Jak se vyrovnat s tím, že jsem nikdo😶
Zdravím asi si potřebuju vyčistit hlavu a zároveň se zeptat, zda je tu někdo jako já? Jak zvládáte danou situaci...
Je mi 33, mám dvě malé děti (4 a 1,5let) a jsem šťastně vdaná. Nikdy jsem ale nebyla úplně člověk o kterého by ostatní nějak moc jevili zájem. Byla jsem vždy pro ostatní taková nijak, nezajímavá.. prostě luzer co nikam snad nepatří. Přitom jsem veselý, komunikativní člověk. Co nikoho neuráží, nepomlouvá atd. Ale i když jsem někdy měla nějaké přátelé, vždy si stejně nešli někoho jiného. No a tak nějak se to semnou roky vleče. Jsem vpodstatě sama, bez přátel. Každý den chodím s dětmi na hřiště,. klubíku. Nemám problém s kýmkoliv a o čem koliv se bavit. Ale přesto jsem pořád sama. I když se s někým seznámím, občas zajdeme vypustit děti... Tak nikdy o mě stejně nikdo nejeví zájem, nezajímá ho nic. Nikdo sám nenapíše. Začínám si fakt říkat co je na mě tak zlého. Že společnost mě takhle bere. Před rokem jsem začala chodit dálkově na školu ( dodělávám Ing.), Že začátku to vypadalo slibně ale teď když tam přijdu si tam připadám jak kůl v plotě. Lidi se rozškatulkovali...ano sice odpovědi, když se na něco zeptam ale jinak vlastně jako když neexistuju. Nevím, na jednu stranu mi je to jedno ale na druhou mě to nutí přemýšlet. Jsem špatná tím, že neumím překřikovat lidí, že neumím se víc prosadit či prostě neškatulkuji lidi. Trochu ne to mrzí. Protože si nemyslím, že bych byla nijak divná 😓. Jak se s tímhle vypořádáte vy?
Ahj, jseš úplně ok, co bych dala za takovou partacku u nás na vesnici....ojojoj.... Teď je rozervaná doba...
Mám to taky.. Ve škole prehlížená, v kolektivu taková neviditelná, přátel málo. A co, jsem jaká jsem, nepodrážím, soustředím se na svou rodinu, na knihy, filmy. Nikdy ze mě nebude bavič, slunce za kterým se všichni točí.
Jsem na tom stejně. Teď ještě rozvedená 🙄 nevím, co mám změnit, abych měla aspoň nějakou kamarádku. Aby si na mě občas někdo vzpomněl...
Jako bys psala o mně. Radu nemám. Jsem spíš introvert, možná se málo zajímám o lidi kolem sebe, moc informací si o nich nezapamatuju nebo nevím, neumím moc navazovat kontakty a ještě je udržet.
Dodělávat vysokou školu při 2 malých dětech je úžasné, fakt o sobě nepřemýšlej, že jsi nikdo ❤
A odkud vy vsechny jste? Kdyby někdo kolem Ústí nad Labem, ráda takovou z čas poznám....
Hlásím se do klubu ✌️ asi nemám problém navázat kontakt, ale problém je ‘vydržet a udržet’ … u nás je docela i sranda, ze partner je úplný opak - je jak magnet na lidi - nevím jak to dela… 🤷♀️🙂
Asi moc neporadim, tento problem nemam - umim se pobavit s kazdym a nemela jsem nikdy problem si najit fajn lidi kolem sebe. Spis mi nebylo prano si dlouho najit partnera, takze vim, jak se asi citis, taky jsem o sobe v tomto smeru pochybovala. Ale ted mam tri deti a ac jsem extrovert, navic pracuju neustale s lidmi (detmi), tak bych spis chtela mit svuj klid a byt sama doma, haha. Jen ti chci rict, ze az budou treba deti vetsi a budou chodit do kolektivu, najdes nejakou spriznenou dusi pres sve deti - v podobe jejich maminky. Treba ja se dneska tesila na klidny den a buch, jdeme s dcerou a jeji kamaradkou (i s maminkou) nakupovat darek pro dalsi kamaradku, pak jsem je pozvala k nam, bo prsi. Za me radovat se s kazde prilezitosti, kdy se s nekym vidim 🙂))
To je myslím u introvertů časté. Taky jsem se tak cítila. Dokonce jsem si kvůli tomu před lety přečetla knihu “ jak získávat přátele a působit na lidi”. Dnes už se spíš zaměřuju na to udržet si ty cca 4 holky, které beru jako blízké kamarádky a zbytkem se netrapim.
