Kdy pořídit dítěti sourozence?
Máme teprve tříměsíčního chlapečka, ale protože bych nerada, aby byl jedináček, přemýšlíme s přítelem o tom, kdy by bylo nejvhodnější mu sourozence pořídit. Když jsem byla těhotná, říkali jsme si, že druhé dítě nejdřív tak za 5 let - hlavně proto, že těhotenství bylo neplánované, finančně na tom nejsme nic moc a taky jsem měla v práci bohužel jen smlouvu na dobu určitou a tímpádem kdybych chtěla na druhé dítě pobírat opět PPM, musela bych se na nějakou dobu do práce vrátit. Také pracuji v oboru, kde není moc ideální dlouhá pauza (jsem zdr. sestra). Jenže teď o tom začínám přemýšlet i z druhé strany - sourozenci, kteří jsou od sebe např. 6 let si určitě nebudou tak blízcí jako ti, které dělí např. jen 2 nebo 3 roky... Navíc mít děti blízko od sebe je určitě lepší i v tom, že bych si to ,,odbyla" najednou a pak už bych se prostě do práce vrátila natrvalo a ne, že budu např. rok pracovat a pak opět půjdu na mateřskou. Kromě toho nemám jistotu, že mě vezmou na původní místo, kde jsem sice pracovala skoro 4 roky, ale pořád mi řetězili smlouvu na dobu určitou, proto mám i strach, abych nakonec za 3 roky neskončila na pracáku a marně nehledala práci, zatímco bych mohla mít druhé dítě a řešit to o něco později a jen jednou (ne teď a potom po druhé mateřské za pár let zas). Neskrývám, že finanční stránku taky hodně řešíme. Nemáme teda žádné půjčky ani hypotéku, ale přítel má 14tiletého syna z prvního manželství, na kterého platí alimenty, a ještě splácí dluh po bývalé ženě (ten doplatíme koncem příštího roku), příští rok bysme se chtěli vzít (zatím jsme to bohužel nestihli, protože miminko přišlo neplánovaně a prostě rozpočet byl napjatý). Na druhou stranu si ale říkám, že zase na tom nejsme až tak zle, abysme si nemohli dovolit dvě děti a z vlastní zkušenosti vím, že jedináčkovi je prostě smutno a rozhodně nechci, aby syn zůstal sám. Je to prostě dilema, které v dnešní době řeší asi hodně lidí a já si probírám v hlavě pořád dokola - děti, peníze, práce... Prosím, napište mi, jak to máte vy. Jaký věkový rozdíl je mezi vašimi dětmi? Přijde vám to ideální, rozumí si? Nebo byste něco změnili kdybyste mohli vrátit čas? Jak jste to zvládali finančně? Máte taky strach o budoucnost nebo jsem moc citlivá a moc to řěším? 🙂
My budeme mit necele 3rokyva 3mes.chteli jsme kolem 3-4let a povedlo se;)
My máme 3,5 roku od sebe. Taky jsem to při prvním řešila...chtěla jsem mít tak jak jsem byla já a ségra -o 16 měsíců od sebe - ale jsem ráda, že se to povedlo tak jak to je, docela dobře to sedlo i na navázání na druhou mateřskou a i věci má druhátko po prvním. Sice finančně jsme nic moc ( hypotéka a dodělávky na baráku - ale už se to letos snad dodělá to nejdůležitější a nejdražší ) a pak už to pujde. Tak se toho neboj, jsou na tom i hůř 😉
mám holky 2r4m od sebe :o) je to fajn, vyhovuje mi to - finančně je to horší, ale dá se (dědí po sobě a tak...) hlavně si vyhrajou už tak od roku mladší, fakt jsou parťačky :o) Já sama jsem s bráchou od sebe 5 let a je to moc :o( nerozumíme si, nikdy jsme si k sobě moc neuměli najít cestu...
