Kdo žijete s tchánovci, jaká je realita?
Ahoj holky, potřebuju upustit ventil a moc by mně zajímalo, vy, které žijete se svými tchánovci v dvougeneračních domech, nebo pod jednou střechou..jaká je realita?
Jde o to že maminka mého muže má v plánu nám výhledově pomoci k nějakému "vlastnímu" malému domku.. Jsme v pronájmu.. Nejsme s mužem nijak neskromní, řeč byla o tom, že bychom něco dostali od ní a na zbytek vzali hypo. Včera se manžel zmínil o to, že by se jí prý líbilo bydlet s námi a dnes jsem měla telefon..
Ptala se mně, jestli mi o tom, co by se "jí líbilo", manžel řekl..a že by nejradši koupila velký dům a všichni bychom v něm bydleli, samozřejmě odděleně a tak, aby prý nevznikaly konflikty.. (Mezi námi byl jen jeden, ale stál "za to") Ptala jsem se kdo "všichni" :D protože s tchánem sice žijí pod jednou střechou v papírovém manželství, ale to je asi tak všechno.. Odpověď byla jakože my a ona 🙂 Řekla jsem jí na to, že nápad je to zajímavej, ale že nedokážu hodnotit, jaký by to bylo, že jsem nikdy nic podobnýho nežila, ale že jsem o tom hodně četla :D Pochopila můj vtip a pak jsem jí řekla, že vím, že ona není ten typ tchýně, která by mi kecala do výchovy dětí nebo do toho, jak mám vést domácnost..
Jen pro úplný obraz, mamku mého muže mám ráda, je to dobrá ženská, energická angažovaná přesšedesátnice a momentálně žije 150kilometrů od nás a je dost zaměstnaná.. Občas fňukám, že dcerka má jen jednu babičku a to ještě pěkně daleko a zaneprázdněnou.. Moje mamka mi umřela před dvěma lety, když jsem byla těhotná :( Ani se nestihly potkat, a mamčina smrt nás s tchyní hodně sblížila. Máme docela hezký vztah, rozumíme si i názorově, voláme si a řešíme kdeco, ale vídáme se vcelku málo. V podstatě jde o to, že cítím, že by to asi nebylo dobré takhle bydlet, tuším, že přes veškerá "domluvená pravidla" by realita byla stejně úplně jinde, protože ona je tzv. pachatelka dobra 🙂 ten, který pomáhá všude a všem, přestože to někdy bývá tak, že člověk o tu "pomoc" vůbec nestojí.. Teď nevím, jak jednat.. s manželem, s ní.. Myslím si, že se urazí když bysme dali najevo, že bysme měli jinou představu.. Muž by rád do vlastního, ale řekl mi, že je taky možné, že řekne buď takhle společně, nebo vůbec, protože najednou by ráda z toho pražského kolotoče pryč.. Ale moje rodina je pro mně posvátná.... Tak a co vy na to? Jaké to je s tchyní pod jednou střechou - i když třeba odděleně? Co nějaká dohodnutá pravdila? Kývly byste na mém místě? Já nechci být kaskadér :D ale nechci aby se urazila, nebo jí to bylo líto.. Mám jí fakt ráda :(
zapeklité..třeba to myslí i tak, že by byla blízko synovi, vnučce, i na pozdější stáří /a nezůstala by osamocena/.
Mám skvělou tchýni, zlatou ženskou, mám ji ráda, která mi moc pomáhá s dětmi, miluje je, dokonce zná slabiny svého syna a nedělá z něj svatouška a ze mě saň. Bydlíme od sebe zastávku tramvají, voláme si denně, vidíme se alespoň 3-4x týdně - ale, jako bezdětní jsme u nich měsíc bydleli, než se uvolní náš byt k nastěhování a napětí bylo.
Může to být u vás jiné, pokud by jste měli oddělené bytové jednotky, s vlastním vchodem, s vlastním soukromím..
já bych do toho nešla ani za nic. I kdyby byla tchýně tisíckrát fajn, bude ti tam vadit. Možná ne hned, ale bude.🙂
Přemýšleli jsme o podobné variantě s mou tchyni, se kterou si rozumím skoro jako s kamarádkou a výsledek byl, že bychom do toho nesli.
Energicka angazovana pressedesatnice - to by byla pro me konecna 🙂, i kdyz chapu, ze rikas, ze je hodna, ale ja - za sebe - jsem nekonfliktni typ a ona by me prevalcovala. Zalezi, jakou mas naturu.
