Jak se smířit "jen" se třemi dětmi?

Já nemám ráda argumenty typu, však máš 3 děti, ta má jen jedno, dvě, žádné. Pokud jsi chtěla čtyři, pět dětí a máš "jen" tři, tak je to pro tebe bolavé téma, i když už děti máš, protože stejně máš nenaplněnou potřebu a to je z tvého pohledu relevantní.

Racionálně to máš srovnané proč, argumenty relevantní, ale někde emočně ti tam něco hapruje.

Můžeš zkusit nějakou alternativní terapii, klidně i klasického psychologa, aby sis to zpracovala na všech rovinách. Já si na kineziologii/regresní terapii řešila něco jiného a pomohlo mi to.

Jsou to normální pocity, jsme prostě ženy, nositelky života... když nosíme pod srdcem malé dětátko, je to nejkrásnější pocit na světě ♥ je to naše ženská přirozenost! Také bych se nebránila dalšímu sladkému miminku, u nás je hnacím motorem splnění toho jiného pohlaví, které doma nemáme... kéž by se nám taky poštěstilo 🙂

Mam 3, ctvrte je velmi nepravdepodobne a taky me to mrzi. Pocitam roky, pocitam metry ctverecni a hodiny spanku, zvazuju statistiky... a stejne nevim, jestli je rozumnejsi, jestli byt "rozumna" nebo "nerozumna." 🥲 Ani nemam nijakou zalibu v tehotenstvi nebo porodech, ale proste mi 3 prijdou hrozne malo. I je to o jedna min proti puvodnimu "planu."

TO neskončí nikdy, já mám 4 a páté bych brala hned a myslím, že bych brala i šesté a pak další. Dle mého je to přirozené.

Mam dve a treti jsmebrekli, ze nebude z ciste praktickym duvodum. A taky proto, ze vim, ze pak bych stejne mela jeste dalsi takove pocity vuci ctvrtemu a patemu... Takze byt je tak akorat na 2+2, auto taky, me kapacity popravde taky. Ale rozplyvat se nad miminkama holt porad budu.

Ja se z tech trech deti kazdy den hroutim, je to narocne silene, nemame zadne hlidani, mivam krize. Ale kdyz vidim miminko, tak se muzu zblaznit 🤩❤️🤣
Argumenty mam stejne co ty. Nemam teda tak silene pudy, ale kdyz me prece jenom prepadnou, tak se zamerim na to pozitivni, co mi zivot ted prinasi bez pritoutani k miminu. (Treti ma momentalne 1,5r):
- muzu chodit aspon na chvilku do prace
- tim padem mam i vic penez nez almuznu
- prcek je vice hlidatelny, odlozitelny, lepe spi - mam vice svobody
- postupne se zase venuji vice svym konickum, na ktere nebyl predtim cas
- uz malej neco ujde, uz rozumi, uz to neni tak psycho
- starsi rychle rostou, muzu se jim ted uz zase vice venovat, dokud maji o me jeste zajem. Pak budou v puberte a matka bude na poslednim miste 😆 cimz az by ctvrte aspon trochu odrostlo, tak by uz v puberte byli. A o to vic by potrebovali pozornou a laskavou mamu a ne vyrizenou z mladsich harantu 😅
- s manzelem mame vice casu na sebe a bude to cim dal tim lepsi, protoze batole uz se nebudi tak casto a casem bude spat celou noc
- postupne odpada i ta brutalni unava a uz zvladam byt vice vecer aktivni ne jen se zmoct na vzit mobil do ruky a pasivne do nej cumet
- cim jsou deti starsi, tim jsou vice financne nakladne
- musi se tedy o to vic vydelavat a nebo o to vic se uskromnit
- lepsi je vsak chodt do prace normalne tak, aby bylo na vsechny tri deti penez akorat. Coz s prumernym zamestnanim a ctyrmi detmi neni uplne snadne.
Zkratka zivot bez ctvrteho ditete je taky fajn, vlastne super. Tri jsou uz tak nadstandart, vetsina ma jen dve, nebo dokonce jedno, takze v tomhle mame odskrtnuto 😀
Snad ti ten muj seznam pomuze 😄✊🏼

Můžeš se těšit na vnoučata. Ale to je až za dlouho no... Nebo třeba se i v práci nebo ve volném čase věnuj malým dětem - třeba můžeš dělat chůvu, laktační poradkyni nebo vést cvičení pro děti (třeba po ukončení kurzu u Evy Kiedroňové).

No to je těžké já po 2 dětech po delší pauze začala pociťovat to samé a nepustilo mě to dokud jsem neotěhotněla v zápětí přišlo 4 to teda nějak plánované či vytoužené rozhodně nebylo ale nechala jsem si ho. Teď opět po delší pauze další záchvat mimina 🙈 a vzhledem k změnám doma (celkem nepěkný rozvod prakticky hned po narození poslední dcery) mám teď nového chlapa už jsme spolu 2 roky a on si hrozně dítě přál tak dokud mi ještě věk tak nějak slouží tak sem svolila aniž by mě musel nějak přesvědčovat a jsem opět těhotná nejstarší je 17let a nejmladší 5 a teď čekáme v prosinci

Pomohl čas a rostoucí věk a náročnost starších dětí.

