Komunikace se zdravotníky. Jak přistupujete k situaci, kdy zdravotníci hodlají provádět něco, s čím vnitřně nesouhlasíte?

Dosud jsem neměla důvod jít do sporu, beru lékaře jako profesionály, kteří vědí co a proč dělají. Proto jdu k lékaři, protože problém neumím vyřešit sama. Zdravotník nejsem, neumím domyslet důsledky jednotlivých úkonů. A sama vím, jak mě štvou klienti, kteří si myslí, že mému oboru rozumí lépe než já. Počítám s profesionalitou, takže se nebojím, že by v případě sporu dítě nedostalo správnou péči.

@lv nesouhlas neznamená ihned konflikt, je to komunikace, jinak ano, vzděláním lékaře lidé argumentují často.

@emamaira odpovědnost je stále na rodiči. Proto má případně právo navrhované postupy rozporovat. Nejedná se o, kdo čemu lépe rozumí.

Trochu vedle, ale asi to sem taky patří. Už x krát se mi stalo, že lékaři něco naprosto špatně diagnostikovali a musela jsem teda sama. Když jsem přišla za jiným lékařem to vyřešit, s tím, že mám podezření na tu konkrétní diagnózu, setkala jsem se s výsměchem a poučováním o vyhledávání si diagnóz na googlu, i když jsem měla pravdu já. Sama jsem spoustu let ve zdravotnictví pracovala a nikdy by mě nenapadlo se k pacientovi chovat tímto způsobem.

Diskutuji s lékařem a pokud jsem přesvědčená o své pravdě, nenechám se lékařem uštěkat. Aby mě přesvědčil, musí dát jasné argumenty pro zvolený postup. Ale nutno podotknout, že nejsem medicínsky úplně nevzdělaná (byť nemám medicínské vzdělání, ale informací si obvykle zjišťuju dost) a často se do takových situací nedostávám. S lékaři komunikuji hodně, nejsem přikyvující pacient/rodič.
Teď aktuálně jsem to řešila před měsícem. Vědomě jsem odmítla ATB pro dceru, lékařka se mnou úplně nesouhlasila, bála se je nedat. Byla jsem dokonce proti všem v mém okolí, jak si můžu dovolit zpochybnit rozhodnutí lékaře, že by je oni určitě dali, že tři dny čtyřicítek nejsou normální.
Rozhodnutí je nedat bylo nakonec opravdu správné. (Dokreslím situaci - starší dcera měla angínu dle nálezu v krku a crp 47, po 5 dnech horeček dostala ATB. Stav se radikálně zlepšil ale ještě před podáním první dávky ATB, ATB dobrala). O 4 dny později vysoké horečky mladší dcera. Vzala jsem jí na Crp, hodnota 16. Lékařka koukla do krku, viděla bílé skvrny na mandlích, řekla, že dáme ATB, že to je angína od ségry. Bylo pondělí a následující dva dny státní svátek. Já jsem řekla, že crp je nízké a že dceři věřím, že to zvládne, že si myslím, že i starší je dostala zbytečně. Když se stav nezlepší, pojedem do nemocnice. Světě div se, 12 hodin po návštěvě lékaře už byla zcela bez teplot, dostala se z toho sama, bez ATB. Bohužel místo toho chytla u Dr neštovice 🤦🏼‍♀️😢).

@amazienka ano, to se děje, lidé se potom třeba bojí ozvat právě proto, mají podobné zkušenosti, atd.

@tahejhula Mne se teda zatim nestalo, ze bych sla do sporu, kdyz bylo dite nemocne, ale doktorka mne hodne sjela nejprve za capacky a pak za BF boty pro dite. Dostala jsem prednasku, jak kvuli tomu bude v dospelosti trpet silenyma bolestma zad, ze mu musim koupit poradny boty a ne tohle, ze hlavne na nerovnym terenu, zahrade musi chodit minimalne do tri let s pevnym kotnikem. Tak jsem se dovolila uplne v klidu rict, ze jsou na to i jine nazory, ze i mistni rehabilitacni doktor, ktery je spis starsi a konzervativni, mi rikal, ze ma syn idealne chotit co nejvic vsude bos, po ruznem terenu. Dostala jsem servano, ze jestli teda verim cizim a ne ji, tak prosim. Tohle mi vadi, ze nekteri lekari nejsou vubec ochotni diskusi a chovaji se hrozne arogantne a nadrazene, ze jsem asi ja to maly dite, ktery potrebuje vytepat. A opravdu jsem vubec neprijemna nebyla. Nicmene jsem teda pokrcila rameny a pri dalsi navsteve a dotazu, jestli jsem mu uz konecne koupila ty poradny boty, jsem odpovedela, ze ne a tim to zatim haslo. Ve vypjatych situacich, kdy diteti neni dobre, je pro rodice hodne narocny ustat situaci, kdy s necim nesouhlasi. Jsem urcite pro, se na veci ptat a pripadne i jit do konfrontace (ne agresivni, ve vsi slusnosti). Ja jsem z malyho mesta a vybirat si nemuzu, kam k lekari pujdu, jsem rada, kdyz vubec je, kam jit, a to ma samozrejme vliv na to, ze si clovek pripadnou konfrontaci bohuzel casto rozmysli a snese veci, ktery jsou mu krajne neprijemny. Chapu, ze lekari maji zcela pochopitelne dost ruznych vysirku, co jsou na ne hnusni a se tvari, ze tomu rozumi vic nez oni, ale lidem jde o to nejcennejsi, co maji, a casto jednaji ve stresu. Je to narocny pro obe strany. A jako vsude je to o lidech. Muj PL je tak hodnej, peclivej doktor, kteryho se clovek nemusi bat na nic zeptat, kdezto pediatricka syna je extremne neprijemna a kazda navsteva je stres, ze co me bude tepat, pritom verim, ze doktorka je to pecliva, ale to chovani je proste otresny.

