Když partner nechce děti
Ahoj všem, chtěla bych tu poprosit o váš názor. Tento problém asi nebude ojedinělý, překvapivě dost chlapů podle mě nechce děti, na druhou stranu je i dost žen, které se do toho nehrnou a naopak partner by chtěl.
Můj partner je skvělý, strašně hodný, pomáhá mi doma se vším, zařídí cokoliv, v ničem mě nenechá, dovede si se mnou povídat, vyslechnout...prostě báječný člověk, moje rodina ho má také moc ráda. Jenomže ve svých 31 o dětech nechce zatím ani uvažovat. Chce ještě něco v životě zažít, svatba a děti mu nic neříkají. Já už bych je ale chtěla, bohužel jsem o tom nikdy moc nemluvila, až poslední dobou, z čehož je krapet vyděšný a cítí se asi trochu pod tlakem, ale nemohu si pomoct, nemůžu za to, že mě to prostě trápí, nedokážu se z ničeho radovat a žít jako dřív. Řekl mi, že by si přál ty děti chtít, ale že to tak bohužel necítí a že teda možná tak za 5 let...pro mě nepředstavitelné, už teď si vyčítám, že jsem na ně stará (je mi také 31).
Určitě mi spousta z vás řekne, ať od něj odejdu a najdu si partnera, který je chtít bude-ale to je pro mě nepředstavitelné, odejít prostě od člověka, kterého mám ráda a se kterým jsem si představovala budoucnost. Nikdy bych se už ani nedokázala seznámit natož mít rodinu s jiným mužem. Přítel je můj první partner, neuměla bych mít vztah s jiným. Zkouším si jen představit situaci, že bychom se rozešli a brečím jak želva a jediné co vidím, je samota. Ničím bych si nepomohla. Ale na druhou stranu představa jak plynou roky a nic se neděje mě ničí, v podstatě si nedokážu představit, jak by ten vztah vlastně pokračoval.
A zkoušela jsi mu v klidu říct to co jsi tady všechno napsala ? Jak moc Te to trápí ? Ze u žen to není úplně jistě ze když to bude za 5 let ze to nemusí být už nikdy ? Ze ho chápeš ale ze i on musí pochopit tebe a najít ten kompromis. Ja byla v podobně situaci . Ale s rozdílem ze můj bývalý nebyl tak úžasný takže jsem odešla . Ale pokud je Tvůj přítel tak úžasný tam tam zkus dialog . Musi si trochu uvědomit ze když je ženě 36 není to to samé jako u muže . To si pak měl najít mladší . Budu moc držet palce !!
Tohle je asi vždycky o kompromisu. Já bych třeba nikdy neměla třetí dítě, kdyby mě ten můj neukecal. Dneska jsem, samozřejmě, ráda, že jí máme, ale nechtělo se mi už do toho. Měla jsem dvě velké děti, zajímavou práci,o tu jsem přišla a už se do ní nemohla vrátit... Takže být Tebou, naváži vážný dialog, jestli je opravdu tak neoblomný, 36 let je pro prvorodičku dost / i když moje dcera má v tomhle věku taky první a jak si to užívá/ a tak vůbec mu předestři, jak to vidíš \ty. Jestli je to opravdu super chlap, tak Ti vyhoví. Umíme to s nimi.... ne? 😉
Ahojky, urcite souhlasím s promluvou. A co komoromis v podobě dvou let? Za dva roky si muze partner dostatečně užít a zároveň se postupně pripravovat na myslenku, ze bude tatkou. On k tomu některý chlap opravdu potrebuje dozrát. Treba ho strasne desi ta odpovednost. My jsme si taky mysleli jak to bude jen sama radost mit malyho spunticka💓 od početí se nam to sere, vylecime jedno, rozjebe se druhy. Aktualne mame mesic zvysene teploty a nikdo nevi proc a uz je to potom vsem fakt na palici. My oba miminko chteli, ja vic, ja se vratila z porodnice s poporodni depkou jako krava a nikdo z nas na tuhle situaci pripraveny nebyl, moc si nedokazu predstavit, jak by to u nas skoncilo, kdyby mi parner nebyl velkou oporou a hlavne kdyby o miminko uplne nestal a misto podpory, by mi vycital, ze ja chtela dite a on ne. Rikam si, cim by sis pomohla, kdybys opustila cloveka, ktereho milujes?😕 Nez poznas dalsiho a jestli vubec, muze uplynout ta sama doba. Zkus to priteli vysvětlit a dat mu cas, aby si zvyknul, treba prijde za cas i sam s myslenkou mimco uspisit. Zazila jsem to u sve nejlepší kamaradky, bylo ji 40, jejimu priteli 30, ona uz mela 20 leteho syna, ale dlouhodobě touzila po holčičce, mluvila doma tak casto o miminku, ze na to partner zacal byt alergicky, tak mluvit prestala a behem par mesicu partner s mimcem prisel sam, ted maji krasnou dvouměsíční holcickou. On si k tomu fakt některý chlap prostě musi dojit sám.