Za mě NE! Nechoďte do společného domu. My takto žijeme skoro 2roky, dům je náš. Máme 2,5letou holčičku, tchýně si ji dříve hodně přivlastňovala, já po ni několikrát vyjela, co se mi nelíbilo. Např. za mými zády ji dávala čokoládky, bonbony, i když ví, že malá pak nejí a nic nechce. Jednou dokonce měla malou na rukách, otočila se ke mně zády a malé říkala, že je její holčička. Dcera pak za mnou ani nechtěla a nebo s pláčem a já pak brečela doma.V létě se není den, abychom se neviděli na zahradě, řešíme každé stéblo trávy, furt spolu sedíme venku. Tak moc bych si přála žít jen ve třech, nebo si jen sami zagrilovat, zaplavat v bazénu.... Oni jsou milionoví,ale jednou za měsíc 😉
Manžel dostal nabídky práce v Brně, tak tam chceme jít a žít sami.
Tchýně je náladová, umí mluvit jen o své kolegyni v práci, co zase neudělala atd.
Takže pokud chcete žít podle sebe, bez nervů a bez hádek s manželem, nechoďte do toho.
Jak svojí tchýni miluju, bydlet bych s ní napořád nikdy nešla.
ahojky, těžko radit, tvoji tchyni neznám. Nešlo by se domluvit na třeba měsíčním společném bydlení, aby jste si všichni zkusili, jestli dokážete spolu vyjít? Určitě domluvit nějaká pravidla a trvat na tom, aby je všichni dodržovali...
Já bydlím s manželem a jeho rodiči v dvougeneračním baráku 7.rokem, každý máme svoje patro a společnou máme jen chodbu a venkovní prostory. Mám manželovi rodiče ráda a dá se s nimi vyjít, ale jsou věci, které mě trochu štvou, ale jedná se většinou o malichernosti typu, že jsme byli s tchyní domluvené na střídavém mytí té společné chodby a den předtím, než jsem měla chodbu vytřít ji vytřela sama. Ona je už několik let víceméně doma, někdy má brigády, ale nikdy nic extra dlouhodobého, já doteď dělala na plný úvazek a dojížděla, tak logicky nemám čas na vytírání v pátek ráno 😅 . Ale přešla jsem to, když to tchyňku baví, tak ať si vytírá 😉 . Nám se naštěstí do bytu nikdy nemontovala a doufám, že se to s narozením malého nezmění. Takže asi tak 😉
@schotja já bych do toho taky nesla....ted mate každá svoji domácnost a pokud tchyne byt hodna a se spoustou zájmu, co bude dělat az se přestěhuje někam,kde nikoho krom vas nezná a navíc i co po večerech a volných víkendech a ve volném čase??? Už vidím,jak bude sama sedět v odděleném dome a vy v druhé části spolu.....
Dobře to zvazte a promyslete, protože pak se to je tak zpětně nevrátí.....bude to vždy mezi vama,když si usmyslite, ze to neklape a budete se chtít odstěhovat, budete za ty špatne....a ublíží ji to víc než když se stěhovat spolu všichni dokupy nebudete.
Pachatelka dobra 😀 Já bych do toho nešla, myslim že v manželství je místo jen pro dva. Nevěřím že by domluva byla bez vzájemnejch klíčů, denodenního klepání se štrůdlem v ruce, víkendový hádky kdo měl posekat zahradu.... uf uf 😖 Já jsem ráda že vyjdu s mym mužem a dětma, jestli to tak bude za dvacet let tim líp 😝 Nebydlela bych s vlastní matkou, natož s jeho 😀
@lv Naše malá je její první vnouče, v srpnu jí budou dva roky a je fakt zlatá a teď zrovna maximálně roztomilá.. Tchýně říká pořád, že je jí moc líto, že na nás nemá čas - stará se o svou 93letou maminku..Takže i toto mně napadlo - že přemýšlí i nad tím, kdo se jednou postará o ní a taky jsem se zrovna dozvěděla, že prý i na to si šetří.. Ptala jsem se manžela jestli on by to tak doopravdy chtěl.. Řekl, že fakt neví, že by třeba nebylo špatný mít pro malou babičku "hned vedle", ale že si myslí, že možná jen tahle představa teď jeho mamku rozradostňuje a naplňuje, přestože by nikdy nemuselo dojít k tomu, že by jí doopravdy chtěla zrealizovat.. Jen takovej únik do snu z té reality v které žije, fakt to má momentálně hodně nesnadný :(
Já bych jí dala protinávrh dvou domečků v jednom městě - vsi - dost daleko od sebe... Stejný dům prostě ne... Je to cesta do pekel a i ten nejlepší vztah to může dovést ke konci a nenávisti a to myslím žádná strana nechce... Ono jde i třeba o to, že se člověk chce občas (třeba) opalovat na zahradě nahý, pořídit si domácí zvíře co druhé "půlce" nesedne nebo si pozvat kamarádky na pořádnej drb nebo i nějakou malou akci... Já u tchýně nesměla mít psa (nesnese je), když jsem si někoho přivedla na kus řeči, hned si sedla s kafem k nám a o tom, udělat si třeba grilovačku s troškou alkoholem raději ani nepřemýšlet... Do toho problémy s dětma - dvojí výchova... Ne ne a ne :o) Zařekla jsem se, že nikdy do svého domu nepustím žádnou z babiček bydlet na stálo - postarám se o ně, klidně jim seženu bydlení, pomůžu jak budu moct, ale k sobě nikdy...
