Jak vaši rodiče zvládají tuhle dobu?
Ahoj. Chtěla bych se zeptat, jak vaši rodiče zvládají tuhle dobu s koronavirem? Po psychické stránce? Moji rodiče na jaře vyváděli, pak se to přes léto uklidnilo, ale teď už zas mají paniku. Teď odmítají častý kontakt s námi, což mi nevadí, ale každý den mi od nich chodí sms co zrovna říkají v televizi, kolik je nakažených, atd. A každý den i volají, jak to stojí za houby, že snad ještě neumřou, když řeknu že nejčastěji umírají lidé kteří mají ještě jiné nemoci, tak mi řeknou že oni nemocní jsou (mají jen alergie), je to blbé říct, ale jsou spíš hypochondři 😞 No a když řeknu že se taky bojím, kvůli našemu miminku, tak mi řeknou, že na nás mladý to nejde, a že oni jsou v rizikový skupině. Našim je 56 a 60.Já se je snažím chápat, ale co je moc, to je moc, a mrzí mě, jak se pořád bojí jen o sebe. Já sama jsem maminka, a člověk se tak nějak přirozeně bojí spíš o své děti, a ne o sebe, ne? A abych nezakládala další téma, jak byste u rodičů bojovali s hypochondrií? Oni mají snad všechny nemoci, a svým chováním si brzy ty nemoci fakt udělají.
Moje mamka (v “rizikovem” veku) to take obcas zkousi. Vytasi se s necim, co rikali v televizi.... Zatim jsem ji vzdy udolala argumenty, ktere v televizi nerikali. Zatim se mi to uspesne dari. 😃
@alcar Jenže já když řeknu argumenty, tak si melou svoje. Když řeknu že na koronu umřeli i mladí, tak mi říkají že je to blbost a lež. I když to říkají v telce. Nejvíc mě dostává, když volají, a že je nějak pálí v krku, a trochu rýma, a že určitě mají koronu. Pak ještě nezapomenou nuceně zakašlat (je poznat když kašlete naschvál), a že chvilkama mají kašel 🤔 ale když stočím rozhovor na jiné téma, po kašli ani památka. Fakt mě to rozčiluje.
@levandule_k Dobrý vtip 😄
Moji rodiče to naštěstí nijak neprožívají, je jim 59 a 62. Tchýni je 70, ta se nemůže dočkat očkování, ale jinak to taky moc neřeší. To moje babička, ta mě pořád otravuje s tím, co kde slyšela. Ne proto, že se bojí, ale protože miluje drama a myslím si, že z toho snad má radost. Hlavně z toho, že nejhorší je to v Praze, kde žijeme, a ne hezky jako ona a zbytek rodiny 20 km za Prahou. Dneska zase, že to vypadá, že nám v Praze zavřou školy. A za chvíli, jestli se dají někde koupit učebnice, co má syn ve škole, aby se s ním pak mohla učit. Tak jsem jen řekla hm a radši jsem odešla. Snažím se ty kecy pouštět jedním uchem tam, druhým ven, ale jak se to týká dětí, tak mě to stejně vždycky tak hrozně vytočí.
Moji babicce je 78, porad pracuje jako psycholog v nemocnici, chodí i na oddělení, kde leží covid pozitivní lidi. Celý den má respirator a rousku. TV pusti jen večer, cely den je venku, nebo v práci, chodí 2x týdne, a říká, že hlavní je se z toho neposrat.
Mamce je 58, pracuje s mentálně postiženými, v tom zařízení uz jsou pozitivní lidé. Taky se nehrouti, snaží se dělat vše, co může, aby se nenakazila, ale nečeká, az si to pro ni přijde.
Tchánovci jsou taky hypochondři a hrozný pesimisti. Je jím teda víc... A opravdu nějaké ty nemoci mají. Ale jediné, co mají denně na programu je sezení na gauči a brečení, jak jsou na tom špatně 🤦♀️ na jaře jsme k nim nechtěli chodit a poslouchali jsme řeči o tom, jak stejně musí na něco umřít. Teď máme covid v rodině a tchánovci zmatkují, co mají dělat a že jsou určitě nakažení... Prostě si tím musíme projít. Musíme se promořit, nic jiného teď asi dělat nejde. Takže... Vitamíny, pohyb na vzduchu a úsměv na rtech. To dáme 🙂
Tak moje mamka je na tom úplně jinak 😂 První fáze na začátku krize v březnu byla panika - začala šít roušky, do obchodu chodila s rouškou, rukavicemi a lyžařskými brýlemi 🤣 Udělala zásoby, a říkala, že neví, jak dlouho takhle přežijí, že za chvíli dojde jídlo v obchodech....
