Jak se vyrovnat s minulostí partnera?

astrane 🙂 , myslim ze jsem klasicka zenska - vzdycky jsem resila partneruv predchozi milostny zivot, jeho partnerky (vzhled, vzdelani, pracovni uspechy,...). Ono se rika ze zensky resej a zarlej na bejvalky a chlapi spis bojujou s tema "budoucima". Me moc pomohlo pochopeni ze bez bejvalejch partnerek by muj nynejsi manzel nebyl takovej jako je ted, a kdyby jsme se potkali driv, nemuselo by nam to vubec klapat. Nelituju ze jsme se potkali az po par prohranych bitvach a eskapadach jinde, byli dulezity k tomu aby prave nam dvoum to spolecne mohlo vyjit 😉 Je tolik lidi co se potka v nespravnej cas!

na tom něco je....mě to štve,že mi to kolikrát kazí jinak pěkný dny,ale nemůžu si pomoct 😖 Asi potřebuju nějakou pořádnou práci a zaměstnat hlavu...třeba to pak bude lepší,když na to nebude čas.... 😉 🙂
někdy je dlouho v pohodě a pak na něco přijde řeč,on něco řekne a mě to nejde týden z hlavy... 😠
Přitom je to třeba deset let....připadám si pak jak magor 😖
Ale já jsem ten život celkově chtěla mít úplně jinej...no jo člověk míní....a změnit už to nejde...vždycky si říkám,že mám aspoň toho chlapa,kterýho jsem tak chtěla a kterýho miluju a on mě....takže si vlastně nemám na co stěžovat,každej nemá to štěstí....byť až po mnoha omylech a kopancích...

ahoj....já mám taky partnera,který má za sebou nějakou minulost a já samozřejmě taky...nemá děti,ale mé dvě vychovává jako vlastní,nemám důvod si stěžovat,jsem neskutečně šťastná,ale přitom je ve mě něco,co mě trápí.nevím proč furt hledám nějaké věci,které nejsou pravda.komplikuju si život sama sobě a i jemu,zbytečně se hádáme,protože mám furt nějaké pochybnosti,jestli mě miluje jak říká apod.přitom vím,že mě neskutečně miluje a udělá pro nás všechno na světě,nevím,proč se trápím zbytečnýma věcma a hledám něco co ve skutečnosti není.a hlavně náš vtzah blbýma řečma kazím a přitom nechci,nevím co s tím dělat.často brečím,protože mě to moc mrzí...
a zbytečně žárlím a přitom není důvod,nevím,proč to tak je.....asi je to tím,že mě ex opustil kvůli jiné a já se samozřejmě bojím a mé jediné přání je,aby tenhle vztah nikdy neskončil.
máte to tak některá,???

astrane ... taky to tak mám,nechci se babrat v minulosti.Já se hodně snažím se nevracet,myslím,že se mě to i daří.Akorát se musím poprat s důvěrou....přítele trápí,že mu 100% nedůvěřuji a přitom já to tak strašně moc chci.Chci věřit,že je vše v pořádku,mám zlé za sebou a ted je jen to krásné a už to tak zůstane.Hlava to ví,ale srdce stále něco řeší a komplikuju to nám oběma....je to strach?
ach jo,moc mě to mrzí a furt se jak kráva lituju!!!!

Malo paru je spolu od puberty, ja bych to tak tedy ani nechtela. Kazdy si enco uz zazil a necim prosel, mne takova vec nikdy netrapila. Jestli te ve vztahu trapi jen toto, tak jsi opravdu stastna zena 😉

anatanka jestli to bylo myšleno na mě,tak je to jediné co mě ve vztahu trápí....ta moje žárlivost a strach!!!!! ale sama sebe nechápu,protože vím,že když bude chtít být někdo nevěrný,tak stejně bude a nenadělám s tím nic....zažila jsem to na vlastní kůži,tím spíš bych to měla chápat a nežárlit,nebát se ,ale užívat si krásných chvil s partnerem...a samozřejmě dětičkama
no přemýšlým o sobě a snažím se na sobě zapracovat,abych ty hnusné stavy vytěsnila ze svého života.....je to i velké přání přítele,chci mu dokázat,že mu věřím a chci s ním žít a vychovávat "naše" ted už společné děti.....pokud tohle dokážu,bude náš vztah bez jediné chybičky

