Je toho na mě moc
Ahoj, zkusim nejak napsat svoje pocity, predem, vím, ze má tisíc lidi tisíc horších potíží, ale já nejak nezvladam.. jde o tohle, ještě před rokem jsem byla vážně spokojena, na všech úrovních stastnej člověk, ale pak jsme přišli o miminko při porodu, hodně dlouho jsem nebyla vůbec pouzitelna, do prace chodím něco přes půl roku, protože do mě každý stoural, ze doma mi je ještě hůř a musí se začít zase zit a tak. No tak jsem začala, dřív jsem svoji praci milovala, ale mezitím co jsem byla na nemocensky se změnil sef a je to v prdeli, vůbec se s nim nedá vyjít a ze s vážně snažím, ale to co je jeden správně už se druhy den delat nesmí a takhle furt dokola, neustale mě ponizuje. Myslim, ze to není nic proti mě, je takový na všechny, ale jsme spolu ve velmi úzkém kontaktu, v podstatě něco odseru každý den. Začala jsem mít úzkosti, obcas se z niceho nic rozbrecim, jsem neustale unavena, ikdyz spim hodně, drhnu zubama ze spani, hned po probuzeni mě boli hlava a to je třeba tyden v kuse, do toho mám zdravotní potize, takže časté bolesti a když jsem doufala, ze alespoň někde klid, z pritele se stává někdo jiný, vždy byl uzasnej, ale poslední dobou mi přijde, ze mu vadim, dela si ze mě jakoze srandu, ale v podstatě jsou to urážky a když se s nim o tom snažím mluvit, tak mi řekne, ze si dela srandu a ze je toho na nej moc( v posledním roce měl kromě našeho miminka ještě další dvě úmrtí z blízké rodiny) a neustale chce ted něco měnit, chce měnit styl jakým hospodarime, chová se strašně sobecky a proste co měl dřív rad už mu pripada trapny, blby atd. No a já nevím co ted. Jsem vlastně hrozne nasrana když se zamyslim, milovala jsem svoji praci a jeden kreten mi ji zničil, změnit ji nemuzu kvůli penězům, s pritele se kterým mám už pěkných pat let, psa a byt se stává někdo koho nepoznavam a s kým nechci bejt, ale zahodit to taky nedokážu a tak jsem proste nechutne otrávena a mám pocit, ze kazdou chvíli vyskocim z kuze, dokážu se už rozbrecet i z příchozího hovoru, protože mám strach, ze je to zase prace, zase někdo bude něco chtít a já už neeechci nic řešit. A prosím neradte mi psychologa, byla jsem j jednoho, udelal ze mě linou ženskou, protože kdybych se víc zapojovala doma( nevarim) tak na tohle nemam cas a další maj cas nejdřív za pět mesicu, ale já mám pocit, ze de zblaznim ted. Dekuju vsem co to docetli, budu rada za každý příspěvek.
Já k tomu mám jen jednu poznámku - v takové práci můžeš vydržet x let, ale nakonec tě to stejně dožene a budeš tlouct hlavou do zdi proč jsi tam neskončila už dávno.
Za me musis zacit od zacatku,za prvne zmenit praci,dat se trochu do klidu,cim min budes podrazdena,tim spis zase to bude s pritelem ok,treba taky uz z tebe nemuze,taky ses zmenila...a az budes v klidu a bude to mezi vami fajn,zkuste znovu miminko...takze za me jde o to postupnymi kroky neco zmenit...a pak zacit delat neco pro sebe...
@odula to jsem prave zkoušela, vzala jsem si delší dovolenou, vše bylo lepsi, nic se nezdálo tak velké, ale jakmile jsem se do toho kolotoče vratila tak to bylo zas stejný.. rodina je skvela, ale v tomhle mi nerozumi, zkoušela jsem to opatrne nakousavat, jsou v tomhle jiní.. kamarády vlastně moc nemam, já moc lidem neverim natolik, abych jim tohle o sobě říkala do oci, mám spis známí.. tím pschologem jsi myslela, ze nějakého opravdu dobreho znáš?
Psychiatra, psychologa a rodinnou terapii, poradnu. Máš toho moc, moc za sebou a celou tě to semlelo, i tvůj vztah.
A co zkusit přece jen se poohlédnout po nové práci? Myslím že ta změna by ti prospěla, změna kolektivu, šéfa, možná i pozice, učila by ses nové věci třeba ( samozřejmě nevím v jakém oboru pracujes) a i po psychické stránce - zaměstnalo by ti to více hlavu,a s tou změnou by třeba přišel nějaký nový náboj, nove cíle... Ohledně přítele, těžko říct, třeba se vážně nějaké věci mění na něm,třeba ho jen začínáš vidět v jiném světle než doposud, anebo je to také všechno ruku v ruce z té depky z práce. Chápu,že nechceš vztah zahodit, proto na něm zkuste pracovat, zkus příteli popsat své trápení v práci, ohledně miminka a když spolu budete víc mluvit, budete si zase blíže. A vím,že jsi psala že psychologa neradit, ale přece jen to zmíním...po nějakém dobrém bych se taky poohledla,anebo třeba přes nějakou neziskovku, tam také jsou k dispozici a cekacka nebývá tak dlouhá... Držím pěsti, a hlavu vzhůru,holka... 🍀 Ikdyz vím že to je těžké
Určitě by to chtělo změnu práce a pořádného psychologa) psychiatra....držím palce 😘♥️
Jakypak práci nemůžu změnit kvůli penězům? A až se sesypes a budeš půl roku na nemocenské,tak to finančně dáš? Mimo to- podle mě přítel z tebe tu nespokojenost cítí a pokud nic neuděláš, může vzít roha. Rozhodla bych sítě a šla dělat něco jiného. Jakmile té ta práce bude bavit, změní se spousta věcí. Krom toho - máš něco, co je tvoje, co tě baví, naplňuje?