Druhá fáze nastala během “lockdown”, kdy začala sledovat na internetu všelijaká videa pochybných zdrojů a konspiračních teorií. Začala jim věřit a dodnes mi téměř každý týden píše různé bludy, nad kterými zůstává až rozum stát a nebo si po nějaké době spíše protiřečí... 🙄 Už nemám sílu se ji snažit přesvědčit, aby nevěřila všemu, co slyší na internetu.
Musím říct, že fáze jedna mi byla milejší...
@jaja01k No vidíš, my žijeme cca 180 km od Prahy, ale stejně mi naši hlásí kolik tam máte nakažených a že vám zavřou školy. Jako by mě to zajímalo 😒
@leilinka1234 Jenže oni jsou zavření furt doma, max. jedou na nákup. Jako když se takhle chtějí zakopat tak budiž, ale mě štve že já jsem pak z nich akorát na nervy.
@piggy123 Tak koukám že v tom nejsem sama 😕
Moje mamka je úplně v pohodě. Občas ji nasmeruju at nejezdí tolik metrem a ať si koupí vitamíny, poctivě nosí roušky a dobrý. Je jí pres 70. Ve věku kolem 60 máme dost kamarádů a ty sou v pohodě uplne
Ja s manzelem na to mame uplne jinej pohled,je nam 66 let,oba jsme lekari.Manzel onko pacient, diabetik, vysoky tlak, cholesterol,obezita,ja teda snad nic,nevim,nedelam si prevence/ teda mamo,zuby jo,ale interni ne/.A zijem zcela klidne,bez stresu,tedy dodrzujem hygienu,rousky, tak je vseobecne potreba Ale mame hodne odzito,deti zabezpečeny,uzivame si vnoucata/ to by me teda mrzelo je nevidet vyrustat/tak se niceho nebojime,co ma prijit prijde.Ja se ted bojim a nase vsechny deti,ale o nas ne.Stejne tu nebudem věčně .A zije se mi s timto vedomim dobre.
Moji rodiče mají 85 a 88, o koroně se bavíme jen okrajově. Mamka říká, že nebude věčně zavřená doma, chodí si každý den na drobný nákup, taťka už nemůže na nohy, tak ten doma je. Nějaký strach z toho nemají, i když jsou teda vysoce rizikoví. Několik let neměli chřipku, vlastně jsem je nezažila nějak nemocné s horečkama, ale strach o ně mám. Ti by měli nárok i vzhledem k věku si postěžovat, ale to jsem ještě nezažila. Možná proto jsou tak zdraví 😉. Strach mají spíše o své děti, vnoučata, pravnoučata. Je to asi povahou, nebo se lidi nudí a tak si najdou nějaké téma a na té vlně jedou.
U nás spíš naopak. Všichni - rodiče i prarodiče to zlehčují a úplně je pohorší, když je nechceme jít navštívit, co kdybychom byli asymptomatičtí, nebo jim nabídneme pomoc s nákupem. Děda říká, že už to dávno měl a že přežil i válku a tak.🙄
Někteří lidé takové jsou. Manželova babička (asi 82 let) už dlouho (asi 20 let, možná spíš 50) říká, co všechno je strašné, že tohle a tohle bolí, že nevidí, že neslyší, že nemůže tohle a tohle. Že svět je strašný, že nechápe, proč zakládáme to takové hrůzy rodinu (děti budou 2018+2021), že politika strašná, obchody strašné, sousedi strašní, všude šváby, mušky, sousedi dělají naschvály, věci v baráku strašné (stěhovala se za posledních 6 let asi 4x, všude prý problémy). Její dcera je také taková dost úzkostlivá a na hodně věcí "nadává", ale je fakt, že je dost přepracovaná a nervy má za tu celou dobu asi trochu pocuchané, takže už je na trní.
