Ahojky holky, malé budou za necelý měsíc dva roky a s přítelem začínáme uvažovat, že jí pořídíme sourozence. Ale pořád si nejsem jistá, jestli do toho jít... Chtěla bych aby malá měla parťáka/parťačku na celý život, ale na druhou stranu mám šílený strach... Zvládnu dvě děti? Mám dny, kdy mám pocit, že se v tom plácám s jedním dítětem... A většinou co kolem sebe vidím holky se dvěma a více dětmi, tak lítají jako hadr na holi, permanentně se hádají se svými partnery, jsou nervní a protivné na děti. Nebude malá kvůli mimču odsunutá na druhou kolej? Je to takový náš rozmazleneček, vše se teď točí kolem ní... Partner je od rána do večera v práci, babičky nemáme, teda máme, ale nefungují. Takže na to budu úplně sama, třeba už teď jsem nervózní z toho, jak by to zvládli, až bych byla v porodnici... :( Přiznám se, že i do prvního miminka jsem šla se šíleným strachem jak to vše dám... Měly jste to také tak? Nebo jsem praštěná a řeším nesmysly? Máte některá dvě děti a raději by jste to rozhodnutí vzaly zpět? Zní to takhle divně, ale určitě víte, jak to myslím... A jaké plusy a jaké mínusy vidíte ve dvou dětičkách? Moc Vám děkuji 🙂
@marcelina14 A co větší rozestup? Podle mě rozestup čtyři roky je tak nějak ideální to zvládnout. Já bych druhé dítě chtěla, protože prostě druhé dítě chci a to je myslím správná motivace. Chtít dítě, protože je to zvykem, nebo aby jedináček "nebyl sám"...no nevím 🙂
@bayt To jsem si také říkala, jen se bojím toho, že když se po mateřské vrátím do práce a zase se zaběhnu, zvyknu si na to být mezi lidmi (před mateřskou jsem byla v práci pořád, neznala jsem nemocenskou, nic - takže jsem skončila školy a jela vkuse) a vím, že to zaučování nebude jednoduché, mám pocit, že jsem úplně marná. Neudržím myšlenku, jdu koupit dvě věci a přinesu jednu a úplně něco jiného než jsem potřebovala :D Tak se bojím toho, že už se mi zase nebude chtít být doma a vypadnout z toho...
@g_m Mám také sestru, máme teda každá jiného otce, ale vyrůstaly jsme spolu. Máme rozdíl necelých 5 let a dětství a puberta žádná sláva :D Pořád jsme na sebe prášily rodičům, hádaly se a ségra jako ta starší mě brala jako neskutečnou přítěž. Pravda, teď je to o ničem jiném 🙂 To je právě ten důvod, nechci, aby byla sama... :( Aby si měla s kým hrát... Jaký bude mezi prcky věkový rozdíl?
@marcelina14 zrovna čekáme čtvrté. Moje minimum bylo, že chci tři. Jako vidět jak si vyhrají. Starší kluci a starají se o malou sestřičku. Těší se na miminko, už mu to tu zařizují. Je to úžasné. Zrovna plánují, jak veliký dům budeme muset mít, až každý bude mít svou rodinu a děti. V plánu tedy mají, že budu pro všechny vařit, což mně málem kleplo. Já sama mám bratra a žiji v domě po otci. Jezdí sem každý víkend, dovolenou. Kluci se v něm vidí, mají super strejdu. Přítel je jedináček, tak ten vztah moc nechápe. Jsem moc ráda, že to je jak to je. 🙂 Jediné čeho jsem kdy litovala, že jsem nazačala s dětmi dřív a budu už stará babička na to abych si užila vnoučata.
@marcelina14 -pokud budeme mit druhe tak budou dal od sebe,nebojime se vekoveho rozdilu ani vetsiho nez 6 let,mala ted bude mit 4 roky s porad se druhe necitime v praci jsem skoro 2 roky a je ti super a jestli myslis ze se ri nebude pak chtit,tak az te zacne prace stvat vis ze si jeste jednou muzes udelat prestavku, coz ostatni uz nemuzou,takze ja i muzu rict ze cim,ze druhe chci a tim,ze jsem v orace se tohle nezmenilo,ja jen kvuli veku musimmpocktat s tim,ze to pak treba nevyjde,ale to uz pak beru ze zasahne osud...
Řešili jsme to spíš z bytové a finanční stránky. Uklidním tě, že jedno dítě je žádné dítě. Druhé jsem zvládala s přehledem, občas kamarádce hlídám další dvě děti. Babičky nám taky nehlídají. Jedno dítě by mi asi život nenaplnilo.