Hmm tohle je strašně těžké. Záleží o jaký se jedná problém, co navrhují a co ti na tom vadí, proč chceš jiné řešení. Jaké má jiné řešení pro a proti, jaká má léčba pro a proti.

Asi bych se velmi slušně zeptala, co jiný postup. Ono vyjádřit nesouhlas je těžké, protože lékař je autorita.

Nemám děti, takže napíšu o sobě. Já si třeba některé věci vyřešila sama pomocí psychosomatiky (ekzém, PCOS) a od té doby vím, že nabízený postup lékaři nemusí být vždy nejlepší pro mě. Já u sebe dokážu celkem dobře odhadnout, tohle si vyřeším sama, tady potřebuji lékaře. Naše zdravotnictví není nastaveno tak, že se mnou bude lékař hledat 3 hodiny jádro problémů. Na to nejsou lidi.

Jinak já nejsem zastáncem antibiotik na každý prd a vím, že antibiotika jsou nadužívána, nicméně někdy jsou nutná. @malenka3 máš můj respekt.

Do takové situace jsem se s klukem ještě nedostala. Každopádně bych se nejdřív optala, proč zrovna tento postup, když by to mohlo jít jinak. Pokud by se mi ani po vysvětlení jejich postup nelíbil, chtěla bych jiný postup. Tedy za předpokladu, že to jinak jde. Každopádně bych jako matka chtěla být u téměř každého zákroku na mém dítěti. Operaci samozřejmě nepočítám. Každopádně bych se to snažila řešit v klidu, dokud by to šlo. Ani lékaři nejsou neomylní. Já třeba kdysi šla ke svému gynekologovi s tím, že mám zánět vaječníku. Ten řekl, že tam nic nevidí, jen volnou tekutinu v břiše a poslal mě k obvodnímu, ať mě pošle na sono celého břicha. Ten mi sice žádanku vypsal, ale zapomněl napsat STATIM a mě objednali až za 14 dní. Takže jsem se to snažila nějak sama zahnat doma a na sonu mi zjistili, že je to přechozený zánět vaječníku. Od té doby jsem už obezřetnější, co se diagnóz u mě a blízké rodiny týče.

Párkrát se mi to stalo... Mám štěstí, moje práce mě naučila být asertivní. Co dělám? Usmívám se, nezvyšuji hlas, trvám si na svém a snažím se na vše reagovat otázkami.
"A proč si myslíte že to je nutné?"
"A jsou jiné alternativy?"
"A proč si myslíte že nejsou jiné alternativy?"
"Nemyslíte si že by bylo vhodné se pokusit najít jiné řešení?"
"O kolik složitější by bylo nejdřív udělat to a to?"

Obecně nejsem konfliktní typ, ale jak jde o děti, jsem jak matka lvice. Obecně se řídím doporučením lékařům a vybírám si takové, kterým mohu věřit. Nemám ale problém si rychle sehnat ještě další názor a také se nechat o tom, že to co lékař chce udělat je správné přesto, že s tím třeba ze začátku nesouhlasím... Pokud si lékař najde čas (vím, je to těžké, mají toho moc) a vše mi vysvětlí, je semnou řeč a vždy najdeme řešení. Jakmile je autoritativní, zvyšuje hlas a mlátí mě po hlavě větami "protože jsem tak rozhodl" "Je to jediné řešení" "a to jste si přečetla kde? někde na internetu?" jsem v opozici, seknu se a není semnou řeč...