Problém vidím hned v nadpisu. Proč ,,nikdo"? Jsou různá období. Lidé přicházejí, odcházejí. Ale všechno, co se děje, je určitá výzva. Zaměřuju se na sebe, co mám ráda, co mě formuje, vzdělává, posouvá, pomáhá,..Taky mě třeba zamrzí, že se mi nepodaří navázat spojení s nikým, ačkoli vyjdu ze své komfortní zóny. Ale i takový výsledek beru...jde se dál. Už jsem ve věku, kdy mi přijde zbytečné se nějak násilně ohýbat a snažit se zalíbit. Celkově se snažím obklopit inspirativními lidmi, ač je to třeba ,,jen" v rámci určitého společenství, malé skupiny...Veřím, že až děti odrostou, budou jiné možnosti zajet na hlubinu. Všechno má svůj čas.
Ty si aspoň doděláváš vzdělání, já nic a opravdu se někdy při splínu cítím jako Nikdo. Chtělo by to seznamku pro introverty podle města a čtvrti 🤭
Nejsi nikdo, jsi úžasná. Chodíš do školy, máš malé děti. Máš nějaký cíl kam směřuješ 😉. Já se taky nemohla seznámit, navíc jsem se přistěhovala do úplně cizího města, ale časem se to změnilo. Děti se seznamují za mě 😁. Já si při dětech dodělala VŠ, naučila se šít a teď se učím plavat. Hlavně dělej, co tě baví a nenuť se do něčeho
A vážné nesrovnavej se s nikým jiným. Nevíš jaký život žije, může mít třeba 1000 přátel, kamarádů, a stejně se dotyčný může cítit zrovna jak ty.
Ja sama mám 3 kamarádky, ale bydlí hoooodně daleko, takže se vídáme opravdu raz za par let.
Jsem taky taková v osobním životě. Neber to jako negativum, každý je nějaký. Byla jsem taková i v práci, loni jsem byla bokem mimo dění ostatních a měla vlastní klid. A letos jsem se dostala na vyšší pozici, už jsem v centru dění v ryze ženském kolektivu a můžu ti říct, že to jsou jen pomluvy, hádky apod. Ostatní chodí za mnou a svěřují se, kdo co udělal.. Až si ty problémy nosím domů a říkám si někdy, jestli mi nebylo lépe starat se sama o sebe.
Já jsem extrovert a mám spoustu kamarádek, ale když nad tím tak přemýšlím, jsem to já, kdo navazuje ty kontakty a pečuje o ty vztahy...a nevadí mi to. Třeba jsem si teď sama od sebe přidala na FB pár holek z našeho dětského klubu a pozvala je k nám na zahradu, já píšu kamarádkám, ať jdeme ven, já plánuju výlety..jsem takový vůdčí typ a nevadí mi to. Kdybych to neiniciovala já, tak se taky možná cítím jako ty. Tak se zeptám: zkoušela jsi někomu napsat, ať jde ven? Něco vymyslet? Holky u nás jsou za to, co vymyslím pak rády, protože nejsou tak akční ☺️ Když někdo řekne, někdy se musíte zastavit k nám! Tak já další týden hned píšu, kdy se můžeme stavit 😃
Odkud jsi? Klidne napis zpravu...
Ty jo, holky, není tu některá z Praha z okolí Zličína? 😄
Nebo Pardubic a okolí, když už se tu rozjíždí seznamka 🤭
Ahoj, citim se uplne stejne, jsem nikdo, jenze uz pro me je na vse pozde, mam 51 a deti pryc z domu a zivot prestava mit smysl.Jsem introvert a mam taky malo kamaradek.Zadna mi sama nezavola...jen tak.Bydlim v Brne, deti mimo Brno.Uz nemam rodice, jsem jedinacek a ted pred par dny umrel muj stryc, ktery mi byl blizky.Je mi smutno.
Odpověď proč se tak cítíš asi najdeš ve svém dětství? Zkus nějakého psychoterapeuta. Být spokojená sama se sebou a vážit si sebe sama. Mít přirozenou hrdost.
jsem na tom stejne,jako bych cetla o sobe....Snazim se furt hledat nekde nejake pozitivum,kamaradky oslovuji ja aby se vubec sesly,oni volaji jen kdyz neco potrebuji,manzel je vecne mimo domov na sluzebkach,takze jsem na deti sama.zaver,nic nehledam,cekam co mi tivot prinese a nepitvam se v necem,ziju proste ze dne na den...A jsem smirena s tim,ze uz to proste jine nebude i dyz se snazim,aby bylo...
Tak mě napadlo, co si založit nějakou svépomocnou skupinu, nebo třeba udělat pokec přes Google Meet?
Pridam se do vasich rad, taky mam pocit, ze jsem nikdo, ale nejsois z jineho duvodu. Nemam problem se seznamit, ale to kamaradstvi udrzet. Protoze se nemuzu schazet s kamaradkou jak bych si prala, nebo jak by se libilo ji. Uz jsem takhle o jednu kamaradku prisla co bydlim tady v Usti nad Labem.
@levandule_k ta skupina se mi zda jako super napad.
Jsem na tom asi podobně 🤔 radu nemám 🤷♀️