@anetka1701 to me napadlo taky, ovšem je pak i pravděpodobne,ze manžel zakladatelky bude pomáhat na dvou domech 🙂))
@alamo No, jak jsem psala, konflikt byl jen jeden, ovšem, že šlo jen o "princip", ale já jsem se zabejčila, že jsme se nějak domluvily a ona si to stejně udělala po svém,( i když to byla prkotina), ona se taky zabejčila a to co pak lítalo kolem nás za atmosféru.. mému citlivému manželovi se udělalo skoro blbě od žaludku 😀 Znova bych to zažít nechtěla, to je fakt 😀
@shine2015 pořád to považuju ze menší hrůzu, než společný dům... Ona má výhodu - jestiže bydlí 150km od sebe, tak si myslím že tam už je dostatečně přerušenej "pupečník", takže tam je reálná šance, že tchýně je dost samostatná aby si dokázala ledasco zařídit sama a není tam taková závislost na synovi...
Hele mně by se to i líbilo, mít babku/babky nějak dostupně... Jednu mám v Praze, kam sice jezdím, ale je to stejně 60km a druhou cca. 25km/30minut autem a sice to je vzdálenost dobrá, ale ona neřídí a MHDčko jezdí moc špatně, takže se sem nedostane - a já bych ocenila v budoucnu výpomoc s vyzvedáváním dětí ze školky a tak... Na druhou stranu jsem s tchýní bydlela a vím co to je za horor - a to i přes dobré vztahy...
@schotja ono je to i logické....kdy budeš mít dospělé dítě vedle ve vchodu a vůbec s rodinou, zajdes "na chvilku"na kavu,na seriál ..podívat se jak se maji....nebudeš sedět doma sama,když vedle mas lidi které mas rada...a nemusis to myslet zle.....jejko když budou dvě mámy na mateřské sousedky a budou si rozumět, budou spolu taky trávit hodně času ....s výjimkou, ze každá ma doma manžela a tak večer jsou s manželem......tady ona bude sama a bude chtít k vám a ji bude připadat, ze to neni tak často, protože se i bude snažit krotit aby nechodila tak často,i ky to v závěru často bude.....a az budete chodit oba do prace, bude na vas čekat.....si myslim tedy.....a možná i uvaří atd....bude to myslet dobře, ale víme jak t bývá, jsi z prace doma a jsi rada za chvilku klidu, navíc úkoly atd.......večeře, sprcha a spát, možná zapnout pravou atd vyzehlit......a budeš rada ze jsi rada.....
Za předpokladu, že je tchyně zdravá a soběstačná bych do toho nešla. Ani s tchyní ani s tchánem ani s našima. Prostě dvougenerační bydlení nedělá dobrotu. Každý má nárok na svůj klid a soukromí. Jak my, tak rodiče. Ono třeba jsou zase věci, které děláme my a aniž si to uvědomujeme, obtěžujeme tím zase je. Mám svoji tchyni ráda. Vycházíme spolu. A jestli jednou bude sama a nebude se zvládat o sebe postarat sama, nemám problém s tím ji tu mít. Ale jako dvě samostatně fungující jednotky ne.
Obliba příbuzných roste se čtvercem vzdálenosti🙂 Babička má bydlet tak blízko, abyste jí mohli dát hlídat děti, ale současně tak daleko, aby nechodila jen tak bez pozvání. Doporučuji vlastní dům pro vás i pro ní. Nebo dům a byt pro ni v docházkove vzdálenosti. Společné bydlení většinou nefunguje.
ahoj, společné dvougenerační bydlení má moje švagrová, a když to vidím, rozhodně bych nedoporučovala 😒 její tchýně má pořád na švagrovou blbé kecy, do všeho se montuje, ale s ničím nepomůže 😠
Já být tebou,tak bych do toho nikdy nešla! Mluvím z vlastní zkušenosti - tchýně bydlí pod náma a je to teda děs běs, společné bydlení fakt nedělá dobrotu, a to může být tchýně jakkoliv zlatá! Já s ní vycházela v pohodě - do té doby, než bydlíme společně. Sním o vlastním soukromí, jak píše @maxinkaa, mít svůj "vlastní klid" a nemít ji pořád za p.delí 😖
Je to fakt rozdíl, vidět ji třeba 1x za 14 dní - což je třeba tvůj případ anebo 10x za den 😒 😝
Já už bych do tohoto NIKDY nešla... ani za zlaté prase..
