Je partner mamánek? Co myslíte?
Mám takový dotaz, protože nevím, co si mám myslet. Mám přítele (letos už 27 let), mně je 21, jsme spolu už skoro 5 let a plánujeme budoucnost. Já ještě dostudovávám a za rok DOUFÁM už budeme spolu bydlet. Ale nevím co si mám myslet o skoro názorem skorotchýně. Mám ji docela ráda i skorotchána, rozumíme si, myslim si že i oni mají rádi mě. Ale poslední dobou začínám mít pocit, že si tak nějak skorotchýně představuje, že její roli pečovatelky matky po sestěhování se s přítelem vlastně ZCELA nahradím. Abyste rozuměli, co její pečovatelská role matky obnáší. Jejich rodina žije v takovém tom modelu rodiny, který vládl před cca 50 lety, že je rozdělená role - otec, matka. Takže skorotchýně prostě dělá ÚPLNĚ vše, co domácnost obnáší, k tomu ještě chodí do práce a obsakuje syna (mého přítele) = jedináčka. Manžel ji v NIČEM, opakuji VE VŮBEC NIČEM nepomůže. Je už v důchodě, ale vlastně nic nedělá, přitom má spoustu elánu, chuti do života, plánuje jak toto udělá, to udělá a už to říká asi 3 roky a pořád to nedodělal (ale to je jiná kapitola, je to spíš usměvné), ale nechápu, proč tedy své ženě (není o mnoho let mladší než on) nemůže vůbec pomoct. Jeho žena ráno vstane, připraví pro mého přítele snídani, který vstává do práce o chvíli dýl (POZOR - když měla dovolenou tak byla schopna vstát jen kvůli tomu, aby mu udělala snídani - v jeho věku!), jde do práce, přitom má skorotchán připraven oběd (ten si tedy skorotchýně donese z práce, takže aspon nevaří ještě večer na druhy den), tchán si to ohřeje jakorát v poledne a to ještě někdy ani neumí vyndat pekáč z trouby, odpoledne ona přijde a uklízí, myje nádobí (o tom říká, jak mytí nádobí má ráda), později vaří večeři, kterou si tchán už od začátku jejich manželství nakázal jedině TEPLOU (protože on JÍ studenou večeři jíst nehodlá), pere, smejčí, tchán ji s NIČÍM NEPOMŮŽE. Přítel přijede večer z práce a maminka mu dá pod nos hezky teplou večeři a on si ještě docela často stěžuje, že zrovna tohle mu nechutná a že to nechce... ANI JEDEN za jídlo nepoděkuje, nepochválí jí to - nikdy! No fakt, když jsem u něj (tak jednou za měsíc přes víkend) tak nemůžu věřit vlastním uším ani očím. Asi to mám vžité z mé rodiny, protože naše rodina jsme si vždy ve všem pomáhali, můj táta je schopny vyprat, vyžehlit i uvařit, poklidit, samozřejmě to neuddělá třeba tak dokonale a rychle jako mamka, ale zvládne to, když je třeba. Já i sestra jsme schopni taky jakoukoli práci zastat, upečeme, uvaříme...atd. To skorotchán ani přítel vůbec. A nyní se dostávám k jádru problému. Obávám se totiž toho, že přítel zcela přejal tento model rodiny, který mi tedy přijde absolutně nerovnoprávný. Neumím si představit, že po nástupu do práce (po VŠ budu porodní asis., takže pokud budu pracovat v nemocnici, tak to znamená 12hodinové směny, noční, denní) budu zastávat veškerou práci jeho maminky. Vařím ráda, i peču, hodně ráda přítele rozmazluji jídlem, ale nemíním aby sám nebyl schopen hnout prstem, když ja budu nemocna, nebo v praci, nebo něco jiného. Jasně jsem příteli řekla, že to at si nemyslí, že nikdy nebudu jako jeho matka rodinu obskakovat. Že oni rozhodí oblečení po bytě (jako to praktikuje on i jeho otec) a já to po nich i když s řečma uklidím. Přítel se furt dušuje, že on mně URČITĚ BUDE POMÁHAT, ale moc jistá si tím nejsem, kor když vidím, jak tchýně