Ahojky,
za necelý měsíc už budeme 3, tak řeším otázku, jak našeho skoro dvouletého kocourka na miminko připravit. Je to s ním totiž trošku složité. Našli jsme ho na zastávce když mu bylo asi půl roku. Byl v hrozném stavu - snad milion blech, špinavá očička, uši, nos, podvyživenej... Vypiplali jsme si ho a teď je z něj krasavec. Jenže mu musel někdo ublížit, protože jakmile k nám někdo přijde, zaleze se schovat do sedačky. V případě dospělých se pak odváží a vyleze, ale jakmile slyší děti, nedostanu ho ani na jídlo. Mám strach, aby třeba netrpěl, nebo aby miminku nedělal naschvály (čůrání do kočárku, apod.), nebo aby mu neublížil. Je to náš miláček, mazlivej, strašně hodnej... Ale nevím, jak ho připravit na nového člena....
Budu moc ráda za jakoukoli radu, abychom tu situaci zvládly v pohodě 🙂
On si zvykne. Nic jiného mu nezbyde. Chlapa kocour je jeho miláček a velice těžce nesl když se chlap věnoval holce a né jemu. Holka se k němu nemůže ani přiblížit aby jí nesekl. Když se nám narodil syn tak si asi řekl že lepší už to nebude tak to přešel a když jsem loni v létě přinesla z porodnice domů další mimčo tak se na mě tak podíval a jako by mi řekl: Tak tohle už znám. A obětoval se pro společnost. Děti si s ním v pohodě hrajou i ta nejmladší chodí.
@adji S tím schováváním to taky znám.My sice kočky nemáme,ale moje mamka má dva kocoury a když k ní příjde kdokoliv na návštěvu většinou zalezou a nevylézají.Když se nám narodil Syn stavěli jsme zrovna domek,takže abychom to utáhli bydleli jsme asi půl roku u mamky.A byl to hrozný boj.Kocouři se nemohli smířit s tím,že je tam někdo nový,malý vetřelec.Na nás s chlapem byli zvyklí,ale na mimi prostě ne,takže jsem měla neustále buď načůráno v kočárku,nebo na posteli,přesně v místě,kde malý spával.Bylo to hrozné.Museli jsme všechno schovávat,dveře do našeho pokoje zavírat....Nešlo je to nijak odnaučit.Takže se to vlastně vyřešilo až tím,že jsme dostavěli a odstěhovali se.
Taky řeším jak připravit kočku na příchod člena rodiny. Něco - příprava pokojíčku, omezení pohybu(místo 3 místností+chodby bude mít 1 místnost a chodbu), se dá natrénovat ještě před příchodem mrněte, ale co víc udělat mě nenapadá... Kočárek můžu nechat venku na chodbě (2generační dům) před bytem, přes postýlku hodím moskytiéru aby se tam nedostala a ohrádku budu řešit takovou tu síťovanou, aby nedošlo k úhoně na obou stranách.
Naše kočka je velice společenská, návštěvy povětšinou vítá, nebo se jde alespoň zvědavě mrknout, kdo to přišel. Ale stejně mám obavu jak to bude snášet. Ven ji dát nemůžu, má oslabenou imunitu, pobyt venku by byl pro ni rozsudek smrti, navíc skoro všichni sousedi mají psi, tak bych se o ni bála. Snad to dopadne dobře 😅
@ronyx no z toho mám největší strach... neumím si představit, že bych musela dát pryč.... nechala jsem ho zvyknout si na nový nábytek a dala mu očuchat skříňku s věcičkama, aby znal tu vůni... Ale víc nevím ☹
@kata1988 u nás je blbý, že bydlíme v paneláku, kde kočárkárna je plná lyží a kol, takže tam už není místo. Tak ho budeme muset mít doma na chodbě. Zkouším k nám zvát děti, ať si zvyká, ale nevím, jestli to tím jen nezhoršuju - ten jeho strach...
@adji Ono ani tak nejde o pach těch věciček,jako o vůni přímo miminka.Přesně věděli kde se malý nacházel,kde ležel a tam to prostě stříkli 😒 Ale určitě to nebude pravidlo a najdou se i rozumní kocouři 😀 Tak přeju ať je to zrovna ten tvůj a nejsou s tím problémy.Protože si myslím,že kočku takovým věcem odnaučit nejde
Budu doufat, že si zvykne... 🙂 Pokud nebude mít tendenci malýmu nějak ubližovat, tak to snad nějak zvládnem... Miminko ještě vlastně ani nikdy neviděl....
Na to se asi nedá nijak připravit, spíš až si miminko přinesete domů, tak se mu hodně věnovat, aby nežárlil, prostě jak s dítětem 🙂 Držím palce, ať to zvládnete, kamarádka musela dát pryč milovaného yorkšíra, protože si prostě nezvykl a na malého vyjížděl a nakonec ho i pokousal. Jiná kamarádka, velká milovnice zvířat zase řeší, že má synek opravdu ošklivý atopický ekzém, hlavně na obličeji a nechce si přiznat, že bohužel ty zvířátka, kterých má doma spoustu to jenom zhoršují a chlapeček trpí.
My máme kočky dvě. A dělají to samé. Nikdy je žádná návštěva snad neviděla. A to jim nikdo neublížil, jsme jejich první. Já se spíš bála, aby až budeme spát nepřišly samy do ložnice a neskočily do postýlky. Pro začátek jsme se zavírali. Zvykli si všichni.. Jen když se narodil syn, tak po půl roce začal kocour čůrat synovi do oblečení, starší dcerce do postele. Věk jej neomlouval (v té době 13 let). Nic na něj neplatilo. Začal žárlit. Nedalo se nic dělat, a kocoura jsme přemístili ven. Zvykl si rychle, chytá myši, přibral, je spokojený. A jak je teď vděčný za pohlazení.