Jak se přijmout? Co Vám pomohlo?

Sebevědomí mám nízké, časem ale přece jen dokážu ocenit, co je na mě dobrého - pomohl věk, ten nejvíc ☺️ poznání sebe sama ve smyslu svých chyb - kdy vím, se kterými lze hnout, něco pro zlepšení udělat (a to mi právě sebevědomí zvedá) , i těmi se kterými ne.. Neobklopovat se lidmi a situacemi, co mě vysávají, pak mám dost sil na sebe.

Kdyz jsem byla v puberte, nelibily se mi moje nohy. Pamatuju, jak jsem stala u zrcadla a rikala prochazejici mame, podivej, jak mam hnusne nohy. A ona me objala a rekla mi, ze mam nejkrasnejsi nohy na svete. A taky mi rekla, at jsem stastna za to, ze je mam a ze chodi. Myslim, ze to pro me byl zlom. Od te doby jsem uz nikdy neresila, ze by se mi na mem tele neco nelibilo. Mama mi pomohla se prijmout. Ne kazdy ale mel to stesti. Myslim, ze pokud hledas sama sebe, m9hl by ti pomoci kvalitni psycholog. Ten ti ukaze, jak na tom, aby sis zacala verit, zapracovat.

Necítím se dobře v tom,jak vypadám po dvou dětech. Pravda,od druhého porodu jsem 2 měsíce,oba císařem,nemůžu chtít zázraky..ale dneska jsem seděla na hřišti s dětmi,všude krásné štíhlé maminky a já byla schovaná za kočárkem.. přitom úplně hrůza to není, mám 163 cm a cca 81kg, někdo by řekl že to musím být teda hodně tlustá, ale jsem ten typ co má na váze vždy větší číslo bez na kolik by ho tipovali...
Vidím se úplně strašně moc tlustě :( ačkoliv přítelovi se líbím...

Je treba najit motivaci. A s tou ti prave muze pomoci psycholog. Abys nasla zpusob, jak se libit sama sobe.

jestli ti to pomuze tak ja mam opacny problem,jsem vychrtla a taky to neni nic k zavideni.ty muzes zhubnout ale me se nabrat podari daleko hur,jestli vubec.

@zelenaesmolda no já si právě myslím,že to vše souvisí s tím, se přijmout taková jaká jsem a pak to půjde... Ať je člověk hubený nebo tlustý..

Tohle znám. Po druhém prckovi mám nahoře ještě 8 kilo. Ale na to, že jsem za rok shodila skoro 20 kilo to není zlé 😁měřím 172cm a taky nemám míry top modelky. Ale já zase říkám, že v zimě zahřeju a v létě dělám dobrý stín 😂ne teď vážně.
Jsem na tom úplně stejně. Taky o sobě valné mínění nemám. Hlavně co se vzhledu týče. Ale vážím si toho, že jsem zdravá, mám zdravé krásné děti a to prostě stálo za to "obětování" firury 🥰. Mám všechno co jsem si kdy vysnila a mnohem víc. To je to co mě drží v relativním klidu. Jinak byla doba, když jsem nemohla projít ani kolem zrcadla bez toho aniž by mi bylo do breku.
Nicméně, začala jsem docházet k jedné paní. Není to zrovna psycholožka, ale nemá od toho daleko. A musím říct, že to pomáhá.