mě ve všem zaučuje a chová se, jak kdyby měl její synáček po našem osamostatnění BEZ NÍ umřít. Podle mě je vyloženě závislá na tom, že on jí potřebuje. Třeba vůbec nechce, abychom šli bydlet do Prahy, přitom přítel tam má už práci (zatím denně dojíždí 70 km autobusem) a já ji tam pravděpodobně také najdu spíše než kdekoli jinde. Vyloženě jsem na ni poznala, jak se jí to nelíbí, když jsme o tom mluvili. Jasné - jediné dítě. Ale v tom jeho věku by se od něj už měla odpoutat. Ale dostalo mě, když jsme minulý víkend já a skorotchýně spolu vařili oběd, a já říkala příteli, at se jde koukat, jak se to dělá, aby taky věděl a ona se smála. Jsem se jí ptala, proč se směje a ona prý jestli si myslím, že on bude někdy tohle dělat. Přišlo mi to nepochopitelný, říkam proč by jako nemohl JEDNOU (můj táta to jídlo také někdy vaří), když budu v práci na denní a on bude mít děti doma. A ona tak vážně: "PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA??????" Myslela jsem že mě asi picne. Samozřejmě jim tam můžu nechat suroviny a říct jim co by mohli uvařit, ale přece jim nebudu dělat večer maso, aby ho druhý den měli ohřívaný, když by ho mohli mít čerstvé, no ne????? Myslíte si, že je toto v pořádku a mám jen divné myšlenky? Opravdu se začínám bát, že je přítel mamánek a že bude velmi těžké to z něj dostat aby si zvyknul. Co si o tom myslíte??? Prosím, poraďte. Jinak se omlouvám za velikost dotazu 😀
@elinka21 asi bych v tvém případě neplánovala brzo děti ale zkusila s ním nejdřív žít třeba rok dva nebo i víc. a určitě bych mu řekla aby pomáhal. třeba by se měl naučit trochu vařit, měl by být schopen ti nakoupit. to vše se dá naučit, chce to čas ale jestli se to zaběhne mohl by fungovat líp než ted.
protože až jednou budou děti tak musí pomáhat to jinak nejde..pokud by to neklapalo tak nevím no, těžko pak v takovém vztahu.
třeba je svojí matkou "přidušený" možná mu nedala nikdy jinou možnost, nenechala ho dospět...
když bude od ní "odloučený" a bude žít s tebou možná se změní a dospěje...
kdoví třeba jeho matka v mládí nějak trpěla ze strany svých rodičů a tak se možná snaží být až moc dobrou mamkou a zapomněla že syn už má 27 let a potřebuje žít...
@elinka21 Určitě tohle normální není a podle všeho se od tebe očekává pokračování ve stopách maminky, ať si přítel říká co chce. Rozhodně byste spolu měli nějaký čas bydlet bez jakýchkoli závazků a teprve za nějaký ten rok můžeš najisto posoudit, jestli je přítel jiný než jeho otec. Ale popravdě si myslím, že těžko. Vždyť tenhle model měl vždy před očima, bral ho jako normální a teď by se měl vzdát takové péče, jídla přilétajícího až pod nos a dokonce snad by měl své partnerce pomáhat, když to jeho otec nikdy nedělal ? Možná to zkusí na pár týdnů, ale nebude to jeho podstatou. To by byl zázrak. A změnit ho půjde těžko. Určitě to ale můžeš zkusit. Ovšem společným bydlením někde mimo jeho rodinu.
Při čtení Tvého příspěvku jsem měla pocit, že píšeš o rodině mého ex!! Ten si taky myslel, že kolem něj budu skákat tak, jako jeho matka kolem otce. Nakonec jsme se rozvedli, a to "bohudík" pro mně!!! Pro něj už tak ani ne - v 41 letech zůstal 2x rozvedený a bydlí s maminkou a tatínkem. 😀
Tak upřímně Tě lituju, tohle nikdy nebude fungovat, tak aby se Ti to líbilo. Opravdu zkuste spolu chvíli bydlet a poznáš, jak to půjde nebo ne. Ale myslím, že to bude dost náročné.