Já bych ráda druhé dítě tak za dva a půl roku, dva a třičtvrtě. Abych si v klidu stihla užít to první a v době, kdy bych případně byla znovu těhotná, tak už aby bylo aspoň trošičku samostatné=umělo chodit, naučilo se už na záchod, ne do plínek atd. Ale samozřejmě uvidím, jestli nezměním názor a po zkušenosti s prvním nebudu chtít zůstat u jedináčka 😀 No ale stejně já si to nějak naplánuju a ve skutečnosti to může být jinak...jen bych nechtěla mít asi děti od sebe víc jak 5 let...když by se pak prostě nedařilo, tak raději fakt asi by byl jedináček než abych byla "stará" matka (první dítě budu mít teď ve třiceti), takový věkový rozdíl už mi přijde moc a tihle sourozenci si často porozumějí až v dospělosti (anebo nikdy). A taky vždycky při větším věkovém rozdílu bude nejspíš vždy ten první ten, "co mám mít rozum" a má milion povinností a odpovědnosti, zatímco ten o hodně mladší bude mazánek...
Člověk míní, život mění. Taky jsem si vysnila, jak by to bylo ideální, kdyby byly děti nějak rozumně věkově od sebe. Myslela jsem si, že to zvládnu "jedním vrzem". Zkrátka, když malé budou dva, takže se pokusíme o druhé miminko. Hned to vyšlo, ale bohužel se jednalo o mimoděložní těhotenství. Pořád bylo dost času a tak jsme to po nějaké době zkusili znovu. A opět se hned zadařilo. Ale potratila jsem ve 13tt. Od té doby si dáváme pauzu. Vrátila jsem se do práce, respektive, ve staré práci jsem dala výpověď a našla jsem si novou, která mě naplňuje, ale miminko pořád chceme. Takže se teď (po půl roce) zase snad začneme snažit. Proto dělej vše, jak to cítíš a ono se to samo nějak poddá. Ať to dopadne tak, jak si přeješ.
Jsme se segrou od sebe víc jak 8 let (nějak se našim nedařilo) no a vztah máme uplně super. Když byla mimino, tak jsem byla velká ségra...pak teda byla trocu prodleva, když jsem byla v puberte, to me moc nebrala :D, ale tak od jejích 10 let se to začlo menit a ted už jsme proste mega parťačky ;) Já myslí, že na věku uplně nezáleží...Udělej to tak, jak to vyhovuje Vám. Sourozenci se buď rádi mají nebo nemají. Na věku nezáleží 🙂
Moc vám všem děkuji za příspěvky!
@andy21 A třetí holčička byla plánovaná? Budete jí chtít taky pořídit sourozence ,,do party" nebo ne? Já vždycky chtěla minimálně 3 děti, ale to jsem ještě netušila, že si najdu chlapa, který už jedno bude mít a ještě problémy s bývalou, jejíž dluhy musí splácet... Navíc bydlíme v kraji, kde to není ideální s prací, a nechceme odcházet pryč, protože máme oba už starší rodiče, a rádi bysme jim byli co nejblíž. Takže ,,závidím" 3 dětičky, já budu ráda aspoň za 2 🙂
@kami84 Gratuluji! 🙂 A můžu se zeptat, jak to máš v práci? Místo Ti budou držet? Já z toho mám obavy už teď. Můj (teď už bývalý) zaměstnavatel se sichroval a psal mi pořád dokola smlouvu na dobu určitou, aby mi nemusel místo držet anebo vyplácet odstupné apod. Sice mi řekl, že bych se za 3 roky mohla vrátit, protože teď tam je paní, která má cca 3 roky do důchodu, ale já vlastně ani nevím, jestli bych se tam vrátit chtěla...byla bych ráda, že mám práci, ale jinak jsem tam moc spokojená nebyla a navíc s dítětem už bych nemohla dělat v tom rozsahu, v jakém jsem dělala...
@nerreidda No já právě sourozence nemám, takže nemám představu jak je to ideální. Přítel má sestru straší o 11 let a bratra o 9 a říkal, že vlastně tímpádem vyrůstal taky skoro jako jedináček - že to už je moc velký rozdíl. Jinak máte fajn, že máte dva chlapečky, já bych taky druhé chtěla zas chlapečka - kvůli věcem co by mohl podědit a taky aby si víc vyhráli.
