Je lepší bydlet ve vícegeneračním domě nebo v panelovém bytě?
Dobrý den,
mám trochu dilema, a tak jsem si chtěla vyslechnout co nejvíce názorů a zkušeností. Máme možnost bydlet s tchánovci a švagrovou a její rodinou ve vícegeneračním domě. Každá domácnost by měla v domě svou bytovou jednotku, ale chodba, půda a zahrada by byly společné. Zároveň se zde naskytla i možnost zakoupení pěkného, vlastního bytu v panelovém domě v jiném městě téměř za hotové (máme nějaké peníze z dědictví a od mých rodičů).
Tchyně se nad panelákem věčně ofrňuje a říká, že bychom byli blázni, kdybychom nevyužili možnosti bydlet s nimi, a tak ušetřit a zároveň mít možnost hlídání a celkově občasné výpomoci, navíc dům a zahradu. Já se ale trochu obávám toho, že se nám nepodaří dostatečně nastavit hranice a tchánovci se nám budou do všeho cpát a lézt nám do toho našeho bytu. Osobně už pak nevidím moc velký mezi bytem v paneláku a bytem v rodinném domě, respektive mám pocit, že ve finále má člověk více soukromí v tom paneláku…Navíc je dům starý a interiér je v dost špatném stavu, takže bychom museli nemalé peníze vrazit i do rekonstrukce.
My do budoucna zvažujeme také vlastní dům, ale uvidíme, jak na tom budeme finančně…Soužití s rodinou ve vícegeneračním domě mě osobně vždy spíš děsilo, ale třeba jsem jen předpojatá…
Co byste na našem místě dělali vy? Děkuji za případné odpovědi.
@petrasipkova1 to asi trochu jo 😀
Tak záleží jaké by to bydlení v paneláku bylo. Měly by děti svůj pokojíček? Je v okolí nějaké přírodní vyžití (les, park, hřiště)? Má třeba balkon? Co parkování? Osobně tedy neznám případ, kde by mezigenerační problémy nepřineslo jen problémy, ale já bych třeba raději brala to, než panelák, právě proto, že jsem ráda venku a špatně snáším hluk, když chci mít doma klid. U babičky v paneláku šlo slyšet i když si nad námi někdo jen povídal. Vedle manželovi babičky zase bydleli feťáci..
Dodatek: Pokud zvažujete vlastní dům, tak bych třeba uvažovala nad variantou dočasně bydlet u tchánovců, než se nějaký pěkný dům najde a šetřit. Samozřejmě s tímto plánem obeznámit i tchánovce.
Ja by som sa rozhodovala podľa toho aký by bol byt či priestranný alebo nejaký malý (pripadne možno aj na ďalšie dieťa), ďalej podľa financií, deti - odkiaľ by mali možnosť lepšieho vzdelania, mimoškolských aktivít... Tak isto co sa tyka práce odkiaľ by to bolo jednoduchšie a lepšie a samozrejme najdôležitejšie by boli vzťahy aké máte medzi sebou. Poznám 2 rodiny jedna býva s obidvoma rodičmi z mužovej strany už vyše 10 rokov a bez problémov druhá s muzovym otcom tiež vyše 10 rokov a bez problémov.
Nesla bych do společného bydlení ani za nic. Zvlášť, když je možnost něčeho jiného a kor, jestli je to pěkné.
Raději bych bydlela pod stanem než spolu s rodiči ať mými nebo druhýma. I kdyby byly vztahy nadstandardní. Tohle ne a ne nikdy.
Jinak ja bydlela v paneláku a teď bydlim v baráku a hned bych se vrátila do bytu.
Bydlíme v bytě, ale ne v paneláku. Než dvougenerační dům s tchánovci a švagrovou, tak tisíckrát radši panelák. Zažila jsem dvougenerační bydlení jako dítě, kdy byly v domě oddělené bytové jednoty, vlastní vchody, společná zahrada a nikdy víc bych do toho nešla. Moje mamka by mi zpřelámala ruce, nohy, kdybych do toho chtěla jít. Babča si chodila k nám jak chtěla a žalovala na nás.
@marky006
Jako pár metrů navíc by bodlo, ale radši 72 m a panelák než to společné bydlení. Takhle můžeš kdykoliv zajít na návštěvu, děti se vyblbnou na zahradě, ale budeš mít klid, když nebudeš chtít tchýni vidět měsíc, tak prostě na tu návštěvu nepůjdeš.
Jinak vážně bys chtěla narvat peníze z dědictví a od tvých rodičů do nemovitosti, která ti nepatří?
@marky006 Zalezi na vztazich a na socialni infrasktrukture. Ja bych sla mnohem radeji do domu, kor s (dvema) malyma detma a moznosti hlidani od prarodicu. Navic by tam deti meli bratrance a sestrenice. Pokud jsou vztahy v pohode, tak vam to ve velkem ulehci zivot. (No a pokud jsou vztahy blbe a tchanovci maji tenddnci prekracovat hranice, tak vam to ten zivot zneprijemni. Ale to musite posoudit sami.)
Nikdy bych s nikým bydlet nešla.
