Jsem introvert a mám to v životě těžké
Ahoj, nikdy nevím, o čem se bavit s lidmi. Od mala nejraději trávím volný čas sama. Můj život se soustředí jen na rodiče, přítele a psa 😀 a kromě občasného srazu s kamarádkou ze školy se s jinými lidmi nestýkám. Je mi takto sice dobře, ale v běžném životě mám docela problém. Mezi lidmi toho moc nenamluvím a je tak pro mě skoro nemožné navazovat kontakty. Přítel to má naopak, často mě i bere mezi přátele, ale já většinou nemám potřebu mluvit, spíš raději jen poslouchám a sem tam něco přitakám 😀. Jsem i docela citlivá a pořád se něčím stresuju, takže se mě vždy dotkne, když si mě někdo kvůli mojí introverzi dobírá nebo je na mě nepříjemný, a pak mě to od lidí táhne ještě víc. Chtěla bych poznat i další, co to mají takto podobné a vyměnit si s nimi zkušenosti. Nebo se i seznámit aby nás na to bylo víc 🙂
A jak moc introvert jsi, vadí ti telefonovat cizím lidem, nebo v čem to máš těžké, nechápu úplně jak to myslíš? Já se taky neumím bavit s cizíma lidma, ale mám kamarádku, co to má naopak, tak jsem se naučila, že lidi na poprvé nekoušou a když si neshodneme, je mi to fuk. Spíš jsem celý život toužila po jedné nejlepší kámošce, ale nikoho takového nemám.
Takže nechci být nepříjemná, možná blbě čtu, na co se ptáš, ale když víš, že je ti dobře s přítelem a psem, co řešíš?
@angelka789 Hele, já mám doma úžasnou knížku: Síla introvertů (Silvia Löhken). Přečetla jsem jedním dechem a je super v tom, že si uvědomíš, že to vůbec ale vůbec nemusí být nějaká nevýhoda. Vřele doporučuju 😉.
@angelka789 Jsem taky introvert. Taky spíš víc poslouchám, moc se neprojevuju, ani v práci. Osobně mně společnost zas tak nechybí, manžel je sice extrovert a exhibicionista, ale moji povahu respektuje. Určitě se tím netrap. Jestli má někdo poznámky, tak je to hlupák. Není to vůbec špatně, být introvert. A tu hniku Síla introvertů si opravdu přečti. Já jsem díky ní zjistila, že být introvert je vlastně to lepší 🙂
@angelka789 : Nic si z toho nedělej 🙂, nejsi nijak méněcenná a to co si případně řikají ostatní o Tobě je založeno jednak na určité omezennosti a jednak na jejich samotné obavě aby oni náhodou nebyli pozadu a nevypadali takzvaně divně, tak se radši honem honem předvádějí...Lidé dnes neumí mlčet, myslí si, že je to divné, že každý přece musí být hvězda. Ten kdo spíš mlčí, je dobrý pozorovatel a může si udělat více úsudek o okolí. A vzpomínám na krásné chvíle, kdy jsem jezdila - také jako velký introvert - na vandry, kde se pak sedlo k ohni a nikdo nemusel moc mluvit ani se to nevyžadovalo, a hlavně se hrálo na kytaru a zpívalo se a pak když se dospívalo, tak většina lidí mlčela, jen se dívala do ohně a usmívala se , kolem bylo ticho nebo praskal oheň a vládnul klid a mír 🙂....jsou to jedny z nejhezčích chvílí co si pamatuju, takže mě osobně určitě nevadí lidé, co toho moc nenamluví 🙂. Ono se taky na takové lidi musí jinak....Já měla taky jako introvert i tu obavu, že když už něco řeknu tak něco co není vtipné nebo chytré takže jsem do toho měla ještě komplex méněcennosti ......Ale teď je mi 40 a tyhle věci už neřeším, spíš toho využívám - pozoruju lidi a řeknu něco jen když uznám za vhodné, promýšlím to a jen tehdy když to považuju za nutné. On se pak člověk soustředí taky víc na to, co má dělat a ne pořád kecat 🙂
Takže pohoda neboj 🙂
Mrkni sem: 😉
https://psychologie.cz/manual-introverta/
Taky jsem introvert. Musela jsem se naučit, jak na ostatní nepůsobit "divně". Vždy se soustředím na první dojem. Hezky pozdravit, usmát se, manžel naštěstí ví, že jsem mimoň, takže se snaží zábavu obstarat, ale když to nejde, tak mám připravené nějaké otázky a snažím se rozpovídat druhou stranu. Kde byli na dovolené, jestli to doporučují, co se jim tam líbilo. Jak se daří v práci. Případně jim prostě něco pochválit a rozmluvit je o tom. Zní to trochu jednoduše, ale pro mě to byl fakt objev a díky tomu už se ze setkání s cizími nestresuju.