@anetka1701 A jsi starší Ty nebo bratr? Třeba moje mamka měla bratra staršího o 6 a půl roku a prý si celkem rozuměli...ale určitě si taky víc rozumí s bratrem, který je od ní o 3 roky. A jak zvládáš holčičky časově? Dá se to stíhat?
@ninive211 To jsem si taky říkala - aby už byl trošku samostatný. Třeba kamarádka má teď druhé miminko po roce a půl a bohužel měli komplikace, tak s ním musela být dlouho v nemocnici a mezitím doma se ten druhý chlapeček trápil - maminka mu hrozně chyběla, není ještě moc samostatný, pořád ho musel někdo hlídat...ale zase pak si bude s bráškou třeba víc rozumět, když jsou od sebe tak blízko...to člověk nikdy dopředu neví jak co bude. Jinak jak píšeš, jde i o věk - mně je sice ,,teprve" 26, ale přítel je o 9 let starší a asi by nechtěl mít miminko v 50ti 🙂
@diniki To máš pravdu - člověk si to nějak naplánuje a nakonec osud rozhodne jinak. Je mi líto, co se vám stalo ☹ Přeju, ať to napotřetí už konečně vyjde a jste šťastná rodinka. Já taky nechci vyloženě plánovat, ale chtěla bych mít aspoň nějakou představu, i když první miminko přišlo úplně nečekaně a moc se nám to nehodilo a teď vidím, že člověk se přizpůsobí a nakonec jsme strašně šťastní, že ho máme a že se rozhodl sám, že přijde a ne, až si ho ,,naplánujem" 🙂
@zaludova Tak to je paráda 🙂 Co já bych dala taky za aspoň nějakou ségru...ale rodiče byli rádi, že se jim po 15tiletém snažení povedlo aspoň jedno dítě a to ještě ne úplně přirozeně 🙂 Takže mě mamka měla skoro v 39 a o dalším už tehdy ani neuvažovali. A protože mi bylo celé dětství smutno, nechtěla bych jedináčka. Jasně, měla jsem kamarádky, ale sourozenec je sourozenec a lepší o 8 let mladší než žádný 🙂
@rituska88 starší jsem já :o) Holky časově zvládám (jejich "údržbu", vaření, praní, úklid...) co ale nezvládám je cokoliv dalšího - zájmy, koníčky :oD Jediná "chvíle klidu" je když je obě udám babičkám (každou jinam) :oD ale to většinou pak dělám věci, co se MUSI udělat :o) No, ale uznávám, že letos v létě jsme si s mužem i celkem odpočali - dvě svatby, nějaký akce s kamarádama + jsem byla se starší u moře... Dá se to, ale chce to babky :o)
@rituska88
Citlivost v reseni zivotnich otazek je rozhodne dobra...
Ja mam devcata rok a ctyri mesice od sebe, planovane a jsem vdecna, ze to tak mam. Zkraje samozrejme hodne narocne, takze zena musi byt fyzicky a psychicky odolna (to si myslim, ze bys byla). Jak tu byly prispevky - nikdy nevime, jak to nakonec dopadne. Ale vtip - Kdy se pan Buh nejvic smeje? Kdyz lide planuji... bychom asi meli vzit v potaz, takze taktizovat, ze se vratim na rok do prace a pak bude dalsi ditko, bych vyskrtla. I s tou Tvou nejistotou, vzali-li by Te. No tak PPM pobirat nebudes, ono s tim druhym po sobe to stejne klesne, jak nebyl prijem (je to trochu nespravedlive).
Ja holky mela s chlapem spatne vybranym. Po rozchodu po sedmi letech mi platil 3000Kc na obe holky, ozenil se, manzelka nezamestnana, on nakonec taky (zadna prace mu neni moc po chuti, chtel by za malo muziky moc penez) a pul roku mi plati na dve deti 500Kc. Bida... Je to zdravy chlap jak hora! Takze 250Kc neni ani na obedy ve skole... Ale co, chodila jsem do prace, vydelala, jsme skromne... Ted bydlime u pritele, se kterym mam cerstve miminko. Zadari-li se, radi bychom jeste dorovnali chlapeckem (on ma dva vetsi syny v peci, takze ted je nas tu sedm). Brambory ve sklepe mame, zavareniny taky, babicky jakztakz blizko a mouku na chleba taky koupime. Me holky po sobe dedi bez problemu, kluci neco malo taky, vysoka skola to bude trochu narocnejsi, ale at se mlady snazi pomahat (letos pomohl brigadnicit s tatou a moc pekne pracoval, ma sedmnact). Ja kupuju zakladni potraviny (maslo, mleko, vejce, maso, velky jogurt, zelenina je ze zahrady) a v predchozim vztahu jsem za jidlo dala vic a byla nas polovina.