@lamiaaa rekni mu vse na rovinu, musite si o tom otevrene promluvit... Reokni, ze to co pro nej je 5 let odlozeni jako nic, to muze zene znacne enit zivot, oni chlapi muzou skoro porad dokud jsou dole funkcni, ale my zeny ne, jin cas neutika, nam ano, pokud je tak uzasny, mate uzasny vztah, minimalne toto pochopi...nemusite hned snazit, ale nechat to volne plynout... Ma zkusenost, mela jsem pritele 4 roky, prislo mi vse skvele, o detech jsme se bavili, svatba taky, kdyz doslo na lamani chleba a ja uz citila cas, vycouval, ze toto nikdy nechtel a chtit nebude... V tu chvili si uvedomis, co je pro tebe dulezitejsi a ja si deti moc prala a nejak si zivot bez neumim predstavit... Rozesli jsme se... Nyni po 5 letech se jemu ma narodit decko a bude se zenit...nerozumim tomu... Evidentne jsme jen nebyli pro sebe souzeny
Promluvte si, řekni mu všechno to co tady, jak moc tě to trápí.A zkuste najít řešení, které budete ochotní akceptovat oba - Kupř. Se domluvíte, že miminko zkusite dejme tomu za dva roky, a nebo tomu prostě necháte volný průběh . nemusí to jít hned, u nás v rodině všichni včetně mě čekali minimálně dva roky, než se povedlo( a většinou díky lékařům). Zkus mu dopřát ještě chviličku času ať za tu dobu zkusí zažít aspoň něco z toho co chcem A on pokud je opravdu tak skvělý bude akceptovat tvoje pocity a bude ochotný se domluvit. Můžeš tu dobu využít k " přípravě" na těhotenství, detox od antikoncepce, pokud ji bereš, můžeš začít brát vitamíny...
Mne bude 34 a jsem podruhe tehotna. Partner o 2 roky mladsi. Dlouho o detech nechtel ani slyset. Po narozeni synovce se toto jeste prohloubilo (ale to je jiny prIbeh). A popravde ani ja moc nespechala.
Pak jsem mela pomerne vazny zdravotni problem a doslo mi, ze bych ty deti uz pozdeji taky mit nemusela. Takhle jsem to rekla partnerovi. Mel pul roku na premysleni, po kterou ja nesmela otehotnet. Pak jsem byla tehotna behem dvou mesicu...a bum...dvojcata. Bylo mi 30.
Pak nechtel slyset o tretim. Nechala jsem to uzrat a jsem tehotna. Ctvrte jsem mu slibila, ze nebudu chtit. 😃
Oni ti chlapi maji porad pocit, jak jsou mladi a zivot maji pred sebou. Zkuste mu nastinit, ze ne hned to musi vyjit (ja mu to tak "slibovala"). Ze muzou byt komplikace...a taky...bude se v 50 citit na to mit doma dva pubertaky, se kteryma to bude triskat ode zdi ke zdi? Nebo radeji si bude uzivat toho, ze deti konecne "vypadly" na vysokou...ona i ta perspektiva je dulezita
Moc Vam drzim palce, at to s partnerem vyresite.
