Jsem hrozná máma, hrozná

Myslim, ze kazdemu nekdy ujedou nervy 🤷

Myslíte to vážně? Pokud ano, zhluboka se nedechnete a začněte hledat někoho, kdo by vám s vašimi emocemi pomohl. Protože být utahaná je v pořádku. Mít nervy na pochodu je v pořádku. Občas zařvat je v pořádku. Dítě nemůže vyrůstat v růžovém skleníku, kam všední problémy nesmí. Dítě potřebuje reálnou mámu. Mámu, která občas i řve kvůli blbosti prostě proto, že už je na dně. Jenže dítě fakt hlavně potřebuje mámu: mámu, která ten každodenní kolotoč aspoň nějak zvládá. Která si je sama sebou aspoň trochu jistá. A hlavně která milujeme svoje dítě. A to dítě ji miluje bez ohledu na to, že řve. Prostě proto, že ona miluje jeho.
Ten kolotoč bude ještě dlouhý. Únavy a řvaní bude hodně. Držím palce, ať to zvládnete zpracovat. Oba.

Tvoje nervozita je normalni reakce na vycerpani, na to, ze nemas cas na sebe, byt jen sama se sebou, neresit mimino a odpocinout si. Jsi na prcka sama nebo ma i otce? Potrebujes zjistit, jakym zpusobem odpocivas, co te nabiji... Poslat mimco odpoledne s tatinkem pryc a delat si svoje, nebo sama vypadnout z domu.
Pro kazdou mamu neni jednoduche zvladnout, ze porad nekdo chce nasi pozornost, vucerpava nas to a mame pravo na odpocinek. Pres den spi? Vyuzivas ten cas pro sebe?

Když se to stane (a stane se to občas každému, ne že ne), normálně se miminku omluv, řekni mu upřímně, co cítíš, jak ti je, proč ti ujely nervy. Miminka jsou strašně moudrá, pochopí to a současně se tím samo hodně naučí.
A samozřejmě hledej cesty, jak si odpočinout a jak líp zvládat den - najít si hlídání, čas na sebe, zkusit přes den třeba nosit v šátku/nosítku, aby bylo mimčo v klidu u tebe a přitom jsi mohla něco dělat...

Ahojky, je to náročné, chápu tě😔 nemáš možnost dát mimčo někomu na hlídání? Babi, teta, kamarádka, kolegyně - nikdo by si nevzal na hoďku kočárek? Teď nejsou ani herničky, kroužky - nic. A zima k tomu. Tak se aspoň zkus rozmazlovat dobrým jídlem, obalit nervy. Horké kakao, sušenky, sladké ovoce. Mám vypozorované, že když mám plné bříško, nemůže mě nikdo naštvat 😄 a ještě rada pro odvážné. Vlézt si pod ledovou sprchu, tělo dostane šok, ale jak vylezeš, stres pro tělo pomine a začnou se vyplavovat endorfiny 😀

napadlo mě.. zkusit šátek na nošení..

Uz to, ze to resis znamena, ze ti na malem zalezi a ze jsi skvela mama ❤ je to narocne obdobi a priznejme si, nektere deti potrebuji pozornost vic nez jine. Ja mam prvni rok jako v mlze, vubec jsem to nezvladala, maly me potreboval neustale u sebe a rozhodne jsem ho nechtela nechat nekde plakat samotneho, tak jsem proste byla s nim a manzel delal vsechno ostatni. Po roce se to zlomilo a po cca roce a pul uz to byl partak, ted ma dva roky a muzu se z nej poprdet 😊 no ale proc to pisu. Kricela jsem na nej, nekdy i kazdy den, asi dvakrat jsem mu dala i na zadek a urcite obdobi jsem mela hruzu z toho, ze jednou ztratim nervy a ublizim mu. Pomohlo o tom nekomu rict, me nejvic pomohla kamaradka, ale byla jsem jednou i u psycholozky. Pracovat na sobe, se svymi emocemi (me pomohla v tomhle knizka Aha rodicovstvi a podobne rady mi dala i psycholozka), najit si konicek a domluvit se s partnerem na konkretni cas, kdy se muzes venovat sama sobe. V tuhle dobu to bude treba jen chvilka pro sebe, ale bude to lepsi. 🤗 a jednou si proste zacne hrat sam a ty budes zvladat domacnost, vareni a treba i sve konicky zatimco si hraje 😁 drzim palce at se je brzo lip. Nejsi v tom sama ❤