Já mám třeba postavu pěknou, ale zas vypadám jak puberťák a hrozně mi to vadí. Kolikrát bych si nejradši nasadila burku na hlavu nebo nevycházela ven. Mě třeba vždycky zvedá sebevědomí mamka nebo kamarádky mi řeknou něco pěkného, když si postěžuju. Od chlapa jsem se toho teda nikdy nedočkala, aby mi lichotil nebo mě uklidnil 😐 Nebo když člověk vidí nemocné lidi, tak si taky říkám, že jsem hrozně ráda za to že já i malá jsme zdravé a na ničem jiném nezáleží. Všechno ostatní jsou jen drobnosti 😉

Taky mám mindrak z toho michellinu před sebou. A moc mi nepřidalo,když mi před měsícem přítelův známý položil otázku,jestli jsem zas v očekávání a týden na to mě pomlouvala místní starostka,že jsem beztak zase těhotná (ještě k tomu to zase...nedařilo se nám 6let,máme první dítě)
Ale chlap mi na to vždycky řekne,ať jsem v klidu,vždyť jsem přivedla na svět dítě,v těhotenství nabrala 24kg, že to časem shodím a když ne,svět se nezboří. Ale já to shodit chci, potřebuji zpět svou fyzickou kondici,která dost utrpěla ještě před těhotenstvím. Dřív jsem tahala na zádech 50kg krosnu a teď sotva unesu 12kg syna v krosničce 🙄

Není divné stavět sebevědomí primárně na vzhledu?

Štíhlé od hřiště zase treba smrdí ukrutně nohy, každý máme něco 😛 suď svou postavu po roce, ne 2m po císaři.
@ckocka taky mě to napadlo, pro mne je to spíš otázka povahy, vlastností atp.

Nejvic mi v tomto pomohla tantra

Tak pokud tvuj problem prameni pouze z tve nadvahy tak s tim se da snad neco delat ne? Nemyslim, ze je nutne se prijmout s 30kg nadvahy protoze mame dite a lepsi to nebude. Ja mam partu kamaradek mamin, vsem nam je kolem 33 a vsechny jsme stihle. Tenhle vikend jsme byly na vode a poradne to roztocily. Prilepili se na nas 20-ti leti studentni a ty porad dokola opakovali, ze by nikdy nerekli, ze mame dve deti a ze muzeme takhle vypadat a takhle si uzivat. Tak jsme na ne koukali a nechapali, jak podle nich vypadaji matky od dvou deti. A rekli nam, ze jako Madla z prasecaku 😆 Takze bacha na to, nova generace nas soudi 😆 Neee, pisu to proto, ze pokud si se svym telem nespokojena, nemela bys ho prijmout jen proto ze jsi mutter a starymu se libis a zacni na sobe makat.

Taky mám problém se přijmout jaká jsem. Pořád srovnávam, jak jsem vypadala před dětmi a teď, po dvou dětech. Nemůžu se s tou změnou popasovat, strie, žíly a nohou, povisle břicho. Kdejaka maminka na hřišti mi přijde hezčí a i když třeba silnější, umí ty kila navíc nosit. Rok po posledním porodu jsem sice na startovní váze, ale k ideálu by to chtělo ještě 5kg shodit,ale to mi problém nedělá, spíš mi vadí ty strie a žíly na nohách, vrásky v obličeji, povisla prsa.... A tohle už jen tak nevymizi. Manzel sice říká, že na to že máme dvě děti je to dobrý. On nechce mít doma akorát vyloženě tlustou ženskou, takže jsem se snažila po porodu co nejdřív zhubnout. Moje mamka taky vždycky řešila váhu a jak vypadá, tak to mám asi od ní. Sama sobě se kolikrát směju, jak mi na sobě skoro všechno vadí a když má manžel byť ve srandě nějakou připomínku jak vypadám, tak ho hned odpalkuju že na tom tak hrozně nejsem. Takže asi nějaký zdravý rozum mám ještě někde uvnitř zachován 😂

Máš teprve krátce po porodu...to jsem se taky cítila hrozně, že už nikdy nebudu vypadat jako předtím. Teď skoro 9měsíců po porodu to ještě není 100% ono, ale mnohem lepší, začínám na sobě víc makat, protože nepatřím k těm šťastným, co kojením hubnou, pár kg navíc mi ještě zůstalo a serou mě ty matky, co snad hned z porodnice vyběhly s původní vahou a plochým břichem :D podívej se na instagramu na profil @telospribehem

