Jaké jste měly dětství? Jak na něj vzpomínáte?

Ahojky Bambulíku, moc mě mrzí co jsi musela prožívat v dětství, já jsem na tom bohužel nebyla lépe, sice se mě k tomu už nechce vracet, ale následky budu nést celý život, trochu pomohla pomoc psychologa, ale "poškození" dětské duše bylo na tolik silné, že není vůbec lehké se od toho úplně odprostit. Každopádně se budu s manželem snažit, aby naše děti prožily šťastné dětství, jelikož pokud nejsou pevné kořeny od dětství, celý život je takový boj... 😖 . Ale v podstatě můžu říct, že i přesto všechno je ze mě slušný člověk, který ledasco dokázal bez jakékoliv pomoci..., jj, byly i velice těžké chvíle, ale nikdo přeci nikdy neříkal, že život bude procházka růžovou zahradou.

Gedren, chtela jsem napsat podobnou pasaz jako ty, ale nemusim uz psat nic 😅

gedren: já uznání nikdy neměla, když se dařilo, byla to pro ně samozřejmost, a když se něco nepovedlo, měla jsem strach jít domů, hned byl oheń na střeše
myslím si že dítě pohladit, podpořit by mělo být samozřejmostí....

odešla jsem v 21 letech z domova a zjistila jsem že si mě daleko více váží lidé než z vlastní rodiny a vždy jsem na tom lpěla, pro mě je třeba Honza a malá to nejdůležitější na světě, proto jsem někdy takovej studenej čumák k lidem...

já s našima nejsem a když se mi něco nelíbí řeknu jim to a vím že se můžu sbalit a během minuty odjet... ale nic neříkaj, asi ví že bych se nezdržela...jedu je navštívit, ne poslouchat jaká jsem špatná že...

a gedren, je to pravda, když jdeš k psychologovi a psychiatrovi na sezení, pátrá po Tvém dětství co jak, protože tam jsou kořeny problémů a já tomu věřím..

To když já se ohlédnu můžu s čístým svědomím říct že jsem měla prostě úžasné dětství mamka i taťka byly prostě báječní.Jsme dvě sestry a nikdy jsem necítila křivdu nebo že bych si něco nezasloužala právem 😀

dagi: díky, já nechci aby mě někdo litoval a dělal ze mě chudáka, jen jsem chtěla pokecat a tak...
měla jsem to jako Ty, akorát k psychologovi jsem dostala až ve třiceti a pramenil problém v dětství...
rpstě láhev přetekla a bylo...
doma se necítím jako doma, mám sevčřeno v krku, u žaludku a těším se domů, doma je pro mě - já, Honza, kačenka...
prostě já to říkám tak - chci Kačce vytvořit takové dětství aby se ke mě vždy s láskou a chutí vracela...

f.nina - tak to buď opravdu ráda, šťastná to žena... 😉 .

Bambulíku - nééé, samozř. že tě nelituji, spíš jsem to myslela tak, že mě moc mrzí, kdy děti nemůžou z nějakého důvodu prožít kvalitní dětství - myslela jsem to všeobecně, né jen na tebe, jasan 😉. Asi jsem to špatně napsala, sorry.

milovala jsem slyšet: Ty bys byla tak pěkná kdybys měla o tolik a tolik kg méně...
nikdo Tě nebude chtít.....
a pak když o mě chlap měl zájem tak jsem se zezačátku myslela že si dělá srandu nebo že mě chce jen do postele, nezlobte se že to tak otevřeně píšu, ale byla jsem tak bez sebevědomí že jsem za vším viděla něco jinýho....
opravdovému zájmu chpala jsem nevěřila....
a pořád bojuju se sebevědomím a přitom pro každého jsem tak vyrovnaná, prý i celkem pěkná holka, ....jo jo, ale uvnitř je to trochu o něčem jiném, to je slupka....