Ja jsem pro moc nekalkulovat a klidne dat deti k sobe.
@rituska88
Reakce na dalsi prispevek - dve deti za sebou jsou opravdu narocne, ale jak vyrostou, vse se zmeni. Najednou clovek ziska prostor pro sebe, pro svou profesi, konicky, deti maji oporu v sobe a nechaji Te si delat, co potrebujes.
Ale tak samozrejme kazde ma sve... Ja bych nemenila.
Tak já bych se podepsala pod to "člověk míní, život mění". Máme 13-měsíčního syna. Taky jsem o tom hodně uvažovala, mám ve zvyku si věci naplánovat a plány dodržet, tentokrát to ale úplně nevyšlo. Místo naplánovaných 2 až 2,5 let (abych se dostatečně mohla věnovat tomu prvnímu, abych mohla dělat ještě něco jiného než zase spadnu do toho kolotoče kojení-přebalování, abychom něco našetřili a v klidu se přestěhovali, abych se dala zdravotně do kupy a trochu přibrala) to vypadá, že to bude cca 20 měsíců, pokud vše dobře dopadne (snad jo, mimoděložní to není). Prostě si miminko pospíšilo a v srpnu jsem objevila dvě čárky. Bylo to překvapení, ale teď už převládá těšení. Každopádně - mezi mnou a sestrou jsou 4 roky a to už je podle mě moc, samozřejmě záleží na povaze, ale nikdy jsme se moc nesblížily, ani v dětství, ani v dospělosti. Finančně to máme podobně, manžel taky platí alimenty, do toho hypotéka atd atd., ale to má dneska skoro každá rodina, takže věřím, že když jsme to zvládli s jedním, zvládneme to nějak i s dvěma, ikdyž se budeme muset uskrovnit. Obecně si myslím, že praktické výhody má rozdíl maximálně tři roky. Záleží taky jak máte možnost hlídacích babiček. Sestra kamarádky je sestřička a celkem brzy se vrátila do práce, sice jen na několik směn měsíčně, ale aspoň neztratila kontakt a něco si přivydělala. Já jsem si řekla, že bohatí nebudem tak jako tak ale čas nevrátím, tak si chci raději užít ty děti, jedináčka jsme nikdy nechtěli.
Ahoj, taky se pridam k nazoru mit deti brzy za sebou. Ja sama mam sestru o rok a ctvrt mladsi a mame spolu moc hezky vztah - vzdycky jsme byly partaci na vsechny vylomeniny😉.
Dceri je ted 1,5 roku a k druhym narozeninam dostane brasku nebo segru - nahodou planovani celkem vyslo 😝 . Uprimne si nepripadam uplne pripravena na dalsi tehotenstvi, doufala jsem, ze se dam fyzicky vic dohromady. A pri predstave, jak mam vedle toho naseho certika dalsi dite, se mi uz ted rosi celo😉. Ale verim, ze to zvladnu a pro Eli delam to nejlepsi. Na jednu stranu mi dost chybi prace, financne by pomohla urcite - taky mame hypoteku a chystame se menit bydleni, na druhou stranu neni na co cekat. Nejak to zvladneme🙂
@rituska88 Já je mám 16 měsíců od sebe a mají se hrozně moc rádi. Žádná žárlivost, žádné bitky, snad jen malinko o hračky, spíš jen malej piští, když mu je starší právem silnějšího zabaví 🙂 ale často se to nestává. Když se malej narodil, holka ho ignorovala, teď je to pro ní nejlepší parťák. Když holka něco dostane, připomíná nám, že malej musí dostat taky. Prostě na něj myslí. Když začne malej brečet, tak mu holka hned nese hračky. Občas mám z toho až slzy v očích, když vidím, jak jsou na sebe hodní. Je to sice náročnější, pro mě ani tak né začátek, jako od doby, kdy malej začal lézt. Teď už to pomalu začíná být lepší a pomalu začínám čerpat výhody které to přináší, tj. hlavně že se spolu zabaví. Finančně extra změnu nepozoruju, akorát že toho po sobě podědí minimálně, a teď je už trochu znát zvýšení výdajů na jídlo. Plánování mi moc nejde, nejdřív jsem na dítě čekala 3 roky, pak jsem další plánovala po dvou letech, holt to přišlo trochu dřív, a nakonec je to vlastně dobře.