Pane jo, máte toho za sebou až až a vůbec se vašemu stavu nedivím. Zkoušela jste si s tím šéfem promluvit? Nevím, jaká je to organizace, ale jiné oddělení nebo jiná pobočka by problém nevyřešila? Co na jeho styl jedna i říkají ostatní kolegové? A partner - no dívejte, musí to být pro něj také těžké. Třeba si to své popichování ani neuvědomuje. Promluvit si. Najít jiného NORMÁLNÍHO 🙏 psychologa. Moc držím pěsti.
Jestli chceš vrbu, napiš. Ležím doma, je mi blbě a mám čas poslouchat.
Podle mě by byla škoda ten vztah zahodit. Prošli jste si peklem. Oba. Ani jeden z vás už asi nemá kde brát a i když ty potřebuješ podporu, tak on třeba už neví jak a reaguje úplně špatně. Přitom by určitě i on potřeboval pomoc a podporu.
Jinak chápu strach z psychologa. Zkusila jsem to 3x, dvě totální pizdy, jedna úžasná bytost, která mi i za pár sezení moc pomohla. Nemocniční psycholožka mi rozhovorem po potratu místo pomoci v krizi rozvrtala problémy, které jsem ani nevěděla, že mám... :/ to hledání bolí, ale najít toho správného psychologa je opravdu neocenitelná pomoc.
Ještě jsem si to celé přečetla jednou a napadlo mě, že jestli přítel vymýšlí pořád nějaké změny, tak jestli to třeba není jeho snaha se dostat z toho místa v životě, kde jste teď oba nešťastní. Někdo v té situaci hledá změnu a nový impulz a někdo zase potřebuje klid a stabilitu, aby se dal dohromady.
A ještě - doporučit konkrétního psychologa je těžké - každý z nás je totiž jiný a potřebuje jinou péči. Psycholog si musí s klientem sednout. Je to vztah - i jako ideálního manžela si každá z nás představí něco úplně jiného.
Vsem vám chci moc poděkovat za podporu, tolik hezkých slov jsem ani necekala♥️ Abych to tak nejak zodpovedela, praci opravdu měnit nemuzu, nechci se úplně odkryvat, chodi sem spoustu mých známých, tak nechci, aby mě poznali, zkratka jde o to, ze tahle prace je dobre placená a všechny nabídky v našem městě jsou o třeba deset tisíc hůř placeny a to si dovolit nemuzu a nebo na me nemam kvalifikaci.. jinak mate pravdu, sama to očividně nezvladam a pockat si na psychologa bych zkusit mohla.. zkusim to, podivam se i na tu neziskovku. A co se tyce ještě kolegu- odchází všichni, je tam par mesicu a odešlo už tak 10 kolegu co tam doteď byly stejně jako ja x let..
Jeden debil dokáže zničit celý tým :( ale třeba se to časem trochu usadí.
Ještě k těm psychologům - můžeš si zkusit najít nějakého konkrétního terapeuta a podívat se, jakým pracuje stylem (přehled třeba tady https://www.wikiskripta.eu/w/Psychoterapie)
Moje psycholožka dělá terapii podle C. Rogerse. Na mě to funguje opravdu výrazně. Nemám to na pojišťovnu, platím si sezení sama (dobře investované peníze a nepotřebovala jsem zatím těch sezení moc) - na soukromého terapeuta bys třeba čekat vůbec nemusela.
A těch deset tisíc je pro vás likvidační? Zkus si ten svůj text přečíst z odstupu, opravdu ti to za to stojí? Přijde mi, že ta práce je spouštěč spousty věcí.
A stojí ti ta dobře placená práce za tvé psychické zdraví? Moje rada je, okamžitě dát výpověď a hledat jinou práci. Byla jsem v práci , kde mi nesedl šéf (byl hnusný/křičel na všechny) mne se to ani netýkalo, ale já tam prostě nebyla schopná chodit. Bylo mi z toho fyzicky zle, zpětně jsem zjistila, že to prostě byl stres, panická ataka či nevím co všecko, ale skončit v tý práci ještě ve zkušebce bylo to nejlepší co jsem mohla udělat.
pokud se rozhodneš v té práci zůstat, tak podle mne budeš muset stejně nemalou částku z těch 10tis, a plno svého času k tomu, obětovat na psychoterapii.....
@marimanta přesně to jsem si říkala, v práci trávíme skoro celý život, takže blbých 10 000 Kč měsíčně by mi za to opravdu nestálo.
Psycholog je debil. To je první co ti povim. A i kdyz jsi psala "neradte psychologa " tak bych ti ho poradila , ale fakt dobryho. Holka, máš toho nalozeno hrozně moc. Premejslela jsi nekdy o tom, co by ti pomohlo? Vzit si volno, vypadnout, urovnat myšlenky? Co kamarádi, rodina?