Kolega a uhýbání pohledem. Co si o tom myslíte?

Ahoj, asi bych prosila názory a rady zkušenějších. Mám čtvrt roku nové zaměstnání, které mě naplňuje a zároveň jsem občas v kontaktu s jedním kolegou. Nevím co se stalo nebo nestalo, ani se moc neznáme. Prakticky pokud jsme spolu mluvili, tak jen pracovně. Sem tam se v rámci firmy potkali, otevřel mi dveře, ráno se pozdravili , dobré ráno , a odpoledne , nashledanou ,.
Žádné bavení se jako s jinými kolegy - ti jsou jeho přímo v kanceláři, a já se s nimi prostě vybavuji.
Zezacatku se choval naprosto normálně ( přišel za mnou skrz práci, sem tam pokud jsme se někde potkali něco vtipného prohodil, pozdravil ač jsme se třeba ten den viděli ..... ) a teď poslední měsíc, možná dva je to o tom, že se vyhýbá očnímu kontaktu se mnou, cítím nervozitu, když jsem v jeho blízkosti ( ale ta může být má v závislosti na jeho chování ).
Pozdravime se, když něco potřebuji ( samozřejmě pracovního ), tak mi vyhoví. Podrží mi dveře. Ale najednou prostě vidím, že při rozhovoru se mi nedívá do očí. Letmo se na mě podíva ( pokud vůbec ) a pak se dívá jinam. Pokud třeba jsem na obědě ( chodím s mými přímými kolegy nebo s jeho ), tak se dívá všude možně, jen ne směrem k nám. Pak naopak jsou zážitky, kdy jdu třeba kolem jeho kanceláře, pozdravim, on též a pak jen kouká ........ Ve čtvrtek jsem za ním musela s nějakými papíry, zda mi je podepíše ?? To ticho, než odpověděl bylo věčné. Cítím strašnou nervozitu mezi námi ( nebo ode mě ? ). Pokud někam jdeme ( s více lidmi ), drží se buď za mnou, nebo přede mnou. Když se někde potkáme v rámci firmy, tak se tak nějak divné s povzdechem zazichota - to snad někde, ani napodobit. Když jsem to zažila poprvé, tak jsem si tukala na čelo; šla jsem do dveří přes, které nebylo vidět, otevřel je on, zachichotal se, já poděkovala, podržel mi je a já šla. Když jdu na oběd, tak se v jídelně dívá všude možně, jen ne směrem, kde sedím/e.
Ale žádná iniciativa si popovídat jak dva lidi ( ani já to nezkoušela, přitom s jinými si povídám ).

Nevím jak si to vyložit, připadám si jak Mimoň, protože jinak se dokáží s lidmi bavit, jak s mými, tak jeho kolegy. Není mezi námi žádná nervozita, odstup nebo prostě napětí ...... Přitom jsem mu nic neudělala, nic o něm neřekla. A zezacatku se choval naprosto normálně ........ I oční kontakt byl.

Fakt to nechápu a nechápu co se děje, připadám si jak onuce.