Mám dvě dcerky a jsou od sebe přesně na den 2,5 roku. Té nejmenší budou 4 týdny a musím říct, že je to mazec... Starší má ještě plenky na odpol.a noční spaní a odmítá je "nemít". Proč je může mít miminko a ona ne? Přes den zvládá chodit na wc, ale častěji se teď počůrává.Takže první problém. Dudlíky jsme odnaučili cca 4 měsíce zpátky, takže v tom zatím problém není. Mléko: Té starší musíme ohřívat mléko tak 2x za noc.(Když ho má mimi, tak ona taky.) Já zatím kojím. U jídla dělá seky, znovu chce, abysme jí krmili (už jedla sama).Vyžaduje neustálou pozornost, mnohem častěji se chce chovat, upozorňuje na sebe a neposlouchá. Tak a teď něco pozitivního. Bez větších problémů se sama oblékne,takže stačí, když jí připravím věci.Ráda mi pomáhá - odnáší plenky do koše nebo naopak něco přinese, podá apod.
Faktem je to, že každé dítě je jiné. Někdy si říkám, zda to bylo správné rozhodnutí, mít je 2,5 roku od sebe....ale tak snad budu za pár let mluvit jinak.
Práci bohužel nemám, tak jsme se rozhodli pro druhé dítě. Nechtělo se mi shánět nějakou práci "na chvíli", (kdo by mě taky zaměstnal) a u jedináčka jsme zůstat nechtěli...
ahojky, mám to stejně - obavy. Na jednu stranu bych strašně chtěla malé pořídit sourozence (též jsem jedináček a cítím se tím být hodně ovlivněná), takže myšlenka sourozence asi zvítězí, nicméně manžel měl také dluhy po bývalé přítelkyni a ač spolu již 5 let nejsou, občas stále přijde nějaká exekuce - MAZEEC ☹ Veřejné rejstříky jsou jen orientační, není zákonná povinnost dlužníky někam hlásit. Něco i falšovala, takže nemáme nad tím kontrolu.
A taky celkově se rozpočet začíná dost ztenčovat, tak začínáme šetřit (nejvíc jsme utratili za jídlo, na oblečení jsme vcelku skromní). Přemýšlím o brigádě, práci mám nyní přes 100 kiláků (úřad se přestěhoval), tak nad návratem neuvažuji a hledat si něco na rok se mi také nechce. Navíc jsem měla dost komplikované těhu a malá vyšla na třetí pokus. Takže se na přelomu roku (malé budou necelé dva) asi začnem pokoušet a uvidíme. Držím pěsti, ať se rozhodneš správně 🙂
@rituska88 pro kazdeho je ten idealni rozdil. Deti blizko po sobe nejsou zarukou dobrych vztahu v budoucnosti, rozhledni se kolem sebe mezi dospelymi sourozenci, ja to vidim tak pul na pul. Maly rozdil je teda dobry v tom, ze maji spolecne zajmy - jednodussi planovani konicku, dovolenych.
Nase budou od sebe dva a pul. Mne teoreticky prijde dobry minimalni rozdil dva roky kvuli zdravi a vubec. Ale to ma kazdy jinak. Nekdo chce otehotnet par mesicu po porodu, ze mu je dobre.
Mne u dvou a vice rozdilu prijde dobre, ze starsi dite je relativne samostatne, bez plin, naji se, rekne si, co potrebuje. Kdyz si k me tehdy rocni dceri predstavim mimino, omyva me 🙂 ani tehdy nechodila.