Asi nejhorší scéna byla, když jsem odmítla nechat dceři píchnou ucho při lehkém zánětu. Lékařka mě ani neupozornila že chce ucho píchnout, vytáhla jehlu... Já byla dostatečně rychlá a nedovolila to... Vyslechla jsem si hodně výhrůžek, nadávek a vyhrožování, odmítla jí ošetřit tak, jak jsem si přála (zkusit konzervativní léčbu) a vyhodila z ordinace... Našla jsem si soukromé ORL, uprosila sestru aby nás vzala, nechala dceru vyšetřit a dle lékařky nebyl k píchání důvod... Tož tak.

@malenka3 odmítla jsem už spoustu věcí, antibiotika,
očkování, odběry, vyšetření, jednou i tu hospitalizaci. Asi podobně jako ty mám víc než slušný základ se dopracovat tam, kam chci. Je mi velmi líto rodičů, kteří by rádi zasáhli, ale mají v sobě nějaké bloky. Obvykle je to opravdu nějaká forma strachu.

Nemám tolik zkušeností s nemocemi ani úrazy (u dětí ani u sebe), takže s lékaři většinou souhlasím a vše jim odkývu a povolím. Zejména při závažnějších diagnózách (ty byly ale maximálně 3, u mě a obou dětí dohromady, za celý můj život).
U zubaře se ohradím, že moje děti nepotřebují anestezii za 400kč, že pidi kaz si nechají spravit radši bez ničeho, aby pak neměly dlouho necitlivou pusu.
Naopak u typického boreliového fleku (který třeba už i zmizel) jsem si vždy vyžádala atb i když je doktor dát nechtěl. S nemocemi od klíšťat (a jiných) mám dost zkušeností, a bohužel i těch negativních.

@anetka1701 další názor se hodí vždycky, mám takto také několik kontaktů pro případ nutné konzultace.

@tahejhula já myslím, že to je spíš přehnaná autorita k lékaři. V práci s lékaři pracuju a když jsem začínala, měla jsem to podobně. Až časem, když člověk zjistí, že to jsou lidi jako my, kteří jsou někteří víc, někteří méně schopní a že nemají patent na rozum a správné rozhodnutí, se mi začalo s nimi pracovat s větší uvolněností.

@tahejhula mě doteď mrzí, že jsme v porodnici netrvala na tom, že malou doprovodím na vyšetření před propuštěním. Na pokoji pro ni přišla ta nejmilejší sestricka, jako opravdu milá, ne ironicky. Říkal že před propuštěním si je berou k sobě na větší vyšetření a že u toho odeberou krev z patičky. Byly zpět asi za 5 minut, ale mě to přišlo jako věčnost. Vrátila mi ji spokojenou, takže drama se snad nekonalo ale do ted mě to mrzí. A důvod? Těšila jsem se domu a sestřičce jsem věřila.. až když odešli, mě došlo, že jsem chtěla jít taky.. ale kdoví jak by to dopadlo, kdybych se ozvala, byl "kovid". Ale bylo to jen za jasný dveře na oddělení, kdyby to bylo dál, tak bych se snad ozvala.. štve mě to..

@malenka3 no hele, ty tři důvody, co jsem popsala v úvodu, slýchám od rodičů nejčastěji. Úplně nejčastěji je to obava, že potom budou zlí na dítě, neposkytnou mu nejlepší možnou péči.

@mishka87 jo, tak spousta lidí svoji důvěru přehodnotí až na základě vlastní nešťastné zkušenosti.

No a teď, když jdu s malou na konzoli a myslim si, že by se mohlo přihodit a řešit něco s čím nesouhlasim a podobně, tak se doma připravuju na různý scénáře a dopředu přemýšlím co bych řekla a hledám informace. No ale ještě jsem to nepoužila, dětská doktorka se zatím ve všem super, a to je to dáma před důchodem.
No ale sem jedna z mála, co doktorům slepe nevěří a už sem si taky vyslechla od okolí..

@tahejhula já si myslím, že @malenka3 má pravdu s tou autoritou lékařů. Většinu lidí totiž vůbec nenapadne, že by s něčím mohli nesouhlasit

@tahejhula z mého pohledu to je, čemu kdo rozumí. Nemohu smysluplně rozporovat něco, co nevím proč a jak se dělá. Samozřejmě se lékaře na vše ptám, hledám si informace na internetu. Ale n a druhou stranu si nemyslím, že několika minutové vysvětlení, které je navíc přizpůsobené laikovi může nahradit vzdělání a praxi lékaře.
A odpovědnost myslíš jako morální nebo právní? Za mě tím, to že najdu vhodného lékaře, který oboru rozumy, je kvalifikovány, je naplněním odpovědnosti.

@konidana věř mi, napadne, docela často se na mě obrací, že to chtěli jinak, ale nedokázali se ozvat. Za některými jsem do nemocnice zajela a vysvětlila jim, jaká práva mají, že se tím péče o dítě nezhorší, atd. A rodič je tam vždycky v pozici slabšího, vždyť jde o jeho dítě.