Mě už šíleně ale šíleně hrabe z té karantény, že jsem zavřená jak pokojová kytka doma a nikam se nemůže. Nemám se kde vypovídat. Z toho jsem nevrlá a teď jsem teda měla období, kdy jsem byla vyloženě hnusná na dceru i chlapa. Malá všude leze, všechno vyhrabe, matlá se v jídle, ale nakrmit se nenechá, musí sama, takže po každém jídle totální spoušť na stole, ve stoličce i na zemi, u všeho asistuje, všechno strká do pusy, v noci nespí kvůli zubům a kvůli každé maličkosti se vzteká a hned jde do lehu. Ale řvát nemělo význam. To je jak křičet do prázdna, absolutně bez reakce. Akorát jsem byla o to unavenější a zoufalejší, že celý den jen vřeštím a jsem odporná i sama sobě a o to víc byla vzteklejší i malá (i chlap). Teď jsem zkusila najet na nevýchovu, dcerce jsem se omluvila a snažím se jí všechno vysvětlovat a v klidu přečkat její záchvaty vzteku a můžu říct, já jsem klidnější, milejší a dcera se přestává tolik vztekat. Ta nevýchova je směřována i na malá miminka a je to celkem fajn. Můžeš vyzkoušet 🙂

S detma je to tezky, nikdo uceny z nebe nespadl. Taky mam rada svuj osobni prostor, ale je dulezuty pochopit ze to dite potrebuje kontakt, proste ho ber sebou do kuchyne, na wc... Ja hodila syna do houpaciho kresilka s nejakou hrackou a jezdila s nim po byte. Chvilku se vyprdni na to, ze musis uklidit nebo neco jinyho, proste se valej s nim dokud nenaberes sily na domacnost i na dite. Na obed neco jednoduchyho co se vari samo, maso do trouby, ryze do ryzovaru a konec. Taky mi dlouho trvalo nez sem si zvykla na to ze se nemuzu jen tak zvednout a jit si delat co chci... Bud tam pro nej, zbytek neutece. Popripade vyuzij hlidani jestli nekoho mas. To das 🙂

Ahoj, uplne ti rozumim. Ja jsem taky godzila 🙄. Je to jen obdobi, dite vyroste. Bud rada ze chce byt s tebou. Ja si musela hodne uvedomit co od zivota chci a co ne a prehodnotit vse. Byla jsem nervni, ze si ani nesnim teplej obed, vsude bordel. Pyzamo sundavam v 11 a vse je naprd.ale ve skutecnosti bordel nebyl jen beznej neporadek tam kde se zije. Uz uklizim jen vecer jak uspime a je mi lip. Kafe si delam rovnou do cestovniho hrnku a s tim obedem se to taky jakztakz zlepsilo 🙂 miminko proste nevi kolik je hodin, ale mluv s nim o tom, co potrebujes, rikej mu plan, co bude. Sice je malej, ale rozumi ti.

Jestli se už dlouho trápíš těmito pocity je to jako začarovaný kruh, asi by to chtělo si s někým promluvit, nemusí to být přímo psychiatr, ale kamarádka (která má děti), mamka kdokoliv ...nervy občas ujedou každému,záleží jak je to často a jak to u tebe vypadá v takovém "afektu". Jinak pokud se chce pořád chovat (což je normální ) může to pomoct šátek, když mimco usne, můžete si spolu v klidu sednout a vypít to kafe, mimco tě bude cítit a bude spokojene😉. Jinak co se ještě tvých pocitu týče, syn je sice už větší, ale když sám vycítí že ten den víc zlobil (asi jsem křičela víc než obvykle 🤐🤦) tak máme večer před spaním "svoji chvilku " kdy si povídame, a často se mě ptá, jestli ho mám ráda i když zlobí, tak mu vždycky říkám že ho mám ráda i když zlobí, ale že jsem z toho smutná👌 takže určitě neboj že by tě kvůli tomu neměl/a později rada