Jste tu některá introvert?

@shannondrake Mam to stejne. Kamaradek jsem mela vzdycky pomalu, ted vlastne nemam zadne (bydli hodne daleko a na reci po telefonu me taky neuzije). Jsem rada sama, ale nekdy me prepadne osameni. Mne "pomaha" jedine trocha alkoholu, to jsem pak lev salonu. 😀 A druhy den se za sebe strasne stydim a stranim se jeste vic.. 🙂

Hlásím se do skupiny 😀 90% toho, co je tu napsané se mě taky týká. Dokonce mám i problém sem něco napsat, protože si říkám, že to stejně pro ostatní zajímavé nebude 🙂 Velký problém vidím u sebe v tom, že potřebuju spíše extrovertní ukecanou kamarádku. Jenže taková má kromě mě xy dalších kamarádek, takže na mě skoro nemá čas a já většinu času trávím sama. Většinou to je ok a i mi to vyhovuje, ale občas mě chytne depka, že nikoho nezajímám atd. Jinak oslovování cizích lidí nebo telefonování komukoliv je pro mě taky vždycky výzva.

Mám to dost podobně jako vy, ale beru to (sebe sama) tak jak to je. Telefonování s někým koho neznám, si musím vždycky rozmyslet a být někdy třeba den sama teď s dětma jaksi moc nejde. Ale mám (máme s mužem) hodně kamarádů na které se lze spolehnout i když se vidíme třebas jen 1x za rok nebo ani to ne. (holt velká vandrácká rodina, kde je kamarád každý s každým, i když se vlastně neznají 🙂 ) Ale nemám ráda více lidí pohromadě, nejlépe vždy jen jednoho nebo několik. Ve společnosti více než několika i dobrých kamarádů nebo kolegů se cítím ztracená.

Holky jsem na tom stejně,jako vy.Mám ukecanou kamošku se kterou se vidím tak možná třikrát do roka,takže když už se vidíme ke slovu se moc nedostanu,což mi samozřejmě nevadí.U nás na vesnici mám dvě,tři holky se kterýma se občas sejdeme u některé na vínko a pokecáme,nebo něco podnikneme i s rodinama.Jinak mi stačí se vidět v práci s kolegama.Je fakt,že si někdy připadám tak trochu sama,ale zase to přejde.Docela jsem se vyblbla za "mlada",takže mám na co vzpomínat 🙂.Dost často jsem ve svém vzpomínkovém světě.
JInak jednání na úřadech a vyřizování čehokoli nesnáším.Taky se na to vždycky psychicky připravuju.

Jsem taky introvert. V dětství j

Omylem jsem odeslala dřív. V dětství jsem trávila čas jinak, byla jsem extrovert. Mám jedinou kamarádku, se kterou se vidím dvakrát do roka, občas si napíšeme maily. S kolegynemi v práci se odmítám druzit. Když jsou na mě druzí zlí, ne vždy se umím bránit. Mám sestru,která je taky introvert. Mám raději lidi, kteří nejsou familierni, poznala jsem, že jsou kolikrát často falešní. Nejraději chodím sama na procházky do přírody u nás ve městě.

@shannondrake Jako malá jsem byla jasný introvert, nejspokojenější jsem byla sama, s rodinou (jsme velká rodina, takže člověk téměř neměl šanci být sám) a max s 1-2 kamarádkami, ale nemusela jsem je vidět často. Teď v dospělosti jsem zůstala asi tak na půl introvert 😀 Někdy jsem ráda sama, jen s rodinou, mimo nějaké rušné dění. Nepotřebuju k životu 30 kamarádek a milion akcí každý týden. Ale zas být úplně bez kamarádek a známých, nemít vůbec nikoho, to si taky neumím představit. A bez možnosti si s někým popovídat, to bych taky nemohla asi spokojeně žít. Ale trvá mi, než se s někým seznámím a než si někoho "pustím k tělu".