Já jsem nad tím uvažovala skepticky i kvůli svojí nemoci.. Jsem v invalidním důchodu..zřejmě se diagnozy jen tak nezbavím.. Momentálně jsem doma s malou, a v budoucnu to rozhodně nevypadá, že bych se mohla vrátit někam do práce na plný úvazek. Takže jsem měla vidinu toho, jak jsme tam spolu pořát - ona taky v důchodu, a manžel v práci - ponorka by asi přišla rychle.. :( Přestože je hodně společenská, ráda cestuje a poznává lidi, hned si udělá známé a nemá problém zapovídat se s cizím člověkem, a pod.,..stejně by bydlela "s námi". Taky dost povídá, a já mám někdy stavy, kdy je můj mozek "zahlcenej" informacema a potřebuju svůj klid a pocit svého "nedotknutelného" soukromí.. nevím, jestli by to chápala.. Abysme pak nakonec nebyli ty "nevděční", co nejsou rádi, že jim někdo pomáhá :(
Moje tchyně bydlí pres ulici, takže to není daleko. Je zlata, chytili jsme se taky jen jednou, ale pořádně kvůli blbosti. S ni bych bydlet nemohla, ale na druhou stranu mi nevadí, že bydlí tak blízko.
Ahojky, tak já jsem s manželem v jednom pokoji a malá dostane druhý pokoj....jsme s tchánovci ve spodní části domu a babi je nahoře. A zrovna babi je kámen úrazu.....si myslí, že až nebude moci po schodech,tak ji asi budeme nakupovat a starat se o ni....prostě by si z nás asi ráda udělala služky. Už tak je problém, že když je nemocná,tak ji musíme ukecávat,aby si zašla k doktorce....S tchýni si rozumím dobře, spíš s tchánem někdy v některých věcech nesouhlasím....řeknu svůj názor a tím to končí. Zatím to jsou prkotiny,ale když má problém ohledně tchýně, manžela nebo se mu něco nelíbí na někom koho mám ráda,tak se neznám 😀 Ale jinak mě tu nic nevadí,ale babi je velký kámen úrazu ☹ a pokud bude problém,tak si budeme asi muset popovídat.
Tak asi málokdy se poštěstí natolik, že by snacha byla štastná, že může bydlet se svoji tchýní. Horší je to o to, že je sama a jaksi bude svoji potřebu, o někoho se starat, přenášet na vás. Na druhou stranu, jestli je sama a je jí smutno, bude určitě tvůj manžel souhlasit se společným bydlením. Já bych souhlasila pouze, pokud bude bydlení naprosto oddělené. Bydlím taky se svoji tchýní, začátky byly psycho, pak se nějak srovnalo, ted spolu vycházíme dobře, ale chybí mě hodně soukromí. Kdybych se mohla rozhodnout, tak i přesto, že spolu vycházíme, bych radši bydlela sama. 😉
Já bych do toho nikdy dobrovolně nešla,prostě si nemyslím že tohle může fungovat,naštěstí na toto máme s mužem stejný názor a nikdy jsme to ani nemuseli řešit,já bych raději žila v tom nájmu než s rodiči a to včetně mých 😀
v největší nouzi... tahle žijí naši a od mala co si pamatuji furt nějakej problém a to mají oddělení vchody a u i skoro zahrady... soukromé je soukromí, ale jí jsme v tomhle hrozná, bydlíme sami skoro od 17-ti, pak a abysme nemuseli ke tchýni nebo k našim jsme se stěhovali do domu, kde v prosinci nefungovalo topení a podobně
ale jak píšou ostatní nepočítej s tím, že se pravidla budou dodržovat, nebudou a soukromí prostě nabouraný bude, když to přeženu, těžko si budete moci "užít" třeba večer na zahradě, pochybuji, že by si toho nevšimla 😀
@schotja sedla bych si s ni a manzelem a vydiskutovala si jeji predstavy a vase a to proste na rovinu vcetne pochybnosti a obav a pak bych se teprve rozhodovala