Já jsem děti tak brzy po sobě neplánovala (22měs.), ale dnes jsem ráda. Od malička se měli moc rádi, Ládík nežárlil a dodnes jsou víc než sourozenci, jsou parťáci... 🙂. Teď tedy trošku nastupuje puberta, tak se víc hádají, ale to je určitě za pár let přejde 🙂.
Je mi líto, že Adélka toho parťáka nemá. Další dítě řešíme už víc než rok, ale zatím jsme se ještě nerozhoupali pokud do konce roku neotěhotním, tak asi už ani nebude - větší věkový rozdíl mezi dětmi nechci.... Finančně na tom také nejsme nějak super, ale když člověk není náročný, tak děti prvních pár let zas tak moc nestojí... 🙂
po 3letech uplný ideál
Ahoj holk,y zrovna jsem chtěla přispět novým příspěvkem a našla jsem podobné téma či otázku jakou mám já. Mám holčičku, které budou teď dva roky, a po jejím narození jsem plánovala rozestup cca 5 let. Asi i trošku z pohodlnosti. Dítě je větší samostatnější. Navíc malá je velmi živá holčička. Ale poslední dva měsíce uvažuji, že bych chtěla dítě stihnout do 3 let. Těšila jsem se do práce, ale ja se tu píše zvykat si na novou práci a pak zase odejít na mateřskou. Jen mám problém s prací, odcházela jsem z normálního pracovního pohovoru, a ted jsem zjistila, že firma je v úpadku, tak nevím, zda budu mít nárok na mateřskou případně na klasickou rodičovskou na 3 roky.Taky mě trápí, zda to budu zvládat dvě děti. A tak plánuji a přemýšlím. Je to v podstatě životní rozhodnutí, a to jsem si říkala, že to nechám také na náhodě 🙂
Ahoj, zdravím všechny. Moc pěkná diskuse.. Koukám, že je tu dost mamin, které sourozence nemají a nechtějí, aby na tom jejich děti byly stejně, patřím k nim taky.. Kamarádka má děti 18 měsíců od sebe a s oblibou říká,že je to horší jak dvojčata 🙂 Malý přišel neplánovaně, ale postavili se k tomu čelem.. V létě mu byly dva roky, a už to není takový "punk" jako na začátku :D Dnes říká, že má aspoň "splníno" a vrátí se do práce už nastálo. Osobně si myslím, že ty dva tři roky jsou ideální rozdíl a co se týče sourozenecké lásky, nebo nelásky - někdy to rodiče moc neovlivní 🙂 V těchhle věcech nemá cenu moc špekulovat, jak už tu někdo psal, Chceš-li pobavit pána boha,řekni mu o svých plánech.. Taky jsem měla plány, ale před osmi lety přišla nemoc a zhroutil se mi svět,, tehdy jsem myslela, že už nebudu nikdy žít jako předtím, že nikdy nebudu mít partnera, rodinu, práci, nebo aspoň nějaké "zaměstnání" Skončila jsem po třech letech v invalidním důchodu :( Ale potkala jsem báječnýho chlapa, kterej je mi obrovskou oporou a máme spolu roční dcerku - malá je nejbáječnější dítě pod sluncem, asi věděla, že se narodí mamince, která není úplně stoprocentní 🙂 Chtěla bych, aby měla sourozence, chtěla bych dvě děti, ale nezvládla bych to. Můj zdravotní stav to komplikuje. Ale proč to sem píšu - hodně tu řešíte finanční stránku věci, mateřskou, návraty do zaměstnání.. Všechno tohle je z mého pohledu druhotné.. Bydlíme v pronájmu, budoucnost sice nejistá, peněz tak akorát, ale určitě bysme to po téhle stránce zvládli. Pokud by mi nebránil můj zdravotní stav, šla bych do toho, a jedno jak daleko by byli děti od sebe. Bude mi 33let, biologický hodiny tikaj, vyhlídky na zlepšení nebo uzdravení moc růžové nejsou..takže se pomalu smiřuju s tím, že naše malá bude jedináček.. Fandím všem, kdo to můžou mít jinak 🙂
@sarahladynka Ahoj! Pokud ta firma zanikne a tím pádem i tvoje místo, tak nárok na mateřskou bohužel mít nebudeš(je to podobné jako s nemocenskou). Pak by si ode dne porodu začala pobírat rodičovskou. Tu by sis mohla vzít na 3roky, ale musel by manžel splňovat nějaký jejich limit ohledně příjmů a doložit ho. Výši už si nepamatuji, ale to ti řeknou na sociálce. Rodičák by byl na tebe, ale chtějí to mít podloženo manželovými příjmy.