Do konfliktu jsem nesla nikdy.
S dcerou jsem byla v nemocnici a vyjednala ksem si drivejsi odchod- silene se tam nudila, byla protivna, nevyspala, áe zaroven uz bez teplot atd. Ve zprave ksem teda (po domluve s lekarem) mela napsano propustena pres nedoporuceni lekare. Ale dalsi 3 dny jsme chodili na injekci atb, takze byla tri dny jeste pod dohledem lekare.
U detske dr jsem u syna rekla ze nechci pretahovat predkozku a proc. Rekla dobre v poradku a vic neresila. Jestli si po mem odchodu tukaly na celo nevim, ale nikdo mi nic nerekl.
U vsech procedur se snazim informovat proc jak kdy… a zatim vzdycky vecna diskuze, zadne konfrontace.
Jinak jsem zdravotnik, na povolani se vlastne ptaji temer vsude.

@emamaira všechna odpovědnost je na rodiči. Například v případě akutních hospitalizací, příliš na výběr dopředu nemáš. Ale přímo v té nemocnici se můžeš rozhodovat o spoustě věcí, v podstatě o čemkoli, co není úkon související se záchranou života, apod.

@hezz17 právě předkožka byla součástí situace, kdy jsem nakonec musela doktorku normálně plácnout přes ruce a následně ji od dítěte odstrčit.

Já mám s tímhle zkušenost z porodnice. Rodila jsem sekcí, a při příjmu když jsem řekla že mám zájem o nadstandard kde budeme pak všichni spolu tak na mě staniční sestra spustila že to nejde, neexistuje, že po sekci půjdu já na dospávací pokoj na 24 hodin (nemají JIP) a syn bude na novorozeneckém. Odmítla jsem. Zavolala si na mě primáře. Znovu jsem odmítla. Vysvětlila že syn sám nikde nebude a pokud to tedy nejde takhle tak bude se synem na novorozeneckém manžel. To se jim líbilo ještě míň, tak nakonec nadstandard nebyl problém. Chce to jen být v klidu a stát si za svým.

Párkrát už jsem vyjádřila nesouhlas s postupem lékařem a buď mi vysvětlil a já pochopila, proč je to správně nebo jsem prostě nesouhlasila a myslím, že se nakonec vždy ukázalo, že oprávněně, pokud se mi cokoliv nezdá, nemám problém se ozvat, jde přece o moje dítě (nebo o mě), lékař bohužel není pán Bůh a může se mýlit a že s tím mám bohaté zkušenosti, už jim tolik nevěřím, navíc v určitých věcech toho mohu vědět víc já, pak někdy je to špatný přístup k nám nebo když narazím na nějaké "tele", které se v tom může "plácat".

I kdyz vlastne na jednu vec si vzpominam 😀 ale ta je spis usmevna. Byla jsem v nemocnci s dvouletym synem. A byla tam takova hodne mlada sestricka. A neustale me karala, ze syn nesmi tolik spat. Ze co bude delat v noci a at ho budim. 2 roky, prujem, teploty. Tak to jsem jako rikala ze ho budit opravdu nebudu. Pak ze musi vypit tolik a tolik. Ze prijde znovu za hodiju a musi mit vypity hrnek 250ml 🤦🏻‍♀️ Jina starsi sestra ze at ho moc nenalivam, ze se mi pozvraci 😀

@tahejhula Já vím, že můžu. Ale i to, co tady ctu, tak mi přijde, že do sporu s lékařem stejně můžeš jít jen u méně závažných věci - vrtání zubů, píchání ucha atd. Mám syna s vážnou kardiologickou vadou a vidím určitou hranici, za kterou rodiče nejdou. Rozporovat co a jak a kde operovat, podle mě třeba ani nejde. Když koukám na na UTZ srdce syna, tak ani nepoznám, že je to skutečně srdce 😇 když se syn narodil, tak jsem potkala hodně lékařů, vždy se na všechno zeptala, nechala si to vysvětlit. Ptám se hodně, potřebuju věci pochopit.

Ja byla v situaci kdy dr neco vestily, jednou odstraneni mandli podruhe nutne operativni reseni zuzene predkozky, dcera na odstraneni mandli nakonec pujde (ale ne kvuli nemocnosti jak mi bylo vesteno, ale kvuli potizim s kvalitou spanku, uz by se ji mely nosni mandle zacit smrskavat, coz nedelaji), synovi vestili operatovni reseni predkozky v 1,5 roce, stacila masticka a trocha pravidelne pece. Nemam problem vest diskuzi s lekarema a hledat vhodne reseni, ale stveme ze po 5 minutach v ordinaci kdy resite neco uplne jineho odchazite s vestbou katastrofickeho scenare a idealne i mimo specializaci onoho laskaveho lekare…ktery vam onu dobrou radu poskytl