@lamiaaa Tady jde asi o priority. Ja pred lety zazila neco podobneho - po trech letech se muj skoro 40lety partner porad jeste necitil na deti a nechtel ani mluvit o vyhledu do budoucna. A prestoze to byla takova ta osudova obrovska laska, ze vztahu jsem odesla. Byt bez rodiny pro me totiz bylo nepredstavitelne. Par let to bolelo, ale ani den jsem nelitovala. 🙂
Byt Tebou si s muzem snazim vazne promluvit, dej mu vedet, JAK MOC Te to trapi a treba Te prekvapi. Klidne muze byt jen vylekany, ale miminko za rok dva by v skrytu duse chtel. Nech mu cas a prostor, aby na to sam mohl prijit a ukaz mu, jak je to pro Tebe dulezite. Drzim pesti 😘
já ho chápu, můj muž měl to samé. Neexistovalo, že by chtěl v 31 letech děcka, řekl mi to narovinu, že možná za 5 let... no a 5 let uplynulo a má dvojčata 🙂))) takže ...mám pro něj pochopení, protože jsem měla doma ten samý případ. Respektovala jsem ho.
hele já vím, že spousta ženskejch pořád řve, jak maj právo říkat co si myslí, co cítí, ale některé se chovaj a přemýšlejí tak, jakoby ten chlap na to to právo snad neměl, protože u něj je podle nich přece jedno, že ho do ní strčí... hlavně, že ona bude mít děcka... nemluvím teď o ničem konkrétním, spíš o x pročtených diskuzích, kde o tom ty ženský mluví a někdy mi stojí rozum.. Chlap má přece úplně stejný právo na ty děcka nechctít jako ta baba... když není ready 🙂
Myslím že důvod, proč "ještě ne", se dá najít vždycky. Kdybych měla čekat až se na to budu cítit a do té doby si užiji vše co chci, tak nemám děti nikdy. Dnešní doba pohodlnosti a konzumní styl života tomu hodně nahrává. Jednou jsem si řekla, že prostě na to musíme vlítnout, protože jinak o tom budu polemizovat dalších 10 let a bude mi pak líto, že je už pozdě.
Bylo mi 29, příteli 32, myslela jsem si, že nám to bude trvat tak 2 roky a místo toho jsem otěhotněla hned napoprvé. Ty začátky po porodu pro mě byly fakt mazec, protože jsem se musela zcela vzdát svého pohodlí a přizpůsobit svůj režim synovi, ale teď po 8mi měsících je to už dobrý.
Řekla bych, že život muže se rodičovstvím tolik nemění, minimálně ne na začátku, kdy je mimino (většinou) zcela závislé na matce. Pro mého přítele to znamená akorát to, že už o víkendu nemůže spát do jedenácti, protože prcek je vzhůru, jinak si myslím, že funguje víceméně jako předtím. Sem-tam si s malým zahraje, nebo ho zabaví, když potřebuji, ale jinak chodí do práce, přispívá na domácnost, dělá drobné opravy, občas nakoupí a o ostatní věci se starám já. Samozřejmě to závisí od toho, jak si to nastavíte a komu co vyhovuje.
Taky je otázka, z čeho je vlastně tvůj partner vyděšený, proč má strach. Bylo by fajn si o tom s ním promluvit, třeba to pomůže.
@lamiaaa Jak dlouho jste spolu?
Nevim, jak to mas, ale urcite nejsem ten typ cloveka, co by Ti rekl odejdi a najdi si nekoho jineho. Naopak, najit cloveka se kterym bys dokazala byt, i kdyby nebyly deti, je jako zazrak. Pokud ho milujes a on miluje Tebe a jste spolu stastni, proc to kazit. Byt Tebou, rekla bych asi neco ve stylu, ze mi zacaly opravdu hlasite tikat biologicke hodiny a touzim po diteti, avsak respektujes to, ze on se na dite jeste neciti, nicmene, ze si musi i on uvedomit, jaky mas vek a kdyz se bude dite odkladat, neni receno, ze to pak to pujde. Dale bych rekla, ze Ty si dokazes predstavit zivot, kde byste byli jen Vy dva a kdyby bylo pozde na deti, ze by Ti to bylo lito, ale ze ho milujes a i presto bys radeji byla s nim nez bez neho. Avsak otazka je, zda i on to tak ma, ze ted nechce deti, ale az je jednou bude chtit, ale u Tebe bude pozde, zda s Tebou zustane, anebo bude pak hledat stesti jinde.
