstěhovala se, pařila, užívala, pak otěhotněla, přestěhovala se zpět do původního města, a až teď poslední rok jsem vyklidnena, užívám si pohodu rodiny a klidu. Mám to za sebou , takže ano zaento možné je

Já mám krizi teď v 33 😄

Za pár týdnů mi bude 40. Podobnou krizi jsem si prošla v době, kdy synovi bylo něco málo přes 2 roky a mě asi 35. Měla jsem dojem, že vlastně jsem nic, kromě toho, že mám syna, nedokázala.
Je to něco, čemu se nesmíš poddat. Začala jsem hledat věci, ve kterých jsem dobrá, co můžu ovlivnit.
Teď na prahu čtyřicítky stále nemám to, co jiní ano - nemám vlastní bydlení, nemám partnera, nemám práci o které jsem snila. ALE mám kde bydlet, i bez chlapa se dá žít, mám práci, kterou nás oba uzivim.
Nedávno jsem začala spolupracovat s kamarádkou - ona má živnost na výrobu a prodej, já ji na zakázku hackuju tašky, teď připravuju i ozdoby atd.
Syn nastoupil do školy. Nestíhám přemýšlet nad tím, co nemám, ale hledím vstříc tomu, co ještě mít můžu. Mám malé cíle - uspořádat oslavu narozenin, uklidit byt pred Vánoci, napect cukroví atd.
Pak mi vlastně nad nějakou krizi ani nezbývá čas přemýšlet.
Možná by nebylo od věci si o tom promluvit s někým dalším, dobrou kamarádkou, mámou, psychologem. Třeba jen potřebuješ přeskládat myšlenky.

Měla jsem, opatrně se odvažuju říct, že je za mnou. To číslo je trochu děsivý. U mě byl hlavní problém, že se mi nedařilo druhé dítě. Najednou všechno špatně, plány nevychází. Proč jsem neměla první dřív (přitom mi to předtím i potom přišlo naplánované naprosto ideálně), jsem stará, neschopná, neplodná.... teď se konečně podařilo a je klid. 🙂 jen o rok později.
Takové krize v hlavě nemají nic společného s tím, co a jak se ti v životě (ne)daří. Mozek si najde nějaký důvod proč se vystresovat.

@cattus Velmi moudře řečeno, vždycky je dost toho, na co se můžem těšit.

Mela jsem v 31... Prisel pocit, ze jsem si neuzila mladi, ze jsem se usadila moc brzy, malo toho vyzkousela, malo ze zivota mam, ze uz to pouzdeji nepujde, protoze bude stara a skareda a na stare zenske neni nikdo zvedavy, takze jsem to mela proste ve 20 poradne roztohocit. ....
Eeehm, dikybohu, ze to preslo. Ale bylo to tesne, abych se nepripravila o vse co mam. Bezduvodne