Na druhou její starší sestra (asi 85 let) je megavitální, pozitivní, spokojená, cvičí, vzdělává se, učí se cizí jazyky, na stará kolena si pořídila notebook a skvěle se na něm naučila, ráda se baví, zajímá se o svět. Přitom měla taky zdratovní problémy, artitidu, nádor na obličeji a bůhvícoještě, ale vše zvládá skvěle a díky cvičení a velmi zdravé stravě je na tom možná lépe než já, aspoň v posilování 😀
Lidi nepřenastavíš, pro některé je to snad i náplň života, i když nesmyslná. Z dětství pamatuji, že sousedky po ulici byly tak 60leté a pořád se bavily jen o zdravotních problémech a smrti (super pro 4leté dítě), sotva se šouraly, často hole, takže člověk si myslet, že po šedesátce jde vše do kopru. A nyní znám osmdesátníky, kteří lezou po skalách, starají se o hospodářství, vypadají skvěle a dbají o sebe, dá se s nimi skvěle vyprávět o všem možném - takové lidi obdivuji a snad budu také jednou taková.
Já takové "nadávání" na svět celkem vypouštím z hlavy, prostě vypnu a nechám je chvíli vykecat. Ale jo, taky by mě to ubíjelo, takže při častých návštěvách by mě to taky štvalo.
@pipi_puncocha Máš asi veselého dědu 🙂
Krásným vtipnym příkladem hypochondra je Josef Alois Nahlovsky,tak bych jim to pustila,zkusím najít odkaz. A jinak,našim je 65 a 66 a jsou naprosto v klidu. Při "první " vlně se vrhli na šití roušek a normálně fungovali tak,jak bylo dovoleno. Táta je navíc profi hasič v důchodu a stále aktivní dobrovolný,takže si to ani nepřipouští,nějaké to vlastní riziko nákazy. Za téměř 40let služby se života nariskoval až až ...
Není to přesně ono,ale taky to sedí 😉
Ahoj, naši jsou naprosto stejní. Je jim kolem 65 a také,hrozný strach o sebe, že zemřou na koronavirus, dokonce že je to hrozná smrt a já nevím jaké všechny možné řeči. Na jaře dokonce jednou odmítli moji návštěvu, že jim můžeme do bytu přinést koronavirus. Hltají zprávy o koronaviru, nechají se masírovat zprávami v TV. Přitom jsou to jinak docela aktivní lidé, táta ještě chodí do práce (na jaře nechodil, jeho práce byla uzavřena) a maminka pracuje na zahradě, chodí na houby apod. Ale hrozný strach o sebe, až nenormální. Z infarktu třeba takový strach nemají.... Připadá mi to hloupé a urážející, když ani nechtěli vidět vnouče. A na jaře se samozřejmě tenkrát vůbec nenakazili, doufám, že ani teď, ale je to divné psychické rozpoložení. Jinak také mají sklon k hypochondrii, neustále se cpou vitamínama a čajema, sledují každé píchnutí a 2x týdně jsou u nějakého doktora.
@lucka662006 Přesně jak naši. Akorát na jaře zakázali jakékoliv naše návštěvy. Co začal koronavirus, už jsem byla skoro před porodem, potřebovala jsem nějakou psychickou podporu, popovídání, a místo toho jsem byla pořád sama doma, protože manžel v práci, a já k našim nesměla. Jen mě bombardovali telefonátama a SMS o koroně, asi vlivem hormonů mě to pak už rozčilovalo, co mi se nahádali... Bylo od nich hnusný, oni že jim kdyžtak musíme nakoupit, a já říkala že se taky nechci nakazit když mám před porodem, a oni že na mladý to nejde, a že i kdyby, mimino by přežilo, a blabla...nenechali si vysvětlit že se bojím o malé. A když jsem si posteskla že mi je líto že si furt stěžují na koronu, že bych potřebovala taky nějakou útěchu v takové pro mě těžké době, tak mi bylo řečeno že to moc přeháním, že nejsem první ani poslední kdo je těhotný. Já se téměř denně rozčilovala a brečela, se divím že jsem nepotratila.
@lucka662006 Jo a když jsem říkala že se bojím o miminko, tak se do mě pustili že bych se snad měla bát hlavně o ně, že když umřou, tak bych pak byla hrozně smutná... No peklo.