Jako kdybys mluvila o mně... Ja mám občas i úzkost, když musím do společnosti hlavně neznámých lidí, pořád přemýšlím, co budu říkat, jak mám nemlčet a pak to dopadne tak, že stejně mlčím, a ostatní mluví, ja poslouchám a přitakávám (pokud mám stejný názor, pokud odlišný, snažím se neoponovat). Dokonce i mezi známými mám problém se rozpovídat, spíš nemám tu potřebu mluvit. Jak prijde návštěva, třeba na oslavu, tak ja spíš nabízím jídlo, "obsluhuju", zeptám se mají a poslouchám. Nemám ráda když upoutávají pozornost na mně a musím mluvit a všichni poslouchají, často začínám mít trému, jak u zkoušky a pletou se mi slova a myšlenky na sebe nenavazuji logicky. Připadám si často trapně. Myslím si, že lidí, kteří mě neznají, movou si myslet, že jsem divná nebo hloupá. Asi v mém případě už nejde o introverta, ale o nějaký komunikační a psychologický problém. Možná je to kombince povahy a psychologického bloku. Každopádně, neporadím, ale držím palce
@angelka789
@svetlanalana já se s tím naučila žít, ale bylo to těžké. Hlavně v době dospívání a myslím, že hodně situací, které kvůli mé povaze nastaly, mě poznamenaly na celý život. Bála jsem se mluvit s lidmi, neměla jsem kamarády, horory ve škole při zkoušení, lidi si mysleli, že jsem divná a hloupá😔. Až po letech, kdy jsem si prošla vším možným, mě život naučil. Teď jsem si už jistá sama sebou a mám svou povahu ráda. Jsem ráda sama, se svým psem, ráda se sama procházím a hraji se svou dcerkou, jen mám trochu strach, abych jí díky své povaze neochuzovala o kontakt s okolím. Ale snad si to vynahradí se svým tatínkem, který je můj pravý opak. Holky, vůbec si s tím nelamte hlavu, když je vám nejlíp samotným, tak tak buďte a na ostatní se vyprdněte😊
Ja jsem taky introvert ale naucila jsem se byt extrovertni mezi lidma povidat si se vsema jako INTJ (MBTi test) nemam zivot jednoduchy ale proste to beru tak ze be vsichni musi vedet kdo opravdu jsem mam takovy kruhy kolem sebe. Kruh ahoj jak se mas az po kruh nejlepsich pratel mych pejsku rodiny a pritele.
Klid.. já jsem pravý opak.. společnost mám ráda ať je jakákoliv a vždy najdu vhodné téma a ještě k tomu jsem sangvinik.. takže o humor rozhodně není nouze.. ale napadla mě jedna věc.. myslím, že manžel na to jde špatně i když nejspíš s dobrým úmyslem Tě začlenit aby ses i pobavila. Myslím, že čím víc lidí, tím víc stresu asi pro Tebe.. co třeba abyste šli na večeři jen vy jako pár a ta kamarádka taky s přítelem nebo s kamarádem/kou? Takhle to zopakovat párkrát a poznáš lépe i dalšího člověka s kterým Ti bude dobře a takto "sbírat" a "třídit" kamarády/ky s kterými nejsi ve stresu a řeč je spontánní a uvolněná? Jen nápad.. snad pochopíš, co tím myslím. Hlavně se tím moc netrap.. kdo Tě má rád, tak právě proto jaká jsi. A jestli jsi introvert nebo extrovert není překážka.. každý je nějaký.