@ckocka tak co si budeme vykládat. To že jsi hodná atd. Ti lidé řeknou až po nějakém čase, ale to že jsi "tlustá" ti kdejaký debil řekne hned. Kdybych to brala podle povahy tak jsem nejsebevedomejsi člověk na svete😃🙂

Prijmout se takova, jaka jsi, ti pomuze nadhled a zmena uhlu pohledu/vnimani. Zamysli se nad tim, co vse v zivote mas, beres jako samozrejme, ale spousta lidi takove stesti nema. Bud za to vdecna. Jak tu nekdo psal o tech nohou, neres ze jsou hnusne, ale ze je vubec mas a ze chodi. Mas zdrave telo, ktere vytvorilo a privedlo na svet dve deti, vis kolik zenskych ktere to stesti nemaji, by za neco takoveho z fleku vymenilo postavu modelky? A tvoje hodnota jako cloveka neni spojena s tim, jak tvoje telo vypada - to co delas v zivote, to co ucis sve deti, jak budujes vztahy s blizkymi, na tom zalezi. Ne na tom, jakou velikost kalhot u toho nosis. Chce to vnimat svuj zivot v perspektive - az budou tve deti vzpominat na dobu, kdy byly male, bude jim zalezet na tom, kolik jsi tehdy vazila? Nebo budou vzpominat na zazitky, ktere ted s nimi vytvaris? A az tu jednou nebudes a blizci na tebe budou vzpominat, co si vybavi? Urcite ne to, zes mela nadvahu. Takze mysli na to, co je v zivote skutecne dulezite, a nepripisuj vzhledu vetsi vyznam nez ma 🙂

@peleta no a podle mě je tohle přesně to, co zranuje naše sebevědomí - nás,, Madli z prasecaku,, Když se začne vytahovat štíhlá holka...

Zkus takový cvičení. Postav se před zrcadlo, klidně jen malé ať tam máš obličej. Podívej se na sebe a zkus sama sobě říct, že se máš ráda. Třeba Ti to ze začátku nepůjde, ale zkoušej to. Mně třeba hodně pomohl vztah s ex, kdy jsem doopravdy našla samu sebe a začala jsem se mít ráda. I když občas mívám dny kdy si přijdu ošklivá a tlustá, ale to je většinou před menstruací. Důležitý je o sobě mluvit hezky a umět se i pochválit, i třeba jen za to, že si uvařila dobrý oběd.
A je to těžký přijmout se a své tělo, že není dokonalé, když všude kolem nás nám cpou, ty dokonalé celebrity 90-60-90, bez celulitidy, když po porodu mají hned dokonalé tělo.
Ale když si to tak vezmu tak já mám +- přes 20 let stejnou váhu, mám celulitidu, mám špeky, mám malý prsa. Ale mé tělo je zdravé, a dobře mi slouží a to si myslím, je to nejdůležitější. Kolikrát mi stačí se podívat kolem sebe, třeba v MHD a tam vidím samé nedokonalé lidi. Ale každý jsme originál, každý má něco, každý má nějakou chybu na kráse. Stačí se podívat třeba na chlapi, většina si chodí s tím svým vyvalenym pupkem a je jim to úplně jedno, a my ženský řešíme naše oblinky.
Tahle doba je trochu těžká, na to mít se opravdu rád, ale když se člověk zaměří na sebe a bude hledat jen ty pozitivní věci na sobě, tak i ty špatný, pak lépe přijme a bude je mít stejně rád 😊