Taky počítej, že tchýně Ti to možná bude pěkně oslazovat, když zjistí, že OPRAVDU nemáš v úmyslu kolem něj lítat jak smeták na koštěti 😖
ahoj, i u mě byl tohle důvod k rozvodu - s malým synem, 2,5 roku - a jsem ráda, že to tak tenkrát dopadlo, protože můj bývalý je dnes ve svých 50 letech sám, žije s maminkou,ta dosud (cca 80let) komplet obstarává celou domácnost včetně nákupů a syn přijde, lehne,nají se, vypije pivo a jde k televizi. tak to bylo, je a bude. i tchán, již nežije, byl takový a navíc manželku sekýroval, neměl daleko k diktátorství 😝 . Měla jsem představu, že se to po svatbě změní, ale svoje bydlení jsme neměli a bydleli jsme u rodičů - dopadlo to jak to dopadlo. Nevím, jak by to bylo, kdybychom se hned osamostatnili, ale moc velké naděje tomu nedávám. K rozvodu mě krom jiného dovedlo zjištění, že manžel měl na starosti rodičům dávat příspěvek na nájem a maminka mu to prostě nechávala - na přilepšenou. Přede mnou to tajili.
Ten model rodiny je bohužel špatný a tak zažitý, že se těžko mění. Držím place, at máš jinou zkušenost a u vás je to lepší.
Ahoj, tak plně souhlasím s tím co tu napsali @ciocca a @meleri .
Jakmile má někdo něco "zažitýho", hůř se učí něco jiného. A hlavně musí chtít !!! Také bych zkusila nějaký rok "manželství" na zkoušku a třeba tě přítel mile překvapí 🙂 a bude se chovat jinak než teď. A nebo taky ne 🙄 a potom se budeš muset rozhodnout co dál, což bude po letech co jste spolu asi těžké ☹ . A POZOR na tchýni !!! Minimálně si jí pouštěj domů a do Vašeho společného života 😉 - tedy pokud ti do všeho bude remcat a udílet dobré "rady" 🙄 .
Přeju ti štestíčko do vašeho společnýho života a hlavně šťastné rozhodnutí 😵 😵 😵
Nebudu malovat čerta na zeď, třeba si to tvůj přítel uvědomí a něco s tím udělá, ale tohle jsem zažila u bývalého přítele a od té doby to považuju snad za největší problém ve vztahu, nic horšího než tohle snad nemůže být a jak slyším, že někdo v tomto věku bydlí u maminky a funguje tam tohle, tak se děsim a i kamarádkám říkám, že lepší ruce pryč, což je samozřejmě možný, když se rozhodujou, jestli s tim klukem jít na rande nebo ne, ale v případě, že už vztah trvá delší dobu, tak je to potřeba řešit rozumně, ale ani nevim, co bych dělala, protože jak začneš kritizovat ten jejich model, tak automaticky budeš ta špatná, protože přeci jeho maminka je ta hodná a myslí to tak dobře a nedejbože aby se to dozvěděla ona, že se ti na tom něco nelíbí, hned začne zbrojit proti tobě a proti mamince v tomto případě nemá partnerka většinou vůbec žádnou šanci, mluvím z vlastní zkušenosti, mého bývalého maminka nakonec začala, aby se se mnou rozešel a tak to taky udělal a já můžu být jenom ráda, protože to bylo peklo! Teď mám úžasnýho samostatnýho přítele, kterýho bych neměnila za nic na světě 🙂
ahoj,tak po přečtení tvého příspěvku jsem si vybavila naše začátky a bylo to hodně těžké.Můj manžel přesně v tomto modelu rodiny vyrostl.I já u nich asi 2 roky bydlela,ještě když jsme spolu chodili a právě kvůli tomu se rozešli.Pak jsme se dali zase dohromady a vzali se.Jsem taky zdravotní sestra a přesně vím o čem píšeš.Když jsem byla na mateřské,tak jsem všechno zastala sama,manža jezdil z práce pozdě,pomáhal minimálně,spíš jen nákupy atd.Teď chodím už skoro rok do práce na plný uvazek,směny,máme 2 děti,holka v první třídě a manža se musel vše naučit,uvařit,uklidit,dokonce už i vytírá.A musím říct,že to zvládá suprově,kolikrát jsem celý víkend v práci,v noci když mám noční a zvládají to fakt dobře.Prostě to jinak nejde.Poradila bych ti,zapojovat ho hned od začátku,prostě domácnost je vás obou,budeš ho to asi muset naučit.Ještě dnes moje tchýně když ví,že mám víkend den,tak je láká na oběd,aby chudák manža nemusel vařit ještě i pro děti,ale já zase nevidím nic špatného na tom,aby si oni uvařili sami.Ona tu věčně nebude a já třeba taky a kdo jiný se o děti postará než manžel?Tohle moje tchýně absolutně nechápe a pořád mi manžela a vlastně i děti trochu kazí,ale už to tak neřeším jako dřív.Doma máme svoje pravidla a hotovo.Takže u nás to funguje,jsme spolu už 11 let a všechno jsem ho musela naučit.Ze začátku to byl boj,hodně jsem se trápila a chtěla to mockrát vzdát,ale vydrželi jsme.Držím palce.