NIKDY už bych s nikým nebydlela!!!
Ja bych byla pro variantu panelak. A mit sve soukromi. Bydlet s tchyni a jeste se svagrovou,to uz je moc. Jak se podelite o zahradu? Me by vadilo,ze bych chtela relaxovat na zahrade nebo neco delat a furt by tam nekdo byl. Vidim to u nas v rodine. Svagrova s rodinou bydli u rodicu (moji tchanovci) a je to mazec. Kazdy sice maji svoje,ale maji spolecnou halu a zahradu. Takze se furt potkavaji. Chce to hodne tolerance. Jedine,v cem je vyhoda,ze tchanovci pohlidaji kdykoliv deti a svagrova,kdyz nestiha,tak ji mama uvari, pomuze s detmi atd. A z prvniho patro ke tchanovcum je slyset rozhodne vic nez v panelaku od sousedu. Takze tchanovi uz tika oko z toho,ze deti jsou slyset,kdyz breci nebo se honi atd...Navic uz spatne snasi hluk (je mu 73 let) a furt deti napomina. I na zahrade. Stylem houpejte se pomalu a potichu. Nelitejte atd...
Jestli mate moznost mit sve bydleni za hotove. Tak bych sla do toho. Navic to nevylucuje moznost postavit si vlastni dum a byt bud prodat nebo pronajimat a jednou to bude majetek pro deti. Ve vicegeneracnim byte budete vlastniky max. te jedne tretiny. To se neda prodat a pronajimat asi taky ne. Navic vzdy by tam muselo bydlet vice lidi pohromade,budou o to hadky atd...Navic stary dum zere penize,na oprave se budete muset vsichni shodnout. Takze jeden bude chtit nova okna,zatimco druhy novou strechu a treti nebude chtit nic delat,do niceho davat prachy atd...To jsem zase zazila ja jako dite,kdyz muj tata vlastnil po smrti otce spolecne s matkou,bratrem a sestrou chalupu.
Rozhodně bych šla do bytu , měla svůj klid a soukromí. Bydlení s rodiči může dost vztahu uškodit pozor na to .
jako dítě jsem bydlela v generačním době s babičkou a dědou a nikdy bych do toho nešla. Moje rodiče miluji a jezdíme k nim často a ano stále bydlí vtom dvougeneračním domě, takže když dojedeme máme celé spodní patro. Stejně tak s tchánovci máme skvělý vztah, ale bydlet bych nechtěla ani s jedněmi. Bydlíme od sebe 90km a to je vzdálenost akorát - do hodiny jsme u nich nebo oni u nás a je to dostatečně velká vzdálenost na to abychom si nelezli na nervy.
Takto máme skvělé vztahy a navštěvujeme se poměrně často, tak jak to vyhovuje všem.
Šla bych s nimi bydlet pouze v případě nutnost nebo krize.
My mame vicegeneracni a je to v pohode. Byly tu 3 generace, nez zemrela babicka. Ted zije v dolnim patre uz jen mamka. Jo, nekdy je to k nastvani, protoze ona je takova, ze kdyz neco chce/potrebuje, tak to musi byt hned a dokaze s tim dost otravne prudit. Ale nastesti to neni az tak caste. Na druhou stranu hlidani v dome je fajn a to nejen na deti, ale i treba pri odjezdu na dovolenou je automaticky postarano o mazlicky. Na druhe strane - jsem clovek, co od mala zije v RD se zahradou. Dum jsme s exmanzelem nechali kompletne rekonstruovat a pristavet (rozumej strhnout skoro na zakladovou desku a cele na novo, nebyla mozna jen rozsahla zmena dispozic, protoze jsme prave chteli oddelene bytove jednotky). Uz tech 3/4 roku, po kterou byl dum neobyvatelny byl pro mne v panelaku horor. Sousedi, spolecne prostory, parkovani, hluk (to se jeste nekdo rozhodl delat jadro a ja mela chut jit bydlet nekam do lesa pod stan), absence zahrady,....ted ob vikend musime byt v manzelove byte kvuli logistice a organizaci s jeho detmi (jina cast CR) a bohate mi to takhle tech par dni v mesici staci...na rovinu reknu, ze jsem zhyckana a byt v panelaku je pro me nejvetsi trest 😅🙈 takze za me RD a usetrit, pouzit pak na svuj dum. Pokud je to v ramci rodinnych vztahu mozne. Dvere se daji zamknout kdykoliv (jo, taky obcas zamkneme, ale ne kvuli necekanym navstevam moji mamky, ale aby spis deti nelitaly k babicce kdykoliv se jim zlibi) 🤣👍
Máme vicegeneracni barák na vesnici. Obě patra svůj vchod, koupelnu atd, je tam společná jen zahrada. A stejně pruser.(ale to u nás bylo vždycky)) Buď tam jsme málo, nebo moc, vidí nás hodně, ale vnouče málo atd. Přesto vím, ze chtějí abychom tam bydleli, “jen” proste hodně raděj.:D Ty hranice tam jsou fakt problém. Šla bych do paneláku, i kdyz uznávám, že zahrada je super pro děti no. Možná je to tím, že jsem na vesnici vyrůstala, ale žádný hřiště/koutek mi nepřijde dost dobrý a cestovat někam mimo taky vždycky nejde. Když se nepohodnete, cokoli, furt to tam bude a budete v tom i Vy. Na zahradu můžete jezdit a zároveň mít jiný místo kam se vracet.) Pokud by šlo ale třeba jen o par let a budete to na 100% vědět a pak svůj barák, tak to jde taky přežít. Ale úplně natrvalo bych to asi neudělala.