Ahoj, řešili jsme úplně stejné dilema...navíc porod byl těžký, malá dráždivá, enormní nespavec do dvou let, hodně divoký dítě, mně se na mateřské rozjela deprese..byla jsem skoro rozhodnutá zůstat u jedináčka, po 2. roce jejího života se to začlo malinko zlepšovat. Teď ve třech letech už je malá samostatná a je to taky rozmazlenec, kolem kterého se točí celý svět 🙂. Úplně nesouhlasím s tím, co tu zaznělo - totiž že jedno dítě je žádné dítě. Toto je strašně individuální, někdo jich zvládne s přehledem pět, k tomu si naloží dvě práce a je schopen se dloubat v nose..někoho položí jedno - tak jako položilo nás. Přesto jsme se nakonec rozhodli do druhého jít - (mimochodem . zatímco u snažení s dcerou s nedařilo, tak jak jsme u druhého měli pochybnosti - povedlo se na 1. pokus). Děti budou o 4 roky, takže věřím, doufám, že to zvládneme. Nejsem žádný terminátor, takže si to budu maximálně usnadňovat - vaření bude převážně z externích zdrojů, s úklidem se prostě nepřetrhnu, hlídání lze domluvit i s kamarádkami, kterré mají děti a vystřídat se, hodně záleží i na chlapovi...nám to nakonec nedalo - i když se s bráchou moc nevídám, vím, že tu pro sebe budeme a že v případě nouze se na sebe můžeme obrátit a to samé bych chtěla pro svoje děti - my tu věčně nebudeme (i když nikdo s jistotou neví, jaké budou mít vztahy a jak to nakoenc bude) ale rozhodnutí je na Vás. My už neměli čas na rozhodování - je mi 35, manželovi 42...
@urtica Krásně napsané 🙂 No já měla úžasné těhotenství, porod parádní. Malá jako miminko byla zlatá. Opravdu nemůžu říct, že bych zažila jednu noc, kdy bych se nevyspala. Ale vybírá si to teď... Nočník? Boj... To už jsem vzdala... A nechám to na ní. Naučili jsme si jí spát v posteli a ne a ne ji to odnaučit 🙂 Strašně mě zlobí s jídlem, je neskutečně vybíravá, do všeho jen dloubne a kapitola sama o sobě, prso... Se jí piplám s obědem, do toho jen dloubne a už se mi drápe po hrudníku...
Trochu se bojím, k tomuto výčtu druhého prcka...
@klea81 Teď se budeme stěhovat do většího, finančně to docela zvládáme. Nejsme teda žádní milionáři, přítel je v práci od nevidím do nevidím, ale určitě by se to s menším uskromněním zvládlo... 🙂
@marcelina14 Děkuji 🙂. Pokud můžu přidat zkušenost: S tím nočníkem - to bych asi nelámala, naše malá na něho začala chodit až skoro ve třech letech. Řešila jsem to i s neuroložkou (docházeli jsme z jiného důvodu) a ta nad tím vždy jen mávla rukou, ať to necháme na ní - že do 20 mít plínku nebude. No a malá se rozhodla v podstatě ze dne na den, navlíkla kalhotky a plínku už nechtěla ani na noc (od té doby se počůrala všehovšudy jednou). Stejné to bylo i se spaním se mnou - spala u mě v posteli, až se jednou zvedla a že chce do vlastní postýlky 🙂 - takže mně přišlo , že k většině věcí si dojde sama, jen potřebuje čas (ale to je samozřejmě náš případ - nevím, zda to tak funguje všude..). Pokud máte čas, tak si myslím, to co tu psaly holky - větší věkový rozestup je fajn - jak bude dítko větší, bude i samostatnější a Ty budeš víc odpočatá. Navíc - čím jsou starší, tím větší je s nima legrace a tím víc tu lásku vracejí, takže člověku pak začne vrtat v hlavě, že by bylo fajn mít ještě jedno 🙂. Přeji šťastné rozhodování.
@marcelina14 Budou od sebe necelé dva roky. Když už druhé, tak jsem je chtěla brzo po sobě, ať k sobě mají blíž a já osobně bych úplně nedala být třeba 7 let doma...
@urtica Moc děkuji 🙂 Také si říkám, že k tomu dojde sama a nebudu nic lámat přes koleno a tlačit na ní. Ostatně si myslím, že tím jsem si i zavařila s tím jídlem... Dětska doktorka na mě od půl roku tlačila s příkrmy, malá je prostě nechtěla. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlém, až jsme se dostaly do fáze, že jí to začalo nakopávat, takže jsem se na to vykašlala a zůstalo holt u prsa a večer řidší kaše z flašky. Doktorka samozřejmě nespokojená.
