Ahoj holky, je tu spousta maminek co mi určitě dobře poradí. Prosím opravdu se nejedná o vtip, ano jsem máma a ano myslím to vážně. Je mi to opravdu trapné, proto jsem se radši schovala. Snad mi to prominete. Kdo chce rýpat, tak se nemusí ani hlásit, já chci opravdu jen poradit. Děkuji.
A teď k věci: Jsem taková celý život, visela jsem hodně na matce, měla jsem jen ji, žila jsem s ni do 18ti a pak se odstěhovala, vztahy jsme měly silné, každý den jsme si volaly jako kamarádky, viděly se a tak dále a trvá to až do teď. Já jsem ten typ, ze vždycky potřebuje všechno někomu rict - ať už se vybrecet, pochlubit, poradit, vždycky jdu za mámou, ALE i když je to moje máma, za poslední rok se strašně změnila. Je nepřejícná, hrozně mi lže a když se mám dobře, tak mi přijde jako by mi to nepřála. S dítětem jsem sama, partner bohužel měl tragédii, tudíž už není mezi námi. Kamarádku mám jednu pořádnou, zbytek tak na pokec. Jde mi o to, že jsem sama strašně nerozhodná, řeším i blbou čepici zda vzít nebo ne a vždy se radím.. a už nechci, chci být fakt ta máma co je máma a musí fungovat sama za sebe a pro dítě. Nedokážu si představit, že mi dítě přijde zda muze ven a ja budu volat matce co si o tom mysli, jestli chápete. Problém je i v tom, že mám třeba nějaký příspěvek od socialky a hned ji vše říkám - co, kdy kolik a ona pak vše proti mě použije.. Když něco chci dítěti vzít a Radim se s ni, tak ona by to nebrala, protože… a tím pádem ja to nevezmu i když jsem to chtěla. Já proste s tím strašně bojuji, ale jsem taková, ani se mě nemusí zeptat jak se mám a dozví se to hned ve dveřích, protože ji vše řeknu.. a už opravdu chci stopku… chci být jenom já a moje dítě. Prosím poradíte mi? Zažila jste některá?
Děkuji za dočtení a hezký večer. J
mně třeba v minulosti k tomu přispělo právě to, kdy jsem se při svěřování spálila. Já si to zas možná beru až moc osobně, ale byla sem pak už opatrnější. Někdy se učím jak věci říct - na její otázky "Jak to a to máš naplánovaný?" můžu odpovědět třeba "Na to už jsem myslela, neboj" a ne líčit, jak to teda mám naplánovaný 😉
No a na potřebu se někomu svěřit nebo si utřídit myšlenky, pomáhá psát si třeba deník, nebo pocity. Už hodněkrát jsem si třeba napsáním svých vnitřních otázek nebo strachů ze situace dokázala sama dojít k odpovědi, co udělat.
A klidně na to pomáhá i psycholožka. Pokud to jde, proč nemít na vykecání profesionála? 🙂 Já sama měla psycholožku po 8 měsíců a bylo to fakt fajn! Teda z "vážnějších" důvodů, ale kdyby to nelezlo tolik do peněz, dopřála bych si i dál 🙂
@jahodi To zní moc dobře, psycholožku bych nedala, když jsem s dítětem sama.. ona mi ho ani nepohlídá matka, ale napsala jsi to moc hezky!🙂
já měla online... držím palce 🙂
Nebyla už tady podobná diskuze?
@mourovatakocka A kde? Třeba bych se něco dočetla❤️
@jahodi Tak to je paráda!
@mourovatakocka byla
Zkus pohledat, opravdu tu podobný dotaz byl.
@eviicka Děkuji, kouknu🌷
Vy bydlite spolu? Pokud ano, tak se odstehovat. Jestli ne, jen si furt volate, tak se s ni domluv, ze si budete volat treba jen , placnu, 1x obden, misto kazdy den(nekolikrat?). A ten den bez kontaktu si holt budes muset poradit sama za sebe. A klidne to casem zas posunout.
@konidana Nebydlíme a právě, že ji volám já!😒🤣
Furt a furt otravuju.. jenomže co zase mám dělat když jsem s dítětem sama, povídat si s nim když ještě nemluví víš jak, proto ji furt volám
Myslim, ze velmi dulezite je to uvedomeni "uz nechci" (resit vse s mamou). A od toho postupne malymi krucky postupovat.
Ja jsem asi opacnej extrem, ted jsme o vikendu byli s manzelem na svatbe, deti s druhou babi, ja napsala mame zpravu - tak uz jedem na tu svatbu - na jakou??? ahaaaa.... 😀
Chce to cas.
Osobni radu nemam, ale taoy jsem si vzpomnela, ze tu byl hodne podobny dotaz:
https://www.modrykonik.cz/forum/volne-diskuze/poradite-mi-prosim-jak-se-osamostatnit-od-ostatnich/
@martulka6188 Kouknu💕
Zkus tu online psycholožku, nebo kyneziolozku,s tím by chtělo pracovat.... mám to podobně, už teda nečekám na rady, spíš v tom že jí musím vše vykecat a pak toho lituju. Taky mám pořád pocit že se jí musím zavděčit a že celkově MUSÍM... musím jí volat, musím jí tohle a tohle zařídit a podobně... teď dva roky nemůžu řídit, tak ji na chalupu musí vozit chudák ségra... A jde to beze mě taky i když teda mi to mamka pořád predhazuje a já pak mám pocit že za to můžu že jí nikdo neposeka, neporeze,nenatlakuje kotel,neodveze na hřbitov atd... Ale moje máma je dost toxická a citově vydírá... Chtěla jsem taky teď chodit k odborníkovi a začít s tím pracovat, ale bohužel jsem zvolila špatného odborníka,ten pracuje jen s léky a to mi je na houby....
@apokalismus Jako bys psala o moji mámě😏
Rodiče si nevybirame… já se prave snažím abych nikdy nebyla taková jako ona.. protože by mě to hodně bolelo se tak chovat k mému diteti..
😔😔😔
K psychologovi si klidně mimino můžete vzít sebou, my chodili po smrti dcery pravidelně s miminem, nebo online, měla jsem psycholožku z poradny Mojra přes whatsapp.
A nemůžeš místo mamce třeba občas zavolat kamarádce? Nebo si třeba nechávat telefon doma, když jdeš něco nakupovat, abys nemohla pořád volat a radit se a musela se prostě rozhodnout sama na místě. Myslím, že jak by ses párkrát sama k něčemu dokopala, tak se to bude jen zlepšovat a postupně budeš potřebovat ty rady min a min.
Jak jsem psala, urči si dny , kdy jí prostě volat nebudeš. Úplně top je ten den třeba vůbec nepoužívat telefon. Občas ho odložím na víkend a úpně neskutečně mne to nabije. Veškerá pasivní konzumace zpráv a sociální sítě člověka fakt vysávají.
Cokoli bys s ní chtěla probrat odlož na později a zkus to vyřešit sama bez ní. Třeba si to i zapiš a večer se pak podívej jestli opravdu budeš potřebovat konzultaci nebo už ne. Myslím, že časem dojdeš k tomu, že to zvládneš sama. Ano je opravdu jednoduché zvednout telefon a na vše mít hned názor a návod, používat vlastní mozek něco stojí, ale stojí to za to.
A kolik je dítěti ?
Znám to a chce to si postavit hlavu, říct si JÁ JSEM MÁMA, nepotřebuju svolení k tomu a tomu. Časem se to určitě naučíš 🍀