Taky jsem introvert,někdy mám pocit,že si nejlépe rozumím sama se sebou. Nejraději jsem s rodinou můj nejlepší přítel je můj muž a moje maminka,mám dvě úžasné dcery a nemám potřebu trávit moc času s jinými lidmi,nijak mě to nenaplňuje. Mám jednu dobrou ukecanou kamarádku,bohužel se odstěhovala daleko,moc se nevidíme,mám dobré kolegyně z práce,jednou za měsíc se sejdeme na pokec,nebo jdeme zapařit,občas se vídám s jednou kámoškou z mládí, máme děti v podobném věku,ale není to žádné intenzivní kamarádství. Větší kolektiv lidí mi nevadí,mám ráda zábavu i když jsem spíš pozorovatel,tak nemám problém konverzovat s cizími lidmi,spíš nemám potřebu vytvářet nějaká hlubší přátelství,prostě si málokoho připustím k tělu. Třeba je pro mě naprosto děsivá představa,jet nadovolenou s partou známých a vydržet s nimi třeba týden celé dny,to by mě úplně psychicky vyčerpalo,mám ráda svůj klid 🙂

Ahoj holky,přidávám se k vám.Vše co jste napsaly,jako kdyby bylo ode mne.Také mám svůj svět ,v kterém mi je převážně krásně,ale někdy když vidím ostatní(např.můj muž)jak mají spoustu známých a často spolu telefonují a stýkají se.Říkám si jakej jsem extrém.Taky jsem se z města odstěhovala na vesnici,vyhovuje mi to ,ale zase jsem ještě dál od těch kolegů a pár dobrých známých ,které tam mám.Taky mi dlouho trvá,něž si k sobě někoho pustím .Musím sbírat odvahu.Někdy jsem nervózní v komunikaci ....🙂a tak podobně.Ale věřím že,máme spoustu dobrých vlastností,které ostatní nemají.Musíme se mít za ně rády.Mejte krásné dny.

Taky se přidávám. Od malička jsem ráda sama, sama jsem si hrála, teď si sama ráda jen tak sednu ke kafi nebo ke knížce, kamarádky mám 2, vídám je občas a víc nepotřebuju. Problém máme trochu s přítelem, protože on je extrémní extrovert a mě to občas až vadí. Hlavně co se jeho přátel týče, má potřebu ze mě dělat sebe a má pocit, že když on má milion přátel, já je musím mít taky a všecky znát. Nejvíc mě dorazilo, když si myslel, že budu s kočárem chodit na hromadné procházky. HAHA. To jdu radši na 10 km výlet sama 😀

Také se přidávám. Jsem také introvert. Dělá mi problém navázat kontakt. Už mě teda ta samota začíná někdy dost vadit. Dělá mi i problém seznamování s muži, jsem tichý, zakřiknutý člověk. Mám jednu kamarádku, se kterou se vidíme asi tak 1 x za 3 měsíce, což mi vyhovuje. Píšeme si hodně ale emaily. Když jdu někam ven, tak volím přírodu, tak mi je krásně 🙂

Holky taky to tak mam, ale cim jsem starsi, tim je to lepsi. Ja si teda vybrala povolani, kde pracuji s lidma, coz mehodne nakoplo ke zmene. Ale kamaradky mam taky dobre jen dve...obcas me to mrzi, hlavne ted na materske je to vopruz. ..Ale jen tak nekoho venku oslovit, tomi pripada divne 😀

@shannondrake Introvert není lékařská diagnóza, údajně se tahle definice týká třetiny populace 🙂 - jen mnozí introverti se s rostoucím věkem naučili dobře zamaskovat 🙂.

Asi jako ostatní hodně vyhrazení I se potýkám s enormní stydlivostí a s tím, že v extravertnějším kolektivu jsem považována tak trochu za "divnou" ("žije ve svém světě, táda tráví čas o samotě"). Ale už se tím nijak netrápím. Dokud jsem byla svobodná a bez partnera, často jsem trávila víkendy sama někde v přírodě a na horách jen s batohem a se spacákem.. Občas mi to chybí. Ale přátele jsou pro mě důležití. Nemyslím horda kamarádů , ale opravdu blízcí lidé - těch je pár...

I ja jsem tu....spatne navazuju kontakty a ve spolecnosti se moc neumim pohybovat - mam strach, ze reknu nejakou kravinu, ze nebudu ostatnim dost dobra, nebo si pomysli, ze jsem hloupa a tak radsi nereknu nic. Zavidim treba svymu muzi, ktery nekam prijde a nevtirave a nenasilne je hned se vsema kamarad 🙂

@misule55 Taky jsem si vybrala povolání, kde pracuji s lidmi, ale mě to teda zatím moc nenakoplo, pořád jsem za tichého člověka.