dagi: j ví jak jsi to myslela a děkuji za pochopení....
samozřejmě každýmu přeju jen to nejlepší, ale je to jiné to probrat s někým nezávislým kdo třeba ač mu to nepřeju prožil to samé...

holky, tak já krom toho, že jsem poslouchala od otce, že jsem chytrá jak rádio tlustá atd...tak jsem musela koukat na to, jak se naši hádaj a jak otec bije mojí mami. takhle to šlo už co jsem byla malá, miminko, mamča se s ním rozvedla až když mi bylo 18let...zatajoval jí peníze, přepisoval pásky...kolikrát jsme neměli co k jídlu...jednou mu mamča dokonce pustila i plyn, aby se ho zbavila...přišel na to...fakt to bylo jako hustý...sebevědomí mám dodneška hodně nízký, i když navenek tak nepůsobím...občas se fakt nemám ráda...snad to někdy bude v pohodě úplně... ☹

gedren: vím o čem mluvíš, i já chodila k psychložce a ta mi pomohla jak na otce pohlížet a jak si to vysvětlit a od té doby je mi líp.... ale nechci to tady rozebírat aby mě někdo neměl za blázna...
protože když někoho bolí ruka tak ho polituješ, to se zahojí, ale bolavá duše není vidět, mě teda dost bolla hlava a návštěva psyhologa nebo psychiatra mi připadá normální, ale stále se najdou tací co se mi vysmály do ksichtu že jsem psychouš....
takže tak...

Já myslím že jsem měla celkem hezké dětství...teda že bych měla zhubnout jsem poslouchala taky,ale v pubertě toho nechali....přitom nás máma nacpávala a doteď nacpává jak prasátka a pak si hubněte...takeže sebevědomí nic moc,spíš nic.Získala jsem ho až kolem 20.Tátu moc nemusim protože docela nezvládl mé dospívání "ukaž jaký máš už prsa" a hodinový hovory na téma jestli jsem se už líbala apod. mi ho docela znechutily.Teď se teda domů vracim moc ráda, s mámou máme výbornej vztah a táta mi tak nějak nevadí.Upřímně ale říkám že až bude Vanda dospívat, nebude s ním zůstávat sama protože jeho chování ke mně už by se tenkrát dalo označit i za sexuální obtěžování, i když si to asi neuvědomoval.

Holky, když vás tady tak pročítám, jsem z toho taková rozpačitá 😒 . Určitě každá máme své..., ale např. s gedren bych docela měnila. O nás se rodiče nestarali skoro vůbec, otec hodně pil, matka žila v takovým svým zvláštním světě (lehčí psychická porucha), byla jsem dítě ulice, od malinka jsem se o sebe musela postarat v každém směru, často jsem neměla ani sváču do školy, v jedné místnosti nás bylo 6, otec všechny prachy propil nebo mu je ukradly když byl opitý a byly tam i jiné hnusné věci...., v 17ti jsem vypadla radši z domu, byla jsem ráda, že jsem se mohla aspoň vyučit a později, až když jsem si vydělávala udělala dálkově střední školu. V té době mě hodně pomohl bývalý přítel, kterému patří velké dííík.

Já měla moc šťastné dětství, dospívání ... i dospělost 🙂
Byla bych ráda, aby byl stejně spokojený jednou i můj syn 🙂

pro mě je rodina až teď - my 3
jinak my bydleli v rodinném domě s otcovýma rodičema, naši měly jednu půlku a babi s dědou druhou a nebudete tomu věřit, ale když se brácha narodil, pro mě nebylo místo a spala jsem u baby a dědy v ložnici a když babi zemřela 1.2.06 byl to pro mě zlý sen a do teď jsem se s tím nesmířila, protože mi suplovala matku..