Teď je to teda o něco lepší... Ale stále žádná hitparáda...
@g_m teda, máte můj obdiv 🙂 Ze začátku to bude určitě náročnější a potom paráda 🙂
@marcelina14 ahoj, ja cekam ted druhatko, syn bude mit 2,5, kdyz se male narodi. Pri synovi jsme se zacali rafat, bylo tezsi obdobi, ale nakonec se to utrepalo. Nemam jeste zkusenost, jake to je, ale vse zalezi od rodicu a deti. Zvladnes vse, neboj. Kazdy mame spatne chvilky. Ale to neni to, co jsem chtela napsat. Z pohledu castecneho jedinacka (sourozenci o dost starsi a jina matka) Ti muzu rici, ze dnes, kdyz jsem dospela, ocenila bych sourozence v pravem slova smyslu. Jako dite jsem nestradala, hrala jsem si s sestrenici a pobliz bylo spousta deti v mem veku, ale jako dospelak to vidim jinak. Zivot je i o starostech. Kdyz dite ma pocit, ze je treba pomahat rodicum, kteri starnou a jednou prijde cas, ze bez pomoci se neobjednou, tak je na to jedinacek sam, nikdo ho nevystrida, vse bude muset zarizovat jen on. Veskere trapeni bude jen na nem. Navic, ne vzdy dite tihne k tomu, aby pomohlo svym rodicum, nekdy ho nezajimaji, nekdy odjede do tramtarie a rodice na stara kolena zustanou naprosto sami. To je jeden z duvodu, proc mit vic deti, mas vetsi pravdepodobnost, ze na stari nebudes uplne sama. Dalsi duvod, ktery je tak trosku katastroficky, ale bohuzel zivot je tezky, kdyby se nedej Boze neco stalo diteti, druhe dite/dalsi deti, budou berlickou, jak to zvladnout dal. A jak pises, kdyz budou mit dobry vztah, budou pro sebe na vzdy partaci, budou tady pro sebe, budou mit rodinu, az nekdy odejdete. Jedinacek uz zustane potom sam.
Jako bych to psala já... Měla jsem to stejné. Jen teda já hned chtěla 2 děti... Ale jen kvůli tomu, aby dcera nezůstala sama a jak píšeš, aby měla parťáka... Protože na první pokus vyšla holčička, děsně jsem si pro ní přála ségru, ale to opravdu jen proto, že jsem chtěla dvě kamarádky, které tu budou, až my tu nebudeme, pro sebe. Jako druhé dítko se nám opravdu holčička podařila a jsme moc šťastní 🙂 Doufám, že se nám výchova podaří a budou mít hezky vztah :D nicméně, pokud by to bylo jen na mě a mohla bych být sobec, tak bych měla nejradši jedináčka. Je to všechno takový jednoduchý. I když vidím, že jí někdo blízký chybí. Je mezi dětma taková jiná, spokojená... Obavy o to, jak to budu zvládat mám pořád, ale od začátku těhotenství se na další miminko moc těším. Vím, že to bude náročný, protože taky nemáme moc funkční babičky, okolo dcery se točí celý můj svět, nedělám nic jiného, než okolo ní běhám a "sloužím jí". Doufám, že s druhým dítětem to bude lepší a bude úžasná starší ségra a nebude mi situaci moc komplikovat :D jsem nervák a pokud to tak nebude, první dva roky u nás budou na rozvod... To vím už teď :D maluju si to růžově a věřím, že to tak taky bude... Člověk musí věřit, protože mu nic jiného nezbývá :D
@priefi Ano, to je pravda :( Mám starší tetu (je to sestra mé babičky), která měla jen jednu dceru (tetě bude 70 let) a teprve nedávno z ní vylezlo, že před 30 lety byla na potratu a dodnes toho strašně lituje. Protože dcera se bohužel moc nevydařila, obrala jí o majetek a úplně ji ignoruje. Takže na stará kolena zůstala sama, platí si podnájem a přežívá od důchodu k důchodu, nebýt nás, tak opravdu nemá nikoho :( Věří, že kdyby tenkrát nedala na chlapa a druhé si nechala, tak by teď vše bylo úplně jinak...