Přítel se taky dušoval, že před 30 ne. Je o 3 roky mladší než já, tak jsem mu vysvětlila, že mi už po 30 klesá plodnost a jestli chce teda ještě 2 děti, měla bych to stihnout do 35. Taky se pár jeho kamarádům vrstevníků i mladším zadařilo, tak že prý to zkusíme 🙂 Myslím si, že ten vliv kamarádů tomu taky dost pomohl.
ja bych to resila co nejdriv 31 je uz pro zenu uz fakt cas na mimi, me tahne na tricet xlet se nedari 4IVF dnes lituju ze sem to neresila driv , samozdrejme muzes byt pripad ze i za pet let ti to pujde samo, otehotnis hned, ale nemusis, taky muzes zjistit, ze za pet let to uz nejde, ze nemas napriklad svoje kvalitni vajicka, atd.....no chlap ten muze plodit, kdyz ma spermijky ok i v sedmdesati, ale zenska to ma slozitejsi, a co pak kdyby se zjistilo ze ty uz mit deti nemuzes on si najde mladsi plodnou, a ty zustanes sama bez deti, je to mozna trochu sobecke , urcite me tady budou holky kamenovat, ale kazdy ma jine zivotni prioryty
To je o prioritách - jsou pro tebe důležitější děti nebo partner? Dokážeš si představit být s ním i bez dětí? Jinak si myslím, že si neuvědomuje, že za pět let to nemusí jít, a musíte se rozhodnout co nejdřív nebo nikdy. Řekni mu, že u žen plodnost po 25 letech prostě klesá, problémy s otěhotněním má každý druhý pár, a že jestli chce mít děti s tebou, bylo by dobré se snažit nejpozději třeba za dva roky (aby měl čas se na to připravit, ale zároveň jsi nebyla moc stará), že pak už to třeba nepůjde a nebude čas řešit problémy s početím.
Musíš si ty sama v sobě určit prioritu.Zda je pro tebe horší představa být do budoucna bez dětí nebo bez tohoto partnera. Můžeš se s ním rozejít a třeba potkáš někoho a za dva roky z tebe bude máma..a nebo taky ne... Zároveň může partner za dva roky změnit názor a budeš je mít s ním...a nebo taky ne...nikdy nevíš,co ti život prichysta... najít v dnešní době partnera,se kterým si umím představit budoucnost, není snadné... Zároveň si ale já osobně život bez dětí představit nedokážu... Já jsem otázku děti se všemi potenciálními partnery řešila už na začátku vztahu, protože to pro mě bylo klíčové... Takže si promluvte a ty si to pak v sobě srovnej... Tlačit ho do něčeho,nemá smysl...
urcite si sednete a poradne to proberte, ale ty uz dopredu musis vedet co chces ty. dokazes si predstavit zivot bez deti? ono totiz mozna za 5 let muze znamenat i ze ty deti nebude chtit nikdy. ma samozrejme na sve rozhodnuti pravo, ale ty jako jeho partnerka mas pravo vedet jak to v budoucnu chce, aby ses i ty mohla rozhodnout co udelat. uprimne prijde mi teda sileny ze uz spolu nejakou dobu jste a resite chteni/nechteni deti az ted. po par mesicich chozeni sem vzdy vedela jestli a kdy priblizne partner deti planuje.
Ve svem okoli mam podobny pripad ktery ale nedopadl dobre. ve 30 porad rikal je cas mozna za 5 let. a tak holka trpelive cekala, za 5 let to bylo jeste ne treba za dva tri roky. no a dopadlo to tak, ze v 39 si nasel mladou holcinu se kterou si zcela planovane po 3 mesicich poridil dite. no a ta jeho byvala zustala v 39 sama a bohuzel ve 40 prisel predcasny prechod a je z ni zapskla zla zenska, ktera je hnusna na vsechny kolem a nenavidi cely svet.
