Konec kamarádství

Naštěstí jsme až tak velké kamarádky nebyly, prostě normální, pracovaly jsme spolu pár let a rozuměly jsme si, bylo to moc fajn, trávily jsme spolu hodně času mimo práci a tak... Asi to bylo trochu jinak a já se teď prostě moc nehodím, když jsem doma, nevím 🙂

@jako_mala_holka já tomu nerozumím,jak člověk dokáže někoho odstřihnout ze dne na den ..

@katanovobran něco podobného jsem taky prožila. Kdykoliv jedna z nás porodila vše se pokazilo. Teď mám nejmladší já a zase je to špatný. Mrzí mě to, kamarádka mi chybí ale když neodepise na SMS nevím co dělat

@katanovobran bohužel takoví lidi jsou, mně se to ani nestalo poprvé

@trpaslicek19 já sem se z mě strany snažila taky,ale bohužel už mě nebaví ze sebe dělat blbce ..

Lidi jsou někdy divný. Já jsem naopak díky dítěti kdysi získala kamarádku, seznámily jsme se klasicky na pískovišti u paneláku. Před tím jsme už znaly od vidění, potkávaly se s kocarkama. 10let kamarádství, spoustu zážitků, různých akcí i pár společných dovolených. Ze začátku to bylo kamarádství kvůli dětem, ale pak jsme spolu chodily cvičit, večer se bavit, atd. vždycky si měly co říct. Pak se naše dcery dostaly do věku kdy začaly preferovat i jiné kamarádky a už si tolik nerozuměly, každá je úplně jiná a tím pro ni skončilo naše přátelství. Pro mě nepochopitelné, nic jsme si neudělaly, ona ani jiné kamarádky nemá, ale prostě je to tak.

@izz76 ano mate pravdy lidi jsou zvláštní .. ještě mi vždycky říkala kdybych byla taková ta matka kterou nezajímá nic jiného než dítě řekni mi to prosím malé je třičtvrtě roku a ona semnou nebyla jednou jedinkrát na kávě nikde .. u nás je taky bod úrazu ze já se o dítě snaží. Dva roky a její slepici kamarádky ji říkají ze malou nemohu mi upřímně rada protože sama děti mít zatím nemohu ..

@katanovobran Tohle je docela časté, člověku se změní život a s tím i přátelé... Já měla ze základky velkou kamarádku, i na střední jsme spolu chodily ven (i když byla na jiné škole), když jsem si našla přítele, už to šlo do kopru... na když jsem ji pozvala na svatbu, řekla, že plánuje být unavená z práce. Od té doby jsem ji neviděla. Další kamarádka ze střední, taky zničehonic přestala komunikovat se všemi, odstěhovala se z Prahy a úplně změnila svůj život (bezdětná a bez dlouhodobého přítele). Další kamarádka je bezdětná a chodí samozřejmě do práce, takže nemá tolik času (dá se samozřejmě o večerech, ale bez dětí). Kamarádky, co mají děti, bydlí nyní na opačných koncích Prahy (což je cesta hodinu tam a hodin zpátky), některé jsou mimo Prahu. Ono se to s rodinným životem docela změní... jsou jiné aktivity přes den, jiné zájmy, někdo třeba ještě přítele/manžela nemá, někdo třeba i žárlí... takový je život...

Měla jsem též kamarádku - sestru. Rozhodla se se mnou ukončit kontakt dva roky zpět (respektive s celou partou lidí, ale k mnohým se postupně vrátila. Ke mě ne.) Za ty dva roky to nepřestalo bolet. Jenže vím, že ona je defakto v hluboké depresi a že pokud se pokusím přiblížit, téměř jistě situaci zhorsim. Tak se snažím držet zpátky.

@katanovobran To je koza, když věří, že nemůžeš mít malou ráda, když nemáš děti. Ta logika je úžasná, že jako matka automaticky miluješ cizí dětí🙈 Přijde mi, že tím svým citovým výlevem se snaží hodit vinu na tebe.

@levandule_k mě to taky tak přijde.Proste už se semnou bavit nechce a nepotřebuje a neví jak mi to má říct a jako tresnicka na dort se začala kamaradit s holkou mého expritele která má taky mimino

Taky jsem měla přátelství až za hrob.... 25 let... A pak stačilo pár závažných podrazu, které jsem já už nerozdychala a úplná změna osoby, které jsi absolutně věřila a zrazu byl konec... Už 5 let. Takže nikdy nemáš jistotu.

@katanovobran já naopak o všechny kamarádky a kamarády přišla po narození dětí... Najednou nikdo nemá čas, už skoro tři roky. U jedné kamarádky, se kterou jsme si byly blízké, mě to mrzí nejvíc. Jako chápu, že problém byl možná v tom, že ona se s přítelem snažila přes 10 let o miminko a nedařilo se jim a já během dvou let porodila dva kluky.. a mně připadalo, že je jí to líto a po narozeni mladšího už moc nekomunikovala ani přes telefon.. ale nakonec se jim zadařilo a má teď holčičku.. a zase slibuje, jak se sejdeme, ale nikdy nemůže. A pak píše na FB jiným, jak má čas kdykoliv. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat.

Ahoj, chtěla bych se tu asi vypsat i poradit. Mám kamarádku už od dětství, bydleli jsme ob dva baráky od sebe. Jak přišla základní škola, tak každá jsme šli do jiné, ale ve stejném městě. Po chvíli jsem si začala uvědomovat, že mě dost často vyměňovala za jiné, ale vždy jsme si k sobě našli cestu a takhle to bylo snad celé dětství až do dospělosti. Potom jsem se odstěhovala, ale stejně jsme se scházeli. Už spolu "kamarádíme" více než 20 let. Před pár měsíci jsem si našla partnera a začala jsem s ním bydlet. Ona je sama přes 4 roky, ale je introvertní tak, že se bojí i jednat pití v kavárně. Snažím se jí podporovat, ale je občas zabejčená a nenechá si poradit. Scházeli jsme se min. 1 týdne na kafe kde jsme si popovídali. Na začátku roku jsem přišla o místo a doteď se mi nepodařilo žádnou najít a začala jsem víc trávit čas s partnerem, nedávno jsem jí napsala zda by nechtěla něco podniknout a ona se na mě hodinu před srazem vyprdla a dala přednost přítelkyni jejího bratra, napsala jsem jí jenom své pocity ohledně toho a ona se začala šíleně hádat, až padla ošklivá slova. Je to týden a když se s ní snažím spojit, nereaguje.