Jsem velká samotářka

@hermionagranger Neboj já to mám úplně stejně i když má přijít návštěva tak se sice těším ale zároveň se těším až půjdou domů a budu mít ten svůj klídek. Mám už to tak od dětství a vypadá to že dcera bude po mě. Holt introvertky každým coulem

Ale jo, asi jsem taky dost introvert. Zejmena hromadna nebo organizovana zabava mne fakt nebere. Ale rada chodim do divadla, kina, na vylety, do restaurace, ale jen s blizkymi. Kazda to mame jinak. Jestli to nevadi tobe nebo rodine, asi je to cajk. Ale sama uvazuju kvuli diteti byt trochu vic mezi lidmi, at doma nemam maleho samotare bez pratel, blbe by to dite treba ve skolce a skole neslo.

Taky jsem docela samotářská. A je mi to fuk. Stačí mi, že mám lidi v práci, doma muže, občas pokecáme s kamarádkou, občas se vídám s rodinou. A často mám pocit, že je toho na mne moc a nejradši bych se zavřela do nějaké místnosti, kde by nikdo nebyl, nikdo mne neotravoval a já mohla v klidu odpočívat a užívat si tu krásnou samotu.

jsem taky velká samotářka. Mám ráda svůj klid, nikam mě to moc netáhne. Jsem vdaná a máme malou holčičku.

Já to tak sice nemám, ale vůbec mi to divný nepřijde. Pokud jsi spokojená, tak bud v klidu.

@hermionagranger Samozřejmě je to o tom, co ti vyhovuje. Ale dala bych si pozor zejména do budoucna. Mám takový příklad v rodině, jde o moji babičku. Taky samotářka, měla manžela a jedno dítě - moji mamku. Co si pamatuju, tak vždycky v pohodě, milá hodná babička, ale po dědově smrti je to s ní horší a dost to přikládáme tomu, že je sama. Úplně sama teda není, v domě má dva byty a v jednom bydlím já s manželem a dcerou, ale i tak. Je na nás strašně upnutá a je zahořklá, mamka je z ní nešťastná. Volají si třeba pětkrát denně, ale babička nemá co říct, protože nikde nebyla a s nikým nemluvila, takže vykládá o počasí a co slyšela ve zprávách, nebo si na něco stěžuje (na nohy, na sousedy, že je v zimě zima a v létě horko...). Nebo mamce do telefonu jen odpovídá "Hmm, hmm" a mamka mi pak volá, jestli babička není nemocná nebo jí něco není. K nám do bytu chodí taky denně, pohrát si s dcerou, a rozhovor taky spíš o tom, co bylo ve zprávách, co je špatně, nebo jestli nechcem upéct buchtu. Vždycky byla zvyklá, že všechno zařizoval děda, protože ona mezi lidi nerada, tak to po něm musela převzít mamka. Za babičkou jezdí dvakrát týdně kvůli nákupu a tak, a to my s manželem taky pomáháme, když je třeba. A je vidět, jak ten sociální kontakt chybí, kolikrát si babička už ani s námi nepovídá, nechápe, když s manželem třeba někam jedeme k přátelům nebo na výlet, dovolenou, nebo když někam vyrazí naši. Vždycky jen říká, že jsme blázni, kroutí hlavou a tváří se ublíženě, že ji tam necháváme a jedem pryč. Ale když jí nabídneme, jestli nechce někam ona, že ji odvezeme, přivezeme, cokoliv, tak nechce. Teď jsem trošku zpozorněla, protože jsme odjížděli a ona mé dvouleté dceři říkala, že bude sama doma hrozně smutná. Pokud by se to opakovalo, musela bych zakročit a poprosit ji, aby tak nemluvila. Dcera je citlivá a nechci, aby pak měla nějaké výčitky, že babičku nechává doma den samotnou. Stačí, že je mám já... Ani se sousedy se babička nebaví, když vidí, že jsou na zahradě, tak radši nejde ven. Když jí sousedi hodili do schránky přání k novému roku, šla za námi, co jako s tím a že ona rozhodně odpovídat nebude. Tak jsme to udělali za ni. Druzí prarodiče jsou naopak aktivnější, mají přátele, s kterými se vídají, chodí mezi lidi, i když teď už omezeně, ale je na nich vidět - hlavně psychicky, že jim ten sociální kontakt prospívá. Dá se s nimi mluvit o všem možném, rádi si podrbou a tak, jsou veselí, pozitivní (a to mají třeba zdravotní problémy přiměřeně věku stejně jako druhá babička).
Abych to shrnula - nechci říct, že každý samotář dopadne stejně, jen by si takoví lidé měli dávat pozor na to, aby nakonec nebyli závislí na svých příbuzných, případně osamělí. Nevíte, co se může stát. Můžete přijít o manžela, děti se v dospělosti odstěhují daleko a hledat pak jednoho člověka, se kterým si můžete občas popovídat, je ve stáří hodně složité. Člověku se do toho třeba už ani nechce a zůstává sám, bez kohokoliv kolem sebe, zahořkne, neumí si nic zařídit... Ale uznávám, že naše babička je asi spíš extrém.
Takže za mě je dobré nějaké ty lidi kolem sebe mít, alespoň jednu dobrou kamarádku. Ale já to vidím z pohledu člověka, který je mezi lidmi rád, společnost vyhledávám. Jen na babičce vidím, že jí to neprospívá a ani rodině celkově. Ale samozřejmě chápu, že každý to vidí a cítí jinak. Ber to prosím jen jako pohled z jiného úhlu a možná podnět k zamyšlení.

Já jsem taky ráda sama,občas jdu ven skámoškou,s přítelem,ale nejradši jsem sama