@elinka21 - taky bych to hned nevzdávala. Jsem taky zdravotní sestra, MP měl stejný rodinný ,,model" jako ten tvůj.. Souhlasím s pmk - hned od začátku si stanovit hranice. A ujasnit si to. Zapojit hned. MP jezdil nejdřív s kamionem, pak - když se narodila malá, byl přes týden na stavbě, teď jezdí každý večer domů. Prostě nějakou práci doma neudělá, ale zase sám zvládne velký nákup, uvařit, vytřít, uklidit. Stěhovali jsme se před 6lety, oběma nám bylo kolem 24, on měl doma model otec - diktátor, vše až pod nos. Když jsme se o tom bavili, tak on s tím uplně nesouhlasil, jeho brácha - to je trága... Bydlel s přítelkyní, ale když měla ranní, tak spal doma, aby se vyspal atd.. Prostě stejně bydlel doma, maminka mu dělala teplé večeře, obědy apod..
Chce to asi zkusit zapracovat - zjistit co a jak. Pokud s ním nehneš, tak určitě nečekej zlepšení s věkem! Naopak - s věkem se spíš zvýrazňují ty chyby toho druhého.. ON je má a já taky. U nás zase vládla a vládne máti a tak občas naše tvrdý palice na sebe naráží...
Já radím - zkusit bydlet spolu, nehnát se hned do nějaký společný hypotéky... Ani ne hned do dítěte.
jediné co bych ti mohla poradit tak si spolu zkusit bydlet , za rok - dva ho poznáš dobře. Unás to bylo podobné, manžel je také jedináček ale za pár let začal pomáhat, sice sám neuvaří guláš ale večeři/oběd si pro sebe udělat umí, věřím že děti by taky obstaral, hlady by neumřeli ale určitě bych s jejich jídelníčkem moc nesouhlasila 😉.
A jak píšou holky hore, necpat se hned do vlastního bydlení a dětí, všechno má svůj čas.
ještě bych k tomu chtěla napsat
Holky, je to na nás abychom své syny ale i dcery (dnešní holky jsou děsně líné) cepovaly už od dospívání a zapojovaly je do domácích prací atd. jinak vychováme podobné mužské jako jsou naši manželé/otcové/tchánové atd. a naše budoucí snachy nás budou drbat a nadávat na nás. Já byla s bratrem od mala vedená k práci doma a okolo domu, že nám to ani nepřijde, bratr žije zatím sám ale krom praní a žehlení hospodaří sám (úklid, nákupy, "vaření").
Ahojky, s tímto souhlasím s aliskem, zkus s ním bydlet a uvidíš, třeba se mu to zalíbí,být trochu soběstačný a dokázat se o sebe postarat. Pokud ne, tak rychle pryč. , protože toje brána do pekel. Můj manžel (jsme spolu 16 let a 11 let manžele) byl ze 3 dětí, bohužel první 2 byly holky. Tak v baraku plným ženskejch přece nebude nic dělat chlap, že? Musím říct, že to trvalo asi rok, co měl názory, jako že jsem doma, tak by mělo být pořád vygruntováno atd. Ale měli jsme štěstí, osud nám přihrál super a dodnes nejlepší kamarády, kde chlap pomáhá i v domácnosti i s dětma a hele ten můj zjistil, že to není žádná ostuda. A teď si opravdu nemám na co stěžovat. Zkus rok nebo dva, podle toho jak to budeš snášet a uvidíš, jen si hned nepořizujte miminko 🤐 . Přeju ti hodně štěsí a nervů, ze začátku určo budou zapotřebí, ale někdy to stojí zato 😉
ahojky holky, jsem ráda že jsem nějakou takovou diskuzi našla, mám manžela mamánka 😢 jsem z toho nešťastná, myslím, že padne i tohle manželství, kvůli jeho rodičům(stajně byly vždycky proti) 😢 teď už nemám moc času, pač budu pospíchat z práce domů, ale určitě se ozvu... 😉 si postěžovat
Tak to bych si být tebou 100x rozmyslela, než bych si takovýho chlapa vzala. Každopádně několik let žít spolu a pak teprve něco jako svatba a děti 🙂
Můj manžel vyrostl v rodině, kde byly tradičně rozdělené role, ale myslím, že makali tak nějak všichni. Tchýně je ale taková typická kvočna, vaří, uklízí, stará se, takže manžel v domácnosti nemusel extra hnout prstem. On se ale ledacos naučil, protože žil na kolejích a pak chvíli sám, i když maminku měl 50 metrů daleko, takže mu prala a žehlila.