Ono je za tou hezkou postavou ale někdy dost práce. To je nejsmutnější, když se někdo povyšuje nad druhými kvůli něčemu co má, ale přitom to má zadarmo. Já jsem před těhu závodila a byla jsem fakt ve formě. Tělo vyrýsované a postava taková, že mi chlapi padaly k nohám a teď? Po porodu mi zůstala kýla, která vypadá dost nevzhledně, ale dle dr to mám řešit až po dalším dítěti a prostě se s tím smířit, i po 10m pravidelného cvičení mám rozestup svalů, fyzička v háji, jizva po císaři, trauma z náročného porodu, kvůli zrasovanému břichu špatné držení těla a 7měsíců mě chronicky bolely záda, tak že i dýchat mě bolelo. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že může jedno dítě udělat tolik paseky. Ma tom abych se zas pomalu vrátila aspoň částečně ke svému původnímu stavu ale makám poctivě každý den. V tom tě ale taky musí podpořit rodina nebo partner, nejde se starat o děti, chlapa, domácnost, protože pak jdou tvoje zájmy stranou a na tebe ti už nezbyde čas. Musís si nastavit prioritu, že prostě ten a ten den chceš mít hodinu volno, děti ať si veme chlap a i kdyby byl doma bordel a nádobí teklo ze dřezu jdeš prostě běhat, cvičit, protáhnout se. I to tě pak nabije energií a pomůže tě mít ze sebe lepší pocit, že pro sebe něco děláš. 😉

@ajja87 Kdo se vytahuje, já mám zase miniaturní vykojená prsa a špatnou pleť. To zase trápí mě. A snažím se s tím něco dělat, alespoň s tou pletí, abych svůj mindrák zmenšila. Ale přijde mi škoda, když mám problém, který můžu řešit, to vzdat a schovávat se za kočár a vlastně si tím snižovat kvalitu života. Když má někdo hendikep, je nemocný, po úrazu, tak je opravdu třeba se přijmout takový jaký jsem a netrápit se tím, co nejde změnit. Ale když mladá zdravá ženská je nešťastná, že má špeky, tak jí přece nic nebrání s tím něco udělat. Pokud je člověk se svými kily spokojený, tak proč ne. Ale trápit se a smiřovat se stím, než s tím bojovat, mi přijde hloupost. A o sobě a svých kamarádkách píšu proto, aby se nenechala zakladatelka chlacholit, že už je mamina a že je to tak vlastně normální. Není, pořád jsme taky ještě ženské a můžeme být k světu 🙂

@peleta s tím sice něco udělat může, ale taky je teprve 2 měsíce po porodu sekcí. Takže než s tím bude moct opravdu něco dělat tak to potrvá. Bude muset začít pomaličku jen nějakým lehkým poporodním cvičení (i to ale může pomoci vrátit svaly zpět na místo a probudit ochabnuté svaly po těhu) ale na nějaké velké hubnoucí akce to teď stejně ještě několik měsíců nebude.

@cherie24 však to je mi jasný, taky jsem hned v prvním příspěvku psala, že to nebude hned. Může už začít plánovat,na jaké cvičení se dá, načíst nějaké zdravé recepty atd.... Ale autorka se ptala, jak se přijmout tlustá a já jí píšu, nepříjmej se, zhubni 🙂

@rezusesmichy Já to vnímám tak že není důležité co lidé řeknou. Sebevědomí pramenící z hodnocení okolí mi přijde taky nějak vošajstlich. Ale tohle je asi hodně o povaze.

@ckocka určitě, ale jsou lidé, kteří proste tu "kritiku" vnímají citlivé.

@peleta Promin ale tohle je uplna blbost. Pokud se nenauci zit sama se sebou a se svym telem, tak rada "zhubni" je ji k nicemu. Jasne ze muze zhubnout, ale pokud nevyresi ten mindrak, tak se akorat dostane do zacarovanyho kruhu, kdy si po kazdym zhubnuti najde nejakou novou cilovou vahu, novou problematickou zonu, novou dietu. Akorat si vypestuje poruchu prijmu potravy a stejne nikdy nebude spokojena, protoze si spoji s nejakym radoby idealnim cislem na vaze svuj budouci stastnej zivot, a on nejak neprijde, no tak dame dolu jeste pet kilo a pak uz to bude ono... No tak nebude, protoze dokud si to clovek nesrovna v hlave, zadna stihlost mu stesti neprinese.