Vždy jsem si přála mít dvě děti. Mám dceru, ale ta touha po druhém byla velká. Když se konečně po 7-mi letech v posledním transferu (1 z 5 transferu se uchytilo), nemohla jsem tomu uvěřit, ale byla jsem opatrná, abych se neradovala až moc. Bohužel po 2 týdnech přišel hořký konec. Byl to úplně poslední pokus, naděje mít druhé dítě. Jsem bez vejcovodů, 3 proces IVF nechci. Situace je vyřešena. Dost mě to mrzí a bolí. Přála jsem si zažít ten pocit uslyšet srdeční akci, první pohyby, porod, první úsměv, pokroky. Plánovala jsem uplést komplet pro miminko. Dcera by byla velká sestra. A nic z toho nebude.

Máme čtyři a až po čtvrtém mám konečně "dost". Přišlo trochu neplánovaně, je to na úkor spánku, kulturního, společenského i partnerského života. Museli jsme navíc pořídit velké auto a je to náročné (psychicky). Určitě bych nic neměnila a nevrátila, ale teď už jsem mateřsky nasycená a i když se mi malá miminka stále líbí, už mě ta touha nebere.

Mně se líbilo být těhotná a malá miminka jsou ta nejkrásnější záležitost pod sluncem. Klidně bych byla těhotná znova a znova a měla další miminka!
Ale zvládla bych víc starších dětí? Časem, nervy, penězi? Ani omylem!😁

Hele, tohle má každý jinak. Mám dvě a mám jich dost. Bohatě. Touhu po těhotenství nebo miminku jsem nikdy necítila. Naopak si přijdu vadná, když tu čtu všechny ty komentáře 😀 Svoje děti miluju, ale vím, že další bych nezvládla.

Ale tohle máme každá jinak. Nejsi proto divná. Zkus se třeba zaměřit na něco, co tě naplňuje a pokud i tak budeš pořád toužit po dalším dítěti, asi by ses tomu neměla bránit. Jestli pak budeš mít po dalším pocit naplnění nebo se ti budou dál plašit hormony, si netroufám odhadnout 😀

Rozumím tomu, taky bych si "emocionálne" přála ještě čtvrté dítě, zvlášť jak mi přibývá věk a končí šance mít další. rozumově vím, že to není dobrý nápad, manžel nechce, finance, stáří, děti co už máme... Kdyby člověk věděl že ta touha potom dalším dítěti přejde tak by do toho snad i šel, ale obávám se že budu patřit k těm, co nebudou mít nikdy dost 😁 tak tři stačí, ale kdyby náhodou přišlo čtvrté, užiju si ho

A není to jen tím, že jsi prostě na miminka?
Mě třeba chybí kočárek, mám pár oblíbenců, chtěla bych si zkusit TFK a bugaboo, ale už se tak nestane.
A já znám právě ženy, které jsou na ty miminka, které naplňuje kojit, bondovat a ani jim nevadí v noci nespat. A jakmile jim ty miminka povyrostou , začnou jim chybět. Podle mě dost podobný, jako já mám s kočárky.
Ale je nesmysl si kvůli tomu další dítě pořizovat.

No, já mám též tři, 14,12,5 a opravdu to cítím jako ty, ty rozumné důvody. A to u nás převládlo. Ač mi bylo líto,že nejmladší k sobě nikoho nemá, tak teď jsem fakt ráda,že už další není, neumím si to představit. Už bych na to neměla psychicky ani fyzicky. Už jsem dva roky v práci, malý ve školce.. konečně může někdo hlídat, i přes noc, máme víc prostoru pro sebe. Počkám si na vnoučata. Navíc učím na 1. stupni,takže děti pořád kolem.

Ahoj, máme dvě..ale...moje těhotenství,věk a obě děti s nějakým problémem, syn hodně nemocný, dcera méně..... Vše proti nám. Moje touha po třetím dítěti je obrovská. Říkám si stále, kdyby moje děti byly zdravé, kdybych byla mladší, kdybych měla těhotenství v pohodě atd.. ...ale nic z toho už nebude. Strašně mě to mrzí. Dcera mě přemlouvala několik let, že by moc chtěla ještě jednoho sourozence, samozřejmě nejlépe sestřičku....ještě kdyby tu byl manžel, který by chtěl. Ten můj se ale bojí, nechce......smířená a tím nejsem vlastně vůbec, nepřejde to, ale vlastně s tím nemohu nic dělat.