Já byla vždycky extrovert,strašně moc kamarádů a známých...než mi zemřelo dítě. Lidi pak ode mne utíkali,protože nevěděli,jak se mnou mluvit. A pak většina radila,co bych měla a neměla dêlat. Když jsem plakala,tvrdili,že na to nemám tolik myslet a když jsem cestovala,odsuzovali,že si cestuji. Skoro všechny jsem od sebe odstřihla a dnes jsem schopna komunikovat jen s dcerami,vnučkami,partnerem. Nestýkám se ani se širší rodinou . Lépe je mi v ústraní a pokud by to okolnosti dovolily,byla bych ráda doma, bez zamêstnání.

@shannondrake Jak kdybych četla o sobe 🙂

@izz76 Dovolená...na to jsem zapomněla. To by byla moje noční můra,jen s někým cizím..Jezdím dokonce ráda úplně sama. Loni jsem byla 2 x sama v Řecku a bylo to super.

Taky jsem na tom podobně 🙂 myslím že to pramení z toho, že jsem nechodila do školky. Nerada se seznamuju s novýma lidma, takže ikdyž teď nemám práci podle svých představ, nový kolektiv mě přímo děsí, takže novou práci ani nehledám. Nedávno jsem se stěhovala do jiného města, a do teď tu nemám žádné kamarádky ( za 3,5 roku ). Stačí mi rodiče, za kterými pravidelně jezdím, snoubenec a kolegyně v práci. Vlastně i svatby se trochu děsím, máme jen malou ale budou tam kamarádi přítele, které tolik neznám a díky tomu se tolik neodvážu a neužiju si to tolik. Být středem pozornosti není pro mě příjemný pocit. :(

Jsem asi divná, ale jsem tak ze 70% introver a ze zbylých 30% zase extrovert :D
Celý svůj život žiju povětšinou v ústraní. Dostat se do kolektivu pro mě neznámých lidí je hrůza, všichni se mezi sebou baví, diskutují, když poslouchám tak kolikrát mám i já co dodat nebo dobrou radu, ale nikdy se nepřidám. Bojím se jejich reakce, že kdo to vlastně je a co po nás chce. Základka byla pro mě peklo, na střední to už bylo trochu lepší. Taky se mi kolikrát stává, že tady na koníkovských diskuzích něco napíšu a nakonec to smažu, protože to nikoho stejně zajímat nebudu.
Mám svůj svět, můj manžel to nedokáže pochopit :( kolikrát jen tak sedím nebo ležím a nemyslím vůbec na nic, užívám klidu... pro mé okolí naprosto nepochopitelné... hlavně teda pro manžela. Vysvětlovat mu neustále že na NIC nemyslím je nemožné, protože podle něj to asi nejde.
Zase na druhou stranu, když se dostanu so společnosti mých kamarádek, tak jsem to povětšinou já kdo jde nejvíc vidět a slyšet :D a když si ještě něco i vypiju tak to je teprv konec :D
Ale raději jsem sama, i když jednou za čas mám depku že nemám žádné přátele, nemám ským chodit ven, s kým si pokecat, podrbat i když to tak není, protože kamarádky mám, jen už jsou pracující...
Taky i to volání rodině je pro mě jako za trest, ne že bych s nima měla nějaký spatný vztah nebo tak něco, to vůbec ne, ale nemám vůbec potřebu se jich vyptávat jak se zrovna mají a tak... a ještě se jim svěřovat se svými problémy. Úřady a celkově vyřizování moje noční múra. Musím se na to vždy psychicky připravit a stejně se kolikrát po tom rozbrečím že to nedávám tam chodit a ještě je o něco prosit...
Ale jsem sama se sebou jako introvert spokojená 🙂 už jsem si na nepochopení od jiných zvykla a neřeším. Jen u toho manžela mě to strašně mrzí, protože řekla bych že to docela dost ovlivňuje i náš vztah....

@hanicka_k To není školkou, je to vrozené..já chodila do školky od tří let (mimochodem, první den ve školce nezapomenu dodnes - nejhorší noční můra) a jsem na tom úplně stejně...