@mysh_me v tom s tebou nesouhlasím. Nemyslím si, že každá obézní, co zhubla, se musí nutně dostat až k anorexii. Naopak si udržují zdravý životní styl a jsou spokojené. Já jsem zastánce toho, že když si s něčím nespokojená a lze to změnit, tak bys tu změnu udělat měla. Když máš práci, která tě trápí a jsi v ní nespokojená, tak jí poradíš se s tím smířit? Když budeš ve vztahu, který ti nevyhovuje, přijmeš ho bez snahy to změnit?

Víte, co se říká? V nemoci... Kdo je tlustej, bude hubenej, kdo je hubenej, bude studenej 😝
Před těhotenstvím jsem zhubla ze 65kg na 51kg (výška 155cm), během těhotenství jsem nabrala sotva 7,5kg. Po porodu začaly psychické problémy - nemohla jsem spát, neměla jsem chuť k jídlu, musela jsem vyhledat pomoc odborníka. Léky, které jsem dostala, mi nastartovaly tak brutální chuť k jídlu, že během tří týdnů jsem přibrala 8kg. A pak to pokračovalo, do další kontroly, než jsem to řekla dr., a ona celá zkoprněla, že to dělají ty léky. Změna už mě nezachránila. Takže jsem zpět na 65 a už poněkolikáté začínám s hubnutím, a je to fakt úmor, upřímně na to nemám energii ani moc chuť. Dcera je akční dvouleťačka, a i když pohybu okolo ní mám až až, je to jednotvárný pohyb a ten zhubnout nepomůže. Navíc jako bonus mám polycystické vaječníky, což je mimo jiné metabolický problém + štítná žláza. Vím, že když se zabejčím, určitě zhubnu, ale tenkrát za tím stálo hodně sportování (obden), věčné procházky, radikální změna jídeníčku a hodně, hodně odříkání. Bylo za tím tenkrát opravdu hodně dřiny.
Můj muž by byl rád, abych zhubla, prostě jsem oplácaná, no uvidíme no 😂

Tohle je náhodou naprosto fantastická otázka! Co vám pomohlo k tomu přijmout se taková, jaká jste.
To už tady dlouho nebylo, takhle trefně k zamyšlení každé zvlášť.
Fakt - tleskám.
Vůbec by mě nenapadlo ti radit, co máš dělat, některé holky tady ti radí - zhubni. Nejsem zastáncem téhle na první pohled univerzální rady. Proč by ses nemohla přijmout taková, jaká jsi teď a být sama se sebou v pohodě? (řečnická otázka)
Mně paradoxně pomohlo k přijetí to, jak se ke mě chovali celý život naši. Máti se po porodu dle mého názoru změnila, ale opak je pravdou, kriticky se chovala vždycky, jen já jsem to přijala. Nakonec jsem to přijala jako fakt, že jsem jednoduše neschopná. K ničemu. Všichni byli vždycky lepší, nebo minimálně ne takoví nezvedenci jako já.
No a přerod začal, když jsem otěhotněla, a když jsem porodila. Ne hned. Neměla jsem v té době poporodní čas zabývat se tím, jak moc neschopná jsem. Zjistila jsem, že jsem šťastná. Jsem zdravá, mám zdravé dítě, můj muž je zdravý, takže - štěstí. A co mi v tom pomohlo, v tom přerodu, asi hlavně -
nepochybovat (o sobě), nepředstírat (hlavně ne sobě, stejně tak ani druhým) a nelitovat
Takže ti moc děkuju za tohle zamyšlení, a přeju ti, aby se ti povedlo se přijmout taková jaká jsi, protože potom taky budeš vědět, který změny ti za něco stojí a na který se úplně v klidu můžeš vybodnout.
🙂