Já jsem hned od začátku dala najevo, že nebudu za "kvočnu" a podílet se na domácích pracech budeme oba úměrně tomu, kolik má kdo další práce, teda tak aby nikdo neležel, když druhý maká. Manžel je hodný chlap, s dětma pomáhá, doma dělá taky cokoliv. takže i když je model rodiny tradiční, tak to nemusí dopadnout špatně, ale musíš si mantinely vytyčit ty a hodně brzo....
Dobrý den,
takhle věc mě trápí už delší dobu a mám pocit, že situace je snad čím dál tím horší. Mám přítele se kterým jsem již rok. Opravdu ho miluji, je velice hodný, tolerantní a ochotný, má rád moc dceru z předchozího manželství a umím si představit, že bych s ním měla třeba v budoucnu také potomka. Jenže! Přítel je jedináček, svého otce nikdy nepoznal a byl tedy vychováván jen svojí maminkou. Ta je na něj extrémně fixovaná a neskutečným způsobem zneužívá jeho ochoty a dobrácké povahy. Před pár lety se od něj maminka sice odstěhovala, ale koupila si byt jen pár set metrů od něj. Každý den mu několikrát volá, píše mu desítky sms zpráv. Přítel je na to zvyklý, takže mu to zřejmě připadá úplně normální, ale já si myslím, že to normální není. Je mu 31 let a "máti" není ani 60. Je to velice elegantní dáma, vypadá mladší, obléká se na 30, ale neustále ze sebe dělá chudinku. Každý den, kdy má přítel volno, tak po něm něco chce a jsou to naprosté kraviny typu zatlouci hřebík do zdi na pověšení obrázku, vymazání historie sms v mobilu a podobné hlouposti. Někdy tam kvůli tomu jede i dvakrát denně. Naprosto ho zneužívá a někdy mám pocit, že ho svými řečmi i ponižuje, zejména přede mnou. Například když za námi nedávno přijela, první co z ní vypadlo bylo, že byla u lékaře a v čekárně byl cca padesátník, který doprovodil na odběr svojí starou nemocnou maminku a hned začla říkat, jestli jí také bude takhle vodit, že je to povinnost dětí starat se o své rodiče a podobně. Přítel se usmál a snažil se přejít k jinému tématu a ona se ho zeptala ještě jednou, dokud jí neřekl, že na to má ještě mnoho let čas.
Navíc je na ní vidět, že mě moc ráda nemá, ikdyž je to velice dobrá herečka a manipulátorka a jde si za svým cílem. Přítel sice tvrdí, že to tak maminka nemyslí, že je hodná, prý až moc atd. Ale já moc dobře vím (jsem přeci také žena) o co jí jde. Hrozně mě trápí představa toho, že se k příteli přestěhuji i s dcerkou (byt v kterém bydlí je stále její) a ona nám začne zasahovat do soukromí. A hlavně se bojím, že tato situace povede k tomu, že nám náš vztah postupně rozvrátí. Několikrát jsme o tom spolu mluvili, ale on jen řekne, že o tom ví, že taková je, ale je to proto, že má jen jeho a nikoho jiného (oni opravdu nemají žádné příbuzné) a že to zkusí nějak minimalizovat, ale neděje se nic a maminka stále volá a píše a zneužívá ho a mluví mu naprosto do všeho, jako by mu bylo deset ☹
Jsem z této situace zoufalá. Vím, že pokud začnu víc tlačit aby s tím něco udělal, budu nakonec ta špatná já, ale budoucí vidina takovéto tchýně mě neskutečně děsí a vím, že když to budu jen mlčky přehlížet, bude to ještě horší.