Jsem úplně stejná jako ty. Dokonce kromě pár (opravdu dvě) kamarádek nerada i telefonuju. Pokud jsem v cizí společnosti, je to peklo, kor pokud se někdo nezačne bavit se mnou, sama to prostě neumím. Když mlčí ostatní, mlčím taky... Jsem sama ráda, ale občas bych chtěla jen tak s někým na kafe, pokecat. Nedavno jsem nastoupila do nové práce na brigádu, tak mám aspoň nějakou změnu, jinak jsem fakt byla v izolaci :-/

Ja jsem tezky introvert, strasne tezko se seznamuju a dela mi problem promluvit i s jinymi maminkami treba na hristi... Ted mam i nejake problemy s nemocemi a podle vseho to vypada ze jsou psychickeho puvodu.. Ale ja se vubec necitim sama nebo odstrcena... Jen uz je toho asi na me moc, i te samoty... Mam par kamaradek, se kterymi si pisu ale jen online, protoze dost s muzem a prckem cestujeme, a na cestach ani nemam sanci nekoho poznat bliz...

Přidávám se do party..!!🙂 Jo, a super téma, mám upřímnou radost, že jste stejně "divné" jako já..:D Strašně nesnáším akce, kde je spoustu cizích lidí, jsem stejně věšinou stranou a zticha- jako teď ty všechny grilovačky... Celkově nemám ráda "cizí lidi", cítím se před nimi nejistě a nepříjemně, nemám potřebu je ani nějak vyhledávat.. Jsem typická vrba, občas mi přijde, že v mém okolí jsem snad jediný člověk, co poslouchá, a nesnáší mluvit o sobě.🙂 Mám pár kamarádek, ale nemám potřebu je vídat denně, jednou za čas stačí..🙂 Byla jsem taková co si pamatuju, když jsem denně jezdila na školu, pokaždé jsem si v duchu předem nacvičovala, jak to řeknu řidiči.. :D Nenávidím telefonování, většinou ani telefon nezvedám, pokud to není nezbytně nutné.. Potřebuju svůj klid, a největší relax je pro mě sama doma dát sluchátka na uši, a ztratit se ve svém vlastním světě.. Problém jsou třeba akce, které pořádá přítelovo rodina a kamarádi, kterým se logicky taky straním, mají mě za divnou, hádám nesympatickou a nepřátelskou.. Ale já potřebuju lidi nejdřív poznat, abych se před nimi necítila nesvá.. Kolikrát něco plácnu, a pak si zbytek večera doma přehrávám co jsem řekla špatně, a jak jsem měla reagovat jinak.. Nejradši jsem pouze s přítelem a miminkem, i rodiče mi stačí vidět jednou za čas.. Ale jinak mi ta uzavřenost vyhovuje, prostě zbožňuju svůj vlastní klid, a nemusím mít nikoho za zadkem..:D

Jo. Proč?

teda, jsem takový netypický introvert s občasným exhibicionismem. Mám ráda lidi, ale ne tak často a vystačím si i sama. Nejmenší potíže mi dělá vystupovat před cizími lidmi, zato z pracovní porady, kde byly jen blízcí spolupracovníci se mi vždy dělalo šoufl..

Přidávám se do klubu.. Taky nemám ráda společnost, mám v sobě blok, raději mlčím, protože když něco řeknu, okamžitě mi naskočí - ty kráso, co si o tobě pomyslí? Vyhovuje mi být sama, teď mám 5timěsíčního syna a už teď mě děsí, až jednou bude chtít jít na dětský den, bude vystupovat na Dni matek se školkou.. Samotné s ním, se psem v lese je mi nejlíp.. Daleko od lidí..

@petma112 Přesně, vzpomínám si, jak mi bylo dobře s dětma v kočáru, sama v lese a klid. A teď trpím, děti dělají sport a pravidelně se jezdí na zápasy, kde "musím" být součástí skupiny rodičů a pořád to v sobě řeším, že se tak obětuju kvůli dětem, ale jinak by mě mezi nimi nikdo neviděl. Nesnáším mluvit o sobě a povětšinou mě nebaví ani ty jejich kecy, natož nějaké dotazy na soukromí. A to zase nemám takový problém se občas přidat s nějakou rádoby vtipnou hláškou. Tiše trpím a těším se až děti odrostou do jakés takés samostatnosti. Myslím, že ostýchavá nejsem, ale prostě lidi celkově mě nebaví a nějaké group akce už vůbec ne. A řekla bych, že čím jsem starší, tím je to horší s tou uzavřeností, protože už vím, jaká jsem a nehodlám se přizpůsobovat na rozdíl od minulosti, kdy jsem si myslela, že jsem divná a chtěla jsem někam zapadnout, tak teď se snažím, aby mi to bylo fuk a klidně budu radši divná 🙂

@urtica aha, já myslela, že to je tím, že jsem se v dětství nedostala mezi jiné děti. jsem takový introvert stydlín 🙂