@astrane zní to srozumitelně, neboj. pochopila jsem. taky to tak máme, našli jsme se ve svých 35 a 39 letech. já si vždycky říkám, že nebýt toho, co se stalo předtím (já vyzkoušela vztahy s několika partnery - ne rodinný život, to ne, ale prostě jsem vždycky s někým "chodila", ale nikdy to nebyl ten pravý. jen jsem zjistila, co nechci. to by se mi jinak nepodařilo. a partner byl dokonce ženatý, ale byla to zbrklá akce, poznávali se až po svatbě a zjistil pozdě, že je to vypočítavá potvora, která z něj tahal peníze a rychle ochladla, využila ho. takže taky blbá zkušenost. prostě kdyby nebylo to, co bylo, nebylo by to, co je. chápeš? to, co jsme oba prožili pomohlo k tomu, že se teď máme, vychováváme malého petu, velkej brácha to vzal moc hezky a je nám fajn. neohlížej se, zkus si říct, že všechno špatný je pro něco dobrý.
držím palce, užívej si přítomnosti, z minulosti si vyber jen to hezký 😉

Tak my to máme naprosto stejně... a taky mě občas trápí,že měl jiné partnerky a já samozřejmě jiného partnera 🙄
Lituju toho ,že jsme spolu nedikázali být už dřív ☹ jak já bych ráda vrátila čas 🙄....
Vždycky říkám, že jsme asi museli dospět do určitého věku, abychom spolu mohli žít....
A čím se uklidňuju? Faktem, že jsem pro něho byla asi ta nejlepší, když dokázal v podstatě čekat( dokonce jsem slyšela že od několika holek utekl sotva začaly mluvit o dětech a svatbě 😀) , neoženit se, nemít děti, protože prý věděl 😀 , že jednou budeme spolu 😉

no mě to mrzí asi o to víc,že jsem věděla už dávno,že chci být s ním a on to věděl o mě taky...přesto jsme si nakonec oba vzali někoho jinýho,protože jsme si mysleli,že je to stejně jen jednostranný,tudíž to nemá budoucnost 😖 😒
Ale jinak ano-jsem šťastná žena,protože mě trápí jen tohle a nedostatek financí 🙂 Někdy to na mě prostě padne a moc nad tím přemýšlím a je mi z toho smutno,ale jsem ráda,že jsme konečně spolu a to si opravdu užívám a jsem za to ráda....i když to trvalo....
kaliska-tady je asi zakopanej ten pes-že na mě nečekal a že byl do své ženy dokonce hodně zamilovaný(podle toho taky snášel jejich ,pro něj dost nečekaný, rozvod)....a mě to štve....i když já mu přece nemám co vyčítat,že?
navíc on občas neví,co ze své minulosti mi má říct a co už by si měl raději nechat jen pro sebe...někdy je moc upřípomnosti naškodu a on to nějak nechápe 😅 -no jo-chlap,chce hrát čistou hru,ale já si myslím,že něketré věci vědět prostě nemusím....

Nás třeba jeho poslední bývalá docela otravovala,teda alespoň mě 😠 ...pořád něco chtěla,hlavně neustále něco opravovat na autě,dokoce mu psala,že ho miluje-nevím co jí na to odepisoval a ani to vědět nechci 😝
Hodněkrát sjme se kvůli tomu pohádali...chápu,že třeba z jeho strany o nic nešlo,ale m to ubližovalo....Vždycky mi na to řekne,že kdyby chtěl být s ní,tak ted je s ní a ne se mnou....má pravdu 😅 ...ale jsem ,,jenom" ženská... a my ženské máme tendece to pořád řešit...škoda,že nejde někdo zmáčknout knoflík a minulost by se vymazala z paměti 🙂