Jinak, já chtěla druhé až tak za 5 let. Abych si je v klidu oba užila. Když jsem se ptala po kamarádkách, jak to mají se sourozenci, tak pokud byli blíž k sobě, tak si jako děti spolu vyhrály, ale v dospělosti už se moc nevídají a ti, kteří byli od sebe 5 a více let, se v dospělosti stýkají víc. Není to samozřejmě pravidlem, to je jen můj malý průzkum 🙂 Záleží hodně i na povahách dětí a jejich pohlaví a dalších věcech.
Jak psala Schotja, řekni bohu své plány a on se ti vysměje, tak to sedí. Nakonec mám děti hodně neplánovaně po 18měsících a ne po 5ti letech. Byl to děs, za sebe bych to nikomu nedoporučovala a to jsem na to nebyla úplně sama. Manžel i prarodiče pomáhají, ale stejně nejvíc leží na mamině. Každá jsme ale jiná a vydržíme něco jiného. Mrzí mě, že za ten rok a čtvrt jsem neměla buď čas či sílu se jim nějak víc věnovat a víc si je užít jinak než převážně po praktické stránce. Dnes šel malý prvně do školky, tak teď si snad užiju víc aspoň malou a ve finále i jeho 🙂
Mám holky od sebe přesně 2,5 roku a řekla bych, že je to ideál. Pokud je miminko malé, tak starší už může s něčím pomáhat, je samostatný, většinou bez plínek, samo se nají a je rádo, za asistenci u miminka, tak to aspoň bylo u nás. A když druhé povyroste tak od staršího se spoustu věcí naučí, hrajou si spolu, někdy taky hádají. Dvě děti je samozřejmě větší záhul než jedno, ale dá se to zvládnout i bez pomoci babiček.
my máme holky plánovaně o necelých 15měs...a ted zvažujeme třetí...starší jsu tři roky...mladší budou dva....a za 9 měs si umíte spočítat...
mě se velká rodina líbí, na druhou stranu pohodlnost, chci se jim věnovat, nechci aby to bylo na ukor tech dvou....a plus teda jsme v zahraničí...
vím, že když si nepořídíme, jednou a už brzy mě to bude moc líto....když si pořídíme, zase mám ted moožnost chodit tady do školy...holky dávat postupně do školky a system zde moc neznám....a chtěla bych právě studovat a připravovat se na práci tady....
jooo, je to dilema.....jenže rodina je rodina...a já jsem pořád nerozhodná...chci se rozhodnout správně...ale která je správná cesta...to nevím...mámm obavy abych to zvládla...a když pujdu do práce, vidím to i ted, čím víc otálím, tím méně se mi chce...
no ono je otázka, kdy se zadaří. Tohle moc nejde naplánovat. A taky, kdy opravdu budete chtít. My se začali snažit v roce starší, povedlo se až za rok. Holky mají mezi sebou 2 roky a 10 měsíců. Zdá se to ideál. Když se mladší narodila, starší chodila do školky. Teď bude rozdíl 3 roky a 1 měsíc (plus mínus) a obě starší budou chodit do školky. Za mě ideál, je čas na mladší a starší děti se "pedagogicky vzdělávají" ve školce 😀
@anetka1701 Tak to je u nás trošku problém. Jedna babička (moje mamka) funguje na 100%, ale už není nejmladší a má i nějaké zdravotní problémy, tak ji nechci moc zatěžovat. Taťka to samé. Druzí prarodiče bohužel prakticky vůbec nefungují, za prckem se nikdy nepřijeli podívat (bydlí od nás 4 km), pořád se na něcon vymlouvají...že bych jim ho dala hlídat to vůbec nepřichází v úvahu. Takže by mi nezbývalo než zatnout zuby a zvládnout to sama nebo s pomocí jedné babičky. Jinak bohužel nikoho dalšího, kdo by případně pohlídal, k dispozici taky nemáme.