Prosím poraďte mi nebo jen napište vlastní zkušenosti pokud jste něco podobného zažili, budu ráda za jakoukoliv radu či podnět, nebo jen za slova pochopení.
Dle mého jsou tvé obavy na správném místě. Asi bych je taky měla. Tchýně je vyloženě fixovaná na syna, nejspíše si staráním se o něj kompenuzje nespokojené manželství. Rozhodně bych šla bydlet, co nejdále, tchýně by si měla uvědomit, že by měla začít žít svůj život, ne život syna a dělat služku manželovi. Dokud si nezkusím si s ním žít, tak vlastně nikdy nezjistíš,jak to bude fungovat. Ale stůj si za svým názorem.
@elinka21
@whoknows ahojky... tak to je skoro jako můj expřítel.. Maminka mu volala několikrát denně, pořád po něm něco chtěla i když by to zvládla sama, pořád nám do něčeho zasahovala... Dokonce jsme kvůli ní byli pozvání na víkend na svatbu a jeli jsme tam pouze na obřad - protože ONA potřebovala doopravdu pomoct s prádlem protože ji štípla včela do ruky 😀
Viděla sem jak expřítel je pořád mezi 2 mlýnksýma kolama - já mela tam a ona nazpátek.....
Nakonec jsem si natvrdo s ním promluvila, že tohle nezvládám, že ať si vybere buď mě nebo ji...
žE MI NEVADÍ že tam o víkendu přijedeme a pomůžeme, že si jednou dvakrát týdně zavolají jestli jsou v pořádku, ale každý den a otravné nesmysly doopravdu nesnesu... Přítel to zkusil matce naznačit, ale neměl na to dost síly... Díky ní se náš 5tiletý vztah rozpadl... Naštěstí teď mám super manžela a neměnila bych..
Zkus si s ním o tom promluvit, nemůžete se přestěhovat někam dál????
Já se právě také bojím, že na to nemá dost síly se od ní odstříhnout a já jí nic říkat nehodlám. Je to hlavně jeho problém, protože kvůli ní má tak nízké sebevědomí jak a celkově mu touto "výchovou" dost narušila život. No, naposledy mi slíbil, že si s ní zkusí promluvit, jenže jak ho znám, tak se na to zase zapomene :-/ A nebo se zase mamince něco přihodí a nebude vhodná doba. 😖
No jsou dvě možnosti- buď je přítel tak ovlivněný rodinou , že se změnit nedokáže, prostě byl tak vychovaný, tak to nebude měnit. A nebo překvapí. Třeba neměl nikdy příležitost se o sebe starat sám, nechal to dělat maminku, ale až na to přijde, bude ho to třeba i bavit 🙂 Každopádně si to před svatbou ujasněte, že o takový model rodiny nestojíš, že budeš v práci na směny a on bude muset být samostatný... Ale s tchýní asi "problémy" budou, tak si o všem promluvte včas . Dovedu si živě představit ty řeči až se doslechne, že si synáček musel sám udělat snídani, když ty jsi byla na noční apod. ....Mluv s přítelem narovinu, on si to třeba moc neuvědomuje...
Ahoj, myslím si, že tohle v pořádku rozdodně není a tvé rozporuplné myšlenky jsou naprosto pochopitelné. Cítím to stejně jako ty, těžko říct, jak bude přítel fungovat až si zařídíte svoji domácnost, ale obávám se, že když je 27 let zvyklý na plný servis od maminky, tak se ze dne na den nezmění. Nehledě na to, že tento rodinný model má jistě zažitý a fungování nebo spíš nefungování jeho otce v rodině mu může přijít jako naprosto normální. Také předpokládám, že žádné z těch činností co jsi nahoře jmenovala ani neumí, když je prakticky nikdy nedělal. To ho maminka pěkně připravila do života... Obávám se, že ti nezbyde nic jiného, než počkat až ta situace nastane a pak uvidíš. Každopádně bych si hned na začátku vašeho soužití nastvavila nějaká pravidla a rozdodně bych neprokračovala v tom obskakování co započala jeho matka. Hlavně aby ale ona potom v sobě potlačila své pečovatelské pudy a nějakým způsobem se vám nemísila do života...