Taky bych si s přítelem promluvila, opravdu toho času na plození moc nemáme😉 My jsme s manželem chtěli děti hned po škole cca v 19-20 aby jsme si mohli užívat až děti vyletí z hnízda no život mínil jinak 👊 jsme s polu 26 let a povedlo se mi otěhotnět až po 15 letech a to díky ivf, rodila jsem v 36 a v porodnici mě už měli za starou matku. Moc vám přeji ať přítel moc dlouho neotálí.
a navic clovek uz v pozdejsim veku nema tolik energie na mimco jako kdyz je mladsi, moje mamca me mela v 18, segru za dva roky po me a brasku za dalsich sest a ted ji tahne na padesat jsme uz vsichni dospeli segra ceka druhe mimco, takze je babicka a rikala ze si to uziva, s tatkou jezdi na vylety, rikala, ze by si nedovedla predstavit, ze ma ve svem veku male dite, je to individualni u kazdeho, ale neco na tom je, ze je to vyhoda mit deti kolem tech 22-25let
Taky bych řešila otázku dětí radši už na začátku vztahu, prostě co nejdřív. Pokud je nechce ve 30 letech, asi těžko je bude chtít o pár let později a těžko ti s nimi pak bude pomáhat. Musíš si říct co je důležitější, on nebo děti. Jsou totiž vážně i chlapi, co děti chtějí a rádi se o ně taky pak starají. Není to jediný chlap na světě!
Hlavne to, ze bys 'neumela byt s nikym jinym'' je pekna blbost.. to je akorat iluze z toho dlouholeteho vztahu 🙂 Jak psaly holky prede mnou - ujasni si, jestli je pro tebe priorita zivot s timto chlapem a mozna bez deti a bez svatby, nebo zivot s detmi a se svatbou a mozna s jinym chlapem. A pak mu to takhle na rovinu rekni. Neudelej stejnou chybu jako moje znama, ktera takhle cekala do 35ti, pak se nakonec stejne rozesli a zustala sama a bez deti.
Ujasnit si priority chlap/život bez dětí. Já třeba otázku dětí řešila od samého začátku, protože bych bez dětí žít nedokázala. Děti se dařit nemusí, za těch 5 let se může stát cokoliv včetně toho, že půjdete od sebe nebo si partner najde někoho jiného a ty pak 36 stejně budeš hledat nového partnera. Promluvila bych si vážně a podle priority se rozhodla. Né každému to vyjde napoprvé nebo relativně hned a čekat v tomto věku...nevim. Kamarádka je stejně stará, je s přítelem 40let a ten se též k ničemu nemá, má jen plané řeči. Ztrácí s ním čas, zavírá si případná vrátka potkat někoho opravdu super a pro rodinu, ale nechce se jí to nějak končit...ale ví, že to nemá smysl. Tak asi tak.
Jsou chlapi, co prostě vyzrávaj mnohem později a na dítě se cítí až ve 40. O tom je potřeba si pořádně promluvit a musí zaznít argument, že to není jen věcí psychiky, ale hlavně věc fyziologická. A pokud se hodlá rozhoupat až ve 40, tak ono to už dost dobře nemusí jít a i když to půjde, riziko s každým rokem nad 30 roste riziko nejrůznějších vad. Pět let je zkrátka moc. My jsme to s manželem probírali velmi často, protože se nám před víc než 2 roky otevřela možnost odjet do ciziny a pracovat tam, a to těsně po svatbě. Já si přitom malovala, jak po svatbě sice zkusíme kariérně na sobě zapracovat, ale hlavně před třicítkou založíme rodinu. Odjeli jsme do ciziny a dali si deadline. Otěhotněla jsem o pár měsíců dřív, než jsme si řekli, že to začnem zkoušet - a je to velké štěstí. Ono totiž to, že to opravdu vyjde, že bude tam, kde má být, že se těhotenství udrží, že screeningy budou v pořádku - je opravdu u každý ženský zázrak. Když se u toho přidá stres a pláč nad každou menstruací, jdou ty šance ještě níž. Takže primárně si promluvte, a to zcela racionálně, ne jen o té emoční stránce, ale taky o těch fyziologických možnostech. I to, že se o to budete pokoušet neznamená, že to půjde hned a že překonáte rizikový první trimestr. A když to vyjde, což je krásné, bude mít dalších x měsíců na to, aby se na roli otce připravil. Přece jenom 9 měsíců těhotenství je docela dlouhá doba na to, aby dospěl 🙂
Chlap po tricitce muze mit na deti jeste cas, ale pro zenskou uz je to dost limitni. A jak tu uz zaznelo, nakonec si chlap najde mladou kocku a ty zustanes sama bez deti i chlapa... pokud muz miluje, zene materstvi dopreje. Me rekl v 29ti gynekolog ze bud hned nebo treba uz vubec a prestoze jsem byla s pritelem par mesicu, zacali jsme na mincu hned pracovat.