ten knoflík beru 😀 A začínalo by se pěkně od nuly.... 🙂

Holky, tak to já si naopak myslím, že mít muže, který má nějakou "minulost" a popř. několik vztahů za sebou je spíše klad. Alespoň pro mě. Už má lecos za sebou, má se ženskými a se vztahy zkušenosti a by měl vědět, co od vztahu a života chce a v případě, že mu partnerství vyhovuje, tak si toho zpravidla dokáže víc vážit.
To, že měl přede mnou jiné ženy a co s nimi dělal atd.... mně osobně žíly netrhá- to je jeho věc . Teď jsme spolu a třeba právě díky těm zkušenostem s jinými ženami je teď pro mně lepším mužem, ne ???? 😉

Taky mi minulost nevadi, nemuzu ocekavat, ze chlap bude do triceti panic.
Co mi vadilo v prvnim manzelstvi a uz bych do toho nesla, bylo dite. Byvaly manzel si bral svou dceru i na dovolenou, vanoce odpoledne travil u byvalky a vezl dcerce darky, s byvalkou resili vyber skoly atd. Jiste super pro dite a byvalku, ze se o ne staral, ale ja mela porad pocit, ze ma dve rodiny. Proste ta minulost byla i pritomnost.

podle me kazdej ma nejakou minulost a nejaky ty cenny poznatky atd. Ze zacatku jsem taky resila muzovu minulost, pac jeho ex byla vysoka blonyna, s uzasnym usmevem, kterou kazdej zboznoval (nebo nenavidel), jasne, ze jsem pochybovala nad tim, proc je sakra tak skvelej chlap zrovna se mnou atd. Ale preslo to, cim dyl jsme spolu, tim mene se divim, ze spolu jsme, proste k sobe patrime.

ja jako mlada byla dost zlobiva, chtela jsem si uzit, coz se mi vicemene darilo a ajsem rada, ze tohle manzela neodradilo a moji minulost vzal jako minulost

ale ze bychom tou minulosti nejak zili, to se rict neda, proste to jsou ziv. zkusenosti a patri to ke kazdemu z nas 😉

Presne tak, minulost jsem nikdy neresila, pokud ovsem nezasahovala nejakym drastickym zpusobem do soucastnosti (viz Moravanka - a to jsem tim taky prosla se svym manzelem).

No já bych to asi tak neřešila,nebo by mě to tak neštvalo,kdyby to pořád někdo nepřipomínal-pamatuješ-tam byls s tou a dělali jste tamto a ono(a bylo to divoký-to já teda nejsem) a taky mě štve,že chtěl mít dítě s jinou (to dítě ale ne,to je super holčička 🙂 )
Já se o své minulosti nebavím a neříkám,že jsem tam byla s tím nebo oním,nebo,že to už jsem s někým dělala nebo zažila...jen někdy konstatuju,že to bude pro mě nová zkušenost...
prostě pak hrozně žárlím i když vím,že to bylo dávno....Prostě se mi nelíbí,když někdo přede mnou řeší,jaká byla jeho bývalá milenka...v kterémkoli ohledu(to občas jeden kámoš dělá a myslím,že ho ani nenapadne,že je mě to nepříjemný...myslím ale že jemu občas taky-myslím příteli)
Jinak ano-uznávám,že nemůžu čekat,že bude ve 30 za rku nevzatý a nepolíbený.... 😀
Někdy mě to nenapadne jak dlouho a někdy se to prostě tak sejde....taky mám strašnej strach abych o něj nepřišla a objektivně taky nemám proč....no prostě jsem divná...a nebývala jsem taková 😖

My jsme se s manželem poznali taky až relativně pozdě, oba máme nějakou minulost. Ale faktem je, že žárlit nemusím, ani manžel, protože prostě spolu minulost toho druhého neřešíme. Jako by nic nebylo. Nikdo z nás nevzpomíná, jaké to kde bylo s někým, prostě si to navzájem neděláme a zřejmě ani zas není tak na co vzpomínat. Jako bychom to nejhezčí teď prožívali spolu a poprvé. Naši kamarádi také nic takového nedělají, že by přede mnou (nebo před ním) něco podobného zmiňovali a vzpomínali na nějaké divoké zážitky. To by mi asi také vadilo. Ale možná trochu záleží na společnosti v jaké se pohybujete. Je to svým způsobem netaktní. Vzpomínat můžou, ale neměl by u toho být ten nový partner.