Mohu se ještě zeptat, jak zvládáš těhotenství s druhým prckem? Přeci jen, když jsem byla těhotná s maličkou, tak to bylo jiné... Musím tedy říct, že jsem měla pohádkové těhotenství, nezvracela jsem snad ani jednou, sem tam žaludek na vodě, ale nic hrozného... Jediné, tak v prvním trimestru neskutečná únava, ale co, tak jsem si šla lehnout a nikdo nic neřešil 🙂 Teď už to bude úúúplně jiné, bude tady malá a budu muset fungovat na 1000%. Do toho chlap imrvére v práci a malá docela akčňák... Tak představa jak za ní lítám po hřišti s tím obřím břichem mě trošku děsí 🙂 A další věc, útoky na břicho - malá kolikrát v zápalu hry po mě skočí, dá mi koleno do břicha a podobně, pochopí 2,5letý prcek, že musí trošku ubrat?
@marcelina14 já mám dvě děti, holku 4,5 roku a kluka 17 měsíců. Vždy jsem chtěla dvě děti. Popravdě řečeno jsou dny, kdy padám na držku, ale to je proto, že syn v noci hůře spí, lezou mu teď zuby a několikrát za noc kojím. Ano jsem unavená, ale šťastná, že dvě děti mám. Jedináčka bych nechtěla. Ono tohle období nebude trvat pořád, děti rostou tak rychle.....To, že se maminka s dítkem nevyspí je normální i u těch, co mají jen jedno dítě, sama jsem to zažila u dcery, která trpěla hrozně dlouho na bolení bříška. První půlrok byl očistec. 🙂 Ale i tak jsem šla do druhého dítka. Rozhodnutí každopádně nelituji, naopak, mít dvě děti je super. Když je pak vidím jak se objímají, jak dcera brášku hladí a pusinkuje.....je to nádhera. Děti jsou dar 🙂
@leilinka1234 jeeee, jsem úplně stejná :D Neskutečný nervák 🙂 A i s malou když byly dny, jdy jsem měla pocit, že to absolutně nedávám, tak to schytal chudák chlap 🙂
Nedovedu si představit, co bude se dvěma 🙂 Už teď ho lituji... I když iniciátorem akce ,,druhé dítě,, byl on. Já už byla připravená na to, že přilští září nastoupí malá do školičky a já se zapojím zpět do pracovního procesu 🙂
Ale jeho argument mi zní zase rozumně... Nechce, aby malá byla sama... Přítel je sám ze tří dětí a teď by měl vlastně třetí dítě. Má ještě s bývalou manželkou 12ti letého kluka, kterého bohužel nevídá už tak 8 let. Snaha byla dlouho, jenže klukovi tak vymyla mozek, že to přítel vzdal a zůstalo jen u placení alimentů... Doufá, že jednou dospěje a najde si ho sám 🙂
Jestli mas strach jak to zvladnes tak proc tomu jeste nedas rok dva az bude mala ve skolce?
@yasminna A pomáhá holčička s bráškou? Je super, že všechny, které tady píšete, tak prckové mají dobrý vztah a mají se rádi. Mám kamarádku, která má 2 holčičky (2 a 5 let) no a šílenost... Starší od porodnice na malou neuvěřitelně žárlí, sestřičku teda chtěla, ale zlom nastal v okamžiku, kdy měla mamina rizikové těhotenství a vrcholek byl pobyt v nemocnici. Starší (do té doby úžasná a šikovná holka, od roka bez plíny, pomalu vez kočárku, brzy začala mluvit) najednou začala blbnout... Nechtěla kakat, v noci to pitom udělala do postele, až po jaké době to začalo být lepší. Neustále na sebe strhává pozornost, když si malá vezme do ruky nějakou hračku, tak jí jí s křikem vytrhne. Někdy mám pocit, že ta malá má víc rozumu než starší velká ségra. Kolikrát jsem byla svědkem průpovídek typu: a Vy už mě nemáte rádi, umřu a odejdu do nebe... Pitomá ségra, že jsem jí kdy chtěla... Dokonce už s ní byla u psychologa, který ji označil za manipulátora... A to je věc, které se bojím moc... Kamarádka je strašně miluje obě a po těch akcích a výstupech té starší je kolikrát fakt zralá na Chocholouška...