@lamiaaa Tak vzhledem k tomu, ze si to mimco musi stejne odnosit, porodit a vypiplat zenska, moc nechapu, kde tvuj chlap vidi ta omezeni. Ale na tvem miste bych si dala nejakou hranici, do kdy pockam, a oznamila mu ji. Ale urcite bych necekala, jestli se rozmysli, do 36. Az ti ve 36 rekne, ze to vlastne porad nevidi, tak co pak?
Musis si urcit co je pro Tebe hlavni.. Bud partner, ktery nechce v zivote to co Ty-a dite neni jit si koupit spolecne auto.. je to opravdu o nicem jinem.. a zustat ve vztahu a doufat, ze za 5let Ti treba nerekne, sorry, ale porad deti nechci... nebo to rozseknout.. On se naopak chova rozumne, rekl co citi a nevymysli kompromis-v tomhle priste ani nejde.. kdyby svolil, tak bude nestastny jako ted Ty...
@lamiaaa Ahoj. Moc dobře chápu Tvoje dilema, zažila to podobně také ve svých 31letech. Tehdejší boyfriend, také nechtěl v tu dobu děti, tisíc důvodů,proč nejde/nechce. Suma-sumárum, neustáli jsme to a rozešli se (byť v dobrém). On pak do roka potkal budoucí matku svého,dnes již 4letého syna a já manžela, se kterým mám dvě děti. Takže "šťastný konec" pro oba...🙂 Jak píšou holky, "dozrát" k dětem je někdy potřeba, ale já osobně si myslím,že někdy je to také tak, že dotyčný/dotyčná děti vlastně chce,ale tak trochu s někým jiným. Určitě Ti doporučuju vyložit partnerovi karty na stůl, chtít od něj upřímnou odpověď bez mlžení a dle toho se zařídit. Moc držím palce,ať to dopadne jak si přeješ.🍀
@ilonne a kde je psano, ze ve ctyriceti pujde v dnesni dobe otehotnet 😛 Problem maji mlady holky...
@dixi86 jj, taky jsme meli vyresene hned na zacatku jak to budeme chtit ohledne deti.. ja uz od 15ti vedela, ze to nebude sranda otehotnet, tak se i priznam, ze jsem podle toho partnera i vybirala-aby deti chtel a dal ten "boj"
@bayt nazor jak ve stredoveku.. preci to neni jen na zenske. Chlap musi taky fungovat a ano dite omezuje oba rodice. Tehotenstvim a porodem to jen zacina a piplaji ho oba dva snad ne?'v opacnem pripade chlap stoji za velky kulovy!!!!
Podobné diskuze
- Svěření dítěte do péče matky. Jak to probíhá, než rozhodne soud?24
- Naděje na nalezení partnera. Proč jsem pořád sama?4
- Deprese, nebo nevím, jak to nazvat. Co proti tomu děláte?5
- Nezvládám život s partnerem a nevlastními dětmi. Má to někdo podobně?26
- Přítel nemá vztah k dětem, máte zkušenost?8
- Pro rodiče budu stále malá holčička5
Je mi 29, čekám druhé. První dítě (v 27) bylo z popudu manžela, ten naopak chtěl, já měla pocit, že jsem mladá ještě na dítě... Když se syn narodil, došlo mi, že už tak mladá nejsem 🙂
Sestře je skoro 34, od 31 se snaží o mimi, nejde to. Mám okolo sebe hodně lidí, kterým to nejde, nebo to trvalo x let. Za sebe bych promluvila s partnerem hodně narovinu... možná natvrdo... ale prostě riskovat, že budu žít bez dětí, protože můj partner žije v bludu "forever young", bych nechtěla. Jen ještě dodám, že prvního syna mám v podstatě jen proto, že svého muže miluju. Taky jsem ještě necítila puzení mít děti. I o tom je vztah, obětovat kus osobní svobody... a nevím, jak jste žili doteď, ale mládě už přítel taky úplně není... už by měl pochopit, že má vůči vám taky zodpovědnost, holt u žen jsou ty limity větší.