Já sem měla hrozný dětství,pořád mě napadá jak by bylo všechno jinak,kdyby....
Když mě byli 4,tak mi umřel táta při tragické autonehodě.Později si mamka vzala tzv. mého nevlast. otce,který 10 let každý den chodil domů opilej a mamku bil.Vždycky se vše odehrávalo přede mnou,vůbec se na mě neohlížel,když mamce každej den sprostě nadával a řval na ní,jako bych tam nebyla.Později se přidalo i bití.Narodila se mi ségra,všechno dál pokračovalo.Když mi bylo 11,tak jsme se s mamkou odstěhovali od něj ke strejdovi dááleko.Jenže on mi pořád volal,ať se vrátíme a mě tát chyběl po čase a já mu věřila,tak,že jsme se kvůli mě a ségře stěhovali zpátky do pekla,které pokračovalo chvíli po návratu.Ségře byli dvy roky,když bylo doma to největší peklo a scénky z toho období mě doprovázeli dlouho po tom,co jsem opustila domov.Mamka je chytrá hodná ženská ženská,co nekouří a nepije,bohužel dost dlouho snášela to z čeho já se už dávno zhroutila.Když mi bylo 15,tak jsem to psych. nezvládla a začla docházet k psychologoj.Když mi bylo 16 a já začla chodit se svojí první delší známosti,tak doma jsem byla co nejmíň.Chudák mamka,ale stále bydlela s ním a asi doufala stále v nějakou změnu nebo nevím,možná kvůli sestřičce fakt nevim.Každopádně,když mi bylo 18 potkala jsem svého manžela,který je přesně opak táty.Nepije,je to pohodář a nejhodnější člověk,kterého znám.Začli jsme spolu žít.po 5ti letech přišla žádost o ruku,po 6ti letech jsme se vzali a téměř po 7mi se Nám narodilo to největší štěstíčko 😵 myslím si,že mi vstoupil do života né náhodou,ale aby mi vynahradil všechno to co jsem si prožila a věřím,že krásnej život co díky němu a jeho povaze mám,mám právě proto čím sem si prošla.Vím to.Vím,že to tak je🙂a moje mamka?Ta se konečně,když mi bylo 18 s ním rozvedla a teď žije už několik roků s přítelem,kterej je nejhodnější na světě,tak je konečně taky šťastná a ségra,ta má konečně snad pevný rodinný zázemí 🙂 bohužel často myslím na to,aby to ségru nepoznamenalo,pač,mě když bylo tak 20 a jeli jsme třeba za tátou na Vánoce donést dárek,jezdila jsem za ním max 2krát 3krát do roka,tak dycky,když jsme se vrátili sem se probouzela s pláčem,v hlavě se mi odehrávala nesutále jedna scénka z dětsví,když táta honil mámu kolem postýlky v které byla ségra a já byla ve svém pokoji a řvala jsem na něj,ať jí nechá být a on za mnou běžel do toho pokoje a řval na mě..........tak po takových snech sem dycky byla celej den úplně vyřízená a nenáviděla ho za všechno co Nám zkazil.Zkazil akorát všem život,můžu říct,že svého nevl. otce nenávidím,nezaslouží si být šťastný!!!!!!!Na druhou stranu jsem dycky říkala,když mi bylo smutno,že je to vlastně jedinej otec,ale kterého mám.Chjooo,dycky sem si přála,aby nám zmizel ze života,snad už teď,když odjel budeme mít klid.Hlavně,ať si sestra nic nepamatuje,hlavně,ať tím není poznamenaná...... 😔
omlouvám se,jsem chtěla napsat jen pár řádků a nějak jsem se vrátila do té doby a všechno ze sebe vyklopila,tak se omlouvám,ale jsem ráda,že to je venku 🙂

Bambul, jj, pro mě je nyní také až ta "nová" rodina, ale sourozence ráda mám, byli jsme na stejné lodi a každý bojoval jak mohl.

jj, gedren..., víš, já bych se moc spokojila, kdybych v dětství měla aspoň slušné jídlo, kde se vklidu vyspat ..., tohle by pro mě bylo dost šťastné dětství. Rozhodně jsem nechtěla zlehčovat tvoji situaci, promiň.

