Jak překonat strach z řízení auta?
Ahoj, mám řidičák od 18 ale nikdy jsem pořádně neřídila, nikdy jsem nikam nejela sama, párkrát jsem po dodělání autoškoly do toho sedla, ale moc mi to nešlo a já se na to vykašlala. Teď už je to víc jak deset let, mám dvě malé děti a já si víc a víc uvědomuju, jak jsem strašně omezená. Děti chodí každá do jiné školky a ne zrovna v docházkové vzdálenosti, neustále musím kalkulovat, kdy je kdo vyzvedne, jak tam pojedu atd..... Každý mi říká, že je to jen o cviku, že to chce jen začít jezdit. Ale pro mě je to už úplná scifi, sednout si a jet, nedejbože sama. A není to jen o tom strachu, já objektivně vidím, že vůbec nevím jak to auto ovládat, jak řadit, jak používat spojku o parkování ani nemluvím. Bydlíme v Praze, v rušené části, takže člověk vyjede rovnou do provozu. Když mě manžel vezme někam na parkoviště nebo za město, tak to celkem jde, ale mezi auty jsem úplně ztracená, nemám vůbec odhad vzdálenosti, neumím rychle zareagovat. Prostě si sama sebe neumím vůbec představit jako samostatnou řidičku 🙂 Vím, že nic jiného než sednout a jezdit mi stejně nezbyde, jen mě zajímalo, jak to máte vy, jestli jste to nakonec dokázaly, nebo vzdaly 🙂
Já jsem na tom byla taky stejně, od 18řidičák ale auto jsem si jedině mohla pujčovat a to jsem se bála ještě víc. Tak jsem pár let nejezdila. Pak jsem dostala práci 20km daleko a spoje mi moc nevyhovovaly. Tak jsem si pořídila starší auto s tím, že jediná věc která mě může donutit ten strach překonat je dát do toho svý peníze a hold to zkusit. Do teď si myslím, že by mě nic jiného nedonutilo ten strach překonat. Ze začátku jsem asi měsíc jezdila jen malé vzdálenosti kde to znám. Pak jsem si troufla i do té práce :D ale taky pomaličku, desetkrát jsem všechno kontrolovala, nespala jsem x nocí a pořád si promítala co a jak udělám :D ale lepšilo se to a zhruba po měsíci každodenního ježdění jsem to brala už úplně normálně. Mně se vždycky nejlíp jezdilo samotné, nemám ráda když mi někdo do toho mluví. To asi záleží na každým, někomu vyhovuje ze začátku spolujezdec. Jinak než ježděním a trénováním se to hold člověk nenaučí. No a jestli si opravdu odhodlaná, tak si taky myslím že nějaký ty kondiční jízdy v autoškole by snad mohly pomoci. A ještě jedna věc, parkování je do teď moje noční můra. Ale beru to s nadhledem. Prostě když se mi žádný místo pro mě nezdá dost velký, tak objedu blok klidně i 3x nebo zastavím o kousek dál. O co jde. S odhadem jsme na tom asi podobně :D ;)
@tyf Doporucuju si v nejake autoskole domluvit kondicni jizdy, i jedna dve Ti muzou pomoct se sebejistotou a zopaknutim zakladu.
Mne vraceli ridicak po 4 letech nerizeni a autoskolu jsem si dle zakona musela udelat komplet znovu, a jestli Te to trochu uklidni - dost jsem se divila, jak si ruce i nohy na vsechno automaticky vzpomnely. Ted pri kazde jizde s detmi se uklidnuju, ze jezdim jen v mestskem provozu, a v 50km/h se muzu maximalne s nekym stuknout a odrit. 🙂
Co jsem nedavno objevila tak jedna znama vede specialni kurzy rizeni pro zeny ktere maji ridicak a dlouho neridi. Myslim ze je to super napad, zkus mrknout na http://www.zenyzavolantem.cz/
řidičák nepropadá, ne? maximálně průkaz, znovu se dělá, pokud o něj člověk příjde vlastní vinou (alespoň myslím) -ztráta bodů, opilost, nehoda...
@tyf
@annasmyckova
Prisla jsem o nej ze zdravotnich duvodu, nepropadl mi. A kdyz ho nemas dyl jak 3 roky, automaticky je to jako bys ho nemela nikdy.
@puresin tak to jo...ale zakladatelky se to asi netýká, ta o něj nepřišla, takže řidičák asi znovu dělat nebude, ne? nikde jsem to nenašla, ale kamarádka začala jezdit po letech a autoškolu znovu nedělala, jen kondiční jízdy. Hlavně, jestli není prošlá průkazka.
@annasmyckova Jasne ze nebude delat ridicak znovu, muze neridit treba 50 let a pak vyrazit do ulic, hlavne ze ma platny prukaz. Bohuzel, kdyz to tak nekdy na silnicich vidim.. 😖
@puresin no jo, to máš pravdu, není třeba se čertit...ale stejně nebezpeční jsou i začátečníci s čerstvým řidičákem, nebo u nás potkávám jednoho dědu co skoro nechodí, ale jezdí -posudek mu napsal dr., co je mu už přes 80 let, jsou kámoši přece...proto jsou alespoň nějaké jízdy navíc dobré, aby se do toho znovu dostala a pak se zajezdila, jinak to nejde...
@annasmyckova Psany kontakt je des - vubec se necertim, naopak uplne souhlasim. 🙂 Ja kdybych nemusela ridicak delat znovu, sama bych si kondice stejne zaridila, neriskla bych to, hlavne s detmi.
Taky jsem si po skoro deseti letech zaplatila 3 kondicni jízdy, pan mi konecne vysvetlil jak řadit aniz bych na to musela koukat , pak jsem postupně jezdila jednodussi trasy, a ted si uz nedokážu představit, ze bych neridila, byla zavisla na ostatnich...tak směle do toho
Jako bych cetla sebe 🙂 mne pomohlo postupne zapojovani - jezdeni na starem letisti, pak mezi vesnicemi, mezi mestem, nocni mesto, maly provoz atd atd. Hlavne mit nekoho prijemneho vedle sebe, kdo je trpelivy a nenuti "svuj" styl jizdy a necha ti prostor a tempo. A kdyz zaparkuju blbe? No jsou horsi veci 🙂
než jsem se zajezdila, byla jsem na tom jako ty. Smrt v očích na tachometru 2Okm, prdelka stažená, břichabol...Pomohlo mi jezdit -zpívala jsem si u toho nahlas a krok po kroku to šlo, nacvičila jsem si pár tras a postupně si troufala dál a víc. Ale bydleli jsme na malém městě bez provozu. Na tvém místě bych si zaplatila pár cvičných jízd s profesionálem abys získala jistotu a neboj, zajezdíš se.