@kristyn86 Uvažujete podobně jako já. Říkala jsem partnerovi, že bych se přikláněla k tomu bytu s tím, že pokud budeme chtít a bude ta možnost, mohli bychom si do budoucna koupit ten dům a byt zatím pronajímat (je ve velkém, univerzitním městě, tak si myslím, že by neměl být problém sehnat slušné nájemníky) a poté odkázat synovi a ten už by si s ním naložil jak chtěl (sám by v něm bydlel/ prodal ho/ měl z něj pasivní příjem...) Mně je 27, partnerovi 28, příjmy nemáme špatné a pokud se sníží úrokové sazby, snad by to šlo, kdybychom chtěli...
já bych do toho z vlastní zkušenosti nešla. Bydleli jsme 4 roky s tchánovcama. Měli jsme vlastní ložnici, koupelnu a kuchyň s obývákem, zbytek byl společný. Ale tchýně ani tchán neumí klepat, takže soukromí jim skoro nic neříká. Já za tu dobu na tchána dostala takovou averzi, že jsem ve fázi, že vedle něj nemůžu ani sedět! Sice tam s nima už 9 let nebydlíme, odstěhovali jsme se 200km daleko, ale na víkendy tam jezdíme. Za to, že máme kde složit hlavu, jsme vděční. Ale bydlet bych tam s nima už fakt nemohla.. a to jsme se s manželem před nedávnem bavili o možnosti vrácení se zpět v dohledné době. Jednu chvilku jsem byla i pro, říkala jsem si, že tchánovům roky přibývají, bude to fajn... Ale ne, nebylo by to fajn. Takže za mě doporučuji koupit byt, mít svoje soukromí a budete spokojení 🙂
NIKDY NIKDY NIKDY!!!! Jako bonus ke tchanovcum svagrovci... Pokud chceš uchovat dobré vztahy a zdravý rozum, bydli ve vlastním
Žiji v paneláku a dokud bude tchyně se švagrem žít, nehodlám na tom nic měnit. Jen to mě uchrání před tím, abych je neměla na krku. Nesnesu je u nás doma na jednu noc jednou za čas, natož abych se s nimi dělila o svůj životní prostor doživotně každý den...
Ale abych se k tomu vyjádřila nezaujatě - mám pratetu, která je jako má máma a která je zcela nekonfliktní a do ničeho se nikomu neplete a radí jen tehdy, je-li k tomu vyzvána, prostě fakt ideální "tchyně", ale přesto po ročním soužití pod jednou střechou v průběhu rekonstrukce našeho nového bytu přišlo takové nepříjemné pnutí. Tak jsme tehdy urychlili rekonstrukci bytu a odstěhovali se. A vše se srovnalo. Pokud dokáže společné bydlení narušit vztah, kde si lidé nelezou vzájemně do osobního prostoru, neumím si představit soužití osob, kde byť jedna jediná osoba ostatní nerespektuje. Nebo vlastně dokážu, protože ségra žije v baráku s tchyní a je z toho vyřízená, přestože žijí každá v jednom patře...
Za mě rozhodně ne...
Z vlastni zkusenosti bych do toho nesla. Je to tak na zniceni vztahu mezi vami. Pokud mate se svagrovou dobre vztahy, muzete se poptat jak to funguje a jak jsou spokojeni.
Ve vasem pripade bych do toho nesla. S nejvetsi pravdepodobnosti nebudete mit klid, soukromi, budete takova "jedna rodina". Tchanovci vas budou vyuzivat na praci, prece jim mate byt vdecni, ze tam muzete bydlet 😉, a budete muset drzet hubu a krok, snaset vsechny jejich vrtochy. A co dedictvi, ci to pak bude? Komu tam bude co patrit, kdo co bude platit?
My s tchánovci bydlíme, ale vyhovuje nám to, tchánovci nahoru chodí jen na pozvání na Vánoce, vztahy máme v pohodě, už jsem to tu jednou psala. Ale pokud máš pochybnosti, běžte do bytu, v domě buďte na víkendy a pokud by to náhodou fungovalo, tak byt můžete pronajmout vždy..
jako hodne lidi tady jede na emoce, ale bohuzel zijeme v dobre, kdy musime jednat uz racionalne. Emoce stranou, jak jste na tom financne? muzete jit rovnou do hypo do nejakeho domecku (do panelaku bych treba uz ted fakt neinvestovala, pokud by byl nutny prodej, tak asi se ztratou). Nebo neusetrili byste, kdybyste byli s tchanovci dejme tomu rok-dva?
Myslím ze sis odpověděla sama. 😊