Jak poznat, zda je pár připraven na dítě?
Zdravím,
chtěla bych se zeptat, jestli u vás nastal nějaký moment, kdy jste si jako pár řekli, že už jste na dítě připraveni?
To jestli jsem připravena já, nebo ne, člověk taknějak ví, ale aby byli připraveni oba v páru zároveň, to je asi trošku horší poznat. Samozřejmě, je to dost o tom, zda spolu ti dva mluví, ale stejně.. Nemáte pocit, že se chlapi těch závazků nějak přehnaně bojí? (fobie z dítěte, fobie ze svatby..) Kolikrát jsou ženy přesvědčeny, že ten jejich je na prcka připraven, ale ten chlap to vnímá naopak..
Jak jste poznali, že jste jako pár na to opravdu připraveni oba a společně? (ne jen, že vy dítě chcete a chlap na to taknějak kývnul)
@veruska007 😀 No nerada bych to brala jen z materiálního hlediska. Jasně, je to důležité to malé zajistit, ale spíš mi jde tady o tu duchovní stránku..
Nevím, ale kdy pak teda to dítě mít, když nejsi připravená nikdy? 😖
@lady_giraffe Musíš to brát tak, že jsi připravená v okamžiku, kdy se začneš snažit a pak už ty otázky s tím spojené prostě neřešit. Žít přítomností a zachovat si duševní zdraví 😉.
Jinak ideální rodič je asi ten, kdo je vyzrálý, vyspělý, schopný kompromisu, oběti, nezištné lásky, má jasné životní hodnoty, s partnerem podobné plány do budoucna, fungující partnerský vztah, uspokojivé mezilidské vztahy, ...
@veruska007 🙂 Pěkný, ale pokud se chceš začít snažit, až pár bude připraven, tak to nemůžeš definovat tak, že jsi připraven, když se začneš snažit 😀
Když tedy pominu to materiální hledisko, tak u nás prvním krokem byla svatba (vždy pro mě bylo důležité se nejdřív vdát a pak mít dítě). Druhým krokem bylo, když jsme si oba uvědomili, že jsme spolu 8 let, bezdětného života jsme si užili a je na čase, abychom se posunuli dál.
Jinak mateřské pudy se mnou cloumaly i dřív, ale jsem ráda, že jsme počkali, i vzhledem k manželovi, který je mladší. Závazků se teda nikdy nebál, vždy jsme o všem mluvili upřímně a vím, že by se o mě postaral za každých okolností, ale teprve teď si nastávající otcovství velmi užívá.
Pro nás byla taky na prvním místě svatba, ale mluvili jsme v podstatě už od začátku o tom, že děti chceme. Takže po svatbě už nebylo na co čekat 🙂
Myslím, že nad tím nemá smysl moc uvažovat - pokud ty se cítíš na mimčo ready a partner není proti, jděte do toho, protože jsi to stejně ty, komu se život změní nejvíc, a stejně nikdy nemůžeš být skutečně připravená na to, co pak přijde 😉
Myslím, že pár by měl od začátku vědět, co každý od života chce. Připadá mi zbytečné partnerství, kde jeden dítě někdy chce a druhý ne. Spoléhat na to, že si to ten druhý rozmyslí, je hloupost.
@lady_giraffe podle me je blbost takhle uvažovat. Nikdo, kdo nema deti si to neumí 100% predstavit a tak si nikdo nikdy neřekne, ze je připravenej, ze teda ted. Každý ma stále pochybnosti, strach atd...
@lady_giraffe U mě to bylo přesvědčení, že:
1) s tímhle člověkem chci strávit zbytek života
2) on to má vůči mně stejně
3) oba toužíme po dítěti
4) oba jsme dost vyzrálí na to, abychom byli schopni se zříct koníčků/zážitků/cestování
5) materiálně nebude příchod dítěte problém
Náš syn byl od narození velice náročné dítě a v průběhu jeho prvního roku jsme navíc dostali rány v podobě jeho nehezkých diagnóz. Vše jsme ustáli myslím velice dobře. Veliký problém ale nastal tam, kde jsem ho nečekala - a sice s tchýní. Do příštího života tedy asi budu muset přidat i nějaká přesvědčení ohledně ní 😖
Měli jsme oba práci na dobu neurčitou a byt na úvěr 😉. Jinak mám pocit, že si člověk nikdy 100% neřekne, že už je připravený. Teď čekáme 3. mimčo a pochyby, jestli jsme na to připravení, mám pořád 😀