Jak to tak čtu,měla jsem nádherný dětství 🙄

lenkabu: já si říékám mohlo být i hůř, ale i mnohem líp
ale to co píšeš Ty bychh chtěla aby mohla jednou říct má dcera

Tak já musím říct, že dětství jsem měla nádherné 😵 Táta byl ten pracovní typ, co přišel domů, najedl se a padnul, pak se probudil, zase se najedl a šel spát až do rána 😀 Ale za to mamča, to byl poklad nad poklady...ta mě a bráchovi všechno za tátu vynahradila. Naučila nás zdravému sebevědomí a oba nás zvládla slušně a dobře vychovat a trávila s námi veškerý možný čas. Nikdy ji extra netrápilo, že je doma prach atd...hlavní jsme byli my 😵 A doufám, že takhle to půjde i mě 😉

Holky to je hrozný co tu čtu. Já měla úžasný dětství. Taťka nic moc ale mamka dělala co mohla.Vždycky na nás měla čas, povídala si s náma. Nic nebyl problém o všem se dalo mluvit. S tátou zůstala jen kvůli nám i když to s ním neměla vždycky lehký. Jezdili jsme na výlety a pokud to jen trochu šlo tak se snažila nám splnit i dětská přání ohledně hraček atd. Můj táta je taky hodnej jen je to prostě takovej typ co neumí dávat najevo city a za mlada ho zajímaly všechny ženský v okolí ale jinak nikdy moc nepil, na mamku nikdy nevstáhnul ruku a pro bráchu by se rozkrájel, já jsem byla trošku zklamání, třetí holka(dvě už měl z prvního manželství) už chtěl syna 😒 ale jinak se snažil.
Do dneška mě podporujou, kdykoliv se zmíním, že něco potřebuju tak se snaží pomoc, mamka mi pořád podstrkuje peníze a kdykoliv přijedu na návštěvu tak odjíždím napakovaná masem, zeleninou a spoustou užitečných věcí. S mamkou si prakticky denně voláme, prostě jen tak co budem dělat, co je nového ,jak nás ty naši chlapi se*ou 😉
Moje mamka je pro mě nedostižný vzor ve výchově dětí, snad budeme mít s Adélkou stejně krásný vztah.

Myshko přesně tak...nedostižný vzor 😵 To je přesný výraz...říkala jsem si, že když budu aspoň z poloviny taková mamina, jako byla(je) ona tak budu šťastná 😵

Bambi, ja jsem na tom hodne podobne - sakra. Vyznamenani, s trojkou jsem se bala prijit domu, pak to lhani, protoze jsem nevedela kudy kam a bala se,ze dostanu na prdel. Mama se fotra taky bala, sem tam ji plesknul taky jednu, proto jsem tak rada jezdila k babicce a pri prvni moznosti plachnout z domu jsem odjela pryc.

s fotrem jsem se snazila nejak smirit, bohuzel to nejde, asi si furt mysli,ze ze me muze delat neschopnyho idiota, coz bohudik uz davno neni pravda, uz se ho totiz davno nebojim, mam svou rodinu a manzela,ktery me chrani. Dodnes se nebavime, nevidame a malou videl asi 2x na fotce, pricemz si samo neodpustil poznamku, ze ma odstaty usi - proste KRETEN, kterej v zivote nic nedokazal a vini z toho vsechny okolo. Ubohej lhar.

nerikam,ze to bylo nejak extremne blby detstvi,bylo to i super - u babicky, na dovce atd. Ale myslim,ze moji oba rodice se stali rodici moc a moc brzo, a proste se s tim nejak nedokazali srovnat.

mamku podporuju ja, po rozvodu se z ni stala troska zavisla na penezich od fotra, zacala pit, byla 2x na leceni a tedka se zatim drzi. takze tak,no.....

pro me je matka ma babicka ☹ kdybych vam jen polovinu toho co mi ma matka udelala a rekla napsala nebudete mi beztak verit a nektere chytre to jeste obrati proti me..viz sekce tchyne..ale soucitim s nekteryma... 😝