Mam tri a chtela jsem jich vic...ale......zacala jsem az po tricitce, mam tri cs - tudiz budu radsi ziva mama pro me deti, nez riskovat, u tretiho diete jsem sla uz na castecny uvazek v 1.5 a zacalo me to nabijet, taky jsem si financne polepsila. Pak jsem nabehla do toho vseobecneho procesu pracujuci matky a trech deti s jejich konicky, skolou a jsem vyplivla. Po 40 se moje tuzby utlumuji a utlumuji. Deti jsou vetsi, samostatnejsi a ja si zase zacinam uzivat sebe sama - ani jsem si nemyslela, ze sama sobe budu tak chybet, ta volnost, chodit si sama ven a deti nechat doma, moje konicky -je to lepsi. A uz se vyspim, o prazdninach treba i do 10 🙂)) Mmch jsem ucitelka, takze deti mam kolem sebe stale dost (i kdyz ne miminka), ale jsou taky fajni - nizsi stupen 🙂)) Ja uz jsem takhle spokojena.

Mám čtyři a když byly v pubertě a přepadla mne chut na další miminko,hlídala jsem miminko kamarádce,pak za pár let druhé kamarádce,třetí...pak už přišly vnoučata,pravnoučata...

@mabs jsem stejně vadná😀 já chtěla jen jedno a mám dvě. 😀 nicméně kdyby šel vrátit čas a kdybych si nepamatovala moje dvě děti, ale pamatovala si pocity mateřství atp, tak bych zůstala bezdětná.
Teď už můžu jen doufat, že to bude jen lepší. Každopádně to období 0-3 let je peklo, to bych úplně vynechala.

Spíš mě zajímá, jak tyhle rozestupy zvládáš skloubit a všem se věnovat a ještě pomýšlet na další. 😯Já mám 3 mladší a mám každý den hlavu k prasknutí a nervy totálně nadranc. Vůbec nechápu, proč si někdo dobrovolně chce pořizovat víc dětí, takže s tímhle neporadím. 😄 Asi hodně půjčovat od rodiny a kamarádek, aby ses nasytila miminek, ale nemusela už k nim vstávat a celé dny je opečovávat. 😀 A prostě asi rozumem, on člověk vždycky tak trochu chce to, co nemá. Ale to neznamená, že to nutně musí být to nejlepší. 🤷‍♀️

@me_druhe_ja amen

Asi jako se vsim, co bych v zivote chtela a nemuzu to mit. Taky bych rada mela vic penez, min starosti, vetsi prsa, ale je to tak jak to je 😀

@me_druhe_ja A to já jsem vadná úplně opačně 😁je super jak je to různorodý. Pro mě je nejlepší období 0- pul roku. Ještě tak do 3 let úžasný.... Samozřejmě, že všechno je super, ale ta malička miminka. To bych brala furt 😅

@rnika jo no, ta malicka miminka jeste neodmlouvaji a nejsou drze 🤣

@exbordelar To je fakt. Taky mě děsí až na ty moje čtyři rošťáky přijde puberta, zatím jsou to všechno hodný kloucci.

Děkuji za názory, nebyl to dotaz, zda čtvrté ano či ne, v tom mám bohužel zejména kvůli těm zdravotním problémům jasno, bylo by to velmi riskantní a to tu radši zůstanu pro ty starší. Spíš mě zajímalo, jestli někdo řešil to samé a nějak se dokázal s tou niternou touhou po miminku vyrovnat a nenarušovala mu každý den. Možná to je i na toho psychologa no.
Přestože věk mám nízký, mnoho žen má v tom věku první nebo ještě ani ne, rozumově vím, že u nás je to nesmysl, ale jak to vysvětlit tomu srdci. o miminka v okolí nouzi nemám, bohužel, o to je to horší.

@prejeta_zaba Já nevím, vůbec mi to nepřijde nějak náročné...jediné omezující vidím vožení dětí na kroužky a do školy/školky, nemáme v místě bydliště, ale to je jedno, jestli vozím jedno, dvě, tři, atd...Od narození prostřední máme navíc takovou podivnou etapu doma, že manžel tu víceméně není, ale přesto bych si klidně na čtvrté troufla, ta práce okolo dětí mě naplnuje. Dokonce jsem si našla přivýdělek, kde mohu mít nejmladší s sebou. Jedna babička na druhé straně republiky, druhá nehlídací s odporem k dětem skoro až bych řekla. Ale tak nepořizuju si děti proto, abych je šoupala babičkám, že...
@exbordelar Starší asi jak kdy, naše jsou v tomhle v pohodě, mám ráda čas i s těmi staršími, přivydělávám si také prací u starších dětí a v létě vedu příměšťáky atd...ale ano, už je to prostě jiné no, nejsou to ti bezbranní drobečci.

Jak jsem psala hned v úvodu.... Já se přes to ještě nedostala, možná pomůže čas ...Mě čím víc se blíží čtyřicítka, tím víc mě to mrzí, ale myslím, že až se přehoupne, tak to snad bude ustupovat... ( jinak já si ještě občas pohravam s myšlenkou pestounstvi).

@rnika jako bys psala o mě 😁