Ahoj, jak já se nad tím natrápila.... Jela jsem s 6 letým synem na návštěvu za nima na jaře, a oni, že musí mít dítě celou dobu návštěvy roušku, v bytě! Bylo už docela vedro a bylo to dokonce v té době, když byl virus na ústupu. Jela jsem k nim 60 km. Řekla jsem, že syn mít roušku celou dobu vevnitř na puse nebude, stejně by si jí neustále popotahoval a naši by ho jen komandovali, ať si jí nasadí atd atd. A byli by důležitý. Ptala jsem se syna, jestli tam chce být a celou dobu mít roušku na puse a on, že to moc nechce. A to jsem ho tam chtěla nechat přes noc, protože to hrozně chtěl... byl víkend. Když jsme tenkrát vystoupili z auta, táta stál 5 m od nás, ani se k nám nepřibližoval, pozdravil na půl pusy, byl celej na.....j, jen nás uviděl. Otočila jsem se na podpatku, řekla, že dítě mít roušku nebude a jela jsem 60 km zpět. Syn v autě dělal jakoby nic, ale celou dobu nepromluvil. Jaká hrozná sobeckost! A jaká hloupost! Jsem naštvaná a při příležitosti jim to vrátím. Tím se mi uleví a ještě jim řeknu za co to mají. Pro Tebe to muselo být taky hrozné. Vůbec žádné těšení se na malé miminko, na nový život, jen sobeckost o svoje vlastní zájmy, a přitom jsou to Tvoji rodiče. Je to smutné a k blití (že to musím tak říct, myslím tím chování našich).
@lucka662006 Proč jste se nešli společně projít ven? Tohle zase nechápu já 🤷
Táta byl rozhozenej, že mu přišli roušky poštou 😂 máma dělá v nemocnici, takže na každý zakašlání poslouchám, jestli nemám koronu. Jinak v klidu 😂
@lucka662006 Tak to jsi měla taky na houby 😯 No když nás tenkrát chtěli jednou vidět,asi po měsíci, tak ale s podmínkou že se sejdem s rouškama a venku na chodníku. Byla ale dost zima, a já nechtěla nastydnout, když mi zbývalo pár dní do porodu. Tak jsem řekla že ne, no nakonec to dopadlo tak, že dali v baráku na chodbu židle s co největším rozestupem, a museli jsme mít roušky. Do bytu jsme nesměli. Samozřejmě mi byla zima, do toho jsem nechtěla aby sousedi poslouchali co si povídáme, tak jsme po pěti minutách odešli. A když jsme se pak dohadovali po SMS, tak jsem napsala že se o miminko budu bát, a že až se narodí, tak s ním budu doma a může se stát že ho ukážu třeba až po měsíci. Chtěla jsem jim to jen vrátit, ve skutečnosti ho viděli hned po porodu. No bylo to peklo, že jim ani nechci ukázat vnouče, a mám to na talíři dodnes, že jsem jim chtěla bránit vidět vnouče.
Moji rodice jsou jeste mladi, 55 let, a nijak zvlast to neprozivaji. Brblaji tak leda na rousky a na Babise. Navstevovali jsme se od zacatku epidemie uplne normalne. Mam jeste babicku, 86let, co cely den jen hlta TV Nova a nemluví o nicem jinem, jenom o tom, kde vsude se muzeme nakazit🤦♀️ no ale ona byla vzdycky takova, korona nekorona, takze tam nam to jde jednim uchem tam a druhym ven..
Moje rodice jsou taktez rizikovy, vek, ruzne kombinace zdravotnich potizi a svete div se, konec sveta se u nas zatim neplanuje, sice se mene vidame protoze jsme se shodli na navstevach pouze za predpokladu ze vsichni budeme zdravi (syn 2 roky a dcera v prvni tride - takze rymickovy petiboj), normalne chodi do prace, zivot s par omezenimi bezi dal
Moji rodiče jsou zdravotně úplně v háji a coronáč je jim úplně u zadku. To spíš věčně nadávají na týy nahoře jak s námi manipulují že to už rady bylo ať si na to dáme velký pozor. Jinak nezájem. Věčně u nich někdo na návštěvě. Já to řeším možná až moc ale když člověk fakt neví jestli s volbou rymou může jít pozdravit rodiče. Bydlí 80km od nás takže zase často tam nejezdime. Oni k nám vůbec. A jak věčně na všechno nadávají a stěžují si je to otrava. Huli jak fabriky takže se u nich špatně dýchá. Být tam s dětmi 2 hod na návštěvě je ocistec.
Nijak, s hypochondrem se bojovat nedá. Říká se takový vtip, víte, co má hypochondr napsané na náhrobku? Já vám to říkal.
Ať si vypnou televizi🙂 Moje mamka je úplně v pohodě, říká si, že nejlepší prevence je mít dobrou náladu. Otec se trochu bojí, že kdyby to měl, tak by nemohl chodit do práce a provozovat koníčky. Oba pracují, jsou v kontaktu s cizími lidmi a věkově už jsou ta riziková skupina.