No já mám pocit,že to příteli taky trochu vadí,jen nevím,jestli kvůli němu,nebo protože ví,že je mi to nepříjemný...si od každýho trochu...ale neřekne teda nic...někdy mám pocit,že se snaží převést téma jinam,ale ně vždy to klapne...
Kupodivu jeho bývalo ženu až tak neřeším(možná proto,že ji sem tam vídám a malou si od ní třeba beru i já sama,když to jinak nevychází),ale ani tady nepotřebuju vědět podrobnosti jejich vztahu-co vím,to mi stačí...o detaily už nestojím...u jedné jeho bývalé je to ještě takový celý divný-já ji neznám,ale přítel se k ní taky různě vracel a ona chodila(nebo jen spala,co já vím) i s tím jeho kamošem a ten na ni občas vzpomene....a mě to děsně vadí...

a co v tom pripade ked ste s partnerom boli uz pred 10 rokmi rozisli sa on na Vas sice uplne nezabudol ani Vy na neho ale dost na to aby ste mali ine vztahy a ked ste sa k sebe vratili po 10 rokoch tak umyselne alebo neumyselne sa Vam neodbytne vracia do mysli predstava jeho s inou v posteli a vtedy ma ide od nervov rozdrapit a ide to casto potom az do extremov aj v hadkach.

Ahoj, jsem Tonda a je mi 37, snad jste všichni došli kam jste chtěli a máte už klid od těch špatných myšlenek, sice toto téma tu už proběhlo před hodně lety, ale jestli někdo toto bude číst tak prosím jak jste k tíženému klidu došli 😉 článek co jsi tu astrane založila bylo zrovna v době kdy jsme na sebe opět narazili po 15 letech se svou spolužačkou dnešní ženou, se kterou dnes máme 4letou dceru, kterou moc miluju. Oba jsme se navzájem nosili v srdcích a na každém třídním srazu věděli, že se chceme, ale ani jeden nedokázal na přímo zaútočit 🙂 měli jsme každý nějaké vztahy, já tedy pozdě na chlapa sice jsem měl hodně příležitostí, ale nechtěl jsem je využit, protože jsem to potřeboval cítit jinde než jen v trenkách, bohužel u ni to bylo jinak, štve mě, že všechny její partnery znám z mládí, všichni jsou tak o 5 let starší než my a dokonce její muž se kterým má dvě děti o 13 let v tom vidím trošku úchylnost ze strany toho muže, když začal chodit ve 30 ze 17 letou holkou, ale s tím sem se už tak nějak smířil i já měl ženu, která byla moje první holka, ale děti se nám nedařili. Jsme spolu 7 let 🙂 přišla mi celou dobu taková chladná a já nevím jestli mě má vlastně ráda, ani sex jako na začátku nechce, prý, že je unavená, nikdy se nechctěla tulit a hladit, to je teď po mém velkém bouchnutí do stolu lepší, prý jsem ji otevřel oči, ale co se mi teď začalo objevovat je nejistota proč to tak je a bylo celých skoro 7 let, když mě údajně tak chtěla a nosila údajně v srdíčku.... začal jsem dokonce žárlit na její předchozí vztahy z mládí, proč a nač a prostě nesmyslné představy, jestli to předtím v mládí dělala ty hezké věci nebo ne, ale na to mi nikdy neodpověděla, tak o to více mám myšlenky kterýma si ubližuji, nedávno jsme si o tom povídali a já se dozvěděl další věci které bych už nechtěl nikdy vědět, ale a je to přesně tak, že ona jak hodně mluví, řekne něco nevhodného a mám to zase v palici, ale sám to neumím z hlavy vymýtit, začal jsem dokonce kouřit, vím, že je to jen v mé hlavě, ale jak z toho ven? tak jestli jste někdo toto překonal, dejte vědět jak, vím že pomůže čas 🙂