Je lepší pořídit štěně k menším dětem, nebo až vyrostou?

@kacenka1111 My se brzy máme stěhovat do domečku a jelikož dcera je naprostý zvířomil, štěňátko k nám určitě přibude 🙂. osobně to ale plánuji do budoucna, dceři jsou 3 ( za měsíc 4 roky) a synovi 2 . Podle mě optimální to bude tak za 2-3 roky 🙂.
Ale píši to z mého pohledu, chystám se totiž do práce, na druhý pokus musím udělat státnice, do toho zařizování domečku....bude toho dost i tak. Pokud bych měla klid a čas, klidně bych štěňátko pořídila ,,sobě'', i přes nízký věk dětí a ty by se mu mohly věnovat v budoucnu 🙂.

Máme doma psa, který je jen o pár týdnů starší, než moje prvorozená. Myslela jsem si, že jak spolu budou vyrůstat, že budou kámoši...ale moje dcera nějak na zvířata není - moc si ho nevšímá a stejně tak on ji (dnes jim jsou tři roky)...mladší (rok) na psa reaguje víc, ale i tak mám pocit, že ho spíš prostě bere jako součást našeho domova. Nakonec je to spíš o mě, že já venčím, uklízím navíc, krmím...
Jako dítě jsem měla psa (asi ve dvanácti) a měla jsem ho ráda, starala jsem se o něj v podstatě sama...takže za mě spíš asi ke starším dětem🙂

Ja mam doma tri psy, vsechny z utulku, takze u nas to bude o tom, ze pesan uz tam bude, az si jednou prcka prineseme domu 🙂 v nasi rodine byl pes, co si pamatuji, prvniho psa, fakt tele, poridila mamka, kdyz mi byli tri roky a segre rok a pul a nikdy nebyl problem. takze je to fakt o tom, kdo si na to troufne a zvladne to, ono hlidat se musi, i kdyz budou deti starsi, ani vetsi vek neznamena, ze dite nebude psa nejak trapit nebo spatne chytat 🙂 takze je to spis o tom, kdy se na porizeni pejska citi rodice 🙂

podla mna pes pre tak velke deti, aby sa onho dokazali postarat...lebo ja by som sa dobrovolne nestarala 😅

Ahoj, pisu jen moji zkusenost. Poridila jsem 8-tydenni stene, kdyz byl dcerce asi rok. Prvni tydny jsem si rikala, ze jsem se asi musela zblaznit, bylo to fakt narocny, ale asi po mesici se to sklidnilo, a nyni, kdyz je fence cca pul roku, je to uz uplne v pohode. Dcera i pes spolu vychazeji, az na vyjimky je to bez kolizi, casto si spoli i hraji. Zalezi, jak si to predstavujes. Co povazuju za nejnarocnejsi jsou nutne prochazky za kazdeho pocasi, i kdyz je venku hnusne, tak pokud bychom psa aspon na chvili nevyvetraly, nenechal by nas na pokoji. Proste potrebuje pohyb. Celkove ale vubec nelituji, vidim, ze to budou partacky.

my sme si vzali štěně, který chtěli utratit, ten den sme se stěhovali do novýho baráčku a malý bylo 6 m, byl to občas boj, ale zvládlo se to, pes má teprve měsíc kotec a je přestěhovanej venku, tak mi ubyla práce :D za pár dní to bude rok

jo a jinak si teda báječně vyhráli, honili se, hráli na svhovávanou, malá se o něj opřela a svačila, ale taky záleží na tom jakýho psa
ten náš spal zásadně pod postýlkou malý, když brečela, tak to mě začal žďuchal, zase naopak, když pes neměl vodu, tak mi malá donesla misku :D prostě si rozumněli

Pořídila jsem si psa když jsem otěhotněla. To nejhorší období samých výkalů na podlaze tedy proběhlo ještě bez dětí. Když se mi narodil syn, tak pes byl ještě štěně a na nový přírůstek si rychle zvykl. Dodnes vzpomínám jak pro sebe byli se synem nepostredatelní a jací byli parťáci. Pak se narodila dcera. Ta od mala nemá vztah ke zvířatům a psa bere jako nutný zlo. Stejně tak pes ji. A náš nejmladší má zvířata opět rád a psa zbožňuje.
Když to beru zpětně, tak bylo dobře, že se nám prvně narodil syn, který má psa rád a né dcera, která ho nemusí. Takhle si alespoň pes nevytvořil averzi k dětem. Jsem zvyklá vyrůstat se psy, doma jsme je taky měli. Nedokážu si to představit nez něj a nějaký venčení mi nijak nevadí. Prostě to patří k věci a pes nám péči vynahrazuje svoji skvělou povahou. Pokud někdo ale není zvyklí na život se psy, tak bych určitě nepořizovala psa k hodně malým dětem. Pořídila bych ho k větším aby se o starost o něj podělili. Samozřejmě za předpokladu, že by o něj stáli