Ahoj, já vždycky chtěla taky dvě děti, nechtěla jsem, aby moje dítě tu jednou zůstalo samo... Ano, měla jsem strach, jak to zvládnu, do toho jsem nervák jako blázen a všechno mě rozhodí, ale musím říct, že naopak když se narodilo druhé, tak jsem se uklidnila, malá nežárlila (bylo jí tři a půl, když se jí narodil bráška), toho jsem se bála nejvíc. V prvních měsících je těžší se věnovat oběma stejně, protože to miminko vyžaduje tvou péči nonstop a vždycky to první bude v tomhle mít obrovskou výhodu, žes tu byla jen pro něj. Ale všechno se dá. Teď je dceři devět a synovi skoro šest a je to mazec až teď, protože se perou, nadávají a někdy jsem zralá na Bohnice 😀 , na druhou stranu pak jdou ven na zahradu nebo si hrajou a člověk o nich neví. Teď máme doma ještě dvoutýdenní slečinku a oba pomáhají, vozí kočárek a tak, jsem zvědavá, co bude za těch pět šest let 😀 Takže já jsem pro, aby dítě mělo sourozence, pak to chce jen pevné nervy a říkat si, že bude jednou líp - tak za dvacet let 😀 😀 😀
@zelenaesmolda něco mi říká, že když budou věkové blíž, že si budou více rozumět... Že na sebe nebudou tolik žárlit... Možná je to nesmysl... Ale třeba ségra má kluky 13 let a 6 a jsou to dva jedináčci... Pomalu si spolu nehrají, každý je jinde. Přítel má o rok staršího bráchu a jsou nerozlučná dvojka, ještě má ségru a ta je o 9 let mladší a zase tam ten vztah extra není... Vzpomínají, jak jí všude museli tahat sebou... Akorát doma kvůli ní dostávali výprask když jí někde nechali a tak 🙂
A taky si myslím, že když se vrátím do práce, tak se mi z toho nebude chtít zase vypadnout. Další věc je, že příteli bude 40 let... Vím, u chlapa žádný věk 🙂 Ale mládnout taky nebude...
@marcelina14 doporucuju kamaradce se podivat na stranku na fb Nevychova,zrovna nedavno tam byl webinar na tema sourozenecke vztahy,treba ji to v necem pomuze,me to v dost vecech otevrelo oci 🙂
@zelenaesmolda určitě jí to doporučím, moc děkuji 🙂
@marcelina14 ja myslim,ze to jestli na sebe budou zarlit zalezi vic nez na vekovem rozdilu, na pristupu rodicu a taky jejich osobnosti.ja bych treba osobne nechtela mit druhe ditko kdyz jsem s prvnim jeste na materske,musi to byt docela zahul...
@zuzik24 teeeda, tři dětičky 🙂 Máte můj obdiv 🙂 I kdž děti jsou fakt radost... Někdy to jsou teda nervy :D Někdy bych tu mojí přetrhla jako hada, ale potom přijde, přitulí se ke mě a je odpuštěno úplně všechno 🙂
No, víc a víc se začínám přiklánět k variantě, že jí toho parťáka pořídíme 🙂 Je mi jasné, že ze začátku to bude očistec, ale až budou starší, tak to bude lepší a lepší 🙂
@zelenaesmolda kolik je prckovi? 🙂 Nooo, malá je právě docela temperamentní a když něco chce, tak si o to umí říct a většinou svého dosáhne... 🙈
@marcelina14 Ono jak budou starší, tak si víc vyhrají spolu, to je velká výhoda, nevýhoda je, že se pak začnou hádat a prát, ale to k tomu asi patří. Dokud mladší dítko nechce být taky ve všem první a nechtějí, abyste je rozsuzovala nebo hodnotila obrázky - Kdo to má hezčí, ale nemůžeš říct, že se ti líbí oba stejně - tak je to zlaté 🙂 Protože pak je to teprve na mašli 😀
@marcelina14 no zatim ma 4 mesice a i kdyz hodnejsi dite si predstavit ani neumim tak stejne bych dve doma asi nechtela
Já jsem chtěla vždycky dvě děti. Po porodu jsem tvrdila, že už žádné nechci a stejně jsem těhotná, protože jsem prostě postupem času změnila názor a čekáme druhé. Mám super vztah se ségrou a nemám v okolí moc lidí, kteří by jako sourozenci byli rozhádaní, i když je mi jasné, že takových je taky plno. A právě segra mi řekla, ať si představím, že ji nemám, že jsem prostě teď sama jako jedináček a to mě zlomilo. Nechtěla bych být sama, jsem ráda, že jsme dvě a můžeme si radit, zajít na návštěvu, pokecat, pomoct rodičům atd. I když jsme se jako malé hádaly, tak teď bych neměnila. A vidím na známých, co mají jedno dítě, že to prostě není ono. Ségra má děti tři a je super, když tam jsme, jak si spolu zahrají, skáčou na trampošce, jsou v bazéně nebo skládají lego apod. a nikdy nejsou sami. Když si představím mít jedno dítě, které si tam samo někde skáče nebo plave, tak je to smutné. Takže za mě dvě. A to nejsem žádná matka roku a musím fungovat i já sama mimo děti abych nezblbla, takže jsem pracovala, chodila cvičit atd. Ale manžel jezdí domů z práce kolem 16h a tím je to jednodušší.