Jak se za sebe postavit?

@veruuu_kubesovic třeba v práci. Když se někdo chová arogantně a ještě mi nadává. A vedoucí to ani neřeší.

Málokterý vedoucí tohle bude řešit, dokud je to v úrovni "řekl mi, že jsme kráva pitomá" .
A jak reagovat hrozně záleží na situaci - velmi často je nejúčinnější to prostě ignorovat a dělat svou práci. Pokud jsi "na svém území" (třeba ve svojí kanceláři), tak dotyčného klidně vykázat nějakým "a teď mě omluv, musím vyřídit tenhle email". Pokud jsi na "společném území", tak si prostě držet hranice - bez hádky. Fakt ideálně nějakým "pardon, mám tu práci a nemám čas to s tebou řešit". Nenechat se stáhnout k nějakému "vyříkávání", pokud to není člověk, kterého nějak potřebuješ. Protože jeho pravděpodobně vůbec nezajímá jak to vnímáš ty.
Pokud je arogantní nadřízený, ej to samozřejmě mnohem horší, no. Tam je to spíš o "pod tebou já pracovat nebudu" a smířit se s tím, že riskuješ ztrátu zaměstnání.

Mně v danou chvíli hodně pomáhá uzemnění, práce s dechem a uvědomění si sama sebe. Pak se k tomu vracím v bezpečném prostředí a snažím se dopátrat, proč se mě zrovna toto dotýká. Určitě to znáte, někdo do vás rýpne a vás to nechá v klidu a pak to udělá někdo jiný a jinak a vás to rozkolísá. Směřuje to na vaše bolavé místo, které je potřeba opečovat... snad jsem pochopitelná...

Pracovat na sobě a svém sebevědomí, zpracovat si traumata, i ty z dětství. Je spousta sebevzdělávacích knih, podcastů a hodně metod - psychologických i alternativních. Chce to čas.

Přesně jak píše @lennus. Akorát počítat s tím, že to není tak, poslechnu si jeden podcast, zajdu na jedu přednášku, přečtu jednu knížku a najednou budu sebevědomá, nebudu se bát ozvat.

Jako první mě napadá dovolit si být na někoho "drzá" To drzá je v uvozovkách, protože pravděpodobně neumíš říkat ne, máš pocit, že se musíš každému zavděčit, být milá, tak i pouhé slušné vymezení je pro tebe velký krok a pokud si z tebe dělá někdo hadr na podlahu a ty se vymezíš, tak najednou tě začne osočovat z toho, že jsi na něj zlá, arogantní, drzá, nevděčná atp.

Važ si sebe sama a plně si uvědomuj svoji hodnotu i to, že jestli se k tobě někdo chová neslušně a jako trotl, vypovídá to o něm a jeho nevyzrálosti a dětinskosti, ne o tobě.

Nesouhlasit se přece vždy dá i slušně a diplomaticky. Pokud někdo sráží druhé aby sám dominoval, je to pro mě absolutní lůzr který mi nestojí ani za nasrání, natož hádku nebo úzkosti emoce atp.

Takovému daruji leda chladné emoce, holé sdělování faktů, případně ignoraci. Případně absolutní nadhled a úsměv.

Pokud to graduje tak bez vyhrožování oficiální stížnost u nadřízeného.

Dobrý den, na toto téma by jste třeba našla odpověď na pobytu, který pořádám s terapeutkou 🙂 ..https://www.sarakralova.cz/retreaty-pro-zeny/ ... můžete se podívat 🙂 přeji krásný večer

@cilkat Dobrý den, všimla jsem si ve vícero diskuzích, že umíte poradit v otázce komunikace, šikany apod. Mohla byste doporučit knihy nebo kurzy, které Vám samotné pomohly a nebo kde jste načerpala vědomosti? Děkuji.

@optimistic Dobrý den. Děkuji za pochvalu, ale zdroje Bohužel neporadím. Tedy snad krom své maminky, ale ani ta se nedá sehnat v písmenkové podobě. Zkoušela jsem číst různé věci, ale nic mi nikdy nefunguje jako ucelený systém. vždycky mě z každé knihy zaujme jedna - dvě myšlenky a zbytek prostě zahodím. Vlastně jedna z mála věcí, ke které se vracím, je web dospělé ženské s aspergrovým syndromem (https://zrzi.cz/category/neurodiverzita/ ). Přijde mi, že dokáže poměrně zřetelně popsat, kde ona vidí problém v úplně běžných, každodenních situacích.

@cilkat Děkuji, mrknu na to 🙂

Reakce se přestaneš bát, až se sama vyklidníš po pár akcích a převezmeš kontrolu.
Pokud byl/je na mne někdo agresivní v práci, nabídnu mu termín schůzky a ať mi pošle body, o čem se mnou chce mluvit. Máme čas si udělat odstup, připravit se obě strany a dohodnout se na postupu.
Pokud je to ale třeba v obchodě nebo u lékaře, zásadně razím zásadu úsměvu a přikyvování. Pokud chce ze sebe dělat dál de*ila, udělám mu prostor a zatím všichni vycouvali.
Až v soukromí se třeba rozklepu.
A to už třeba pustím ven, že si zařvu, vědomě to rozdýchávám a nechám ruce pod tekoucí vodou, ať se to odplaví.