@verusky Díky moc za příspěvek! Máš pravdu, plánovat něco nemá moc smysl, mně jde spíš o tom mít aspoň nějakou představu, protože v našem kraji je to těžké s prací apod. Jinak přítel měl taky smůlu - ženská mu utíkala za jinýma chlapama, dokonce i když měli doma miminko tak na prvním místě pro ni byly diskotéky, zábava a chlapi a když se rozvedli, zůstaly mu jenom docela vysoké alimenty a k tomu ještě musíme platit její dluh (bohužel byl tehdy hloupej a vzal to na sebe i když to mělo jít napůl). Ona se znovu vdala, má další dítě a je vysmátá a my platíme za chyby, které přítel tehdy udělal už tím, že si s ní vůbec začal. Ale čert vem peníze, jak říkáš, všechno se dá nějak udělat a člověk se i uskromní když je potřeba.
@mariti Dneska jsme se o tom s přítelem bavili a řekli jsme si, že tomu všemu necháme čas, protože nevíme, co bude zítra, natož za 2, za 3 roky... S hlídacíma babičkama je to problém - jedna nefunguje vůbec a druhou nechci neúměrně zatěžovat, protože už není nejmladší a má i nějaké zdravotní problémy. Ale možnost dělat třeba pár hodin týdně bych snad měla, přítel dělá na směny, takže by mohl být s prckem případně on, nějak by se to muselo naplánovat. Máš pravdu, že čas člověk nevrátí, a já si myslím, že děti jsou důležitější než všechno ostatní (peníze, kariéra)...
Ahoj, taky jsem zdravotník, PA, a přesně jak píšeš, nechci být dlouho z oboru. Podruhé jsem otěhotněla když bylo dcerce 11m, a neměnila bych. Děti se milujou, nedají na sebe dopustit, od nového roku spolu budou ve školce ve třídě. Píšeš, že řešíte i peníze - teď je výhoda, že se dá rodičovský příspěvek vyčerpat rychleji, a vybereš co nejvíc. Mně to u první dcerky nešlo, rok a půl rodičáku propadl. My sestry musíme taky myslet na registraci, teď nedávno tu jedna zdravotní sestra psala, že jí registraci neprodloužili, protože za registrační období sice nasbírala kredity, ale nemá dost praxe, byla na mateřské. Nevím, kolik má být odpracovaných let, ale snad když budu mít poměr 6 let praxe v oboru/4 roky MD (RD) tak to bude ok. No a jinak taky dej nejen na rozum, ale i na srdce, mě třeba touha po druhém miminku chytla ještě silnější, než při tom prvním. 🙂
@kotcheva Gratuluji! 🙂 Právě, já jsem po císaři a navíc momentálně vážím jak chcíplinka, takže bych se taky chtěla dát nejdřív trochu dohromady. Ale ženská vydrží všechno, zvlášť pro děti. Přeju vám, ať to všechno hezky zvládnete a jste šťastná rodinka! 🙂
@lenicka07 Tak to je hezké 🙂 My prcka neplánovali a přišel zrovna v době, kdy se nám to moc nehodilo, ale teď jsme za to rádi. Třeba i druhý přijde, když to nebudeme plánovat 🙂
@arbilia Tak snad se to časem spraví. Jsem ráda, že jsi popsala i ty stinné stránky. Ale těch pozitiv bude určitě víc 🙂 Když jsou děti malinké a brzy po sobě, tak je to asi hodně těžké, ale časem si myslím, že ty pozitiva začnou převládat 🙂
Děti jsem chtěla brzy po sobě, aby byli parťáci a dělali jsme s nimi stejné věci, holky mám od sebe 17 měsíců a neměnila bych, dědí po sobě a nyní mají 4 a 5 let a jsou jak dvojčata. Třetí dcera má 10 měsíců....vše jde zvládnout a já osobně bych jedináčka nechtěla, podle mě ideální věkový rozdíl cca ty dva roky 🙂